Víte to?

ARCHIV 2008 - 2015

Přehled příspěvků, které byly zaslány do celostátních deníků nebo internetových:

Přehled stránky:

14.11.2020

Jak to vlastně je?

JUDr. Ivan Jordák, Letohrad

Není tomu tak dlouho, co byly volby v Bělorusku, jen před několika dny volili prezidenta v USA. Pár týdnů před tím navštívil předseda senátu ČR Vystrčil na tři dny Tchaj-wan. Uvádím tyto státy kvůli tomu, že jsou v poslední době médii u nás nejvíce zmiňovány a podle informací tam není politická situace vůbec jednoduchá. Bohužel napětí, které je tím vyvoláno se může velmi rychle přenést do celého světa. K napětí přispívají i samotná média způsobem informování o událostech, a možnostech předávání informací jejich prostřednictvím pro občany, ale i korporace, politické strany a politická hnutí. V podstatě by v poskytování, předávání a získávání informací nemělo být nikomu bráněno a pro každého by měly být vytvořeny rovné podmínky. Co vím, USA a my to máme zakotveno v ústavě, u ostatních zmíněných zemí, nevím, ale divil bych se, kdyby v ústavě tzv. svobodu slova nebo projevu někdo v současnosti neměl.

Zároveň se věčně skloňuje v médiích otázka bezpečnosti naší země, a to až k možnosti třetí světové války. Nepřítel není zatím uváděn konkrétně, ale pokud média trochu sledujete, nemůže vám vyjít ze zahraničí nikdo jiný než Rusko a Čína. Za vnitřního nepřítele poslouží všichni, co mají v názvu obsažen nějaký výraz slov socialismus, nebo komunismus. Bohužel snad nejhorší dopady na bezpečnost zemí a jejich obyvatel, tedy nás, má kvazi humanita, a neustále pokusy o přijímání imigrantů, a to už dokonce v předem určených kvótách pro státy EU, prakticky bez ohledu na možnosti cílových zemí, na důvody imigrace, současné problémy imigrace a zjišťování jejich příčin. Pokusy o sankcionování zemí, které kvóty nesplní bez ohledu na nemožnost jejich splnění od samého počátku. A tak v parlamentech zemí EU a také v evropském parlamentě dochází neustále ke sporům, zda tak, nebo právě naopak. Také do médií jsou voláni představitelé stran a hnutí, kteří potvrdí pouze ty správné názory. A tak máme prakticky skoro každý den vystoupení oprávněných, kteří nás poučují o tom, jak je vláda a ostatní poslanci neschopní, a co by dělali oni, kdyby nyní vládli. Zapomínají, nebo odmítají sdělit, proč to nedělali, když vládli skutečně. Nechápu ani neustále výtky premiérovi a prezidentovi, i když, jak se říká, ani jednoho nemusím, ale jsou nejvyššími úředníky země a na svá místa se dostali volbou občanů. Řadu věcí dokázali. A zase, nechápu, proč nevytýkají panu Schvarzenbergovi, co vytýkají panu Babišovi, i když se jedná o shodnou věc. A dalo by se dále ptát proč a proč.

Jsou opravdu správné? Spějeme, pokud je budeme správně prosazovat, k lepší budoucnosti. Jsme v NATO, jsme v EU, v čem je lepší náš život? Připadáme si bezpečnější na ulicích, máme kvalitnější jídlo, textil, průmyslové výrobky? Je svět spravedlivější?  Jistě, můžeme jet kam chceme, pokud na to máme. Naši potomci mohou jít studovat kteroukoli školu, pokud na to máme a s trochou štěstí seženou po jejím absolvování i zaměstnání v oboru. S odvahou zadlužit se na celý život, seženou i bydlení. Horší je, že nám rostou stále ceny, hlavně léků a potravin, tedy věcí, bez kterých se neobejdeme, a zároveň se snižuje jejich kvalita. Cenzura byla po převratu slavně zrušena. Opravdu?  Co jsou různé úpravy textu apod.

Podívejme se trochu na historii, a přejde nám po zádech mráz, jak si je řada věcí podobných. Promluvme si s někým z mladých absolventů nějaké střední nebo vysoké školy a padneme údivem, co všechno neví. Nechci nyní zmiňovat povedený pořad J. Krampola na Primě, ani dotazy na naše modelky a jejich odpovědi. Pouze normální školáky a ještě před koronavirovou krizí. Je s podivem proč každý rok média pečlivě připomínají intervenci v roce 1968. Nebylo to jistě nic pěkného a skoro 200 mrtvých za dobu tzv. pobytu sovětských vojsk není nic, co bychom měli slavit. Nevím, ale proč se nepřipomíná okupace Německem, kdy bylo zbaveno života 360000 našich občanů. Také bombardování Prahy Američany, kdy přišlo o život cca 700 našich občanů. Spolu s tím bombardování Plzně Američany v dubnu 1945, kdy byla rozbombardována Škodovka a o život přišlo více než 600 našich občanů. Stejně tak události padesátých let. Ovšem pokud se snažíme být demokraty a spravedlivými, nezbývá nám pak, než měřit všem stejným metrem. Vzpomínáme-li Miladu Horákovou a neúspěšnou intervenci v její prospěch profesora Einsteina, musíme připomenout i popravu Ethel Rosenbergové v USA a stejně neúspěšnou intervenci v její prospěch profesora Einsteina a zde i pozdější zjištění její neviny, že nikdy špionkou SSSR nebyla. Rovněž uzavření Mnichovské dohody bylo dílem tzv. západních demokracií.

Bohužel svět není černobílý a žasnu, kde někteří poslanci berou jistotu o správnosti svého počínání a světě jedině možném pod vedením tzv. západních demokracií, a pod jejich ochranou.                             

 

• 20. 10. 2015 - Pískoviště - Nemine snad den, abychom nebyli informováni nějakým způsobem o běžencích. Nedávno se touto otázkou zabývala i poslanecká sněmovna. Bylo řečeno mnoho slov, ne snad v jejich prospěch, ale v prospěch opatření přijatých komisí EU ohledně nich. Přibližně, stejný počet slov tato opatření kritizoval. ...
• 9. 9. 2015 - Cui bono - Kdo měl nebo má z toho prospěch. Touto otázkou začínali staří Římané při soudním řízení objasňovat věc, a nejen věc při soudním řízení, ale v podstatě každý větší problém společnosti nebo politiky. Měli zkušenost, že takto položená a správně pak zodpovězená otázka vedla k cíli. ...
• 13. 8. 2015 - Hry horkého léta - Česká republika, ale podle zpráv médií snad celá Evropa, má stále větší problémy. Jsou to především již přes měsíc nepřetržitě trvající vedra, která nedokážeme vůbec ovlivnit, a tím se s nimi ani vyrovnat. Každé ráno začíná pohledem na teploměr, po zjištění jeho stavu, a přezření oblohy, zda někde není černý mrak, končí zklamaným konstatováním, že nás čeká další suchý a horoucí den. ...
• 21. 6. 2015 - Nastává vystřízlivění? - Již delší dobu se mluví o kvótách uprchlíků z Afriky pro jednotlivé státy Evropské Unie. Některé státy jsou pro, jiné proti, podobně jako i jejich občané. Dokonce se otázka migrantů probírala v ČT, pořadu „Máte slovo“, který byl vysílán 11. 6. a dodnes se kolem něj vedou diskuze. Bohužel, hlavně o průběhu tohoto pořadu. ...
• 9. 6. 2015 - Co s Husem? - Ani ne za měsíc bude šesti sté výročí upálení M. J. Husa. Poslední léta si toto výročí připomínáme vlastně jen mší v Betlémské kapli. Někdy i šotem v televizi. Očekával jsem, spolu s jinými, že letos, už jen kvůli kulatému výročí, vzpomenutí jeho života a díla proběhne odpovídajícím způsobem. ...
• 12. 1. 2015 - Rozumnější domluva než křížová výprava - Minulý týden zavraždili údajně tři pachatelé během tří dnů, přes nasazení více než osmdesáti tisíc policistů, sedmnáct obětí, a o něco menší počet jich zranili. Podle zpráv v médiích byli vrazi i oběti francouzskými občany, důvodem zavraždění byly údajně satirické kresby a vtipy na islám a jeho proroka Mohameda v pařížském týdeníku Charlie Hebdo. ...
• 20. 11. 2014 - Demokracie je respektování jejích pravidel a názoru druhého - Události posledních dnů předbíhají jedna druhou. Místo oslavy výročí nastolení svobody, demokracie a možnosti volně vyjádřit svůj názor, jak nám jsou a byly události roku 1989 prezentovány, dává se najevo, co a koho nechceme, aniž bychom konkrétně řekli, co a koho chceme. ...
• 30. 10. 2014 - K čemu taková oslava? - Nakonec jsme státní svátek přece jen přežili, nabízí se vyslovit, když vzpomeneme den vzniku samostatného Československa, jak nás jím provázela Česká televize. Nějak jsem se přestal divit, že většina občanů brala tento den hlavně a také jedině za prodloužení víkendu, mohli tak zůstat déle na chatě nebo chalupě. ...
• 26. 9. 2014 - Je důvod slavit? - Před dvaceti pěti lety se dala naše republika dohromady s kapitalismem. Za dvacet pět let se v manželství slaví většinou stříbrná svatba. Neboť za nutné považujeme vyjádřit, že se již náš svazek ustálil, nabyl trvalosti, splnil vše, co jsme od něj očekávali. ...
• 1. 8. 2014 - Nestačil jsem se divit - Pussy Riot prý žádají odškodnění po Rusku za své věznění kvůli jejich vystoupení v chrámu Krista Spasitele v Moskvě, bylo 29. 7. 2014 zveřejněno na novinkách.cz, a následovala k tomu i dlouhá diskuse. ...
• 16. 5. 2014 - Zkušenost z nakupování bohužel mládí nepřipomíná - Nedávno jsem byl poslán na nákup. S košíkem jsem obcházel regály a bral z nich, co jsem měl napsáno na lístku. Najednou jsem se zarazil. Uviděl jsem vepřovou konzervu. Nebyla sice na seznamu od manželky, ale vyvolala ve mně vzpomínky. ...
• 21. 2. 2014 - Špatný film - V úterý jednala Poslanecká sněmovna o vyslovení důvěry vládě, a to celé odpoledne. I když je olympiáda, přece jen jsem neodolal, abych občas nepřepnul televizi na ČT24, kde byl přímý přenos tohoto jednání, zvědavý, jak to dopadne. ...
• 8. 11. 2013 - Je to dvojí morálka? - Před několika málo dny mě zarazila zmínka, že pan Schwarzenberg je proti uplatňování lustračního zákona. Pro jistotu jsem pátral, kde jsem mohl, jak to vlastně je. Netrvalo dlouho, a byl jsem vyveden z omylu. Věc se má tak, že je jen proti uplatnění tohoto zákona nesprávným politikem proti správnému politikovi. ...
• 3. 11. 2013 - Kam kráčí levice - Je už asi na čase si otevřeně říci, že levice prohrála volby na celé čáře. A přestat, s hledáním aspoň nějakých náznaků, že tomu tak úplně není, a že by, kdyby. Bohužel je tomu tak, a nemůže nás spasit, že ve volbách ČSSD byla první a KSČM třetí. A už vůbec ne, že snad v ANO 2011, Úsvitu a KDU-ČSL jsou někteří lidé s levicovým smýšlením. ...
• 13. 8. 2013 - Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál - Tak jsme konečně vyhráli, bylo první, co člověka napadlo, když se ve středu večer, nyní už vážně, začalo mluvit o předčasných volbách. Ale několik minut zamyšlení stačilo k tomu, aby člověk dospěl k názoru, že k žádné výhře levice zatím vůbec nedošlo. Dokonce nedošlo ani k porážce pravice. ...
• 2. 8. 2013 - Horké léto nejen v přírodě - V tomto roce máme horké léto, jak z důvodů přírodních tak i politických. Neděle 28. července měla být zdaleka nejhorší. Ale i přes toto vedro, nebo právě kvůli němu, byla možnost doma sledovat na ČT 24 OVM. ...
• 22. 7. 2013 - Politická domluva? Ne, úplatek - V pondělí 8.7.2013 jsme byli informováni, že státní zástupce požádal poslaneckou sněmovnu o vydání bývalého premiéra a poslance Nečase k trestnímu stíhání. Údajně žádost souvisí s případem tří bývalých poslanců ODS, a to Tluchoře, Fuksy a Šnajdra, kterým měl Nečas zajistit funkce ve státních podnicích za to, že rezignovali na své poslanecké mandáty, ...
• 28. 6. 2013 - Potíže s nezdárným sourozencem - Naši předci říkávali, "nic nemít, a ještě u toho být smutný, je to nejhorší, co tě může potkat". Vzorem nám může být náš ministr financí a místopředseda nejsilnější pravicové strany TOP 09, pan Kalousek. ...
• 7. 6. 2013 - Je něco shnilého ve státě českém - Země, která vydává, díky pravicové vládě, miliardy církvím, a to i církvím, kterým nemohlo být nikdy nic sebráno, protože vznikly až po převratu. Země, jejíž pravicová vláda zaplatila sta miliony v souvislosti s předsednictvím EU za nedoložené náklady firmě Promopro nebo tzv. umělci za dílo, které oslovilo ostatní členy EU urážkami a dílo jiné, které zohavilo Hradčany, symbol našeho státu. ...
• 31. 5. 2013 - Zdravotní prohlídky ministrů - Řada povolání vyžaduje lékařskou vstupní prohlídku a v jejich průběhu i další kontrolní lékařské prohlídky. Tyto prohlídky mají zaručit, aby při výkonu těchto povolání nemohlo dojít ke škodě nebo ohrožení jiných osob, pokud by příslušný zaměstnanec neodpovídal svým zdravotním stavem požadavkům, které jsou při výkonu povolání na pracovníky kladeny. ...
• 29. 4. 2013 - Nebýt televize ... - Nedávno se sešly na Václavském náměstí asi dvě stovky lidí, kteří protestovali proti účasti komunistů v krajských radách. Jednalo se o zástupce iniciativy "Bez komunistů". Televize jim věnovala tolik pozornosti, jakoby se jich sešlo aspoň dvě stě tisíc, ...
• 16. 4. 2013 - K papeži, polské církvi a restitucím - Ač ateista, nedá mi, abych nesledoval, co se děje v církvích, zejména římskokatolické. Vždyť jsme jim darovali dost miliard, abychom byli zvědaví, co s nimi udělají. Ještě si pamatujeme, na slova o charitě, školách, nemocnicích, hospicích, azylových domech apod. I nový papež, který přijal jméno František, říkal něco podobného. ...
• 12. 4. 2013 - Vzpomínka na videoklip - Takřka na den přesně, jsme před třemi léty shlédli videoklip "Přemluv bábu, přemluv dědu" od pana Zelenky v podání paní Issové a pana Mádla. Byl jedním z "argumentů" proč volit pravici. Dalšími byl boj proti dinosaurům v politice, proti korupci, skončit se zadlužováním země, ...
• 22. 3. 2013 - Líbivější nátěr - ČSSD si odhlasovala, že dál platí Bohumínské usnesení. Nejsem politolog, ale napadlo mě, v ten moment si pravice a establishment oddechl. Stará dobrá sociální demokracie zůstává věrná své moderní tradici. Ostrá prohlášení co by se mělo, a co by chtěla, ale jednání co možná nejopatrnější, jen se nikoho a ničeho nedotknout. ...
• 12. 2. 2013 - Absurdní tvrzení - "Proč tedy nejí koláče, když nemají chleba", měla údajně říci Marie Antoinetta, francouzská královna, když lid v Paříži začal revoluci. Výrok se pevně uchytil v historii a už se ani nezkoumá, zda to královna opravdu řekla nebo ne. On totiž svou pitomostí vyjadřuje vědomí establishmentu o problémech těch dole. ...
• 12. 2. 2013 - Podivná matematika - V době mezivolební se sešlo na Václavském náměstí 200 lidí, kteří protestovali proti účasti komunistů v krajských radách. Jednalo se o zástupce iniciativy "Bez komunistů". Televize jim věnovala tolik pozornosti, jakoby se jich sešlo aspoň dvě stě tisíc, ...
• 29. 1. 2013 - Naděje, ale střízlivá - Mám radost, proč to nepřiznat. Nemyslím si sice, že v prezidentských volbách vyhrála levice, ale rozhodně se podařilo porazit pravici, a to je hodně. Porážka přitom byla taková, že pan Karel Schwarzenberg vypadl z role, kterou hrál a měl hrát, dobromyslného, poctivého, vstřícného, takřka pohádkového dědečka, který nám splní nejen tři přání, ale uvede vše do pořádku. ...
• Dvě Tříkrálové deklarace - 25. 1. 2013 - Přečetl jsem si nyní vydanou Výzvu Tříkrálovou na podporu prezidentského kandidáta Karla Schwarcenberga. Název ve mně vyvolal asociaci na Tříkrálovou deklaraci českých poslanců rady říšské (Rakouska) a Sněmů království českého, markrabství moravského a vévodství slezského, co asi určitě autoři výzvy zamýšleli. ...
• Koho volit? - 8. 1. 2013 - Tak jsme se dozvěděli, že prezidentské volby odložené nebudou. Proběhnou tento týden, a pravděpodobně i druhé kolo za dalších čtrnáct dní. Kandidáti, média, jakoby si najednou uvědomili, spekulace, zda volby budou nebo ne, končí a je již jen několik dní k získání dosud nerozhodnutých voličů. ...
• Ne chytrá horákyně, nýbrž Pilát - 11. 12. 2012 - Prezident zákon o vyrovnání s církvemi ani nepodepsal, ani nevetoval. Ani nahá, ani oblečená, ani pěšky, ani na voze, se okamžitě vybaví při poslechu takové zprávy. Avšak do chytré horákyně má jednání prezidenta daleko. ...
• Tichá voda - 6. 11. 2012 - "Když by mi osoba pověřená sestavením vlády přinesla návrh, který by znamenal vládnutí s KSČM, zkrátka a dobře bych jej neakceptoval", údajně měl říci kandidát na prezidenta Fischer. ...
• Demokracie v Ústavě, v názvu a praxi - 23. 10. 2012 - Máme několik dnů po krajských a prvním kole senátních voleb. Lídři úspěšných stran se domlouvají nebo odmítají domlouvat o hejtmanech, radách a dalších funkcích na krajské úrovni. ...
• Procházka městem - 16. 10. 2012 - V minulých dnech u nás v Letohradě probíhala volební štafeta ke krajským volbám. Asi jako všude jsme roznášeli tiskoviny s letáky, a nabízeli je kolemjdoucím. Většina si je vzala, někteří odmítli. Ale když už jsme byli na náměstí, tak jsem se i podíval na vývěsní tabuli, která tam je, a kde si prakticky každý může za určitých podmínek vylepit, co chce. ...
• Už nejsme jen zabedněnci a zatvrzelci - 10. 8. 2012 -(vyšlo též 21. 8. 2012 pod názvem Otázky jsou jasné. odpovědi ...) - Tento způsob vládnutí se mi nezdá již poněkud nešťastný, ale přímo zdrcující, dovolil jsem si nyní v létě poněkud obměnit známý výrok Vladislava Vančury. Mimo vlády, koaličních poslanců a vůbec establishmentu, je to již jasné takřka všem občanům naší země. ...
• Šrámy na tváři Miloše Zemana - 3. 8. 2012 - Miloš Zeman se v průzkumech dostal na druhé místo kandidátů na prezidenta. Měla by snad levice jásat? Bohužel, důvod k jásání nevidím. ...
• Musíme znovu vyjádřit svůj odpor - 3. 7. 2012 - Probudili jsme se do škaredého rána. První zprávou byla lež, že poslanecká sněmovna schválila církevní restituce. Není to pravdou, neschválila to ani poslanecká sněmovna, a nejde o restituce. ...
• Cesta do pekel - 3. 7. 2012 - Tak nám odvolali ministra Pospíšila, zaznělo dnes ve středu dopoledne ve všech médiích, a nikdo neví proč. Byl to v současné době druhý nejpopulárnější politik vládnoucí koalice, a také nikdo nevěděl proč. ...
• Mediální kolotoč se roztáčí - 7. 6. 2012 - Takřka celá republika se dojímá příběhem stařenky z Brna, která si půjčila na pohřeb dcery, potom na pohřeb vnuka, a stala se obětí věřitele, který z ní prostřednictvím exekuce již dostal několik desítek tisíc korun. ...
• Lichváři aneb Jak exekutor dře stařenku - 25. 5. 2012 (vyšlo též 8. 6. 2012 pod názvem Lichvu stíhal už středověk, Pospíšil nikoli) - Takřka celá republika se dojímá příběhem stařenky z Brna, která si půjčila na pohřeb dcery, potom na pohřeb vnuka, a stala se obětí věřitele, který z ní prostřednictvím exekuce již dostal několik desítek tisíc korun. ...
• Slušní lidé spojte se - 18. 5. 2012 - Celé úterý zní ze všech sdělovacích prostředků jméno MUDr. Rath, poslanec, hejtman, člen vedení ČSSD. Údajně byl obviněn z korupce, a na jeho usvědčení se prý podílelo jedno sto policistů. Byl chycen při činu, když nesl sedm miliónů korun v krabici od vína po ulici ke svému autu. ...
• Škrtnutá stabilita - 11. 5. 2012 - V televizní Partii nevystupoval jen tak někdo, ale předseda poslaneckého klubu ODS pan Stanjura. Jako obvykle i jiní představitelé této strany, nebo vůbec jim spříznění představitele troj, nyní už dvoj či třinácti koalice, se nás snažil přesvědčit o jediném možném a správném řešení. A to řešení, které nám se svými souputníky oni nabízí. ...
• Mimořádný proces - 17. 4. 2012 - Dnes ráno, v úterý 17. dubna, jsem si přečetl v BL tři články, týkající se procesu s dvěma poslanci VV, kdy svědkem takřka korunním proti nim byla poslankyně rovněž VV. Byl to článek Jiřího Jírovce "Soud s Vítem Bártou", Luďka Prokopa "Chci se zastat Víta Bárty, částečně i Věcí veřejných" a článek Borise Cveka "Odporná banda Věcí veřejných". ...
• V sobotu 21. dubna pod koněm - 6. 4. 2012 - »Nepojedeme do Prahy?« zeptal se kamarád, jinak předseda naší ZO. »Je tam nějaká výstava?« odpověděl jsem otázkou. Možná je, ale já myslel na 21. dubna, konkretizoval důvod návštěvy hlavního města. Na protivládní demonstraci. To bychom měli, shodli jsme se. A ne jen my sami. ...
• Už nemají dvě směny - 16. 3. 2012 - Jako každý rok přišel Mezinárodní den žen. Současný establishment po počátečním zběsilém zavrhování tohoto svátku se k němu nyní staví neutrálně. Tak nějak, jakoby ani nebyl, ale už pominuly přímé útoky, kterými znevažuje každý projev solidarity. ...
• Boj proti terorismu je nedělitelný - 7. 2. 2012 - Na internetu se objevil obdivný a pomalu oslavný článek na hromadnou vraždu spáchanou v Norsku Bervikem. Policie začala konat, protože se jedná o trestný čin. Když zjistila, jakou cestou se tak stalo, požádala o pomoc policii v USA. ...
• Zakalená Plzeň - 7. 2. 2012 - Kdysi, když se řeklo Plzeň, vybavilo se každému pivo a Škodovka. V současnosti jsou to problémy s právnickou fakultou. Je to vskutku obraz vypovídající o současné době. Počátkem těchto problémů bylo zjištění, že řada tzv. absolventů této fakulty získala absolutoria, a dokonce i tituly neoprávněně. ...
• Potíže při vyplácení dávek - 3. 2. 2012 - Není nad charakter a pevné zásady, bylo první, co mě napadlo při zprávě ministra Drábka o potrestání těch, kteří zavinili potíže při vyplácení dávek. Pokud si vzpomínám, ještě včera večer tvrdil, jak je vše v pořádku. Proč tedy dnes, a koho vlastně chce trestat, a za co? ...
• Pomůže nový úřad? - 17. 1. 2012 - Nedávno jsem slyšel na ČRo 2 část rozhovoru s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Monikou Šimůnkovou. Byl o zneužívání malých dětí a ztrátě zaměstnání lidí, kterým se blíží důchodový věk. Paní zmocněnkyně viděla řešení ve zřízení úřadu dětského ombudsmana a nějakého úřadu, jenž by se staral o starší pracovníky. ...
• Hra na demokracii nemá smysl - 13. 1. 2012 - Když jsem se dnes ráno rychle seznámil se zprávami, tak mě v souvislosti s událostmi posledních let vytanula neodbytná myšlenka, nakročili jsme k návratu do středověku. Vždyť pokud si dáme vše do řady, je zjevné, že se přestává už jednat i o buržoazní, tedy aspoň formálně občanskou společnost, ale vracíme se dál. ...
• Partie bez protihráče - 10. 1. 2012 - Nedělní Partie na Primě nám umožnila si užít pana premiéra Nečase do sytosti. A on využil toho, že je v pořadu sám, a hovořil jak Jan Zlatoústý. Nevím, zda Prima v rámci zavedení nového názvu "rodinná" bude uvádět v Partii jen jednoho politika, nebo se to bude týkat jen vyvolených. Ale obvykle si ve slově partie představuje divák minimálně dva protihráče. Že by tím protihráčem byl moderátor? ...
• Vše se prý daří - až na pár »drobností« - 3. 1. 2012 - Všechno prý jde správným směrem, byli jsme přesvědčováni trojkoalicí několikrát v roce, a nyní jsme se to dozvěděli i z USA. Aspoň to měl uveřejnit deník Christian Science Monitor, odvolávaje se na zprávy OSN a Světové banky. Nezapírám, byl bych velmi rád, kdyby tak tomu bylo doopravdy, a kdyby ten uváděný pokrok platil pro všechny občany. ...
• Úžas při výměně kalendáře - 3. 1. 2012 - Už dlouho jsem nežasnul jak dnes ráno, při výměně kalendáře. Možná jsem si toho dříve nevšimnul, ale člověk se v posledních letech nestačí divit všemu možnému. Zjistil jsem, že dnes není jen Nový rok, ale také státní svátek – Den obnovy samostatného českého státu. ...
• Je to totéž, není to totéž? - 6. 12. 2011 (vyšlo též 10.12. pod názvem Každým dnem je stále více kastování) - Byl to velmi podivný týden, který jsme na konci listopadu prožili. Jako by byl obrazem této divné doby, v které jsou občané každým dnem stále více kastováni, a jejich práva dovedně a bez skrupulí buď snižována, nebo zase naopak rozšiřována nad neúměrnou mez. Počátkem týdne jsme v televizi zažili děkovací akci, které se zúčastnili současný a předchozí ministři dopravy a farmářka Havránková. ...
• Místo úplatků kabinet zavede legální platby - 29.11.2011 - Z vystoupení ministra zdravotnictví Leoše Hegera a paní přednostky Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce Jany Hercogové, jsem nabyl přesvědčení, že nedokázali definovat, co bude standard a co nadstandard, za který si budeme muset připlácet. ...
• Džin puštěný z lahve - 25.11.2011 - Vzpomněl jsem si na starý vtip. Dědečka odsoudili za pálení slivovice. Když u soudu namítal, že ji nepálil, soudce odpověděl, »to je jedno, ale máte na pálení přístroj«. Tu se dědeček zamyslil, a povídá, »proč mě neodsoudíte také za znásilnění?« Na otázku soudce, zda někoho znásilnil, odpověděl: »To ne, ale přístroj mám.« ...
• Transformace se podle Klause povedla? - 24.11.2011 - Snad by to nebyl ani náš prezident Klaus, kdyby ve svém projevu k výročí 17. listopadu se nepochválil, že se transformace společnosti po pádu »komunistického režimu« povedla. Zároveň i zlehčil význam současných demonstrací a nespokojenosti společnosti, které podle něj patří k lidské povaze. ...
• Dláždění cest - 22.11.2011 (vyšlo též 12.12. pod názvem Džin (už kolikátý) z lahve - Kdysi se říkávalo, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Obdobně je tomu i s úmysly zlými. Vláda se nyní stále častěji zabývá úmyslem zakázat KSČM. To i přes vyjádření právních expertů, že k tomu není důvod, když jim uložila, aby nějaké důvody našli. Je opravdu podivuhodné, jak i přes toto stanovisko dál trvá na svém a uvádí proč. ...
• Mlčení, výmluvy, krasořečnění - 16.11.2011 - Nedávno proběhlo hlasování o členství Palestiny v OSN. USA se už řadu dní netajily, že užijí v případě kladného výsledku v Radě bezpečnosti OSN svého práva veta a uznání zablokují. Stejně tak vláda naší republiky se rozhodla hlasovat proti. Proč, ani jeden z nich nevysvětlil. Tedy, pokud požadujeme vysvětlení nepříčící se zdravému rozumu a spravedlnosti. ...
• Nevěřme předvolebním slibům - 12.11.2011 - Kdysi nám našimi rodiči byly vštěpovány zásady, které převzali od svých rodičů. Mezi jinými i to, že dětem, nemocným, postiženým a starým lidem je nutné pomáhat. A kdo okrádá, nebo jinak zneužívá slabé a bezmocné, je zavrženíhodný lump, a je nutné ho potrestat. Potom zvítězila láska a pravda v podání, v jakém jsme ji měli možnost v posledních letech poznat. ...
• Sobotní asociace - 25.10.2011 - Dvě vládní strany, TOP 09 a ODS, měly o víkendu své sněmy. Tak jen na okraj prohlásil předseda vlády a ODS, že co vláda činí, dobře činí, protože se stará o občany a jejich prospěch. Jen nějak zapomněl upřesnit, o které občany. Zato si dokázal prodloužit v ODS své volební období a svých místopředsedů o jeden rok. Doufám, že tento nápad nepřenese do Poslanecké sněmovny, kde by se mu to, a nejen jemu, rovněž hodilo. ...
• Není už čas? - 19.10.2011 - Odmítám být rukojmím pokusů tzv. neoliberálních ekonomů a politiků, kteří viditelně nevědí, co dál. Není to tak dlouho, co volali, a vyzývali vlády k záchraně těch nejsilnějších. Ať už to byly banky, investiční fondy, pojišťovny a nadnárodní monopoly. Vlády poslechly a na úkor občanů se pokoušely o zázrak. Zachovat pro tyto giganty zisky, a to nejen procentní, ale i v absolutních částkách, jako kdyby nebyla krize, a zbavit je dluhů. ...
• Zrušit, nebo zdražit - 27.9.2011 - Navštívil jsem lékaře. Jak se říká, musíme tam všichni, i přes regulaci poplatky, kterými nás především léčí naše vláda. Ani mi nic nebylo. Jen jsem potřeboval předepsat léky, které užívám a obnovit zdravotní potvrzení, nezbytné pro řidiče důchodce k řízení motorového vozidla. Pak jsem zašel do lékárny, a tato procházka, kterou si my, důchodci, nedokážeme jednou za měsíc odepřít, mě stála, bez několika korun, patnáct stovek. ...
• Již jen krok - 20.9.2011 - Když jsem se dočetl, že strana Věci veřejné podmiňuje svůj souhlas s církevními restitucemi poskytnutím 14 miliard ministerstvu dopravy, vzpomněl jsem si na staré úsloví »vy nám, my vám«, nebo také »něco za něco«. Tedy nejde vůbec o oprávněnost těchto restitucí, ale o to, aby VV také něco dostaly. ...
• Básníci naruby - 10.9.2011 - Kdysi bouřil celý kinosál smíchem, když v jednom z dílů básníků, ukázal učitel usilující o fešnou kastelánku harmonogram jejich budoucnosti. Jestli se dobře pamatuji, bylo tam, kdy se vezmou, kdy koupí auto, kdy pojedou do Jugoslávie, kdy se narodí děti, kdy postoupí učitel na vyšší funkci, a jak se mu bude zvyšovat plat. Zalykal jsem se tehdy smíchem s ostatními. ...
• Jak dál? - 5.9.2011 - Ve světle událostí posledních let u nás i v Evropě se nemůžeme smířit s odpověďmi na poslední tři otázky položené delegaci ÚV KSČM a poslancům KSČM při besedě na Lázku. ČR i Evropa jsou nyní na rozhraní, jak dál. Pravice otevřeně připravuje přechod k něčemu obdobnému, jako byl fašismus před válkou v Itálii, Španělsku a Portugalsku nebo po válce v Chile. Proto už existuje skoro absolutní cenzura levice, proto se rozdmychávají bouře lumpenproletariátu dnes v Anglii, zítra třeba u nás nebo jinde v Evropě. Aby se vystrašil měšťák a bylo možné zdůvodnit přijetí drakonických předpisů. A potom bude vše těžší. ...
• Co mě napadlo při čtení pseudorevoluční rétoriky - 22.8.2011 - Ke svému údivu jsem se před několika dny dozvěděl, že existuje Komunistická strana Československa a přečetl jsem si její výzvu všem OV KSČM a Krajským radám KSČM. Protože jsem, nakonec jako asi každý, zvědavý, hledal jsem dál a seznámil se i s jejím prohlášením k 90. výročí založení KSČ, výzvou XXII. sjezdu KSČ členům KSČM, »neorganizovaným« u komunistů, levicovým subjektům a levicově orientovaným jednotlivcům a sympatizujícím a nakonec i se Zprávou XXII. sjezdu KSČ k 90. výročí vzniku strany, přednesenou generálním tajemníkem ÚV KSČ Miroslavem Štěpánem. ...
• Rovní a rovnější - 2.8.2011 - Dovolte jeden malý poněkud zkrácený citát: "všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. K zajištění těchto práv se ustavují vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou. Když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví svědčí o úmyslu podrobit si lid, pak je jeho právem, a přímo povinností takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti." ...
• Vláda se drží zuby nehty - 19.7.2011 - Vláda dospívá v těchto dnech k roku svého vládnutí. Přes odpor osmdesát pěti procent obyvatel, se svého postavení nehodlá zřeknout, a ukončit tak zoufalé potácení uvnitř, ale i navenek. Maně si člověk vzpomene na Kozinu, a jeho pozvání Lomikara do dne a do roka na Boží soud. ...
• Demagogie non plus ultra - 15.7.2011 - V úterý večer vysílali na ČT 2 druhý díl pořadu BBC, "Zapomenutý svět komunismu", který pojednával o ČSR. Pořad se neopomenul snažit, aby vypadal objektivně, a tak dal několik vteřin i dvěma lidem, aby se vyjádřili, proč byl pro ně předpřevratový režim přínosem, a co pro ně a jim podobné občany znamenal. ...
• Jediná správná věc - 13.7.2011 - (vyšlo už jednou s titulkem Vládní arogance)
• Vládní arogance - 24.6.2011 - Ve středu ráno jsme se dozvěděli, že vláda si najme agentury, které nám mají vysvětlit její "reformy". Tedy ve zkratce řečeno, za naše peníze, protože hodnoty v této republice vytváří pouze a jen občané, nikoli vláda, si najme ty, kteří nás budou přesvědčovat, že nemáme "zdravý" rozum, když nesouhlasíme s počínáním této vlády. ...
• Hospoda - 1.6.2011 - »Udělám z té normální hospody perfektní restauraci,« zaslechl jsem kdysi novopečeného podnikatele. Udělal, ale s nevýhodou, která je ať u hospody nebo restaurace podstatnou: lidé mu do ní přestali chodit. Marně pátral proč. ...
• »Plzeň« vzorem - 31.5.2011 - Nevěřícně jsem hleděl na návrh reforem školství od jeho ministra, tiše jsem žasl a hlasitě nadával. To snad není možné, uklidňoval jsem se. Nyní přinesl skutečný důvod pro své rychlé odvolání, než se mu něco z toho podaří prosadit. ...
• Proč ne dříve? - 30.5.2011 - Při nahlížení do internetu, mě v Novinkách.cz zaujal nadpis »Svrhli jsme komunismus, teď je na řadě korupční režim, vyzývá nová iniciativa.« I přečetl jsem si článek celý, a zjistil jsem, že nová iniciativa s názvem »Veřejnost proti korupci«, zveřejnila patnáctibodový seznam nutných změn. Mezi nimi je zpřísnění financování stran, zavedení majetkových přiznání, zrušení anonymních akcií či posílení možnosti zabavovat majetek získaný trestnou činností. ...
• Dogmatická je sama ČSSD - 12.5.2011 - V čekárně, ať čekáte na kohokoliv, lékaře, zubaře, holiče, nebo i vlak, se nudíte a hledáte, čím zkrátit čas. Našel jsem na stolku noviny, bylo to Právo, kdysi Rudé, nyní nezávislé, aniž by bylo uvedeno na čem nezávislé, a tak jsem v něm zalistoval. Zaujal mě nadpis »Pokud chce KSČM zvýšit vliv, nemůže setrvávat na dogmatech«. Tvůrcem tohoto moudra byl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Neodolal jsem, a hledal v čem, podle něj setrvávání na dogmatech, spočívá. ...
• Komu vadí uctění práce a solidarity - 5.5.2011 - I přes důrazné varování všech tří hlavních televizních stanic o tom, co všechno člověku hrozí, pokud vyjde na 1. máje do ulic, se nás v Ústí nad Orlicí sešlo asi sto padesát. Hrozilo i počasí, vítr a zatažená obloha. Ale Svátek práce a lásky, toto setkání se známými vše nepříjemné rozptýlil. K dobré náladě přispěly hudba ze Skutče, taneční soubor z Třebovic a více mladých tváří, oproti minulosti. ...
• Čeho je moc, toho je příliš - 12.4.2011 - Vládnoucí koalice, už vůbec nevládne, pouze řeší, respektive se pokouší řešit problémy svých členů. Jeden týden je to ten, druhý týden onen. Hned se spojují ti dva menší, aby se za pár dnů zase spojovali ti dva větší. Je to jak při hře dětí na pískovišti, nějaký důvod k hádce a potom zase k usmíření se najde. Škoda jen, že chybí někdo dospělý, aby je umravnil, pokud je to vůbec možné. ...
• Předseda ODS je nenahraditelný? - 12.4.2011 - Takřka dokonalý obraz české politiky, ale i médií, nám poskytly nedělní Otázky Václava Moravce na ČT. Již několik týdnů jde vláda z jednoho skandálu do druhého. Státní dluh roste, ač koaliční vláda slibovala pravý opak. Korupce vesele bují. Vládě, které nedůvěřují dvě třetiny občanů, hrozí rozpad, ale premiér pozvaný do televize, aby věci vysvětlil, nepřijde. ...
• Když má vedení dlouhé vedení - 31.3.2011 - Nechci být špatným prorokem, ale po posledních Otázkách Václava Moravce jsem nabyl dojmu, že se moc nového nestane. Myslím ve vládě. A i ve všem, co slibovala, resp. co slibovali účastníci současné koalice nejen před volbami, ale dokonce i dost dlouho ještě po nich: snížení zadlužení, odpovědný rozpočet, odstranění korupce. Tři nosná hesla - a co je z nich takřka po roce? Pořád jenom hesla. ...
• Odpověď Rady pro rozhlasové a televizní vysílání - 8.3.2011 - Vážený pane, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) projednala na svém 4. zasedání, konaném ve dnech 8.–9. března 2011, Váš dopis, jímž reagujete na vystoupení poslance M. Šnajdra ve vysílání České televize (nejednalo se o pořad Události, jak uvádíte, ale o pořad Události, komentáře, odvysílaný v úterý 15. února 2011 ve 22:00 hodin). Žádáte Radu o zásah proti vysílání výkladů požadavků protestujících lékařů v podání lidí typu poslance M. Šnajdra v České televizi. ...
• Co si lze a nelze pamatovat, a co nelze vysvětlit - 16.3.2011 - V Otázkách Václava Moravce mne zaujal exministr Jiří Rusnok výrokem, že lidé si nepamatují, jak se měnila DPH. Má pravdu, ale vím, že nedávno stál rohlík a houska 1,50 Kč, nyní rohlík 2 Kč a houska 2,50 Kč. Mléko stálo 11,90 Kč, nyní 14,90 Kč. Chleba stál 20,90 Kč, nyní 26,90 Kč. Vepřové je o 10 až 20 Kč, hovězí až 40 Kč dražší. Srovnávám jen ceny loni a nyní, ne před 20 lety. ...
• Svobodně vlastnit své, ale také - cizí - 23.2.2011 - V minulých dnech mne při ranním prohlížení zpráv nejvíce zaujala zpráva o návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o povinném spoření na důchod u soukromých penzijních fondů. S naspořenými penězi nebude vůbec disponovat ten, kdo je tam vloží, ale pouze a jedině penzijní fond. ...
• Otevřený dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání - 15.2.2011 - Po dnešních událostech ČT a vystoupení pana poslance Šnajdra, mám dotaz, zda není nejvyšší čas, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zasáhla v rámci své kompetence. Měla by veřejnoprávní ČT přimět, aby konečně přestala s komentáři a výklady toho, co chtějí lékaři, lidmi typu pana Šnajdra. ...
• Ono to ale nepomůže - 15.2.2011 - Vzpomínám, jak současný establishment hlásal po roce 1989 zejména dvě hesla, a to »nejsme jako oni« a »pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí«. Aspoň formálně je dodržovat nedokázal ani rok. Porovnám-li průběh represivních zákonů režimu před převratem a režimu po převratu 1989, docházím ke smutnému zjištění. ...
• Mediální manipulace okolo lékařů - 3.2.2011 - Kdo má vlastně pravdu? Lékaři nebo vláda? To patrně nikdo v tomto státě už neví. Z televize a rozhlasu se již několik dnů dovídáme pouze jediné: návrhy druhé strany jsou nepřijatelné. Tu řekne LOK a odbory, jindy zase ministr zdravotnictví. Marně ale čekáme na to, kdy nám někdo sdělí, jaké ty návrhy vlastně byly. Zbytečně hledáme na internetu, snažíme se něco zjistit při dalších zprávách, ať v rozhlasu nebo na ČT 24. ...
• Na Hradě neví to, co v nejposlednější hospodě - 4.1.2011 - Jako každý rok, měl i letos prezident Václav Klaus svůj novoroční projev. Cítil jsem se jím zaskočen, asi jako řada dalších občanů. Prezident se nás snažil přesvědčit, že to, co vláda činí, dobře činí, a že se musí splatit dluhy, které jsme nadělali. ...
• Nesrovnatelné srovnávání - 7.12.2010 - Přečetl jsem si na internetu článek Magdalény Krajmerové »Jak se bydlelo před 50 lety«, který končí její otázkou - opravdu se vám po tomto období stýská a myslíte si, že to byla zlatá léta? ...
• Konec hry na demokracii - 4.11.2010 - Skončila v České republice parlamentní demokracie? Respektive skončila v naší zemi hra na demokracii? Asi ano. ...
• Nejpůsobivější volební nástroj - 2.11.2010 - Využil jsem internetu a pustil si záznam z jednání Poslanecké sněmovny o rozpočtu. Necítím potřebu se k němu již vyjadřovat, pregnantněji tak učinili poslanci KSČM a někteří poslanci ČSSD. Bohužel, pro naše občany, jim pravice odmítla naslouchat, natož je brát na vědomí. ...
• Když ministr nabourá šestnáctku - 15.10.2010 - »To je taková knížecí rada«, vzpomněl jsem úsloví své babičky, kterým reagovala na jakékoli nesmyslné doporučení. To, když jsem četl doporučení provládních politiků, ekonomů a penzijních fondů, že spořit tisícikorunu měsíčně na důchod nestačí. ...
• Rada zrada - 7.10.2010 - Už zase půjdeme k volebním urnám. Nikdo si to neuvědomuje více než představitelé koalice. Za pár měsíců vládnutí totiž není čím se chlubit. Navíc lidé - voliči začali chápat, že volební programy a vládní praxe nikoli jedno jsou. ...
• Mediální protiodborářské kličky - 23.9.2010 - Ve středu jsem na internetu probíral stránky jednotlivých médií. Až na Haló Noviny, Právo a Britské listy se ostatní deníky snažily, seč mohly, úterní odborářskou demonstraci znevážit, pokud vůbec o ní něco napsaly. ...
• Je to vůbec ještě náš stát? - 31.8.2010 - ... když je den za dnem establishmentem zbavován svých funkcí, které by měl vykonávat v zájmu svých občanů. ...
• Chelčický stále a opět aktuální - 26.8.2010 - V letošním roce si připomínáme 550-leté výročí úmrtí Petra Chelčického. Proč vzpomínat člověka, o němž nevíme, zda se skutečně jmenoval Chelčický, a zda zemřel opravdu v roce 1460? ...
• Co všechno musíme zaplatit - 24.8.2010 - V pátečních zprávách TV Nova byl předložen dokonalý obraz myšlení a arogance současného establishmentu, který vyplynul mimoděk z odpovědí bývalých a současných ministrů. ...
• Lidé se o veřejné věci začnou starat, že budeme překvapeni - 20.8.2010 - Chtěl bych se vyjádřit k článku „Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali“. Četl jsem jej několikrát, a nakonec, abych se vyjádřil lapidárně, divil jsem se, že se autorka původního textu, a autor článku diví. ...
• Jde o obvyklé opojení mocí - 13.8.2010 -  Stalo se to, co každý očekával, vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny. Byla si tím tak jista, že se vládní poslanci nenamáhali ani reagovat na projevy či výtky opozice. ...
• A vláda nám zůstala zachována ... - 31.7.2010 - Jako kluci jsme mívali při řešení sporů zaklínadlo. Jeden po druhém jsme chtěli, aby minimálně na vlastní duši on jako první řekl, že chce s tím druhým mluvit nebo nemluvit, a s kým je kamarád. ...
• Koalice se vyhýbá účinným nástrojům proti korupci - 29.7.2010 - Našel jsem si na internetu koaliční smlouvu ...
• No není to úžasné? - 20.7.2010 - Díval jsem se aspoň na část pořadu Otázka Václava Moravce (OVM) na ČT 24 s novým premiéremNečasem a pak začátek s ekonomy. Stačilo to k vyvedení z jakýchkoli iluzí. ...
• Středověký přístup vznikající vlády - 8. 7. 2010 - Letošní počátek prázdnin je poznamenán řadou nepříznivých událostí. Vedry, suchem přívalovými dešti a také vznikem nové koaliční vlády. Ta přišla i na fiskální opatření, které svou úrovní připomíná středověk. ...
• Pacient jako obtížný hmyz? - 29. 6. 2010 - V Otázkách V. Moravce na ČT se již pokolikáté probíralo zdravotnictví. V kostce se tvrdilo, že peníze na ně nejsou, občané si neuvědomují, co zdravotní péče stojí, a vše se zatím udržuje jen díky podhodnoceným platům lékařů.  ...
• Školné zvýší náklady na studium o čtvrtinu - 11. 6. 2010 - V těchto dnech jsme se dozvěděli o záměru zavést školné pro studenty na vysokých školách. Má být maximálně ve výši 10 000 Kč za semestr, tedy 20 000 Kč za rok. ...
• Připravit se na to, až procitnou - 8. 6. 2010 - Tak se nám začíná personifikovat nová vláda. Tzv. středopravá, i když Věci veřejné, ...
• Co v programech strany neuvedly - 25. 5. 2010 - Často mám volebních letáků ve schránce více než reklamních. Před domem se ...
• Když právo na majetek, tak také právo na práci - 4. 5. 2010 - »Vše, co bylo ukradeno, musí být vráceno,« řekl lídr kandidátky ODS ve ...
• Už nejde jen o opomenutí - 3. 5. 2010  - Pravidelně sleduji pořad Kalendárium na ČT1 a musím dodat, že rád. Přináší, i když ve zkratce ...
• Volební právo už ne pro každého? - 29. 4. 2010 - Jeden internetový server zmínil, že zakladatel ODS a zastánce ortodoxního ...
• Důležité je jednání a ochota k němu - 23. 4. 2010 - Před rokem byl Obamův projev v Praze překvapením a určitou nadějí. Vyvolával ...
• O co Straně zelených jde? - 6. 4. 2010 - Člověk se nestačí divit, jak Strana zelených je dva měsíce před volbami, den po dni, ...
• 1 + 1 jsou vždycky 2 - 23. 3. 2010 - Sedmdesát šest procent diváků TV Prima, kteří sledovali nedělní Partii, řeklo ano na otázku, zda ...
• Třeba všední řešení - 12. 3. 2010 - Neustále mi leží v hlavě nedávný článek o zprávě OSN, že Romové v ČR trpí diskriminací ...
• Kdo je vlastně nezodpovědný?  - 3. 3. 2010 - Místopředseda ODS Bendl nazval v nedělním televizním diskusním pořadu ...
• Odborníci a veřejná kontrola  - 16. 2. 2010 - V pátečních Haló novinách ( Pro lepší energetickou bezpečnost , 12.2.2010) mě zaujal ...
• Jsem pro oslavu žen, práce i lásky  - 15. 2. 2010 - Již řadu dnů se na nás ze všech stran hrne připomínání svátku svatého Valentýna ...
• Výživné - třeba spravedlnost i výchovu - 2. 2. 2010 - Haló noviny uveřejnily článek o návrhu zákona podaného ČSSD ohledně ...
• Lano lze napínat jen po prasknutí - 15.1.2010 - Britský spisovatel Kingsley Amis ve Šťastném Jimovi kdysi napsal: Nejsem socialista, ...
• Jan Žižka jde do frcu - 4.12.2009 - Tak prodáváme Jana Žižku. Respektive jeho památník v Trocnově. Jak charakteristické pro ...
• Halíkovo rozhlasové přesvědčování - 2.11.2009 - V minulém týdnu vystoupil v Českém rozhlase profesor Tomáš Halík ...
• Udivující reakce - 9.10.2009 - Oznámení prezidenta USA Baracka Obamy, že USA ustupují od záměru umístit v ČR radar ...
• Máme tu nový ústavní institut? - 8.10.2009 - Předseda vlády svolal na pátek předsedy všech parlamentních stran, vyjma KSČM ...
• Hrozná licoměrnost pravice - 22.9.2009 - Při pohledu na 26 bodů balíčku ministra financí ke snížení deficitu rozpočtu, se mi vybavilo ...
• To nemusíme mít parlament - 3.9.2009 - Česká politická scéna se rozčeřila jak nikdy. Ústavní soud rozhodl o odložení voleb ...
• Sami se usvědčují z neúspěchu - 12.8.2009 - Denně nám média přináší zprávy, pořady nebo aspoň zmínky o nedostatcích, vadách ...
• Předvolební kolotoč se rozjíždí - 27.7.2009 - Blíží se nám volby do Poslanecké sněmovny. Objevují se poutače, televize a rozhlas ...
• Trh jak pro koho, jak kdy - 3.7.2009 - Ocelářská firma Arcelor Mittal požádala stát o příspěvek na mzdy pro zaměstnance ...
• Připomínka výročí - 30.6.2009 - Už delší dobu vyzývá Česká televize k poslání materiálů k srpnovým událostem roku 1969 ...
• Pochopit dříve, než bude pozdě - 16.6.2009 - Nemohu se ztotožnit s názory, že ČSSD nelze považovat za levicovou stranu ...
• Nenechme se otrávit - 10.6.2009 - K volbám nepřišlo přes 70 % voličů a výsledek se dostavil. ODS, která za velkého přispění ...
• Nedělní práce - 4.6.2009 - Poslanecká sněmovna má rozhodovat v neděli 7. května o vyslovení důvěry vládě Jana Fischera ...
• Hodit vejce je jednoduché - 29.5.2009 - To, co bylo vidět na všech televizních stanicích, mnou otřáslo. Zejména když rozjásaný ...
• Je to vůbec s podivem... - 12.5.2009 - Pan prezident si povzdechl nad nízkou, prakticky žádnou, účastí občanů na pietních aktech...
• Demokratem i proti svým výhodám - 28.4.2009 - Nemá vždy pravdu ten, kdo mluví nejdéle a nejhlasitěji. Tento výrok Sofokla se ...
• Hektický týden - 7.4.2009 - Státníci se několikrát sešli a člověk se snažil věřit, že něco vyřeší, tedy aspoň krizi, ať už hospodářskou ...
• Trapností bylo již dost - 3.4.2009 - Pochopila ODS vůbec, co je to vyslovení nedůvěry vládě. Že tímto ústavním aktem pro tento čas ...
• Trpí občané zapomnětlivostí? - 31.3.2009 - Premiér Topolánek v OVM na ČT 1, se nás snažil přesvědčit o tom, co se nám snaží ...
• Na církevní restituce získat mandát ve volbách - 24.3.2009 - Jak bylo zveřejněno, poslanecká komise pro církevní restituce došla ...
• Trestní zodpovědnost dětí zkoumat hlouběji - 3.3.2009 - Odmítnutí snížení legální sexuální hranice z 15 na 14 let je správné ...
• Volební sliby - 11.11.2008 - Vzpomněl jsem si na okřídlené sousloví mého kolegy kolik já ti slíbím, tolik ti nikdo nedá , když jsem slyšel ...
• Kdysi to bylo peklo a čerti, dnes komunisté - 7.11.2008 - Minulý týden podalo 30 senátorů vládě a nejvyššímu správnímu soudu návrh ...
• Vyhovme přání a rozhodnutí voličů - 20.10.2008 - Krajské volby skončily příjemným překvapením. Ač přišlo k volbám málo přes 40 % ...
• Zatím ještě neumírám - 2.7.2008 - Podle šetření agentury Vermont, nevadí prý zdravotnické poplatky 70 % obyvatel a 90% lékařů ...
• Zastavit sněhovou kouli růstu měrných cen - 24.6.2008 - V minulých dnech jsem si v Halo novinách přečetl, že cena plynu vzroste ...
• Tendenčně o Číně - 15.4.2008 - Nedávno se mi nechtělo jít spát a tak jsem si řekl, když už měsíčně jsem povinen platit 135 Kč, pustím ...
• Prachsprosté vandalství - 29.3.2008 - Skupina Dekomunizace oblékla sochu Žižky na Vítkově do trička s nápisem nechceme mít ...
• Za co tolik? - 29.1.2008 - Se zájmem, ale stále větším úděsem, jsem četl v Halo novinách článek Dohoda je výhodná pro církve, ne pro ...
• Proč je nyní Valdštejn vzorem - 11.12.2007 - V poslední době se silně medializuje osoba Albrechta Valdštejna. Jen v jednom ...
• Z redakčního mailu - 5.12.2007 - To mne zvedlo ze židle. Sledoval jsem v partii na Primě ministra Julínka, kde obhajoval svou ...
• Vážená redakce, po delší době jsem sledoval pořad 'Partie' na Primě - 2.10.2006 - A nesmírně mě zaujaly dvě prohlášení pana ...

---

---

Psáno pro Parlamentní listy 20. 10. 2015

Pískoviště

      Nemine snad den, abychom nebyli informováni nějakým způsobem o běžencích. Nedávno se touto otázkou zabývala i poslanecká sněmovna. Bylo řečeno mnoho slov, ne snad v jejich prospěch, ale v prospěch opatření přijatých komisí EU ohledně nich. Přibližně, stejný počet slov tato opatření kritizoval. Jsou vyslovována čísla o nárůstu jejich počtu příští a další roky, a že se musíme o ně nějak postarat. Stejně jako o naše spoluobčany, kteří se nedokáží nebo nechtějí starat sami o sebe a své rodiny přijatelným způsobem. Je nám stále dávána za příklad západní Evropa a někdy a někým jsme jako celek, nyní myslím občany ČR, označováni za rasisty, asociály, xenofoby a nevděčníky, když se tomu někteří z nás brání, či označují tento způsob pomoci zavedený nejvyššími představiteli EU za kontraproduktivní. Byly nám i promítány snímky a záběry o tom, jak občané států, kteří byli prvními členy EU, vítají tyto nové spoluobčany a skládají se na jejich potřeby. Občas pronikne zpráva, že ale i někteří z nich už ztratili to původní nadšení a chtějí se též přílivu běženců bránit. V současnosti se i začínají měnit některé zákony, které se týkají tohoto problémů. Ve prospěch běženců hovoří i známí umělci a další. Někteří i varují nejen před xenofobií, ale i fašismem, ke kterému my, normální lidé z ulice začínáme prý inklinovat.
      Nedokážu pochopit, kam nás představitelé EU, někteří politici a rádoby filosofové či zaměstnanci tzv. humanitárních organizací vedou. Pokud je mi známo, ani jedna strana volená do národních nebo evropského parlamentu, neměla ve volebním programu, kterým získávala voliče, starost o běžence a spoluobčany žijící svým způsobem života. Také nevím, co bylo příčinou takového exodu běženců z Asie a Afriky do Evropy. Problémy, o kterých se tam mluví, jako počátečním popudu k cestě, tam trvají řadu let, někde desetiletí. Marně také hledám v historii něco podobného. Vyjma snad některého období stěhování národů.
      Protože si zjevně neví, naši představitelé, ať států nebo EU, vůbec rady, nabízím jim, aby se šli podívat na pískoviště. Ano, opravdu myslím pískoviště. Tedy ohraničený prostor nějakou zídkou, naplněný prosetým pískem, nacházejícím se na dětském hřišti a přes noc zakrývaný nepromokavou plachtou. Je určený malým dětem ke hraní. Mohou si zde stavět hrady, mosty, bábovičky, cesty a kdoví co ještě, aniž by jim hrozilo nebezpečí zranění. Kolem pískoviště jsou lavičky pro maminky, popřípadě tatínky, těch dětí, dávající pozor a jsoucí jim k dispozici radou nebo pomocí v případě potřeby. V nejbližší blízkosti pískoviště je pak hřiště pro další vyžití na houpačkách, prolézačkách, domečcích atd.
      Ono pískoviště a hřiště i s těmi lavičkami máme také před naším domem, který je v malém městečku v podhůří Orlických hor. Z balkonu našeho bytu, jsem již mnohokrát dění na pískovišti, za těch více než 30 let, co tu bydlíme, pozoroval. Nejprve si na něm hrály děti Čechů, Moravanů, Slováků, Romů, někdy i Poláků. Později přibývaly děti Vietnamců, Ukrajinců, Němců, Mongolů, Rusů, někdy i dalších z Evropy, ale i odjinud. Byly tu děti zdravé i s nějakým postižením, a kolem seděly jejich matky. Výjimečně otcové, nebo některý z prarodičů.
      Na pískovišti, ale i lavičkách a hřišti kolem, byl a je zatím vždy zachováván řád. Těmi, co si zde hrají, ale i těmi, co na ně dohlíží. Domluví se bez tlumočníků. Nemají tu ani asistenty, ani poradce, ani je nehlídají policisté. Dokáží si půjčit hračky a zase je vrátit, před odchodem aspoň z většího uklidit a zakrýt pískoviště plachtou. Občas se některé dítě uhodí, rozpláče a většinou je tišeno nejbližším dospělým. Stejně je napomínáno dítě s agresivními sklony. Nepamatuji se, že za ta léta by došlo k něčemu, co by někomu z nich zabránilo další den zase přijít a pokračovat s ostatními ve hře. A to už je tu další generace. Kdysi děti, nyní rodiče a dodržují staré zvyky. Rozdílem je pouze zvětšení pískoviště a pokrytí zídky dřevem. Ale řád a vzájemné pochopení je tu stále. Spočívá v tom, že se všichni chovají stejně, mají stejná práva k hraní a užívání a stejné povinnosti k úklidu a respektování práv druhých. Žádné z dětí tu není protěžováno, a tak si nějak na vše navykly a předávají tento řád další generaci.
      Proč to zde jde a jinde nikoli? Patrně proto, že ty maminky dobře vědí, že je těžší a složitější něco nového vytvořit, než to poškodit nebo roztřískat. A od malička k tomu vedly i své děti. Z jakého důvodu jsou k nám pronášeny plamenné výzvy, nebo jsme označováni skoro za nelidské stvůry, pokud se vyslovíme proti některým opatřením, o kterých ví takřka každý, že nemohou fungovat, vyjma jejich tvůrců? Proč je nám dávána za vzor stále západní Evropa, když víme, že tam lidé mají praktické tytéž výhrady a ve většině nejsou touto situací vůbec nadšeni? Komu je prospěšné, aby se nemluvilo vůbec o příčinách tohoto útěku z vlasti do Evropy, ať už je rodnou zemí, kterákoliv ve Středomoří, Africe a Malé Asii. Médii nabízená vysvětlení snad neberou vážně ani ta média. Z jakého důvodu máme trpět za něco, co několik hlupáků v těchto oblastech rozpoutali ve snaze po větší moci a vyšším zisku, a nyní si s tím neví rady.
      Nechci nyní rozebírat nálepky, kterými jsou lidé zahrnováni. Ale bylo by dobré, kdyby ti, co překřikují ostatní, si někde zjistili, co solidarita, pomoc, humanita, fašizace, rasismus atd. opravdu ve skutečnosti znamená. Proto jim navrhuji, aby si přestali hrát na dospělé a moudré a místo toho se šli podívat na některé pískoviště nebo dětská hřiště, kde by jim předvedli, jak se to má opravdu dělat, aby to k něčemu bylo.

---

Psáno pro Parlamentní listy 9. 9. 2015

Cui bono

      Kdo měl nebo má z toho prospěch. Touto otázkou začínali staří Římané při soudním řízení objasňovat věc, a nejen věc při soudním řízení, ale v podstatě každý větší problém společnosti nebo politiky. Měli zkušenost, že takto položená a správně pak zodpovězená otázka vedla k cíli. Doporučoval bych, aby si tuto otázku položil a hledal na ni i odpověď každý politik, politolog nebo publicista či představitel některé z humanitárních organizací, který se vyjadřuje k problému utečenců. Zejména pak ti, v jejichž moci je nějakým způsobem tento problém ovlivnit. Nejsem ani jedním z nich, a nestačím se divit, co se o této věci a zároveň o nás, jako Češích, v souvislosti s tím dozvídám. Upozorňuji, že čerpám informace jen a pouze z veřejně přístupných médií, nebo ostatních občanů naší republiky.
      Tak jsem se dozvěděl, jací jsme my v ČR sobci, že nechceme přijmout uprchlíky podle kvót určených komisí EU, a jak s nimi špatně zacházíme. Západ se tomu nestačí divit a zvažuje, že nám pozastaví příspěvky poskytované od EU. Tam je údajně vítají a přinášejí jídlo, pití, ošacení, hračky a kdoví, co všechno ještě. Ještě, že jsou tu lidé, kteří si počínají podobně a požadují totéž i po zbytku populace u nás. Nejsem proti pomoci trpícím a lidem v nouzi, jejíž příčinou jsou události a skutečnosti, mající důvod a počátek mimo vůli a jednání těchto obětí. Za tří podmínek, že si to oběť nezpůsobila svým jednáním sama, že pomoc bude skutečná a trvalá, a že na celé věci nebude někdo další náramně a trvale profitovat.
      Obávám se, že z těchto tří mohu považovat za splněnou, a to se zavřením obou očí, pouze tu první, a to ještě tak maximálně u dětí. Pokud někam donesu balenou vodu, nějaké konzervy, ošacení nebo pošlu na účet pár stovek, pokládám otázku kolik lidí a na jak dlouho bude zabezpečeno. V nejlepším případě na pár týdnů, ale co potom? Vždyť nyní se už začíná mluvit, ne o tisících, ale o milionech uprchlíků, a to v nejbližších letech.
      Proto se nakonec ptám. Co dělá EU a státy v ní sdružené s přepravci lidí z Afriky do Evropy? Kolik bylo těchto pašeráků zatčeno a odsouzeno? Komu z nich byl zabaven nebo aspoň obstaven majetek?
      Proč byli zatčeni za usmrcení 50 imigrantů udušením v autě na území Rakouska jen tzv. pěšáci, a ne i jejich bossové? Kdy se přestane dodávat tzv. státu ISIS munice, zbraně, ropa a další věci potřebné pro jejich válku, a stejně i ostatním podobným organizacím? Byl už někdo z těchto důvodů zatčen a také odsouzen? Kdy se státy začnou vážně zabývat narkomafiemi a jejich spolupracovníky?
      Mohl bych pokračovat dál, ale zatím nám nedal nikdo odpověď, proč vůbec k takovému pohybu lidí došlo. Ani nevíme, kdo a proč organizoval tzv. arabské jaro. Nezbývá nám než si tedy hledat odpovědi sami, podle zásady v nadpisu, komu to prospěje? Kdo asi tak může mít zájem na destabilizaci a tím i zchudnutí Evropy a celého Středomoří, a tím i zániku konkurence? Nebo, kdo by rád zatáhnul Evropu příležitostně do válek s arabskými státy?

---

Psáno pro Parlamentní listy 13. 8. 2015

Hry horkého léta

      Česká republika, ale podle zpráv médií snad celá Evropa, má stále větší problémy. Jsou to především již přes měsíc nepřetržitě trvající vedra, která nedokážeme vůbec ovlivnit, a tím se s nimi ani vyrovnat. Každé ráno začíná pohledem na teploměr, po zjištění jeho stavu, a přezření oblohy, zda někde není černý mrak, končí zklamaným konstatováním, že nás čeká další suchý a horoucí den. Jsme nabádáni k co největšímu pití, vyhledávání stínu, nepřetěžování organismu a řadě dalších věcí, které může člověk v produktivním věku těžko dodržet. A tak nám nezbývá než doufat, že se jedná o výjimečnou abnormalitu tohoto léta. Jenže, kdo ví? Co když se nejedná o abnormalitu, ale počátek něčeho, čeho se nechce ani vyslovit, a co se dlouhá léta neřešilo než slovy, protože skutečné opravdové řešení by stálo hodně peněz, a nikomu se nechtělo platit, ani uskrovnit.
      Podobným problémem se začíná jevit stěhování obyvatel Afriky, ale částečně i Asie do Evropy. Představitelé EU, jak obvykle, řešili tento problém v jeho počátcích rozpisem kvót, kolik která země přijme běženců. To bylo většinou států odmítnuto. Místo toho se státy zavazovaly samy, kolik běženců přijmou. Došly ke skoro stejným číslům. Mezitím počet běženců narostl, a kvóty, ať stanovené, nebo dobrovolné již neodpovídají. A tak se o běžencích hlavně píše, a to už prakticky každý, kdo umí psát, a chce se mu. Občas se objeví i nějaká tabulka, kdy ta či ona organizace udělá výzkum veřejného mínění, a dozvíme se, o kolika procentech občanů si ta organizace myslí, že tu běžence chtějí a o kolika, že ne. Nikdo nám zatím neřekl, co se s nimi bude dít. Zatím jsme byli pouze informováni o tom, že jsou umisťováni do táborů, kde vyčkají poskytnutí nebo neposkytnutí azylu, případně dalších rozhodnutí, jejichž obsah není zatím zveřejňován mimo takových pitomostí, jako je např. potápění lodí, které je převážejí, až běženci vystoupí na břeh. Vedle toho nám sdělují různí politologové, politici a publicisté, že běžence nechceme, protože jsme načichlí totalitou a máme rasové předsudky. Až se do nás dostane západní kultura, nebude nám jejich přistěhovalectví dělat žádný problém, a rádi jim něco dáme z našeho bohatého stolu. Na levicově zaměřené občany se apeluje solidaritou. A po apelacích na morálku a soustrast, se vytáhne i materiální důvod, že běženci stejně nechtějí k nám, ale buď do Německa, nebo Švédska, kde mají mnohem více štědrý sociální systém. Občas se promítne nějaký rozhovor s nimi, nebo řešení nějaké neshody, či naopak, a také snímky z jejich domova nebo táborů v Africe či Asii, kde dosud žili.
      Tedy, jeden se nestačí divit, co je nám předváděno, a za co jsme odsuzováni, ač se nás nikdo na nic neptal. Leží mi v hlavě záběry z řeckých ostrovů, jak nestačí vybavit běžence doklady, protože je jich stále víc. Ti se rozčilují, a někteří požadují návrat zpět, samozřejmě na útraty Řecka, protože se jim už nechce čekat. Vzpomínám záběrů ze syrských, tureckých a dalších táborů. I když jsem samozřejmě ovlivněn způsobem, jak kde někdo všechno natočil, kladu si otázku, jedná se opravdu o lidi se stejným osudem? Na první pohled, rozhodně ne! O co tedy tady vlastně jde? Snad by nám mohl někdo celou věc vysvětlit, když už po nás požaduje zabezpečení těchto lidí po všech stránkách. Pokud možno, jak je tomu doopravdy, a také bez urážlivých výpadů.
      Pokud se týká kárání, že jsme stále načichlí totalitou a máme rasové předsudky, ale lidé na západě ne, dovolím si připomenout dvě věci. Není to zase tak dávno, co Romové od nás utíkali do Velké Británie, aby se v drtivé většině zase vraceli zpět. Vzpomínám pak britského řešení, kdy k nám poslali své imigrační úředníky, kteří na letištích a autobusových nádražích nepřipustili nastoupení Romů do letadla nebo autobusu. Jen na základě pohledu, žádné šetření děláno nebylo. Nakonec, pokud někdo letí třeba do USA, musí vyplňovat osobní dotazník, a jak je na něm napsáno, konečné rozhodnutí o vstupu do USA je na imigračním úředníkovi. Aby nedošlo k omylu, já jim to nevytýkám, uznávám právo každého státu na přiměřenou kontrolu všech lidí, kteří do něj chtějí přicestovat. Ale ať to platí pro všechny, tedy i pro nás. Zní mi licoměrně, když lidé, kteří za to kritizují nás, nekritizují ty, kteří to dělají také. Stejně tak, co jsme vyslechli kritik třeba na prezidenta Zemana, kvůli jeho prohlášením, co a jak s běženci. Dosud jsem ale neslyšel od těchto lidí kritiku politiků třeba Anglie, Austrálie nebo USA za obdobná prohlášení.
      Přesvědčování, že běženci směřují v zásadě do SRN a Švédska, kvůli štědrému sociálnímu systému, ale k nám ne, vzbuzuje spíše už jen veselí. Nějak v tom zanikají řeči o politických důvodech útěku, nebo hrozbě smrti, a stejně i výhled do budoucna, co se bude dít potom, až se tyto štědré sociální systémy zhroutí. A že se zhroutí, je více než jisté. Jsou totiž nastaveny tak, aby zabezpečily lidi, kteří do nich přispívali. Nejsou žádný oslík, který se v případě potřeby otřese a vypadne z něj pár dukátů.
      Potom bude samozřejmě nátlak na další státy k přijímání těch dalších uprchlíků.
      Asi by bylo dobré, nazývat věci pravými jmény, a přestat si hrát na humanitu a solidaritu tam, kde o ni doopravdy nejde. Co je humánního na tom, když budeme dávat sociální dávky několika tisícům lidí, schopných se dostat do Evropy, a necháme jich miliony se potácet na rozhraní života a smrti v Asii nebo Africe, a ještě na tom vydělávat spousty podivných organizací. O jakou solidaritu se jedná, když dáváme někomu almužnu, a to ještě prostřednictvím jiného. Zkusme nazývat věci pravými jmény, počínaje představiteli EU a konče kterýmkoliv z občanů. Pak teprve máme šanci na řešení bez podivných her kolem.

---

Psáno pro Parlamentní listy 21. 6. 2015

Nastává vystřízlivění?

      Již delší dobu se mluví o kvótách uprchlíků z Afriky pro jednotlivé státy Evropské Unie. Některé státy jsou pro, jiné proti, podobně jako i jejich občané. Dokonce se otázka migrantů probírala v ČT, pořadu „Máte slovo“, který byl vysílán 11. 6. a dodnes se kolem něj vedou diskuze. Bohužel, hlavně o průběhu tohoto pořadu. Viděl jsem z něj pouze posledních cca 7 minut, a nechápal jsem, proč se vlastně tento pořad vysílá, a proč se mu říká diskuzní. Zájem diskutovat tu měla patrně ta menšina, která se vůbec nedostala ke slovu. Ostatní měli zájem jen sdělit svůj názor a vynadat všem, kteří jej neměli. Veškerá snaha paní Jílkové udržet nějaký pořádek se míjela účinkem. Jiní politici zase mluví o zdi, kterou by obehnali Evropu na její ochranu před uprchlíky. Člověku se zdá, že dochází k naplnění sci-fi románu I. Erenburga – Trust D.E., aneb historie zkázy Evropy. Snad naštěstí roste počet států, které kvóty odmítají, a jsou mezi nimi státy západní i východní. Tak lze těžko tvrdit, že je to následek něčeho, co měly tyto státy dříve.
      Ale zpět ke kvótám. Evropská komise je údajně stanovila tak, že na ČR by mělo připadnout cca 1.700 migrantů. To není rozhodně vysoké číslo, naše republika by jistě tento počet zvládla, a migranti by mohli žít řádným a důstojným životem. Je tu ovšem několik, předpokladů, které jsou podmínkou zvládnutí tohoto cíle. Několik z nich si dovolím uvést.
      Zatím do Evropy přišlo, respektive doplulo asi 60.000 obyvatel Afriky, kteří by se někdy brzy měli pak posílat do jednotlivých států EU. Ptám se jak? Velmi snadno se rozepisují kvóty, když se jedná pouze o čísla. Ale jak se budou rozdělovat lidé? Co když nebude chtít tam, kam by měl podle kvóty náležet? Nebo, ještě hůře, co se bude dělat s rodinami na konci rozdělování, jejichž členové se svým počtem dostanou přes kvótu? Přerozdělí se kvóta nebo se rozdělí rodina? Kdo o tom bude pak rozhodovat? Jak se bude postupovat, až se později budou chtít známí a rodiny navštěvovat? Budou mít snad právo volného pohybu, jako občané EU, nebo se jim toto právo omezí, dokud nedostanou občanství, či jim nebude poskytnut azyl? Do té doby by potom museli žít v nějakých lepších ghettech. Jak se zamezí vytvoření gangů v těchto ghettech? A že budou pokusy o jejich vytvoření, je takřka stoprocentně jisté. Stačí si připomenout ghetta za druhé světové války nebo v poslední době tábory uprchlíků při různých katastrofách. Jakým způsobem se budou přidělovat další uprchlíci, kteří přijedou po těch 60.000? A ti rozhodně přijdou. Afrika má něco přes jednu miliardu obyvatel. Evropa asi 750 milionů.
      Tak se nám tu objevuje další háček, jak ukončit ilegální migraci? Je obecně známo, že na ní velké peníze vydělávají pašeráci lidí. Údajně požadují a také dostávají za přepravu jedné osoby něco přes 3000 USD. Někdo z orgánů EU přišel s nápadem zničit pašerákům jejich lodě, a tak zamezit další činnosti. Unikla mu jedna drobnost, pašeráci nejsou společnosti zajišťující služby přepravy lidí z Afriky do Evropy. Kdyby tomu tak bylo, požadovali by za přepravu obvyklou cenu kolem 600 USD. Oni ale parazitují na neštěstí jiných. Tedy, pokud se jim zničí stávající lodě, koupí jiné, které budou díky zvýšené poptávce mnohem dražší a tak bude i dražší přeprava. Také vzroste počet potopených lodí a tím i uprchlíků cestou kvůli tomu, že se budou používat lodě stále horší. Případně se budou uprchlíci přepravovat v nákladních prostorech obchodních lodí a letadel, atd.
      Jaký budou mít tito lidé právní statut do doby, než jim bude poskytnut azyl nebo občanství? A jaký, pokud jim bude azyl nebo občanství odmítnuto? V tom případě budou vyhoštěni zase zpět? Kam? Do kterého státu? Podle dokladů, které předloží? Přijmou je ty státy, nebo budou tvrdit, že doklady jsou padělané? Pokud ne, co se s nimi bude dělat? Umístí se zpět do nějakého tábora?
      Jak se budou po dobu nevyjasněného pobytu živit? Příděly, nebo se jim najde práce? Budou mít jazykové kurzy, aby se dokázali domluvit v hostitelské zemi? Co se zdravotní a sociální péčí pro ně a také otázka vzdělávání jejich dětí. Lze též předpokládat u řady z nich, že některá jídla jim bude bránit pozřít náboženské vyznání, stejně tak vykonávat některé práce.
      Vzpomenu-li pořadu paní Jílkové na ČT, bylo z něj poznat, že se přítomní řešení těchto problémů vyhýbali, pokud o nich vůbec věděli. V době, kdy jsem se díval, ani jeden z účastníků, který kvůli odmítání uprchlíků nazýval tyto odmítající rasisty, nepřišel s příkladem, jak se vyrovnávat s touto věcí, a co konkrétně pro toto dělá on. Jen pouze znělo, musíte, nebo musíme. Co je strašně málo.
      Nepovažuji ani za dobré, rozlišovat uprchlíky na politické a ekonomické. Pro člověka je bezvýznamné, zda zemře on sám, nebo jeho nejbližší, při popravě nebo hladem. Pořád je to smrt. Také, jak se tento rozdíl může zjišťovat. Pomineme-li významné osoby, stojící v čele nějakého hnutí, jsou ostatní takřka bezejmenní, a ti si snad nezaslouží pomoci?
      Připadá mi, že pomoc poskytovaná jedině za cenu útěku z domova, někde v provizorním táboře nic nemůže vyřešit a je velmi omezená. Co když z Afriky uprchne milión lidí. Bude to pouze promile z celkového počtu jejích obyvatel, ale dokáže se s tím Evropa vyrovnat? Zejména, pokud setrvá u současného způsobu pomoci. Ten spíš odpovídá systému sociální pomoci na konci středověku, kdy jej zajišťovala různá špitální bratrstva a soucitní šlechtici a města. Tehdy potřebným zajistili jídlo a střechu nad hlavou, v lepším případě i otop a aspoň základní zdravotní péči. Tolik, co stačilo na přežití. Ale stačí to dnes? V Evropě se nedokážeme postarat o z Evropy pocházející bezdomovce. Nyní jich přibydou možná sta tisíce, a co potom?
      Nebylo by rozumnější poskytnout jim pomoc v jejich zemích? Nemyslím pouze dovozem potravin, léků a dalších nejnutnějších věcí. Zejména tehdy, když víme, že se těchto zásilek zmocní různí náčelníci a podnáčelníci, kteří je pak za veliký peníz prodávají. Ani nemyslím způsobem, který byl použit v Iránu, Iráku, Afghánistánu a zemích na severu Afriky, při tzv. Arabském jaru. Ono ani v jednom případě nešlo o pomoc, ale rozšíření vlivu některé z velmocí. Dopadlo to, jak to dopadlo, že se tam zhoršila situace daleko víc, než předtím byla. A to jak pro vlastní lidi, tak pro okolní svět.
      Aby byla pomoc opravdu účinná, musela by být zaměřena minimálně na pět věcí. Zlepšení tamní ekonomiky, odstranění korupce, zlepšení vzdělání, zvýšení práv občanů a snížení kmenové a rodové závislosti. Přiznávám, že osobně nevím jak. Ale byli lidé, kteří to dokázali. Možná by se dalo nalézt, jak to dělali a poučit se na jejich příkladu, přestat se učit jen u dobyvatelů. Přestat se zajímat hlavně o to, zda mají muslimské ženy i v Evropě povinnost nebo právo nosit burku a nikáb, než kde vezmou prostředky na jídlo a další potřeby svých dětí. A to jak muslimové, tak i křesťané. Přitom někdy na přelomu padesátých a šedesátých let se zdálo, že tato otázka je i v řadě muslimských zemí vyřešena používáním evropského oblečení, ale také přijímáním evropské kultury. Jednalo se samozřejmě převážně o obyvatele měst, ale vždy musí někdo udělat první krok. Stačí si jen připomenout např. Irán nebo Libanon, ale i další. A zdá se, že prosazování těchto formálních venkovních znaků příslušnosti nabývá na významu a síle. Tedy měly by se začít ve vzájemné dohodě věci podstatné a ne formální. Jak se říká, začít obrušovat hrany, ne je udržovat. Dosud bylo a je tomu naopak. Vždy, kdy se zdálo, že dojde ke smíru a narovnání, našel se na jedné nebo druhé straně někdo, kdo zaútočil a v jednom dni se mu podařilo rozbít vše, co se dosud dlouhou dobu pracně tvořilo.
      Mohl by někdo z odpovědných politiků vysvětlit, co severní Africe, ale i Evropě nebo USA přineslo tzv. Arabské jaro. Kdo bude tvrdit, že cestu k demokracii, dělá si z lidí zřetelně legraci nebo je považuje snad za nesvéprávné bytosti. Bylo to otevření Pandořiny skříňky se všemi následky, před kterými již marně varoval Prométheus.
      Je snad dobré, že si představitelé evropských států uvědomují, že není možné řešit problémy Afriky přestěhováním lidí z Afriky do Evropy. Ale ani jen posíláním balíčků nebo peněz z Evropy, popřípadě jiných zemí do Afriky bez zajištění jejich spravedlivého a rozumného rozdělování na místě určení. Už také nelze vůbec používat sílu, jak se to dělávalo kdysi a zakrývalo hlásáním o přinášení civilizace, správného náboženství nebo nyní demokracie. Lidé v Africe a části Asie jsou postižení v takové míře, že už i při malém překročení by jim nezbylo než zoufalství a z něj odvozené činy. Měli bychom se začít navzájem pravdivě informovat o všem, co se stalo, co se děje a na čem skutečně záleží. Nikoli jen o tom, co zvyšuje prodejnost výtisků, ale také vyvolává vzedmutí vášní. Obrušovat hrany a ne je dále ostřit. Jsme totiž na jedné lodi, jménem planeta Země, a tak si do ní nedělejme díry, je lhostejné kde, a za jakým účelem.

---

Parlamentní listy 9. 9. 2015

Co s Husem?

      Ani ne za měsíc bude šesti sté výročí upálení M. J. Husa. Poslední léta si toto výročí připomínáme vlastně jen mší v Betlémské kapli. Někdy i šotem v televizi. Očekával jsem, spolu s jinými, že letos, už jen kvůli kulatému výročí, vzpomenutí jeho života a díla proběhne odpovídajícím způsobem. Třeba aspoň jak v roce 2011 připomenutí vymření rodu Rožmberků. Vždyť u něj začíná hnutí, kvůli kterému řekl francouzský historik Denis, že Češi jsou věřiteli lidstva. Čekal jsem i od naší katolické církve nějaké stanovisko, popřípadě zveřejnění výsledků komise, kterou k posouzení Husa jmenoval papež Jan Pavel XXII. Už i jen kvůli tomu, že Husem se zabývaly tři koncily, kostnický, basilejský a II. vatikánský a v roce 1999 došlo k omluvě papeže za jeho smrt a jeho zařazení mezi reformátory církve. Nikoli však k jeho rehabilitaci. Ale nějak se vše posunulo jinam.
      Zatím připomenutí tohoto výročí probíhá prostřednictvím České televize. Nechala o něm natočit třídílný film, šestidílný populárně historický pořad Druhý Jan Hus a také proběhla diskuze v pořadu historie.cs. Vedle toho i prezident nechal vztyčit dva prapory s kalichem na Hradčanech. Na venkově jsem viděl na několika místech pozvánku České křesťanské akademie na přednášku o Husovi. Shrnu-li vše, co jsem zatím viděl a slyšel, jeví se mi vše jako specifický český způsob připomínání významného člověka našich dějin. Ne zhodnocení jeho života a díla, ale zabývání se tím komu jak vadil, a proč. Vše pak spěje k názoru, že kostnickému koncilu a císaři, ač se snažili, jak mohli, nezbývalo nic jiného než postupovat v souladu s tehdejším právem a Husa upálit. Mohl si za to nakonec sám svou zatvrzelostí, s jakou odpíral odvolat, ač se mu text odvolání několikrát upravoval v jeho prospěch. Vše končí názorem, že sám Hus patrně chtěl být upálen, protože prahnul po mučednické smrti, jak dokazují dnešní historici z toho, že Hus jako mladý nejraději a nejdéle četl životy svatých.
      Vrátíme-li se ke skutečnosti, v kostce bylo Husovi kladeno za vinu odsuzování odpustků, církevních poplatků, majetku církve, hříšného chování kněží, lhaní a života v rozporu s přikázáními božími. Kladl to za vinu nejen kněžím, ale i světským pánům a požadoval nápravu podle písma (bible). Vyzýval i obecný lid, aby sám posoudil, zda kněží a šlechta žijí v souladu či nesouladu s písmem, a pokud jde o nesoulad, aby sjednal nápravu. Rovněž neuposlechl příkazů představitelů církve, aby svého jednání zanechal. K tomu ještě zjednodušil český pravopis, aby se co největší počet lidí naučil psát a číst, a mohli si tak v bibli sami nalézt příslušné místo, kde je návod k řešení. Tedy v souhrnu chtěl zlepšit katolickou církev, ve které byl knězem a kazatelem.
      Otázkou zůstává, proč jel na koncil. Chtěl snad obětí vlastního života dokázat, že má pravdu a toužil po roli mučedníka, jak se někdy dnes říká? Myslím, že ne, i když tento konec mohl při svých znalostech předpokládat, a byl navíc v tomto směru i varován. Možná naivně, ale oprávněně mohl spoléhat na čtyři věci. Kostnický koncil byl svolán kvůli nápravě církve, a on k tomu měl co říci. Papež Jan XXIII zajistil ve svolávací bule všem kacířům svobodný odchod. 9. 11 papež po rozhovoru s kardinály rovněž pozastavil platnost církevních trestů proti němu. Od císaře dostal glejt, kterým mu garantuje i svobodný návrat z koncilu. Hus tedy neměl důvod se domnívat, že bude zatčen, uvězněn, odsouzen a upálen. To by musel hned od počátku považovat nejvyšší představitele Evropy za naprosté podvodníky. Jistě v tom i sehrála roli jeho poctivost a snaha dovést své návrhy do konce.
      Výročí se nám tedy nějak nedaří. Ono, když se vezme vše u Husa kolem a kolem, není, kdo by měl na Husovi zájem. Politici? Musí se otřást nevolí, když uslyší jeho výzvy k lidu o odvolání hřešících představitelů státu, kteří nežijí, jak mají, ani pro ně není na prvním místě výkon jejich úřadu. Církve? V době řešení restitucí jejich majetku, se budou snad zabývat otázkami nemajetné církve a otázkou hřešících kněží? My, občané? Vše by snad bylo dobré, pokud by nechtěl ten život v pravdě, a je úplně jedno, jest-li lidské nebo Boží. A tak nakonec bude možná nejlepší svolat nějakou ekumenickou konferenci, aby vše v rámci zavedených pořádků uzavřela společnou mší.

---

Britské listy 12. 1. 2015

Rozumnější domluva než křížová výprava

      Minulý týden zavraždili údajně tři pachatelé během tří dnů, přes nasazení více než osmdesáti tisíc policistů, sedmnáct obětí, a o něco menší počet jich zranili. Podle zpráv v médiích byli vrazi i oběti francouzskými občany, důvodem zavraždění byly údajně satirické kresby a vtipy na islám a jeho proroka Mohameda v pařížském týdeníku Charlie Hebdo. Tato událost měla širokou odezvu takřka po celém světě. Podle zpráv médií byla většinou lidí, a to bez rozdílu jejich náboženské víry, tato vražda odsouzena.
      K uvedené věci se mi, pro její tragiku od počátku, nechtělo vůbec vyjadřovat. Ale když jsem slyšel, viděl nebo četl některé názory, mohu-li to tak říci, vyprovokovalo mě toto až někde běsnění, k napsání níže uvedených vět. Viděl jsem i několik údajně těch tzv. satirických obrázků, a osobně je za satirické nepovažuji, spíš za odpuzující a urážlivé.
      Ovšem tím rozhodně neschvaluji násilnou reakci proti tvůrcům této "satiry". Pokud je mi známo, tak Ústava Francouzské republiky v čl. 2, titulu I. o svrchovanosti zaručuje rovnost všem občanům bez rozdílu původu, rasy nebo náboženství a uznává všechna vyznání. Tím je zaručena i ochrana náboženství, a pokud se zmíněným pachatelům nelíbily obrázky uvedeného časopisu, měli jej žalovat s návrhem na omluvu a zastavení této činnosti. Protože konali tak, jak konali, jednalo se o vraždy, dokonce v případě rukojmí o vraždy lidí, kteří byli i z pochybného hlediska pachatelů o vině, absolutně nevinní.
      Mám za to, že redakce časopisu měla více vážit, co vydává, a zda je jejich vyjádření v souladu s Ústavou vlastní země. Svoboda slova není jistě bezbřehá a vždy, pokud je jednostranná, budí podezření. Pachatelé se měli bránit soudní žalobou, takto se stali bez diskuze, jen vrahy.
      Více mě však zarážejí reakce jak občanů, tak médií, ale bohužel i politiků. A to nejen v této věci, ale už řadu let. Z jedné strany se ozývají slova o ďaurech, nevěřících a nezbytnosti džihádu pod praporem proroka. Z druhé strany o zaostalých nekulturních lidech, kterým je potřeba pomoci, že jim našimi armádami, zejména bombardováním doneseme demokracii. Z jedné strany se tak napadají všichni, co žijí na křesťanském území, z druhé všichni, co žijí na islamistickém území. Vzájemný vztah křesťanů a muslimů připomíná vyjádření sapéra Vodičky ve Švejkovi, "každý Maďar může za to, že je Maďar".
      Vzpomínám na dobu tak před šedesáti lety, kdy jsem byl kluk, co se naučil číst, a chtěl poznávat svět kolem. Mezi nejčtenější knihy patřily knihy Aloise Musila o jeho pobytu mezi Araby, kde měl jméno šejch Músa ar Rueili a Karla Maye o příbězích jeho hrdiny jménem Old Shatterhand v USA a Kara ben Nemsí v Arábii. Naučily nás rozlišovat lidi jinak, než nyní se rozdělují na vzdělané a chytré bělochy a hloupé a proradné Indiány a Araby. My jsme tenkrát věděli, již jen z těchto knížek, že jsou dobří, vzdělaní a hodní mezi všemi rasami a národy, stejně jak zlí, hloupí a špatní.
      Osobně jsem příliš muslimů nepoznal. Ale ti, které jsem poznal, se až na odmítání vína, alkoholu a vepřového, chovali jak my. Co mi potvrdili i lidé, kteří pracovali v Malé Asii několik let. Srovnáme-li pohádky tisíce a jedné noci s našimi, příliš rozdílů nenajdeme ať v příbězích, nebo jejich hrdinech. Přibližně před tisícem let žil ve Španělsku Rodrigo Díaz de Vívar, Araby nazývaný el Cid a Španěly Campeador, co má v obou jazycích význam bojovník, bohatýr, neporažený. Mohl by nám být příkladem, když bojoval v čele Arabů a Španělů proti vojsku Almorávidů, kteří se považovali za strážce islámu a byli nesmiřitelnou islámskou sektou. Ale obdobně vedl boj proti králi Aragonie spolu s Maury a Kastilci. Nerozlišoval lidi podle náboženského vyznání, byl tolerantní ke každému. Tak je asi nejvyšší čas, abychom s tím začali i my.
      Občas přichází mail nebo je někde uveden článek s tzv. súrou z koránu, kde je zřejmá snaha ukázat militantnost islámu. Obstaral jsem si tedy korán v překladu Ivana Hrbka, a nestačil se divit, jak si řada lidí v nějaké zavilé zášti dokáže vymýšlet.
      Pamatuji se na řeči o Iráku, Afghánistánu, než tam vtrhla vojska tzv. západu. Nic z nich se neprokázalo, a i přínos demokracie byl nulový. Nyní s hanbou budeme tam odtud odcházet, stejně jak ze Středomoří, kde se vyvolaly zcela protismyslné revoluce. Vzpomínám na dobu před čtyřiceti lety, jak vypadal Irán, nevím, komu a proč vadil šách, a udělala se tam revoluce a s jakým výsledkem. Stejně Afghánistán. Kolik se už tam vystřídalo neúspěšných armád v dějinách. Vzpomínám na tehdejší pořad v ČT, kde bylo několik novinářů, politiků a jeden orientalista. Až na něj, nás všichni ostatní přesvědčovali, že je nejvyšší čas přinést do této země demokracii a západní kulturu. Mluvili o lidech, kteří se toho nemohou dočkat, a skoro prosí, aby tam západní armády udělaly pořádek. Orientalista vzpomněl jednak jak dopadly Anglie a SSSR. Snažil se vysvětlit tamější způsob života, a reakci na vojenskou akci. Byl přítomnými zesměšňován, a dnes snad i oni pochopili, že vše dopadlo, jak tehdy on předpověděl. Bohužel někteří vojáci USA se tam chovali tak, jak se chovali, a i když byli odsouzeni americkým soudem, způsobili tolik zla a vyhloubili takový příkop, že se bude jen velmi těžko překonávat.
      Byly to prakticky pouze křížové výpravy, se vznešenými důvody ospravedlňujícími vpády do suverénních států vyslovovaných nahlas, ale skutečné důvody byly asi jiné. Vzpomeňme jen film "Soukromá válka pana Wilsona". Napadá nás pak ropa, nerostné bohatství, strategická poloha a další.
      Možná by bylo lepší než nechávat vzájemný styk na tajných službách, armádách, fašistech a teroristech, nebo na jiné plivajících nenávistnících, zkusit všechny tyto skupiny pominout a domlouvat se lidé s lidmi mezi sebou. Mělo se už začít v nedělním průvodu v Paříži a pak při každé možné příležitosti. A nezapomenout, že domluva je kompromis, a tedy každý musí udělat aspoň malý krůček vstříc.

---

Britské listy 20. 11. 2014

Demokracie je respektování jejích pravidel a názoru druhého

      Události posledních dnů předbíhají jedna druhou. Místo oslavy výročí nastolení svobody, demokracie a možnosti volně vyjádřit svůj názor, jak nám jsou a byly události roku 1989 prezentovány, dává se najevo, co a koho nechceme, aniž bychom konkrétně řekli, co a koho chceme. Místo zamyšlení, proč se nedosáhlo slibovaných a očekávaných věcí, bere se výročí jako příležitost k celonárodní hádce. Nikoli jak a co dát do pořádku, či jak věci zlepšit. Či se zabývat vznikem a příčinou chyb a způsobem jejich odstranění. Spíš se jedná o co největší osočení těch, kteří mají jiný názor a zamezení možnosti jim tento názor vyslovit.
      Máme tedy dvacáté páté výročí událostí na Národní třídě. Máme dvacet pět let zkušeností s popřevratovým režimem. A tak je čas na zhodnocení, zda a k čemu všechno bylo nebo možná nebylo dobré. Proto bylo asi rozumné se zeptat protagonistů roku 1989, jak oni vše hodnotí a zároveň udělat průzkumy veřejného mínění na tzv. otázky doby. A tak by občan mohl být informován, jak nikdy jindy, co se vlastně stalo, a co mu to přineslo.
      Jenže provedlo se vše tak, že se mi vybavily dvě věci. Jednak výrok jednoho z amerických prezidentů „světové veřejné mínění děláme my“. Ale daleko víc jak tajemník sir Humphrey Appleby poučuje osobního tajemníka Woolleye ministra Hackera o tom, jak postavit otázky v průzkumu veřejného mínění, abychom dosáhli žádoucí odpovědi v seriálu „Jistě, pane ministře“ a „Jistě, pane premiére“. Tento seriál mi ostatně připomnělo více věcí.
      Takřka jednotná odpověď protagonistů roku 1989, která by se dala shrnout do vyjádření, „mysleli jsme to dobře, ale nějak se to nevyvedlo“. Zatím na novinkách.cz odpovídali lidé nikoli bezvýznamní, ale činní od roku 1989 aktivně v politice, vyjma pana Horáčka a paní Kubišové, kteří se sice veřejně angažují, ale nikoli způsobem, který v Česku za politický obvykle považujeme. Nad rámec této shodné odpovědi nám pan Miller vyjevil, že lidé by měli hledat vinu u sebe, pan Vondra strašil lidi východem, tedy Ruskem, i když připustil, že by k nám určitá omezení mohla přijít i ze západu, pan Benda si posteskl, že uzdravit lidská srdce i duše deformované lety komunismu i normalizace bude trvat po dvě generace, jedině pan Pithart přiznal, že netušil, jak budou lidé pohrdat politikou.
      Tedy, s překvapením se nyní dozvídám, že takovou současnost, která je, nechtěli ani ti, kteří byli v čele převratu a potom i politiky. Z vystupování, nejen výše uvedených protagonistů, ale i řady dalších lidí v médiích a všech možných spolcích, není stav společnosti utěšený. Ovšem tzv. pražská kavárna nebo také tzv. pravdoláskaři, abych použil zaběhnuté výrazy, či řada politiků označuje za viníky tohoto stavu a blbé nálady lidí, tyto činitele.
      Za prvé, jako vždy komunisty, vládnoucí v roce 1989. Udělali disentu tu nejhorší věc, co mu mohli udělat. V podstatě mu měli říci asi toto, pokud se vám naše vládnutí nelíbí, dělejte si to sami, a předali mu bez dalšího moc. Na tuto možnost řešení nebyl disent připraven. Věděl jen, co se dělá špatně, ale nevěděl, jak a co dělat dobře. Během nějaké doby se našli další viníci, a to prezidenti Klaus a Zeman. Tito pánové měli a mají svou hlavu, své názory, a nemají žádný problém s jejich hlasitým vyslovením.
      Samozřejmě nemohlo chybět ani Rusko. A také ne tzv. temné žilky, ostatně jako kdekoliv na světě. U nás jsou nyní temnými žilkami estébáci, tímto označením můžeme plivnout na každého, kdo se nám nelíbí, a dál už nemusíme nic dodávat, natož dokazovat. Dokazovat musí označený.
      Rovněž se udělala ještě jedna náramně chytrácká věc pro zatažení občanů do politiky, která vycházela z lidské nátury k účasti na veřejném životě, a obyčejně se vymstí i svým tvůrcům. Ví se obecně, že nikomu se nechce příliš chodit k volbám, ale každý je rád, když je on jako osobnost respektován. Proto se tak nějak zavedlo, že pokud výsledek voleb nevyhovuje, tedy nevyhovuje někomu významnému, začne se věc řešit demonstracemi nespokojených, jejich prezentací v televizi a vše se vydává za hlas lidu, tedy hlas boží. Samozřejmě jen ty správné demonstrace. Těch nesprávných není potřeba si všímat.
      Nastavila se i tři měřítka pro hodnocení politiky. Je to v souladu s politikou a přáním našeho největšího bratra, je to v souladu s vyjádřeními EU? A abychom nebyli závislí jen na cizích, přidává se ještě, zda by to tak udělal exprezident Havel. Pokud se dokáže, že činnost, nebo vyjádření odpovídá všem třem uvedeným měřítkům, jedná se o demokracii, jinak ne. Stejně se i považuje za dobré zmínit se o nedodržování lidských práv v Číně a Rusku. Není ani třeba uvádět kterých. Někoho by mohlo pak napadnout se zajímat, zda jsou tato vyslovená práva dodržovaná i v pro nás přátelských zemích. Proto se nechá tato starost komentátorům.
      Co s tím? Boris Cvek napsal – jedině právo nám může dát svobodu. Bezesporu má pravdu, pokud samo právo a jeho uplatňování bude splňovat minimálně Ulpianovo Iuris praecepta haec sunt: honeste vivere, alterum non leadere, suum cuique tribuere, tedy právní pravidla jsou tato: čestně žít, nikomu neubližovat a každému přiznat, co mu patří. Ovšem je nutné dodat, že i v Římě, který právo světu dal, nechal císař Caracalla Ulpiana pro jeho přísnost a čestnost popravit.
      Tím rozhodně nechci dojít k nějakému nihilistickému nebo cynickému závěru, že se s tím prostě nedá nic dělat, a kdo má moc nebo peníze, tak bude rozhodovat bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Možnost s tím něco dělat, nám ukázali třeba lidé ve Velké Británii, když Tonyho Blaira donutili odejít, protože je mylně informoval o situaci v Iráku, a zatáhnul tak zemi do války.
      Nakonec jsme si možnost s tím něco dělat, ukázali i sami volbou prezidenta v roce 2013, kdy přes veškerou mediální masáž u nás i ze zahraničí, abychom prezidentem zvolili Schwarzenberga, byl zvolen Zeman. Ne, že bych tím byl bůhvíjak nadšen, ale vzhledem ke kandidátům a pravidlům volby, to bylo asi jediné možné a správné.
      Tedy i skutečná demokracie je možná. Pokud budeme respektovat pravidla, zákony a rovněž možnost vyslovit názor ostatními. Pro jistotu opakuji, jde o možnost vyslovit druhým jeho názor, nikoli o souhlas s tímto názorem. Ale i pokud s ním nesouhlasím, nemusím ho ještě fackovat, nebo po něm házet shnilé ovoce. Jistě to neznamená, že se smíříme se vším, co si parlament vymyslí a přijme díky převaze poslanců té či oné strany. Máme stejné právo vyslovit svůj názor, a protestovat proti zákonům, které považujeme za špatné. Neznamená to ovšem, že budeme kamenovat poslance, kteří pro ně hlasovali a tyto zákony nedodržovat, dokud jsou platné.
      Osobně považuji za špatné až absurdní minimálně tři zákony. Je to tzv. lustrační zákon, tzv. zákon o církevních restitucích a nový občanský zákoník. Jediné co lze proti nim dělat, je nevolit poslance, strany a hnutí, která se na jejich přijetí podílela. Posílat petice, případně demonstrovat za jejich změnu, obracet se na ústavní činitele a orgány, které v tomto mohou mít nějaký vliv. Sdělit každému, kdo je ochoten naslouchat, proč je považuji za špatné. Je to samozřejmě pracné a trvá dlouho, než dojde k nápravě. Ale demokracie, pokud ji bereme vážně, je během na dlouhou trať. Na to si musíme zvyknout, jinak o ni brzy přijdeme. Jsme na rozcestí, aspoň si to myslím, když se dívám, co a jak se děje kolem.
      Začínáme si vytvářet proroky, kteří mají vždy a ve všem pravdu, a pokud ji náhodou v něčem neměli, tak se o tom mlčí. Z médií, až na výjimky se k nám line jediný názor, ten správný. Ve školách se místo učení hledat a nalézat, učí věřit vyřčenému. V zahraničí jsou správné země, ať udělají cokoli a nesprávné, které zasluhují jen kritiku, také ať udělají cokoli. Jak chápat historii předem určuje parlament. Člověk je posuzován podle výše konta. Právo začíná být uplatňováno rozdílně. Nejvyšší čas obrátit směr.

---

Britské listy 30. 10. 2014

K čemu taková oslava?

      Nakonec jsme státní svátek přece jen přežili, nabízí se vyslovit, když vzpomeneme den vzniku samostatného Československa, jak nás jím provázela Česká televize. Nějak jsem se přestal divit, že většina občanů brala tento den hlavně a také jedině za prodloužení víkendu, mohli tak zůstat déle na chatě nebo chalupě. Popřípadě si udělat další výlet.
      Ve zprávách sice se o tomto dni paní redaktorka zmínila. Čas určený ke vzpomínce však využila k upozornění, jak špatně nakládal s tímto svátkem předpřevratový režim. O příčinách, důvodech a lidech, kteří se nějak podíleli na vzniku Československa, už pro krátkost vymezeného času nepadlo vlastně ani slovo.
      Maně si mi vybavila jakási anketa s VIP, kde si jich ptali na datum vzniku ČSR, a mimo dvou, ostatní uváděli data o desítky let odlišná. Nakonec při otázce, jak byl ve škole prezentován 28. říjen, jsem od svých potomků sklidil údiv, a odpověď, „nijak“.
      Má-li být člověk upřímný, tak se nám povedlo již dílo našich zakladatelů rozbít, tedy vlastně není už co oslavovat. Schválně píšu nám, tedy všem občanům, nikoli jen občanům jednoho nebo druhého nově vzniklého státu, nebo jeho tehdejším představitelům.
      Samozřejmě, že podíl každého je jinak veliký, ale tak nějak jsme se s tím smířili, a dokonce si nechali namluvit, že šlo o naši přednost, jak kulturně jsme se rozešli, a váží si toho celý svět. Stačí vyjet dál od našich hranic, a většina lidí zatím zná jen Československo, ne jeho nástupnické státy. Ono je až zase tolik nezajímáme.
      Nemůžeme se ani divit. Večer, dokonce slavnostní večer z Pražského hradu, byl tak nějak nepovedený. Přenos v ČT začal asi tak desetiminutovým výpadkem, kdy slovo porucha s kmitajícím „c“ svítilo na obrazovce. Jen mi tam chybělo, jako kdysi, že porucha je mimo území ČR. Pak prakticky bez řádné omluvy a vysvětlení začal zase přímý přenos.
      Dnes jsme se dozvěděli, že porucha byla způsobena výpadkem jističe na hradě, a tedy to nebyla porucha České televize. Málem, při napjatém vztahu mezi televizí a prezidentem, bylo uvedeno, že prezident nezkontroloval řádně jističe. Přitom nahození jističe je otázka několika vteřin, ale stalo se, nyní už je pozdě to řešit. Otázka, kdo měl a kdo neměl být vyznamenán, je už také za námi.
      Před námi ale zůstává zhlédnutí tolik propagovaného nového seriálu, České století. Přiznávám svou naivní radost z jeho přípravy a natáčení. Po době, kdy se málem tvrdilo, že vytvoření a vznik našeho samostatného státu, byl naším největším hříchem spáchaným na Evropě, jsem očekával umělecky ztvárněný příběh našeho národa, jeho představitelů, včetně uvedení důvodů, příčin a průběhu jejich jednání v minulém století.
      Místo toho jsme viděli první díl, který by se snad mohl jmenovat, „jak Masaryk ke štěstí přišel“.
      Pokud budu první díl trochu parodovat, tak co jsme viděli? Masaryk, nesnesitelný pedant, nepopulární mezi lidmi, někde zasedá a říká, jedu pryč a budu s vámi ve spojení přes Beneše. Ten pak ukáže kouzlo jak předávat tajné zprávy ve hřbetu knih. Masaryk si jde pohovořit s Thunem, kde se oba ujistí, že mají rádi tuto zem, ale každý úplně jinak. Potom T. G. M pohovoří s anglickými novináři v Holandsku, uskuteční dvě vystoupení ve Švýcarsku, a jede do Anglie.
      Zde se dostane do nejvyšší společnosti, je vyplísněn E. Greyem, aby se pak vlakem vrátil do Prahy jako prezident, a na nádraží je uvítán i Jiráskem. Nic o Francii, nic o USA, nic o Rusku, nic o legiích, nic o zahraničních nebo domácích spolupracovnících a vzájemných rozporech. Nic o tom, kdy a jak se rozhodli pro samostatnost Československa. Kdy pro republiku. Nevím, komu je tento seriál určen, co je jeho cílem. Přiblížení naší historie si myslím, že tím určitě být nemůže.

---

Britské listy 26. 9. 2014

Je důvod slavit?

      Před dvaceti pěti lety se dala naše republika dohromady s kapitalismem. Za dvacet pět let se v manželství slaví většinou stříbrná svatba. Neboť za nutné považujeme vyjádřit, že se již náš svazek ustálil, nabyl trvalosti, splnil vše, co jsme od něj očekávali. Budeme tedy obdobně slavit také nyní v případě tohoto výročí státu? Bohužel moc důvodů k oslavám není. Ona i ta republika je nějak menší. Komu se asi tehdy hodilo ji rozdělit? Obyvatel se nikdo neptal, přes všechna ujišťování, jak se politici budou obracet na občany, aby se vyslovili ke všem podstatným věcem, které se jich nějak dotýkají.
      Stejně se jich nikdo neptal, zda chtějí změnu vlastnických vztahů a převést na vybraný počet vyvolených, ať od nás nebo z ciziny, továrny, zemědělskou půdu a další majetek. Splnilo se tedy, co tehdy chtěli a požadovali občané v ulicích? Co jim z tribun a z médií slibovali noví nastupující politici? Odstranění a nápravy nedostatků a rozporů, které tu, co rozhodně nechci popírat, byly?
      Možná by bylo vhodné si nyní pustit zase záznam rozhovoru Václava Havla s redaktorkou Skarlandtovou v tehdejší, ještě československé televizi. Připamatovat si, co sliboval, co popíral a před kým a čím varoval. Snad i on tenkrát věřil tomu, co říkal, že chce jen nápravu věcí veřejných. Také by nebylo od věci připomenout vystoupení a sliby ostatních nových poslanců, ministrů, představitelů politické scény. Jsem zvědavý, zda českou televizi napadne, aby v rozumném čase záznamy těchto vystoupení uvedla. Vhodný název by možná byl "Tak jsme slibovali". Oživit lze tento pořad tabulkami o rozplývání státního majetku včetně zlaté rezervy ČNB, a ke komu tato aktiva doplynula. Jistě by šly do tohoto pořadu zařadit i tzv. církevní restituce včetně vysvětlení, co to je veřejně prospěšné vlastnictví, a co z něj bylo uděláno, a na základě čeho byl převáděn majetek, o jehož rozsahu se dohodla s jednotlivými církvemi Nečasova vláda.
      Další pořad by mohl být s názvem "Každý nám rád půjčí". Tento slogan jsme po převratu slyšeli snad tolikrát jako slogany o vizíru, aviváži a intimních vložkách. U křivky strmě letící vzhůru k zářným výšinám kapitalismu, až někam ke dvěma bilionům, by mohly být vsuvky, na co která částka byla půjčena a kým. Pokud to bylo na nákup nějaké investice, ať strojní nebo stavební, jistě by nebylo od věci uvést i, za kolik je tato věc kupována jinými, a jaký prospěch z ní mají jednotliví občané našeho státu.
      Domnívám se, že oba pořady lze udělat tak, aby je chápali i adolescenti, a stejně i občané s průměrnou inteligencí bez ekonomického vzdělání. Nakonec naše veřejnoprávní česká televize, včetně jí vyživovaného Člověka v tísni, už tolikrát nám vysvětlovali, možná lépe snad, přesvědčovali o tolika událostech a skutečnostech, že jsme se nestačili divit. Obdobně se čte s podivem, co vše se událo a jak, pokud si od dětí půjčíme k přečtení některé učebnice, zabývající se historií nebo společenskými událostmi. Máme pro tento účel nakonec i ústav, který má předem zadaný úkol, jak historii vysvětlovat. Není holt nad svobodné vědecké bádání, pokud se mu určí správný směr, a vyberou správní lidé.
      Třeba o tom, že volbami projevuje občan svůj názor, pokud je tento názor shledán jako správný. Pokud není správným, a nestačí se při volbách přesvědčit dostatečný počet voličů, aby správný názor přijali za vlastní, a šli hodit do urny ten správný lístek, povolají se na pomoc adolescenti, popřípadě i mladší. Stačí jich takový počet, z kterého šikovný kameraman dokáže udělat na obrazovce nesčíslný dav. Těm se pak přednese důvod, proč ten či onen neměl být zvolen, nebo ustanoven do nějaké funkce, a dá se jim prostor. Na ulici, v médiích, kdekoliv, kde je to potřeba, stanou se tak středem pozornosti, stanou se VIP. Jsou bráni vážně, hovoří s nimi redaktoři, kteří dosud mluvili jen se sportovními nebo uměleckými hvězdami. Je to pro ně úžasné, jsou najednou dospělí, a stačí si pro ten přerod zapamatovat jen pár vět. Věří tomu, že chrání demokracii, která je v ohrožení, tím, že sami se snaží potlačit a změnit jedno z jejích základních práv, a to právo občana vybrat si na určitou funkci člověka v řádných, svobodných, rovných a tajných volbách.
      Nějak nám mizí nebo se křiví i další práva. Pochyby vzbuzuje rovnost všech před zákonem, srovnáme-li uveřejňované rozsudky v podobných případech. Stále platí, a má platit lustrační zákon. Co se svobodou projevu, ptám se, pokud není rovná možnost k vystoupení v médiích a tisku? Jak jsou naplňována právo na zdraví a zdravotní péči, právo na zaopatření ve stáří, nemoci a v mládí. Zcela vymizelo právo na práci. Mohlo by se pokračovat dál, a konstatovat, že někde se stala chyba, a co teď s ní. A tak si myslím, že důvod k oslavám, potažmo k oslavě stříbrné svatby, když uplynulo těch dvacet pět let, nemáme.

---

Haló noviny 1. 8. 2014

Nestačil jsem se divit

      Pussy Riot prý žádají odškodnění po Rusku za své věznění kvůli jejich vystoupení v chrámu Krista Spasitele v Moskvě, bylo 29. 7. 2014 zveřejněno na novinkách.cz, a následovala k tomu i dlouhá diskuse. Nestačil jsem se divit, co všechno jsem se dozvěděl od řady našich spoluobčanů. V kostce se dá shrnout do jednoho souvětí. Vystoupení Pussy Riot bylo správné, protože bylo proti Putinovi, komoušům a Rusku vůbec, a dobře jim tak, až soud rozhodne, že těm „dámám“ bude Putin platit, a ještě lepší bude, až mu uloží zaplatit i za Krym. Podíval jsem se i na video o vystoupení, a nestačil se divit, na co vlastně, a proč, mí spoluobčané tak reagují.
      K vlastnímu vystoupení bych chtěl položit otázku, zda tito psavci by těmto „dámám“ tleskali, pokud by své křepčení uskutečnili třeba v chrámu sv. Víta v Praze, nebo chrámu sv. Petra v Římě. Je jedno za jakým účelem, vždyť všichni příznivci se ohání právem každého na svobodu projevu a spravedlivý proces. Já osobně, ač ateista, bych s jejich vystoupením na těchto místech nesouhlasil, a považoval je za urážlivé. Je přece něco zcela jiného projevovat se někde na veřejném prostranství, nebo na místě, které je určeno pro nějaký účel. Otázku výše trestu nechávám na posouzení soudu, protože neznám ruské trestní právo. Ale chtěl bych připomenout, že pokud by někdo uspořádal takové vystoupení v chrámu sv. Víta v Praze, tak by mu hrozil prakticky stejný trest.
      Již jen na doplnění bych chtěl dodat, že Rusko není komunistickou ani socialistickou zemí, a nemá to ani v názvu. Je přibližně stejně dlouhou dobu jako my zemí kapitalistickou, a to se vším, co to obnáší. Ani se nedá říci, že by Putin a Zjuganov byli zrovna přátelé, a zastávali stejnou politiku. Mám i dojem, že rozhodnutí soudu ve Štrasburku nejsou v Rusku vůbec vykonatelná, obdobně jako v USA a v jiných velmocích. Pánovi, který napsal, že v Rusku skončila svoboda v roce 1917, bych doporučil si o carském Rusku něco přečíst, ať už od ruských klasiků, a pokud by i oni byli pro něj komouši, třeba jen zakuklení, tak třeba od Alfréda Nobela knihu, kde píše o svém cestování po carském Rusku, nebo i třeba od atamana a bělogvardějského generála Krasnova. Při pozorném čtení se i od nich dozví, jak to za cara s tou svobodou skutečně vypadalo.

---

Haló noviny 16. 5. 2014

Zkušenost z nakupování bohužel mládí nepřipomíná

      Nedávno jsem byl poslán na nákup. S košíkem jsem obcházel regály a bral z nich, co jsem měl napsáno na lístku. Najednou jsem se zarazil. Uviděl jsem vepřovou konzervu. Nebyla sice na seznamu od manželky, ale vyvolala ve mně vzpomínky. Asi tak před padesáti léty, patřila mezi mé základní potraviny na trampu, později i na vojně, a vlastně po celou dobu, než jsem se oženil. Stačil k ní chleba a cibule, a mohla se jíst i studená. Neodolal jsem, abych ji do košíku nepřidal, a netěšil se na připomenutí mládí, hned ten den večer. Nakrájel jsem si chléb, rozkrájel na kolečka cibuli, tak jako kdysi, a nedočkavě otevřel konzervu. Když jsem plech odklopil, byl jsem jat údivem. Žádná vůně masa, uvnitř plechovky jakási hmota, která vůbec nepřipomínala obrázek na štítku konzervy, natož maso, které jsem měl ve vzpomínce. Přesto jsem, jako kdysi, pokryl chléb onou hmotou, a tou cibulí. První sousto nevyvolalo očekávaný chuťový vjem. Zřetelná byla chuť cibule, trochu i chleba, a jinak nic. Musím, asi ještě chvíli počkat napadlo mě, konzerva byla v chladicím boxu, a tak je ještě chuť zamrzlá. Ani po půl hodině se žádná chuť neuvolnila, i když jsem se snažil pomoci osolením. Vzal jsem tedy lupu a přečetl si, co všechno v konzervě je. Tento seznam je na výrobku povinný, ovšem bez lupy nečitelný. Při luštění jednotlivých písmen a slov, jsem se nestačil divit, čím vším, se taková vepřová konzerva obohacuje. Základní složkou tohoto vepřového ve vlastní šťávě je strojně oddělené drůbeží maso. Protože jsem nevěděl, co to je, ptal jsem se známého z jatek, a ten mi odpověděl, abych to raději nezjišťoval. Vepřové tam také bylo, kůže, sádlo, ale i maso, aspoň na tom seznamu. Dále sójový texturát, kukuřično-pšeničná mouka, voda, řada E, koření atd. Masa, jakého druhu napsáno nebylo, tam mělo být 120 g, tedy 30 % z celkových 400 g. Proč je tam pak napsána vepřová směs, nechápu. Vždyť je tam všechno možné, jen ne to vepřové. Není to tak dávno, co jsme rušili názvy rum, pomazánkové máslo, a já nevím, co ještě. Tady nějak EU selhala, stejně jako i orgány státu. Co s tím? Doporučení typu, abych si nosil do obchodu lupu a luštil, co uvnitř konzervy nebo jiného obalu vlastně je, odmítám. Stejně tak odmítám jít k soudu a podávat žalobu na toho či onoho výrobce nebo obchodníka, že mi prodal něco jiného, než deklaroval, a vynakládal tak peníze a čas, který mi už nikdo potom nenahradí. Obdobně nepovažuji za řešení, že příště si mám dát už pozor, a kupovat úplně něco jiného. Mně stačí, když budeme mít, a to jak v naší zemi, tak i v EU takové poslance, vlády a jimi řízené orgány, které zajistí, abych koupil vždy to, co chci, a zboží bylo správně označeno. Řadu let to u nás ve většině případů šlo. Lidé, kteří mají tyto věci na starosti, jsou za to slušně placeni, tak ať se o to starají, a nevymlouvají se na trh nebo starosti o jiné záležitosti. Už jen z toho důvodu je třeba jít k volbám, a volit ty, kteří jsou ochotni na sebe tuto starost vzít.

---

Haló noviny 21. 2. 2014

Špatný film

      V úterý jednala Poslanecká sněmovna o vyslovení důvěry vládě, a to celé odpoledne. I když je olympiáda, přece jen jsem neodolal, abych občas nepřepnul televizi na ČT24, kde byl přímý přenos tohoto jednání, zvědavý, jak to dopadne. Postupně jsem přepínal stále méně. Už ani ne kvůli hokeji, který naši hokejisté dokázali proměnit z vyhraného zápasu málem na horror, ale kvůli tomu, co se dělo ve sněmovně, tedy nejvyšším zákonodárném sboru. Podle představ občana, a slibů politických stran, by zde měli být lidé moudří, znalí a slušní, málem se chce napsat, nejlepší z nejlepších, hledající cesty ke zlepšení života v naší zemi a posuzující, která z navržených cest je ta nejlepší.
      Pokud jsme si zapnuli ČT 24, vzaly naše představy velmi rychle za své. Zejména, pokud vystupoval někdo z bývalé nebo současné vládní koalice. Stále méně a méně se jednalo o program vlády, ale po první větě, jak jde řečníkovi o stát, už se střídaly urážky s invektivami, výčitky, kdo více ukradl nebo se chystá ukradnout, snaha nalézt cokoli, čím by se dalo mlátit druhé straně o hlavu, nebo ji nějak aspoň zesměšnit. Některá vystoupení hraničila s hysterií. Zvlášť půvabně zněly poznámky o socialistické vládě od některých poslanců TOP 09 a ODS, když tato nová vládní koalice je téměř polovinou z lidí, jejichž majetky jsou ve výši desítek milionů až miliard korun. Divák postupně nabýval dojmu, že je snad promítán špatný film o mafiích hádajících se o sféry vlivu, a to způsobem, který je vlastní adolescentům.

---

Haló noviny 8. 11. 2013

Je to dvojí morálka?

      Před několika málo dny mě zarazila zmínka, že pan Schwarzenberg je proti uplatňování lustračního zákona. Pro jistotu jsem pátral, kde jsem mohl, jak to vlastně je. Netrvalo dlouho, a byl jsem vyveden z omylu. Věc se má tak, že je jen proti uplatnění tohoto zákona nesprávným politikem proti správnému politikovi. Konkrétně, prezidentem Zemanem proti panu Babišovi, pokud by ten chtěl vykonávat funkci ministra. V jiných případech jen ať je tento zákon v platnosti. Jeden ze známých si odfrknul, že se jedná o dvojí morálku. Pokud se člověk víc zamyslí, tak z hlediska privilegované vrstvy, ať už rodem nebo majetkem, nelze z jejich hlediska o dvojí morálce hovořit. Je to pořád jedna a táž, která vychází z toho, že privilegovaní jsou nedotknutelní, a mají právo na jakékoliv jednání, i na vše, co se jim líbí. A to ve všech ohledech. Ať dělají, co dělají, je to vždy správné, mimo jedinou věc. Nesmí se zvrhnout tak, aby chtěli změnit svět a společnost včetně jejího rozdělení na privilegované, a ty ostatní. Nebo když o takových změnách mluví, nesmí je mínit vážně. Už staří Římané říkali, co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Proto bychom se neměli příliš divit, pokud slyšíme o lustraci jen pro někoho. Vždyť je určena proti komunistům. A je snad pan Babiš komunista, ovšemže nikoliv, pouze u nich nějakou dobu byl. Nemůžeme se divit třeba ani humanitárnímu bombardování, tehdy, když správná letadla házejí bomby na nesprávné lidi. Nebo tomu, že někde, když se lidé protiví režimu, tak jsou teroristé, popřípadě separatisté, jinde jsou bojovníci za demokracii a humanitu. Záleží vždy jedině, odkud a s kým tu nebo onu věc posuzujeme, a pro jaký účel k ní došlo. Potom i pan Karel, jak říkají někteří mladí, může být proti uplatnění lustračního zákona.

---

Britské listy 3. 11. 2013

Kam kráčí levice

      Je už asi na čase si otevřeně říci, že levice prohrála volby na celé čáře. A přestat, s hledáním aspoň nějakých náznaků, že tomu tak úplně není, a že by, kdyby. Bohužel je tomu tak, a nemůže nás spasit, že ve volbách ČSSD byla první a KSČM třetí. A už vůbec ne, že snad v ANO 2011, Úsvitu a KDU-ČSL jsou někteří lidé s levicovým smýšlením. Oni si je páni předsedové srovnají, aby nevyčnívali z řady. Navíc nejde o lidi s levicovým smýšlením, ale sociálním cítěním, a to ještě toho charitativního typu, který se dá vyjádřit heslem, „pojďme se, my, kteří na tom ještě nejsme úplně špatně, složit na pomoc těm, kteří jsou už na tom zle“. A smířit se i s tím, že část té sbírky připadne také těm, kteří jsou na tom náramně.
      ČSSD, navíc své vítězství nevítězství ve volbách, vylepšila palácovou revolucí, a to okamžitě, co byly známy volební výsledky. V době, kdy její předseda dojemně mluvil v televizi o jejím programu a jednotě, korunní princové kuli pikle na Hradčanech. Je to poněkud neobvyklé i v Čechách, kde se navíc všechno vykecá. Tím dostali svou vlastní stranu do ještě horšího postavení, než byla. „Vítěz voleb“, levicový vítěz voleb, je tak odsouzen k žádání o souhlas, spíš se chce napsat o smilování, dvou pravicových stran, respektive hnutí a strany, aby mohl sestavovat vládu. O program už nejde skoro vůbec, tedy o program ČSSD. To oba pravicoví partneři dali dost zřetelně najevo, stejně jako, že oni se již mezi sebou dohodli. Nechci jim nic podsouvat, ale o čem se tak asi mohli dohodnout, pokud jejich zástupci sdělují, že programy ANO 2011 a KDU-ČSL mají osmdesáti procentní průnik. Co nyní ČSSD zbývá, je buď špatné, nebo mnohem horší rozhodnutí.
      Jak k tomu mohlo dojít, ptá se volič levice? Ještě několik málo dnů před volbami, měli levicové strany pomalu ústavní většinu podle zveřejněných průzkumů. Obávám se, že se takto neptá jen volič, ale i představitelé levicových stran. Jakoby neměli zkušenosti ze stálého předvolebního scénáře, který realizují média v zastoupení pravice, a který se opakuje jak přes kopírák už pokolikáté.
      Slyšíme, že země je sice na tom stále hůře, ale nic s tím nelze dělat, protože je recese a levice v době, kdy recese nebyla, vůbec nic nenašetřila, naopak dělala dluhy. Štěstí, že je nyní u moci pravice, která aspoň něco zachrání pro budoucnost, a pokračující růst dluhu je zahalen mlčením.
      Jsou uveřejňovány průzkumy, jak by se volilo, kde levice neustále vede, a hned je pozván nějaký analytik, který vysvětlí, že jsou to hlasy hlavně starých, nevzdělaných lidí, ale ti mladí, rozumní a vzdělaní by volili jinak. Pár dnů před volbami se potom zařídí nějaká aféra na straně levice, která po volbách sice vyšumí, ale svůj účel splní. Trvale, mimo uvedeného, je zdůrazňováno, jaká je to bída s politiky bez rozdílu, a to zejména s parlamentními stranami. Jsou sice hlasité výzvy k účasti na volbách, ale podvědomě se působí, že volby stejně nic nezmění, dokud se vše nevymění. Mezitím pravice přeskupí síly, a tak jako v minulých volbách jsme měli dvě nové strany, TOP09 a VV, nyní se objevila nová hnutí ANO 2011 a Úsvit. Hnutí, která dávají sliby a naději, že vše už uvedou do pořádku.
      A volič občan na vymývání svého mozku přispívá každý měsíc televizi 135,- Kč a rozhlasu 45,- Kč. Tím i přispívá organizaci Člověk v tísni, která pořádá volby středoškoláků, kteří jsou zpracováni ve své většině tak, aby volili pravici, protože monopol na vzdělávání, na média má v naší zemi pravice. Vedle toho zřizuje i ústavy, které mají vykládat historii podle potřeb pravice, ale zase za peníze nás všech.
      Levice kdysi prohrála boj o účast a vliv v médiích. Ona se ten boj vlastně ani sama nepokoušela vést. Tak se stalo, že má pouze možnost se vyjádřit buď v Haló novinách, nebo v Britských listech. Nějakou dobu existovalo rovněž internetové rádio Futura, ale už skončilo pro nedostatek financí. Vedle toho, aspoň si myslím, nabyla po zjištění nálady ve společnosti a krajských a senátních volbách dojmu, že je vše rozhodnuto, a každý má jasno. Vůbec ji nevarovaly prezidentské volby, kdy takřka polovina voličů dala svůj hlas spícímu muži s dýmkou, který občas pronese něco bodrého, byl ochoten si nechat udělat na odznaku zrzavý kohoutí hřeben na hlavě, připomenout tak svou příslušnost k hnutí Pank, ale hlavně, že byl v mládí úplně stejný, jak dnešní mládež, a to stačilo, aby získal přes dva miliony hlasů. Levici měla varovat i mediální kampaň proti prezidentovi Zemanovi, která přehlušila vše ostatní, a jen zdánlivě se týkala SPOZ.
      Asi se nelze příliš divit, že volby končí podobně, jak skončily nyní. Levici představuje několik stran, ale pro volby jsou významné pouze ČSSD a KSČM. Ostatní mohou někdy překvapit, jako SPOZ v krajských volbách, ale jen překvapit. Bohužel levice měla jedinou možnost jak vyhrát. Být solidární, ale o solidaritu přišla, a strany levice se už nejen vymezují mezi sebou, ale již i mezi svými členy. Má to jistě své historické příčiny, které se však musí překonat, jinak ztratí levicové hnutí smysl jako celek bez výjimky. Pokud ČSSD a KSČM nenajdou způsob, jak jít po společné cestě vedle sebe, vymstí se jim to oběma. Neměli by si nechat namlouvat pravicí, že to nejde. Možné to je. Naposledy to ukázala účast obou stran 21. dubna 2012 na demonstraci odborů v Praze. Je škodou, že se patrně účasti přes sto tisíc lidí tehdy lekla nejen pravice, ale i odbory s levicí, a rychle od podobných akcí ustoupily. Tehdy tam byli i mladí lidé, a to i ze škol. Mluvili rozumně, bylo poznat, že chtějí vědět víc, než je do nich naléváno v médiích a školách. Mám takové obavy, že je ale levice nechala na holičkách, a to se pak vymstilo.

---

Haló noviny 13. 8. 2013

Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál

      Tak jsme konečně vyhráli, bylo první, co člověka napadlo, když se ve středu večer, nyní už vážně, začalo mluvit o předčasných volbách. Ale několik minut zamyšlení stačilo k tomu, aby člověk dospěl k názoru, že k žádné výhře levice zatím vůbec nedošlo. Dokonce nedošlo ani k porážce pravice. Co se tedy vlastně stalo? Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál, ve sportu tento výsledek nazýváme remíza, v politice pat. Ve sportu si každý připíše jeden bod, a za nějaký čas se hraje znovu, ale v politice?
      Ve středu se stalo jediné. Několik poslanců pravice začalo být otráveno ze svých vlastních představitelů. To že pravice neumí vládnout ve prospěch naší země, se už ukázalo dávno. Ale že nedokázala vládnout ani ve prospěch svých voličů, se projevilo později. A v posledních dnech se stále zřetelněji projevovalo, jak jsou předáci pravice mimo realitu. Kdo aspoň chvíli sledoval přenos z poslanecké sněmovny, a slyšel výplody pánů Bendy, Stanjury, Kalouska a dalších, nutně si musel vzpomenout na hrčení kolovrátku. Pořád jedno a totéž, pořád dokola. Nepomohl ani, takřka nářek knížete nad úpadkem demokracie a parlamentarismu, výzva ke spojení pravice a levice k jejich záchraně, a to samozřejmě tím, že levice podpoří pravici. On si kníže ve svém svatém hněvu asi neuvědomil, že varuje před něčím, čeho se tato pravicová koalice dopouštěla celou dobu svého vládnutí sama, a tehdy jí to vůbec nevadilo. A došlo pak k tomu, že TOP 09 se prohlásila pro předčasné volby.
      Zaujala snad realistický postoj? Uvědomili si starostové, co by pro obce znamenalo nepřijetí státního rozpočtu? Ale vůbec ne. Jen rychle změnili taktiku, když ta stará se sto jedna podpisy se ukázala neúčinnou. A těch šedesát nebo o málo více dnů do konání předčasných voleb budeme vystavováni mediální masáži, jako vždy předtím. Z černého se bude dělat bílé, z bílého černé, na nikom z levice nezůstane nit suchá, budou se množit provokace.
      Máme jedinou možnost, když se nám podařilo zatím vystoupit na sice malý schůdek, který vede k předčasným volbám, a bez kterého by to ale nešlo. Chodit za lidmi, a rozebírat s nimi nejen co bylo, ale co chceme dělat, pokud nám dají důvěru. A je toho hodně, co se udělat musí, a nebude všechno hned. Ale máme inspiraci z vítězství, ke kterému ve středu přece jen došlo. Viktorka Plzeň vyhrála nakonec 6 : 2 nad estonským Kalju. Díky tomu, že nepřestala hrát svou hru, byla trpělivá a hráči dali do hry vše, co měli. Tak proč v tom nepokračovat.

---

Haló noviny 2. 8. 2013

Horké léto nejen v přírodě

      V tomto roce máme horké léto, jak z důvodů přírodních tak i politických. Neděle 28. července měla být zdaleka nejhorší. Ale i přes toto vedro, nebo právě kvůli němu, byla možnost doma sledovat na ČT 24 OVM. V. Moravec si do otázek tentokrát pozval mimo ministra financí Fišera, později již jen odborníky, a to ekonomy Jahna, Kudrnu a Sedláčka, a po nich zakončil svůj pořad s předsedou NSS Baxou. Po delší době mě pořad zaujal, navzdory některým dotazům moderátora, poplatným trojkoalici. Hlavně věcností, správným pojmenováváním skutečností, které nás bohužel nyní provázejí, a absence zkreslování faktů a svádění řady nedostatků na druhou stranu, a vychvalování sebe sama. Samozřejmě, že by se nalezly věci, s kterými by se dalo polemizovat, ale myslím si, že nešlo o záměr nadržování nebo naopak snižování té nebo oné strany.
      Ve vztahu k předchozím OVM mě zaujaly hlavně tři věci. Nezodpovězený dotaz ministra Fišera, proč se média nezabývají prezidentskou kampaní stejně jako u něho, i u ostatních kandidátů, zejména ministra Schwarzenberga, který zůstal i po její dobu ministrem a příspěvky na ni byly poskytovány v rozporu s předpisy. Pan Moravec kupodivu, jindy tak řečný a přesvědčivý, oněměl. Myslím si, že nejen pana Fišera, ale i řadu nás ostatních, by zajímalo, jak to vlastně bylo u člověka, který byl médii vykreslován minimálně jak Mirek Dušín.
      V této souvislosti bych znovu připomněl výroky paní Němcové a ministra Blažka, že musejí zkontrolovat postup policie a Vrchního státního zástupce ve věci tří poslanců a paní Nagyové. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nikde jsem nenalezl právní předpis, který by ať předsedovi vlády nebo ministru spravedlnosti takovou kontrolu umožnil.
      Naši přední ekonomové, aspoň podle své účasti v NERVu, i když je možná pan Kalousek nyní bude snižovat, jak pana Rusnoka, zmínili mimo jiné dvě velmi závažné věci. Po šest až sedm let stát rezignoval na své funkce v oblasti ekonomiky, tedy pomoc při exportu, rozvoji podniků a živností, nalézání a zajištění potřebných investic, snižování nezaměstnanosti a nemá zabezpečenou posloupnost ohledně těchto činností. Jak se již dlouho mluví o definitivě, kariérním řádu apod. státních úředníků. Člověka napadá, proč vyjma mnoha řečí se v této oblasti nic nedělá? A nabývá dojmu, že ministerstva neslouží jako orgány státní správy, které by měly zabezpečovat provádění potřebných činností, ale jako pašalíky, které slouží k zabezpečení příjmů a odměn známých a jejich známých, ať už se jedná o fyzické osoby nebo firmy.
      Nakonec jsme v OVM slyšeli pochybnosti, zda v naší zemi existuje vůbec ještě právní vědomí a rovnost občanů před zákonem. Místo práce na zdokonalování právní soustavy se chrlí pouze další a další předpisy bez ohledu na jejich provázanost a dopady. Právní systém přestává být právním, ale jsou už zřetelné pokusy využít jej politiky, respektive zneužít a účelově měnit třeba i ze dne na den, jak se zrovna hodí. Zmizela takřka předvídatelnost práva, právu už přestávají rozumět i právníci, natož běžní občané. Viz poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu o nepostižitelnosti projevu poslance. I když to nebylo v OVM řečeno, tak nás toto rozhodnutí vrátilo takřka do středověku, protože Nejvyšší soud deklaroval, že určité osoby na určitém místě si mohou dělat, co chtějí a jsou nepostižitelní.
      Byl jsem rád, že jsem tentokrát OVM sledoval. Pokud je to obrat k tomu, aby o věcech mluvili odborníci, pak bych to uvítal, i když jedna vlaštovka jara nedělá. Ale díky i za tento, třeba jen jediný pokus. Ono pořád poslouchat politiky jako je pan Kalousek, Pospíšil, Gazdík, paní Němcová a další, kteří se zmohou většinou už na jediné, jak dlouho byl jejich rival v KSČ, a jak oni sami jsou úžasní, a možná tomu i sami věří, se už málokomu chce. A tak budu žít minimálně týden v naději, co přinesou, respektive koho, příští OVM.

---

Haló noviny 22. 7. 2013

Politická domluva? Ne, úplatek

      V pondělí 8.7.2013 jsme byli informováni, že státní zástupce požádal poslaneckou sněmovnu o vydání bývalého premiéra a poslance Nečase k trestnímu stíhání. Údajně žádost souvisí s případem tří bývalých poslanců ODS, a to Tluchoře, Fuksy a Šnajdra, kterým měl Nečas zajistit funkce ve státních podnicích za to, že rezignovali na své poslanecké mandáty a tak umožnili schválení zvýšení DPH a církevních restitucí novými poslanci, kteří tyto tři nahradili a byli vstřícnější při hlasování. Bývalý premiér Nečas odmítl názor, že by „trafiky“ pro tyto poslance byly korupcí a hovořil o politických dohodách, které nelze kriminalizovat. Podobně se na celou věc dívá i vedení ODS a bývalý ministr financí a místopředseda TOP 09 Kalousek.
      Všichni byli jati údivem nad počínáním orgánů činných v trestním řízení, které považují za trestné, to co pravicoví politici považují za zcela normální, a označují je za politickou dohodu.
      Jati údivem jsme byli i my, běžní občané. Nechci zde citovat trestní zákon, ale od malička nám bylo vštěpováno, že pokud někomu nabídnu nějakou výhodu, ať už se jedná o peníze, funkci nebo cokoli, co by jinak nezískal, za to, že udělá něco, co původně nechtěl nebo z nějakého důvodu nemohl, jedná se o úplatek, a tedy o korupci. O dohodu by mohlo jít jedině tehdy, kdyby se domluvili bývalý premiér a bývalí poslanci na nějakém kompromisu. Třeba, že se DPH zvýší jen o dvě procenta, a bez dalších podmínek a odměn, pro to budou všichni hlasovat.
      Maně se mi vybavily všechny řeči o morálce, o hlasování podle nejlepšího vědomí a svědomí, které slýcháváme od těchto politiků už přes dvacet let. Kdy prohlašovali, že normální je nekrást a nebát se, a jedním dechem pomlouvali předpřevratový režim. Dokonce připomínali i desatero přikázání, které bylo díky útlaku církví porušováno. Asi jak pro koho. A tak jsem se podíval do naší nejstarší Kosmovy kroniky, jak si počínali tehdy, kdy církev mohla takřka neomezeně dohlížet na morálku. A ejhle. Přibližně před devíti sty sedmdesáti pěti lety vtrhnul český kníže Břetislav spolu s biskupem Šebířem a vojskem do Polska, kde vyloupili okolí Hnězdna. Je psáno, že mimo ostatků sv. Vojtěcha a pěti bratrů mučedníků, vedli řadu rukojmí, ale vezli i tři sta liber zlata, jantar, křišťál, drahé kameny na sto vozech. Samozřejmě, že se to Polákům nelíbilo, a stížnost došla až k papeži, který měl rozhodnout o potrestání. Kníže a biskup však na nic nečekali, a vyslali okamžitě posly k papeži, aby jejich počínání obhájili.
      Připomeňme si, jak Kosma popisuje, podle dnešních měřítek, uzavření tehdejší politické dohody, a jednání poslů po prvním slyšení. Cituji: „Té noci však poslové knížete a biskupa obešli kardinály, penězi podplatili jejich chytrost, zlatem podvrátili spravedlnost, platem vykoupili milost a dary zmírnili soudní nález“. Výsledkem bylo, že po vypeskování co vše kníže a biskup porušili, připustil papež, že to bylo učiněno buď z nevědomosti, nebo pro dobrý úmysl, a jako trest jim určil vystavět ve Staré Boleslavi klášter. Což oni rádi učinili.
      A tak i tehdejší kronikář a děkan Kosmas, i když se jednalo o osoby daleko výše postavené než on, nazývá věci pravými jmény. Možná by stálo za úvahu v tom pokračovat.

---

Haló noviny 28. 6. 2013

Potíže s nezdárným sourozencem

      Naši předci říkávali, „nic nemít, a ještě u toho být smutný, je to nejhorší, co tě může potkat“. Vzorem nám může být náš ministr financí a místopředseda nejsilnější pravicové strany TOP 09, pan Kalousek. Ve státní pokladně si už nezadřeš ani tu pověstnou infikovanou třísku, jak je dokonale vyvětraná, ale pan ministr hýří veselými vtípky při každé příležitosti. Naposledy v pátek v Senátě, oznámením, že na sebe podá trestní oznámení pro korupci, protože mu tři ministři slíbili večeři, pokud předloží jejich návrhy za ně. Reagoval tak údajně na počínání státního zastupitelství, které z korupce obvinilo tři bývalé poslance a šéfku kanceláře premiéra. Pan ministr je zkrátka veselá kopa, i když podle mínění většiny občanů naší země, k tomu nemá příliš mnoho důvodů. Můžeme si připomenout řadu dalších věcí, u kterých byl nějak účasten. Třeba složenky, rozeslané občanům, aby zaplatili dluhy, které nadělala vládnoucí garnitura. Nebo založení nové politické strany TOP 09 se starými politiky, zejména pravicovými, a pak výklady o starých zprofanovaných parlamentních stranách. Toto byl vyložený majstrštyk. Pan ministr jako jeden z mála pochopil, že časy se mění. Doba, ale hlavně skuteční mocipáni, už nepotřebuje pokračování grunderského kapitalismu, který zastřešovala ODS. Ta se nemohla, nebo, díky setrvačnosti, nechtěla změnit a tím se stala spíš překážkou, než předvojem. Nepochopila, že je nutné vydobyté poměry, a především majetek, institucionalizovat, a již nepřipouštět další změny. Jak by také mohla, když v ní stála ještě pěkná řada, zatím neodměněných. A tak se připravila pro ni cesta z kola ven. Stačilo vzít pár lidí, obestřít je nimbem málem svatosti, zabránit jejich napadání, a strčit všechny do strany nové. A pak vypouštět pokusné balónky, a tam, kde se osvědčí, rychle přidat další. Občas i pochybovat o jejím programu nebo postupu, nebo některém z lidí. Vydržet být potřebný čas v pozadí. Do médií, které jí byly od počátku nakloněny, a podíváme-li se na majetková propojení, jak by také ne, pouštět pouze tři lidi. Veselými bonmoty hýřícího Kalouska, zavedení demokracie západního typu uvážlivě slibujícího Schwarzenberga, a v nezbytných případech i člověka z lidu Gazdíka. Netrvalo dlouho a TOP 09 se už začala tvářit jako starší bratr, který má potíže s nezdárným sourozencem. A tak se ODS pomalu ocitla, použijeme-li sportovní terminologii, v sestupovém pásmu. A pak, že nemá ministr financí důvod být veselý. I když je erární pokladna prázdná, on nebude mezi těmi, kdo to budou platit. Pořád je přesvědčený, že se udrží minimálně ve stejném postavení. A tak je načase, aby si zase jednou zavtipkovali občané, a třeba zrovna na jeho účet a jemu podobných. Bylo by to asi pro naši zemi přece jen veselejší.

---

Haló noviny 7. 6. 2013

Je něco shnilého ve státě českém

      Země, která vydává, díky pravicové vládě, miliardy církvím, a to i církvím, kterým nemohlo být nikdy nic sebráno, protože vznikly až po převratu.
      Země, jejíž pravicová vláda zaplatila sta miliony v souvislosti s předsednictvím EU za nedoložené náklady firmě Promopro nebo tzv. umělci za dílo, které oslovilo ostatní členy EU urážkami a dílo jiné, které zohavilo Hradčany, symbol našeho státu.
      Země, jejíž pravicová vláda vydala stamiliony na Skarty, které pouze zatěžují občany, a nyní by se měly likvidovat.
      Země, jejíž pravice a pravicoví umělci žvaní o právu, kultuře, svobodě a všem možném.
      Tato země nemá údajně čtyřicet devět milionů korun na koupení vily bratrů Josefa a Karla Čapka, a zřízení jejich památníku v ní.
      Nemáme prý tyto peníze, ač údajně máme několikrát vyznamenaného ministra financí. Nemáme tyto peníze pro zachování památky na spisovatele, který patřil nejen k nejlepším u nás, ale i těm na světě.
      Nemáme tyto peníze, k udržení vědomí o dvou bratrech, kteří napsali společně divadelní hry, které mají co říci i dnešním divákům, a plní hlediště divadel dosud, protože jsou aktuální i dnes. Nemáme tyto peníze, aby se naši potomci mohli poučit a přesvědčit, že skuteční opravdoví umělci vždy stáli na straně pravdy, pokroku, obyčejných lidí, a dokázali se vyslovit veřejně proti fašismu, nacismu, bezpráví páchanému kapitálem, a zemřeli nakonec za naši zem.
      Nebo je snad jejich dílo, postoje a význam tím důvodem, pro který má být na ně zapomenuto?!

---

Haló noviny 31. 5. 2013

Zdravotní prohlídky ministrů

      Řada povolání vyžaduje lékařskou vstupní prohlídku a v jejich průběhu i další kontrolní lékařské prohlídky. Tyto prohlídky mají zaručit, aby při výkonu těchto povolání nemohlo dojít ke škodě nebo ohrožení jiných osob, pokud by příslušný zaměstnanec neodpovídal svým zdravotním stavem požadavkům, které jsou při výkonu toho, nebo jiného povolání na pracovníky je vykonávající, kladeny. Tak někteří zaměstnanci chodí na kontrolu, zda nejsou bacilonosiči, jiní zda mají dobrý zrak či sluch, další chodí na vyšetření k psychologům, ale také třeba k psychiatrům, ovšem i k lékařům jiných chorob vnitřních a latentních, jak se dokonce zpívalo v jedné písničce. Tyto prohlídky a kontroly se provádějí již několik desítek let. Díky jim máme aspoň částečnou jistotu, že třeba v nějaké jídelně se nenakazíme tyfem, nebo s námi řidič autobusu nenajede do zdi, či například soudce o nás rozhodne v souladu s právem.
      Povolání, která podléhají zdravotním prohlídkám, se neustále rozšiřují. Je to v důsledku poznání dalších možných nebezpečí, které mohou občanům hrozit nebo zjištění, že se stalo něco, s čím dosud nikdo nepočítal, na co ani nemohl pomyslet. A tak mě dnes napadlo, zda něco podobného zdravotním prohlídkám by neměli absolvovat i ministři české vlády. Bylo to v okamžiku, kdy jsem se dočetl o okolnostech vydávání podnikatele Torubareva stíhaného za vydírání a podvody, a vydávaného na základě mezinárodního zatykače do Ruska. O vydání údajně rozhodl ministr spravedlnosti, v jehož kompetenci ono rozhodování je. Ovšem jiný ministr, a to financí Kalousek, dospěl k názoru, že bylo o vydání rozhodnuto nesprávně, protože podnikatel Torubarev u nás požádal o azyl. Nezavolal svůj názor kompetentnímu ministrovi, a nesdělil mu svůj názor. Aspoň o tom nepadlo ani slovo. Ani předsedu vlády nepožádal o přešetření, nebo pozastavení celé věci. Ne, on jednal, a to ihned, způsobem akčního hrdiny, který odvrací konec světa. Nařídil podřízeným zabránit v odletu letadla s vydávaným podnikatelem přistavením cisterny do rozjezdové dráhy. Štěstí, že nemá mezi podřízenými destrukční jednotky. Asi bychom byli bez letiště. A přitom mě právě napadlo, zda by seznam povolání vyžadujících vstupní a kontrolní zdravotní prohlídky, neměl být také rozšířen na ministry, a to nejen kvůli tomuto případu.

---

Haló noviny 16. 4. 2013

K papeži, polské církvi a restitucím

      Ač ateista, nedá mi, abych nesledoval, co se děje v církvích, zejména římskokatolické. Vždyť jsme jim darovali dost miliard, abychom byli zvědaví, co s nimi udělají. Ještě si pamatujeme, na slova o charitě, školách, nemocnicích, hospicích, azylových domech apod. I nový papež, který přijal jméno František, říkal něco podobného. Zvědavě jsem čekal, podle kterého světce si jméno František zvolil, zda z Assisi nebo Xaverského. Byl jím sv. František z Assisi, tedy patron chudých, přírody, zvířat a Itálie. Je faktem, že církev za jeho života váhala, zda není kacíř, ale po jeho smrti byl prohlášen svatým do dvou let od jeho úmrtí. Tedy ve velmi krátké době. Papež František I. se k jeho učení přihlásil i výrokem, že chce chudou církev pro chudé. Také údajně jeho dosavadní jednání svědčí tomuto výroku. Napadlo mě, jak to bude s tím naším darem církvi. Aby jej nakonec církev neodmítla. Vždyť podle rozhodnutí prvního vatikánského koncilu je papež neomylný. Samozřejmě, že ne ve všech případech, a jen za určitých podmínek, ale hlavou církve je. A i když je církev, aspoň jak říkají její představitelé, pro demokracii, tak to platí mimo církev. V jejím vnitřním životě by se jednalo o anarchii. Není přece možné, aby si v tak rozsáhlé organizaci dělal každý, co chce. V tomto případě to platí i pro papeže. Prohlášení episkopátu polské církve mluví jasně. „Posláním katolické církve je solidarita s chudými. Toto církevní společenství však není žádnou charitativní organizací. Její nejdůležitější rolí je hlásání spásy chudých a evangelia. Materiální potřeby lidí v nouzi dokážou podstatně lépe uspokojit jiné organizace než církev.“ Jak se říká, je vymalováno. Co se církvi osvědčilo již po řadu století, zůstane i nadále. Církev bude mít majetek, lidem za to obstará spásu a bude jim sdělovat slovo boží z evangelií.

---

Haló noviny 12. 4. 2013

Vzpomínka na videoklip

      Takřka na den přesně, jsme před třemi léty shlédli videoklip „Přemluv bábu, přemluv dědu“ od pana Zelenky v podání paní Issové a pana Mádla. Byl jedním z „argumentů“ proč volit pravici. Dalšími byl boj proti dinosaurům v politice, proti korupci, skončit se zadlužováním země, mít vyrovnaný rozpočet, nezvyšovat daně a nezaměstnanost, zajistit rozvoj středních a malých podniků, odstranit zbytečnou byrokracii, získat od EU co nejvíce dotací, zabezpečit vymahatelnost práva a řadu dalších podobných argumentů. Zkrátka, nabídka zněla, volte pravici a budete si žít jak v ráji. Řada voličů, zejména mladých, uvěřila, a tak nám vládla koalice ODS, TOP 09 a VV. Později se poškorpily mezi sebou a VV nahradila strana LIDEM, kterou nikdo nevolil. Ona se ustanovila sama o sobě, a ČR tak získala další primát ve světě. Vládne tu strana, kterou ze dne na den vytvořila jedna paní s několika přáteli, a získala oprávnění nikoli od voličů, ale od establishmentu zastoupeného dvěma jinými stranami, totiž ODS A TOP 09. Za ty tři roky, které od uvedení zmíněného videoklipu proběhly, měli možnost si voliči zjistit, jak vážně pravice myslela svůj program, a co z něj splnila. Někteří z občanů si žijí opravdu jak v ráji, a zbylých deset milionů se na to zaraženě kouká.
      Někde se něco pokazilo. V korupci se naše země propadá na stále horší místo při srovnávání s jinými státy. Zadlužení země dosáhlo skoro dvojnásobku. Daně se zvyšují několikrát ročně, tedy nepřímé daně, mající dopad na cenu potravin, léků, dopravy, zboží. Nakupovat abychom snad chodili raději s hygienikem a ČOI, kteří by nás varovali před závadným zbožím. I když se nezaměstnanost vykazuje jinak, přes to se zvyšuje. Není dne, aby nedošlo ke krachu nějaké firmy nebo živnostníka. Přibývá dalších a dalších podmínek, pokud občan o něco žádá nebo potřebuje. Do EU více přispíváme, než čerpáme na dotacích. Ten ráj se nám jaksi vzdaluje. Řada lidí si uvědomila, že naletěla, a v krajských volbách nenechala sebou manipulovat už tolik, jak před těmi třemi léty. Pravice si rychle našla jiný způsob, zpochybňovat výsledky voleb a právo jejich vítězů na výkon míst v exekutivě. Zaměřila se na náctileté a dala jim příležitost vystupovat na veřejnosti a v médiích. Nezáleží na tom, kolik desítek jich je, hlavně že někteří jsou ochotni tak vystupovat, a plivat na všechno, o čem viditelně nic nevědí. Média, zejména veřejnoprávní, nás skoro denně překvapují líčením současnosti a historie. Už se dá snad věřit jen datu a hodině, kdy vysílají, a ti důvěřivější možná ještě předpovědi počasí na příští den. Vymývání mozků narůstá, životní úroveň se snižuje, a co horšího, nedělá se nic pro její zachování a zlepšení.
      Tak mě napadlo, s ohledem na shora uvedený videoklip „Přemluv bábu, přemluv dědu“, zda nenatočit nový videoklip, třeba s názvem, „Přeptej se rodičů a prarodičů, jak tomu skutečně bylo, a jak tomu opravdu nyní je“. Možná by i mládež pochopila, proč ti starší nejsou tak nadšení ze současnosti, jak ona ze slibů.

---

Haló noviny 22. 3. 2013

Líbivější nátěr

      ČSSD si odhlasovala, že dál platí Bohumínské usnesení. Nejsem politolog, ale napadlo mě, v ten moment si pravice a establishment oddechl. Stará dobrá sociální demokracie zůstává věrná své moderní tradici. Ostrá prohlášení co by se mělo, a co by chtěla, ale jednání co možná nejopatrnější, jen se nikoho a ničeho nedotknout. Získá snad více než 50 % hlasů? I když nejsem prorok, myslím, že ne. A tak co jí zbývá? Koalice jak v roce 2002 s pravicí nebo opoziční smlouva, kde si nyní může proti roku 1998 vybrat, zda zase s ODS nebo nově třeba s TOP 09 nebo například s LIDEM. Je to její svobodné rozhodnutí, na které má jistě právo. Ale potom by měla též poctivě říci, jak chce prosadit svůj program. Aby se případný volič měl podle čeho rozhodnout. Snad si ČSSD nemyslí, že pro zrušení nejotřesnějších opatření pravicových vlád v posledních osmi letech jim budou hlasovat pravicoví poslanci. Nebo snad ano? Je smutné, když přednost dává pohledu médií a pravice na sebe před programem. Je-li to vůbec její program a myslí-li to s ním sama vážně. Tak trochu mi připomíná jednání většiny církví, které lze shrnout do hesla, „je potřeba pro těch spodních deset milionů něco udělat, pokud nám pro ně něco zbude z toho, co vytvořili“. Samozřejmě, že nezbude nic, co by stálo za to. A tak se bude pokračovat ve stejné politice, pouze jen bude mít lesklejší a o něco líbivější nátěr. A nic se vlastně nezmění.

---

Haló noviny 12. 2. 2013

Absurdní tvrzení

      „Proč tedy nejí koláče, když nemají chleba“, měla údajně říci Marie Antoinetta, francouzská královna, když lid v Paříži začal revoluci. Výrok se pevně uchytil v historii a už se ani nezkoumá, zda to královna opravdu řekla nebo ne. On totiž svou pitomostí vyjadřuje vědomí establishmentu o problémech těch dole. Tedy povědomí, jak se říká u nás, horních deseti tisíc o těžkostech dolních deseti milionů. Mezi tyto výroky se má určitě právo zařadit i výrok našeho ministra financí v nedělní Partii, který tam řekl přibližně toto „postaráme se o zvýšení finanční gramotnosti občanů, aby neuzavírali půjčky s úrokem dvě stě až tři sta procent ročně, protože nejsou schopni takový dluh pak splatit“. I když připouštím, že jsou mezi námi lidé, kterým díky současnému školství slova jako je procento, úrok a mnoho dalších, nic neříkají, mám vážné pochyby, že jejich problémy vyřeší školení. Také, že je to ten pravý způsob jak řešit lichvu. Protože pokud někdo takovéto úroky požaduje ve smlouvě, zneužívaje něčí tísně, lehkomyslnosti, rozumové slabosti atd., a pak je vymáhá, jedná se o lichvu podle § 218 trestního zákona. Tedy pan ministr by neměl posílat poškozeným učitele, ale na lichváře policajty. Pokud mu snad brání křesťanské zásady, kterých se někdy dovolává, tak nejen Ježíš, ale ve středověku i církev byli proti lichvě. Panovníci pak dokázali stanovit, kdo jsou to lichváři, a také s nimi zatočit, a nelze ani jednoho z nich snad podezřívat, že by dělal sociální, natož socialistickou politiku. Stát by se měl starat o své občany, protože ti ho živí a udržují při existenci. Mezi tuto starost jistě patří i otázka jejich bezpečnosti a ochrany jejich majetku. Za tu by vláda nejen měla, ale musí nést odpovědnost. A té se nemůže zbavit prohlášeními, že kdo je okraden, ošizen, oloupen, tak si za to může vlastně sám. To se už dostáváme do Švejka, kde je napsáno, že každý poctivý nálezce musí být po zásluze potrestán. Tehdy to považovali za absurdní tvrzení.

---

Haló noviny 29. 4. 2013

Nebýt televize ...

Haló noviny 12. 2. 2013

Podivná matematika

      V době mezivolební se sešlo na Václavském náměstí 200 lidí, kteří protestovali proti účasti komunistů v krajských radách. Jednalo se o zástupce iniciativy „Bez komunistů“. Televize jim věnovala tolik pozornosti, jakoby se jich sešlo aspoň dvě stě tisíc, pokud srovnáváme rozsah její pozornosti, který věnovala protestním demonstracím proti současné vládě, kde se sešlo několik desítek tisíc lidí. Ale v sobotu jich bylo jen dvě stě, nikoli tisíce. Údajně však pro svůj protest mají podporu dalších jedenácti tisíc občanů, kteří podepsali petici. Budiž, každý má nějaký názor, a má právo jej projevit, zejména když je podpořen panem Schwarzenbergem. Ale měli by se snažit aspoň o poctivost. Seznámit veřejnost s důvody, proč toho kterého radního nechtějí v krajské radě. Co měl provést špatného nebo aspoň nevhodného, aby bylo nutné ho odvolat. Důvod, že je komunistou, a jinak nic, je prakticky stejné, jako by nechtěli třeba radní, kteří jsou pihovatí.
      Byly volby, a ty nějakým způsobem dopadly. Podle jejich výsledků se pak ustavila krajská zastupitelstva, také rady a hejtmani. Tito protestující volby, jejich průběh a výsledky nenapadli u soudu, že by byly nějakým způsobem v rozporu se zákonem. Naopak prohlašují, že volby byly demokratické a v pořádku. Potom mi jako občanu této země nezbývá nic jiného než je respektovat. Samozřejmě mám právo sledovat jak si jednotliví zastupitelé, radní, hejtmani počínají. Pokud si počínají v rozporu se zájmy kraje, a tam žijících lidí, mám právo požadovat nápravu, a uvést důvod proč. Jenže tito lidé svůj požadavek odůvodňují podivným způsobem. Při krajských volbách volilo komunisty jen dvacet procent lidí z celkového počtu občanů. A to podle nich znamená, že osmdesát procent občanů je proti nim. Je to stejná pitomost, jako bych prohlásil, vás přišlo na ten Václavák dvě stě a máte těch jedenáct tisíc podpisů, tedy to znamená, že zbylých deset a půl milionů obyvatel v České republice je pro komunisty.
      Za zcela nekorektní pak považuji zdůvodňování jejich postoje nošením obrazů Stalina, a poukazováním na jeho zločiny, když zemřel před šedesáti lety. Již před padesáti lety došlo k jejich odsouzení samotnými komunisty. Řada členů a příznivců KSČM nebo jejich rodin byla v této době postižena, nebo naopak utrpěla ztráty v tehdy vedeném třídním boji. Také neviníme současnou vládu za činy buržoazie v minulém a předminulém století, ale za její počínání dnes, v současné době. Za to, co provedla s naší republikou, jak nyní se chová k občanům tohoto státu. Možná, kdyby si členové těchto iniciativ, jejichž názvy se neustále obměňují, ale v podstatě jde jen o změnu názvu firmy, jak je nyní zvykem, když firma zkrachuje, seznámili opravdu se skutečnostmi, kterých bylo kdy dosaženo, a poctivě je srovnali, nebylo by jich ani těch jedenáct tisíc.

(Článek byl zřejmě nedopatřením - nebo pro velký ohlas? uveden dvakrát.)

---

Haló noviny 29. 1. 2013

Naděje, ale střízlivá

      Mám radost, proč to nepřiznat. Nemyslím si sice, že v prezidentských volbách vyhrála levice, ale rozhodně se podařilo porazit pravici, a to je hodně. Porážka přitom byla taková, že pan Karel Schwarzenberg vypadl z role, kterou hrál a měl hrát, dobromyslného, poctivého, vstřícného, takřka pohádkového dědečka, který nám splní nejen tři přání, ale uvede vše do pořádku. On je totiž šlechtic, a ten nemůže jednat jinak, jak nás přesvědčoval nějaký hlupák. Při tiskovce po jeho prohře, ale působil jinak. To, že mu musel napovídat jeden z jeho štábu, bych mu odpustil. Sám dobře vím, že v těchto letech se už zapomíná. Ale vadila mi reakce na prohru. Proč tolik žlučovitosti, výhrad, polopravd? Proč nedokázal ještě chvíli zůstat v té předepsané roli, a svému soupeři poblahopřát? Dojem, který měl vytvářet, se rychle ztratil. Ale to je nakonec naštěstí věc již jen jeho a jeho skalních nebo nějakým jiným způsobem získaných příznivců.
      O svou spokojenost jsem se bažil s někým podělit. Nejprve s rodinou a známými, a večer jsem usedl k internetu, a hledal, co se kde píše. Většina médií pokračovala dál v masáži, kterou prováděla celou dobu volby. Dá se to velmi krátce vyjádřit tak, jak ve starém vtipu, „Schwarzenberg skončil na pěkném druhém místě, a Zeman byl předposlední“. „V zahraničí jsou z toho zděšení“. Pak tam bylo několik článků a vyjádření, jaké hrůzy nás patrně čekají. No, asi, jak koho.
      Když už jsem pozdě v noci probíral klepy těch poslů varujících zpráv, narazil jsem též v Blesku na jednu anketu, kterou jsem zvědavě otevřel. Po seznámení s výsledky, zůstal jsem dost dlouho s pusou otevřenou, a nevěřil vlastním očím. V anketě měli čtenáři určit nejhoršího našeho prezidenta v dějinách. Podle údajů se této ankety zúčastnilo přes 80 000 čtenářů, a světe, div se. Přes veškerou mediální masáž, přes různé seriály, přes výklad historie jak v médiích, tak ve školách, bylo pořadí nejhorších následující. Nejhorší Klaus, za ním Gottwald a třetím nejhorším byl Havel.
      V noci se pak začaly, i když velmi skromně oznamovat celkem příznivé reakce a blahopřání nově zvolenému prezidentovi ze zahraničí. A tak tyto tři zprávy ve svém souhrnu dávají naději. Zatím jen naději, ale už i to je dost. Lidé již odmítají se nechat vláčet establishmentem, jak ten chce a potřebuje. Dokázali vyslovit svůj názor již na podzim v krajských volbách, a nyní v daleko větší míře i prezidentských, přes veškerý mediální nátlak a masáž, které jsou vystaveni.

---

Haló noviny 25. 1. 2013

Dvě Tříkrálové deklarace

      Přečetl jsem si nyní vydanou Výzvu Tříkrálovou na podporu prezidentského kandidáta Karla Schwarcenberga. Název ve mně vyvolal asociaci na Tříkrálovou deklaraci českých poslanců rady říšské (Rakouska) a Sněmů království českého, markrabství moravského a vévodství slezského, co asi určitě autoři výzvy zamýšleli. Pro mladší uvádím, že Tříkrálová deklarace bylo prohlášení českých poslanců v posledním roce první světové války, kterým požadují právo na sebeurčení národů, protestují zde proti tomu, že náš národ byl zbaven samostatnosti a vydán panství německé menšiny, a její byrokracie a též maďarské. Zároveň poukazují na zneužití ústavy a práva v Rakousku - Uhersku k potlačování slovanských národů, a žádají, aby jejich zástupci se mohli zúčastnit mírového jednání, a zde obhájit svá práva.
      Právě podobný název ve mně vyvolal potřebu si přečíst jak současnou výzvu, tak deklaraci z minulosti, a hledat mezi nimi vzájemnou souvislost či podobnost. Vyjma názvu nebyla žádná. Tehdy šlo o národ, o lidi, nyní jde pouze a jen o Schwarzenberga. Aby byl prezidentem. Chápu, že někteří lidé mají důvod ho volit. Je to jistě jejich právo, a nic proti nim. Ani nechci ten důvod znát, je to výlučně jejich věc. Ale nemám rád, když se snaží dělat ze mě a mých spoluobčanů blby. Třeba už názvem. Nebo spojováním Masaryka, Havla a Schwarzenberga. Proboha, co ti tři mají společného? Masaryk se svými spolupracovníky se postaral o založení Československa, ti dva se svými o jeho likvidaci. Za Masaryka byly zrušeny šlechtické tituly, byly likvidovány velkostatky a provedena pozemková reforma, byla přijata sociální opatření, byl zrušen monopol katolické církve v řadě oblastí. Za těch dvou pomalu, ale jistě docházelo a dochází k obrácenému postupu. Přečtěme si třeba od Masaryka Světovou revoluci, Ideály humanitní, Českou otázku a další. Poznáme, ke komu se přikláněl, a srovnejme s jednáním Havla a Schwarzenberga.
      Na závěr bych uvedl, že máme příležitost poznat, jak jsou vznešená slova v nové deklaraci uváděná míněna doopravdy. Není tam ani jedna zmínka o tom, že pan Schwarzenberg je předsedou koaliční strany TOP 09 a prvním místopředsedou vlády. Vlády, která přes všechny své sliby, na které jí naletěla řada občanů, zejména mladších, je neplní. Zadlužuje neustále stát, jen ona sama přibližně o třetinu celkového dluhu, v korupci padáme mezi nejhorší země, životní úroveň většiny národa klesá den za dnem. V zahraničí máme stále horší pověst. A vezměme si třeba pár dní starý případ herce Dejdara. Protože prohlásil, že bude volit Zemana, okamžitě zaznělo, že přijde o roli. Pak se nedivím, že tolik umělců se pod předmětnou výzvu podepsalo.

---

 

Haló noviny 8. 1. 2013

Koho volit?

      Tak jsme se dozvěděli, že prezidentské volby odložené nebudou. Proběhnou tento týden, a pravděpodobně i druhé kolo za dalších čtrnáct dní. Kandidáti, média, jakoby si najednou uvědomili, spekulace, zda volby budou nebo ne, končí a je již jen několik dní k získání dosud nerozhodnutých voličů. I když už pár měsíců se občanům předstírá, že pouze dva kandidáti mají šanci postoupit do druhého kola, dosavadní jistota je ta tam, začínají televizní spoty a jiné akce k našemu přesvědčování, kdo je tím pravým. Všichni se nám zaklínají nastolením zásad, po kterých lidé marně volají již dvacet let. Rovnost a spravedlnost všem, odstranění korupce a neodůvodnitelných výhod, rozvoj ekonomiky, upevnění státní suverenity, tresty tunelářům, zlodějům a korupčníkům, snížení byrokracie, zajištění bezpečnosti občanů, upevnění demokracie atd. A to hned, takřka druhý den, co se dostanou na hrad. V tom jim zdatně sekunduje řada různých hvězd nebo známých osobností, které nám tvrdí, jak věří v toho svého a jediného kandidáta, a co ten pro nás všechno udělá, podobně jako nám to tvrdí v jiném pořadu třeba o penzijním fondu nebo některém druhu kávy.
      I když v přímou volbu prezidenta neskládám žádné naděje, považuji je stále za drahé divadlo a náhražku referenda, přece jen jsem se rozhodnul jít volit. V ten okamžik vyvstala otázka koho. Podle informací, které se na mě hrnou z médií a plakátů, bych musel volit všechny. Ani jeden z nich nemá na mysli nic jiného než moje dobro, a dobro ostatních občanů. Sice nikdo z nich neuvedl zatím, jak hodlá ty proklamované věci zajistit, protože když nahlédneme do Ústavy, tak prezident prostě tyto pravomoci nemá. Ale v posledních letech se nám nějak dodržování ústavy a zákonů v určitých případech pokazilo. U velké části kandidátů mám dojem, že si omylem přečetli místo současné ústavy tzv. oktrojovanou ústavu z dob takřka před dvě stě léty, kdy jsme byli jednou ze zemí Rakouska, a hlava státu mohla tehdy skoro všechno, třeba i zrušit Ústavu.
      Jak tedy volit, když ani jednoho osobně neznám? Ba ani nevím o někom, kdo někoho z nich zná dobře, a nedá se ovlivnit při posouzení ničím jiným než skutečností.
      Protože všichni nepřímo říkají svými sliby, co všechno zlepší, že dosavadní politika za mnoho nestojí, určil jsem si jako měřítko, zda se kandidát v předchozím období podílel nějakým způsobem na vládnutí v naší zemi, a jak výrazně. A ejhle, začal mi vypadávat jeden kandidát či kandidátka za druhým. Jsou mezi nimi předsedové vlády, ministři, ministryně, poslanci a senátoři, i poslankyně a senátorky tehdy vládnoucích stran, europoslanci a europoslankyně, představitelé a představitelky významných organizací. Nakonec, když jsem aspoň z nějakého důvodu přimhouřil oko, zbyli mi pouze dva, kteří se zatím nepodíleli nijak výrazně na předchozí politice, která vedla k tomu, co zde nyní máme, zbylo mi jich jen pár. A tak mám ještě týden čas, pro jednoho z nich se rozhodnout.

---

Haló noviny 11. 12. 2012

Ne chytrá horákyně, nýbrž Pilát

      Prezident zákon o vyrovnání s církvemi ani nepodepsal, ani nevetoval. Ani nahá, ani oblečená, ani pěšky, ani na voze, se okamžitě vybaví při poslechu takové zprávy. Avšak do chytré horákyně má jednání prezidenta daleko. Ona dosáhnula svého cíle, on se jen vyhnul odpovědnosti, a pokud se svým postojem snažil o nerozhněvání ani jedné ze stran, myslím si, že spíš naštval obě dvě, zastánce i protivníky tohoto zákona. Nebylo to rozhodnutí šalamounské, ale spíš Pilátův úhybný manévr. Ale je jistě jen a jen jeho věcí, jak se rozhodne. Možná se jednou dozvíme i důvody. Ovšem ve své funkci by se měl dokázat vždy rozhodnout a zřetelně vyjevit svůj názor. Zejména v případech, jako tento. Vždyť kdo mohl být o všem lépe informován než on. Jak o oprávněnosti nároků, tak o nedostatcích tohoto zákona, stejně i o tom, že úhrada se provede na úkor těch nejchudších a nemajetných naší země. O tom jsme se mohli nepřímo dozvědět den předtím, když nás seznamovali s návrhem rozpočtu na příští rok. Vzhledem k reálným cenám dostanou méně důchodci, zdravotně postižení, nezaměstnaní, ale i rodiny s dětmi a pracovníci, kteří nejsou ve vedoucích a předních funkcích. Otevře se tak velká kostelní pokladnička, aby ty „drobáky“ bylo kam sypat. Stejně jak kdysi dávno v minulosti. A určitě se za sto nebo dvě stě let najde někdo podobný, jak byl a je poslanec Marek Benda, kdo bude tvrdit, že tito lidé církvi své peníze dát chtěli. Asi z důvodu, aby měli kam pak chodit prosit o polévku. Vařenou samozřejmě za jejich peníze, protože oni vytvářeli a vytváří hodnoty této země. A tak nám už zbývá jen ústavní soud, nebo si připomenout jak to dělávali naši předci.

---

Haló noviny 6. 11. 2012

Tichá voda

      „Když by mi osoba pověřená sestavením vlády přinesla návrh, který by znamenal vládnutí s KSČM, zkrátka a dobře bych jej neakceptoval“, údajně měl říci kandidát na prezidenta Fischer. Později měl dodat, že KSČM považuje za extremistickou stranu. Bylo by poctivé, kdyby ve světle svých výroků vysvětlil, proč tedy byl devět let členem KSČ, která měla stanovy a program v rozporu s dnešní ústavou a zákony, zatím co KSČM je v souladu má. Aspoň se o tom mohla přesvědčit současná vláda, když nějaký čas koketovala s myšlenkou zakázat KSČM. Fischer by měl vysvětlovat zejména těm, o jejichž hlasy se uchází, a kteří by měli mít právo znát důvody takového zvratu v mysli potencionálního kandidáta na prezidenta. Nebylo by od věci, kdyby se seznámil s Ústavou a zákony ČR. Třeba by se dozvěděl, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid, a pokud nějak rozhodne ve volbách, je povinen i prezident toto rozhodnutí respektovat. Také by si měl přečíst, že někoho z něčeho nařknout bezdůvodně je trestné, že právo rozhodnout o tom, kdo je extremista, a kdo ne, má jedině soud. Závěrem by si měl přeříkat slib „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." a snažit se jej pochopit jak je formulován a myšlen. Pan Fischer o sobě prohlašuje, že je nezávislým kandidátem. Bylo by vhodné ozřejmit na kom a na čem nezávislým, ale také možná na čem a na kom závislým. Byl krátkou dobu předsedou vlády, úřednické vlády. Proti svému předchůdci vystupoval slušně na veřejnosti, nebyl arogantní vůči politickým protivníkům. Stejně jak tiše působil, tiše zvýšil i zadlužení země, a připravil k nastartování „reformy“. Být tichý a slušný je jistě pěkná lidská vlastnost, ale na výkon funkce prezidenta, tedy hlavy státu, to zdaleka nestačí.

---

Haló noviny 23. 10. 2012

Demokracie v Ústavě, v názvu a praxi

      Máme několik dnů po krajských a prvním kole senátních voleb. Lídři úspěšných stran se domlouvají nebo odmítají domlouvat o hejtmanech, radách a dalších funkcích na krajské úrovni. Lidé přemýšlejí koho z kandidátů na senátora volit v druhém kole, a pro jistotu jsou nabádáni představiteli stran, jejichž kandidát neprošel, kterého z postupujících kandidátů by měli podpořit. Na první pohled, běžná povolební politická situace v demokratickém státě. Občané nějak ve volbách rozhodli, a politici nyní mají nalézt řešení jak naložit s výsledky jejich rozhodnutí.
      Ovšem stalo se něco nepředvídaného. Volby vcelku vyhrála levice, a někde dokonce i KSČM. A tak při sledování publicistických pořadů, četbě článků a komentářů k výsledkům voleb, prohlášení představitelů některých stran, cítíme cosi podivného. Snahu o vsugerování názoru, protože volby nedopadly, jak si někteří představovali, tak by se na vůli voličů neměl brát příliš zřetel. A jsou shledávány rychle pseudodůvody proč. Neboť se nechce přiznat, že jediným a pravým důvodem jsou výsledky vlády pravice, respektive vlády jakési podivné buržoazie, srovnáváme-li ji s buržoazií jinde nebo kdysi u nás. Dopady tohoto vládnutí není nutné nyní rozepisovat, občané je dobře znají, jinak by volili jinak.
      A tak se vytahuje kde co, aby volební výsledky se aspoň poněkud neutralizovaly. Jako první se nabízí starý dobrý antikomunismus. Někteří již slyší dupání oddílů lidových milicí, jiní hřmot tanků odněkud z neznámé země. Jsou i tací, kteří s arogancí sobě vlastní vypráví o věcech, o který viditelně nic neví, pouze papouškují, co někde slyšeli. Ti nejmírnější žadoní aspoň o změnu názvu KSČM, kterou by se vše vyřešilo. Potom tu máme dělení na strany demokratické a nedemokratické. Demokratické jsou především ty, které tento termín mají v názvu nebo zastávají program od středu napravo.
      Zmiňuje se i nízká účast, a hned se přepočítává, kolik vlastně ta levice dostala hlasů. Je zajímavé, proč to nevadilo a nevadí při jiných volbách, např. do senátu. Potom jsou tu výkřiky, aby se s komunisty nejednalo. Je půvabné, když se tímto ohání zejména strany, které mají v zastupitelstvech, a to ještě jen někde, zvolených zástupců, že jedna ruka stačí bohatě na jejich spočítání. Znevažování krajských voleb, jejich významu, se také některým hodí. A řada dalších věcí.
      A tak mě napadlo, jak je to v naší zemi skutečně s onou dnes a denně citovanou demokracií ve všech pádech. V ústavě máme o vůli lidu, která rozhoduje. Ještě minutu před volbami, je volič-občan vzýván všemi jako bůh. Ale pokud se rozhodne jinak, než chce establishment, rychle se jeho rozhodnutí stále více znevažuje. Lze pak ještě mluvit o demokracii a o tom, že lid je zdrojem veškeré státní moci, jak máme napsáno v odst. 1 čl. 2 naší ústavy?

---

Haló noviny 16. 10. 2012

Procházka městem

      V minulých dnech u nás v Letohradě probíhala volební štafeta ke krajským volbám. Asi jako všude jsme roznášeli tiskoviny s letáky, a nabízeli je kolemjdoucím. Většina si je vzala, někteří odmítli. Ale když už jsme byli na náměstí, tak jsem se i podíval na vývěsní tabuli, která tam je, a kde si prakticky každý může za určitých podmínek vylepit, co chce.
      Zaujaly mě na ní dva letáky. První byl s názvem „Nechceme na hradě komunisty“. Pod tímto nápisem, byla u tří kandidátů na prezidenta České republiky uvedena doba jejich členství v KSČ. Jednalo se o pány Fišera, Zemana a Dlouhého. Leták byl samozřejmě nepodepsaný, ani jinak z něj nebylo zřejmé, kdo jej tam vyvěsil. Ale to už je tak nějak zvykem, že ti co nejvíce hulákají o svobodě, kterou máme, se raději pro jistotu skrývají v davu. Zpět ke zmíněným pánům; také je nebudu volit, ani jednoho z nich. Mým důvodem však není jejich členství tam či onde. Důvodem je druhý leták, který donedávna visel vedle a několik dalších věcí.
      Ten druhý leták měl název „Vysokoškolák hledá práci“. Bylo na něm uvedeno číslo mobilu, a pod ním vyjmenovány všechny činnosti, které je ochoten dělat. Namátkou se nabízel dělat jakékoliv stavební práce, vedle toho i zahradnické práce, hlídat děti, provádět domácí úklid, případně pečovat o starší lidi atd. Jedná se samozřejmě o důležité a potřebné práce, jako je nakonec každá poctivá práce. Mám však vážné pochyby, že by tyto činnosti byly předmětem studia na vysoké škole onoho chlapce či dívky.
      A když už jsem byl před radnicí, vybavila se mi další vzpomínka. Jak v době převratu vykřikovali tehdejší jeho protagonisté u nás ve městě, že se musí podívat na počet úředníků Městského národního výboru, a posoudit, zda jich tam není příliš. Stejně tak kritizovali počet příslušníků služebny Sboru národní bezpečnosti ve městě, nakonec jsme tehdy slyšeli každou chvíli slova o policejním státě. A tak jsem si ta čísla srovnal.
      Před převratem bylo na Městském národním výboru kolem patnácti pracovníků včetně bytového hospodářství. Nyní je na Městském úřadu těchto pracovníků přes třicet a bytové hospodářství zabezpečuje vedle toho soukromá firma, kde jsou samozřejmě také zaměstnanci. Příslušníci SNB byli tehdy tři. Nyní je městských strážníků a státních policistů dohromady skoro dvacet.
      Netvrdím, že tito lidé, kterých je nyní několikrát více, nemají co na práci. Patrně mají, ale je otázkou, jak se za tu dobu zhoršil systém, když na zajištění ve svém důsledku prakticky stejných potřeb, potřebujeme tolikrát víc lidí. A ti tři pánové, kteří nyní kandidují na prezidenta, se na vytvoření tohoto systému významnou měrou podíleli. Už i proto je nebudu volit, a budu volit KSČM.

---

Haló noviny 10. 8. 2012

Už nejsme jen zabedněnci a zatvrzelci

      Tento způsob vládnutí se mi nezdá již poněkud nešťastný, ale přímo zdrcující, dovolil jsem si nyní v létě poněkud obměnit známý výrok Vladislava Vančury. Mimo vlády, koaličních poslanců a vůbec establishmentu, je to již jasné takřka všem občanům naší země. Dokonce i řada, ještě donedávna hlasatelů toho, jak je vše nyní správné a v pořádku, vyslovuje pochyby, zda tomu opravdu tak je. Nikoli neduhy, ale takřka již kolaps společnosti, však navrhují stále léčit způsobem, který se pokoušeli zavádět v devadesátých letech. Tedy způsobem, jehož důsledky pociťujeme na sobě všichni, co zde žijeme. Jako správný Čech, probírám aspoň jednou týdně stav společnosti a politickou situaci s jinými štamgasty v hospodě. Doba zde náladu za těch dvacet dva let výrazně změnila. Už nejsme jen takoví zabedněnci a zatvrzelci, kteří nevidí obchody plné zboží, možnost cestovat do cizích zemí, a já nevím, co ještě. Postupně docházelo na hovory počínajících obav a nejistot, sice někde stranou, aby je někdo neslyšel, a ty obavy se nenaplnily. Nyní se již o stavu společnosti mluví veřejně, a není potřeba skoro nikomu vykládat, že se nám to nějak pokazilo a naši vlast ovinuly černé mraky, abych si zase půjčil citát od Jaroslava Haška. Ovšem štamgasti, a nejen oni, chtějí slyšet odpověď. Ne už, co je špatné a vede ke svrabu. To už, až na nějaké procento zoufale doufajících, že neoliberalismus to nakonec přece jen nějak vyřeší, ostatní zřetelně vidí. A tak jsem, stejně asi jak řada z nás, slyšel řadu otázek, z nichž uvádím dvě, na které jsem nedokázal dát jasnou odpověď. Ne, že bych se nesnažil, ale tazatel nebyl spokojen. Zněly, ty otázky, první „kdy s tím něco uděláte“ a druhá „jak nás chcete dostat z toho svrabu“. Po dlouhém rozhovoru zůstávala stále pachuť, že mnoho bylo nevyřčeno a nezodpovězeno. Nepodařilo se naplnit dávný výrok Lenina, politiku musíme dělat tak, aby jí rozuměla a přijala za svou, i ta nejposlednější kuchařka. Také si nejsem jist, zda lidem je jasné, že bez nich nic nedokážeme. A to nejen ve volbách odevzdáním jejich hlasu, ale i po volbách při nápravě všeho, co se pokazilo. A tak je stále nezbytné hledat s nimi cestu k nápravě. Aby se nedošlo k tomu, co ve dvacátých letech řekl Jaroslav Hašek Frantovi Sauerovi, když ten pronesl úvahu o začínající revoluci v Československu. „Revoluce tady, kdepak. Tady začíná revoluce v hospodě po vypití prvního piva. Ale také končí po vypití a zaplacení posledního.“

---

Haló noviny 3. 8. 2012

Šrámy na tváři Miloše Zemana

      Miloš Zeman se v průzkumech dostal na druhé místo kandidátů na prezidenta. Měla by snad levice jásat? Bohužel, důvod k jásání nevidím. Hned zpočátku přiznávám nechuť k přímé volbě prezidenta. Za scestné pak považuji, když někdo tento způsob volby prohlašuje za prvek přímé demokracie. Ať si každý v souvislosti s touto volbou položí několik otázek. Kdo a jak prezidentského kandidáta vybírá? Mají všichni tito kandidáti zajištěný rovný přístup do médií? Co o kterém z kandidátů ví běžný občan, a zda může pro své rozhodnutí získat jiné informace než zprostředkované médii? Jak se změnily pravomoci, kompetence a odpovědnost takto zvoleného prezidenta? Odpovíme-li si pravdivě, tak seznáme, že jde pouze o drahý špás, líbivou náhražku za referendum, šidítko, které proti volbě prezidenta parlamentem stojí několikrát více peněz, a nic nového nepřinese. Pouze se lidem namlouvá, že mají právo do něčeho mluvit.
      Ale zpět ke kandidátovi Miloši Zemanovi. Jel jsem nedávno z Prahy, a co chvíli jsem míjel bilboardy s jeho tváří a žádostí o padesát tisíc podpisů občanů, aby mohl kandidovat. Nevím, kdo tyto tabule a za kolik pořídil, ale pochybuji, že Miloš Zeman ze svého důchodu. Zrovna v té době se za něj přimlouval i současný prezident Václav Klaus. A tak jsem si nějak začal dávat všechno dohromady. Je zcela jisté, že Miloš Zeman je vysoce inteligentní, má encyklopedické znalosti, je mistrem bonmotu. Ale když si připomeneme další skutečnosti, jeho obraz již tolik nezáří. Třeba, jak vešel do obecného povědomí, ještě před převratem. Haněním československého školství, které dle něj je pod úrovní Nepálu. Ne, že by nebylo školství tehdy co vytýkat. Byla to řada věcí, ale srovnávání s Nepálem, zemí, kde většina lidí je negramotných? A pak, srovnejme výsledky školství ve vědomostech žáků tehdy, a nyní, vidíme bohužel pokles, a co proti tomu Miloš Zeman jsoucí dost dlouhou dobu v čele vlády nebo Poslanecké sněmovny udělal? Podílel se a podílí rovněž na rozbíjení aspoň částečného sjednocení levice. Jednak při likvidaci pokusu o její sjednocení formou Levého bloku, ať už si o LB myslíme cokoli, také patřil k tvůrcům usnesení Bohumínského sjezdu, když vyhrála levice volby, umně toto vítězství zlikvidoval opoziční smlouvou, a nakonec vytvořením nové strany SPOZ. Ještě před nedávnem prohlašoval, jak končí s politikou a bude objímat stromy na Vysočině. Předsevzetí mu příliš dlouho nevydrželo, ale to už je jeho věcí. Mojí je zase, zda v něm spatřuji kandidáta levice, a přiznávám, že rozhodně ne.

---

Haló noviny 17. 7. 2012

Musíme znovu vyjádřit svůj odpor

      Probudili jsme se do škaredého rána. První zprávou byla lež, že poslanecká sněmovna schválila církevní restituce. Není to pravdou, neschválila to ani poslanecká sněmovna, a nejde o restituce. Pravdou je, že devadesát tři poslanců z TOP 09, ODS a LIDEM proti vůli asi sedmi milionů, možná osmi milionů občanů naší země, se rozhodlo darovat církvím, a to převážně církvi římskokatolické, majetek v hodnotě skoro dvou set miliard. Majetek, jehož vlastnictví je více než sporné, majetek, jehož nabývání se většinou dělo způsobem, který je v normálním státě stíhán jako trestný čin. Těchto devadesát tři poslanců porušilo tak svůj poslanecký slib, porušili zásady elementární lidské spravedlnosti, porušili zákony naší země. Zaštiťují se heslem „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. Chci připomenout české přísloví, „zloděj první křičí, chyťte zloděje“. Nevím, jak vše dopadne. Nyní je na řadě senát, a doufám, že bude tento „Zákon“ vetovat. Máme tedy ještě něco přes měsíc čas. Čas, nikoli k vyjadřování o nesmyslnosti a nezákonnosti tohoto „zákona“. O tom již bylo řečeno a napsáno dost. Ale čas k jednání, čas k vyjádření svého názoru a stanoviska k rozhodnutí těchto devadesáti tří tzv. zástupců lidu. Našimi zástupci nejsou, a tudíž nemají v poslanecké sněmovně co dělat. Podařilo se jim tam dostat díky falešné rétorice, díky obelhání části občanů líbivými hesly a sliby, které nemínili, a ani nemohli splnit. K uskutečnění svého dnešního sobotního daru se připravovali delší dobu. Ať už to bylo omezování počtu a mezd policistů, hasičů, státních úředníků, zdražování léků, potravin, zmrazení důchodů a mezd, snížení sociálních dávek, vznik nové strany ve sněmovně, kterou nikdo nevolil a dalších věcí. Jednání této skupiny lidí, představované současnou vládou a těmi poslanci, je třeba zastavit. Letošního 21. dubna nás přišlo přes sto tisíc na Václavské náměstí v Praze vyjádřit svou nespokojenost. Establishmentem to zatřáslo, ale když se dál nic nedělo, rychle nabyl původní arogance. Budeme muset jít znovu vyjádřit svoji vůli, a chtít po poslancích a vládě, aby plnili to, co mají, jednali už konečně ve prospěch této země a jejích občanů.

---

Haló noviny 3. 7. 2012

Cesta do pekel

      Tak nám odvolali ministra Pospíšila, zaznělo dnes ve středu dopoledne ve všech médiích, a nikdo neví proč. Byl to v současné době druhý nejpopulárnější politik vládnoucí koalice, a také nikdo nevěděl proč. Ministrem spravedlnosti je od roku 2006, mimo krátké intermezzo ve funkci děkana právnické fakulty v Plzni. Předtím již byl tři roky stínovým ministrem spravedlnosti za ODS, a od roku 2002 je poslancem. Tedy, dá se říci, jak skončil studia, šupky dupky do politiky. A nyní, jak rychle se dostal nahoru, tak rychle vypadl z kola ven. Hledá se důvod, a každý přichází s nějakým jiným. Od řady lidí je pomalu oplakáván, že jsme přišli o posledního slušného ministra, že někomu vadil, že se pokoušel o nastolení vlády spravedlnosti a práva. Vadil asi někomu určitě, jinak by s ním tak rychle nevyběhli. Ale že by prosazoval právo a spravedlnost tak, abychom si byli před zákonem všichni rovni? To není ani pro zasmání. Je to asi tolik pravdivé, jako že máme nyní vládu rozpočtové odpovědnosti, boje proti korupci a nezbytných reforem. Ministr Pospíšil měl proti ostatním svým kolegům obrovskou přednost. Mluvil kultivovaně, a měl dar přesvědčovat neinformovanou veřejnost. Proto ta popularita. Ale přehlédněme těch šest let, co byl v čele resortu, co za tu dobu přinesl. Dá se to vyjádřit velmi lapidárně, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Aspoň chci věřit, že je skutečně měl. Nový trestní zákoník, kde prakticky jen zpřeházel paragrafy ze starého a přidal několik nových názvů. Občanský zákoník, který má dvakrát tolik paragrafů co měl starý rakouský občanský zákoník, a víc než čtyřikrát, co má dnešní. Neurychlil soudní řízení, po čem se tolik volalo a stále volá. Nedokázal vymezit a navrhnout zákon o lichvě, nechává ji dál klidně provádět, a dalo by se dlouze psát dál o zmatenosti předpisů, neustálých novelizacích, hrátky kolem státních zástupců a řada dalších věcí. Budeme tedy čekat, kdo se stane jeho nástupcem. Slyšel jsem úvahu o Markovi Bendovi. Pokud by se tak stalo, potom všechna svá předchozí slova beru zpět, neboť by nic horšího nemohlo justici a hlavně nás už potkat.

---

Haló noviny 7. 6. 2012

Mediální kolotoč se roztáčí

      Velkolepé divadlo bohužel ještě neskončilo. Všechny televizní stanice, takřka všechen tisk má přes léto, a jistě i na podzim, co předkládat svým divákům, posluchačům nebo čtenářům. Jindy v tomto období jsou média odkázána na tzv. kachny nebo na krachy cestovních kanceláří, nyní mají případ. Tento případ se nazývá MUDr. Rath. Poslanecká sněmovna ho vydala trestnímu stíhání. Myslím si, že i pro něj je to lepší, než kdyby ho nevydala. V případě nevydání by byl veřejností zařazen k ostatním, k těm, kteří si myslí, že jsou nad zákonem, nestihatelní, a bohužel řada věcí tomu nasvědčuje. Pokud však ho zprostí obžaloby soud, je to přece jen něco jiného. V případě, že poslanec Rath mluvil o svém případě, respektive o zahájení trestního řízení proti němu, pravdu, pak bude pro soud velmi obtížné se vyrovnat s tak frapantním porušováním trestního řádu policií a státním zastupitelstvím. Možná se to podaří v ČR ještě nějak ustát, ale co když dojde na řízení až u Evropského soudu pro lidská práva, kde se budou brát v potaz jiná hlediska. Nejhorší na celé věci je, že vůbec nejde o nastolení práva, o boj proti korupci, o dodržování zákonů, natož spravedlnosti. Všechny doprovodné jevy, provázející tento případ svědčí, že jde především o odvrácení pozornosti nejen od jiných afér, ale i od krize, nezaměstnanosti, tzv. reforem, všeobecného úpadku státu a společnosti. Proto ty neustále rozhovory o případu, jeho každodenní připomínání. Vyvrcholilo to potom nedůstojnou šaškárnou dnes. Kolik stálo dnešní převezení Davida Ratha z Litoměřic do Prahy a zpět? Bylo vůbec zapotřebí? Byly snad informace, že se ho nějaké komando pokusí osvobodit nebo unést? Rozhodně ne. Kdyby byly, tak by se všechny televizní stanice předháněly jejich uveřejňováním. V tom případě se doslova vyhodilo zcela zbytečně množství peněz. Pak se musím jako občan ptát, kdo to nařídil. Podle mého stačilo k převozu úplně jedno normální policejní auto s dvěma členy doprovodu a řidičem. Ale účel světí prostředky, a to právě ukazuje, jak opravdově je míněno nastolení spravedlnosti.

---

Haló noviny 25. 5. 2012

Lichváři aneb Jak exekutor dře stařenku

      Takřka celá republika se dojímá příběhem stařenky z Brna, která si půjčila na pohřeb dcery, potom na pohřeb vnuka, a stala se obětí věřitele, který z ní prostřednictvím exekuce již dostal několik desítek tisíc korun. Ovšem dluží dál další desítky tisíc, protože se jí dluh zvýšil patrně o úroky, smluvní pokuty a náklady na soud a exekuci. Podle stále častějších zpráv není sama, koho takový osud potkal a ještě potká. Slyšíme nebo čteme o podobných případech, co chvíli. Všechny tyto příběhy jsou, jako přes kopírák. Někdo starý nebo bezmocný z jiného důvodu se ocitne v nouzi, kdy potřebuje okamžitou finanční výpomoc, a pro ni je ochoten podepsat cokoliv, aniž by smlouvu četl. Nebo pokud ji už čte, aniž by jí rozuměl. A tak se dostane do neřešitelné situace, kdy platí a platí, a zaplatit nikdy nemůže.
      Jsou známy i případy, kdy pro dluh, který ve skutečnosti byl původně několik set, maximálně tisíc korun, přišli lidé i o rodinný domek. Takřka všude ve světě, a již po řadu staletí se počínání, kdy dluh roste každý rok násobně, nazývá lichvou. Lichva pak nepožívá ochrany zákona, naopak takové jednání je trestné. I u nás na lichvu pamatuje trestní zákoník ve svém § 218, a ukládá za ni trest, podle míry zavinění a výše získaného prospěchu, až osm let odnětí svobody.
      Proč tedy nebylo užito k ochraně lidí, kteří se do této situace dostali, citované části trestního zákona?
      A jejich dluh, stále a nepřetržitě rostoucí, nebyl jako nezákonný zrušen? Proč místo toho se stupidně říká, že dluhy musí být zaplaceny. Jistě, to musí být, ale dluhy skutečné, u nichž úrok i poplatky odpovídají právu. Co nad to jest, je nezákonné a nemůže požívat právní ochrany, stejně jako nemůže mít právní ochranu majetek získaný např. z krádeže. Zde absolutně selhává stát, a to jak jeho moc výkonná, tak i zákonodárná, ale i soudní. Soudy se brání, že neví, od jakého procenta úroků je lichva. Zákonodárce, tedy poslanci a senát volají, že jim ministr spravedlnosti nepředložil příslušný návrh.
      Ministr se vymlouvá, že pro každý případ je procento úroků a poplatky jinak vysoké, a lidé si mají dobře rozmyslet, co podepisují.
      Takže vlastně za všechno může ta stařenka, které zemřela dcera a vnuk, a ona je chtěla důstojně pohřbít. Již řadu let je zrušeno tzv. pohřebné, a tak vše musí zaplatit pozůstalí. Jistě měla si přečíst smlouvu, než ji podepsala. Ale byla vůbec schopna rozluštit písmena bez brýlí, nebo se starými, již nevyhovujícími brýlemi, protože nemá na nové. Patrně ne, a asi by stejně neznala dosah toho, co podepisuje, protože v této těžké životní situaci myslila jen na jediné. Důstojně se rozloučit se svými potomky. Zbylo jí tisíc korun na měsíc. Dokáže si vůbec pan ministr představit, co to je žít za cca 33 korun denně. Pokud aspoň teoreticky, bylo by nanejvýš vhodné rychle stanovit, od jakého úroku začíná lichva, a to ve všech případech. Dovoluji si připomenout, že ve středověku se za lichvu považovalo, když někdo půjčoval za více než třicet ze sta.

      Článek byl znovu uveřejněn 8. 6. 2012 pod názvem Lichvu stíhal už středověk, Pospíšil nikoli.

---

Haló noviny 18. 5. 2012

Slušní lidé spojte se

      Celé úterý zní ze všech sdělovacích prostředků jméno MUDr. Rath, poslanec, hejtman, člen vedení ČSSD. Údajně byl obviněn z korupce, a na jeho usvědčení se prý podílelo jedno sto policistů. Byl chycen při činu, když nesl sedm miliónů korun v krabici od vína po ulici ke svému autu. S ním bylo dál obviněno ještě sedm lidí. Tolik konkrétní část zprávy. Pak byly už jen vyjádření a komentáře, jednak politiků, ale i redaktorů. A tady jsem překvapeně zíral, a nevěřil vlastním smyslům. Řada redaktorů podávala celou věc takřka s radostí, neskrývaným uspokojením, že je stíhán konečně někdo, kdo nepatří k vládní koalici.
      Tento přístup považuji za tragédii. Tragédii a hluboký úpadek naší společnosti, pokud dokážeme mít radost z toho, že někdo jiný je také lump. Nemám rád koalici, a myslím si, že už dávno měla rezignovat. Ale abych měl radost, že někteří z nich jsou lumpové? To snad ne! Lumpové patří za mříže, nikoli do politiky, a je chybou, že tuto jednoduchou zásadu nedokážeme prosadit.
      Nevím, jak vše dopadne. Zda MUDr. Rath zločin skutečně spáchal nebo nespáchal. Určité indicie vyvolávají u mne pochyby. Nedokážu pochopit, jak může někdo chodit v noci po ulici s krabicí, kde má sedm miliónů. O nechápání radosti ze spáchání tohoto činu jsem už psal. Udivuje mě rychlost a úspěšnost zásahu, pokud jej srovnávám s obdobnými případy vysokých představitelů našeho státu.
      Souhlasím však s tím, aby, pokud MUDr. Rath zločin skutečně spáchal, tak byl potrestán. Ale také si myslím, pokud jej nespáchal, jak tvrdí, aby byli potrestáni ti, kteří celou věc připravili. Tragédií by bylo, kdyby se náhle celý případ nedotáhnul do konce, jak je v našem státě zvykem, a tak nějak nenápadně vyprchal do ztracena. Nesmí přece záležet na tom, kdo zločin spáchá, ale jestli jej někdo spáchá. Ve čtvrtém dílu Vojny a mír píše L. N. Tolstoj, „pokud se zločinci spojí k páchání zla, musí slušní lidé učinit totéž, aby jim v tom zabránili. Jak je toto prosté“. Není na čase si od Tolstého vzít poučení?

---

Haló noviny 11. 5. 2012

Škrtnutá stabilita

      V televizní Partii nevystupoval jen tak někdo, ale předseda poslaneckého klubu ODS pan Stanjura. Jako obvykle i jiní představitelé této strany, nebo vůbec jim spříznění představitele troj, nyní už dvoj či třinácti koalice, se nás snažil přesvědčit o jediném možném a správném řešení. A to řešení, které nám se svými souputníky oni nabízí. Protože nejsem ekonom, zejména už vůbec ne ten, který dokáže řešit problémy státu, snažím se tyto problémy si přiblížit na rodinném rozpočtu. Ten zatím, jakž takž ještě zvládáme, i když je otázkou, jak dlouho. Z jeho slov a prohlášení vlády mi vyšel asi takový stav rodinného rozpočtu. Máme splácet všechny možné dluhy, dejme tomu v částce 20.000,- Kč měsíčně. Domů přinesou produktivní členové rodiny 40.000,- Kč, a rodina spotřebovává, bez splácení těch dluhů a úroků za ně částku 30.000,- Kč. Kde tedy vzít těch 10.000,- Kč, co nám chybí a 2.000,- na splátku úroků. Troj koalice nám říká škrtat, škrtat a zase škrtat. I když v poslední době se zamýšlí, zda přece jen není ještě nějaké jiné řešení.
      Tedy sesedne se naše rodina, a hledá řešení podle vládního vzoru. Jako první možná úspora se hned nabízí babička. Je už stará, takřka slepá, má málo zubů. Lehce nacházíme zdroj možných úspor. Proč by měla chodit jednou týdně do kina, když špatně vidí a slyší. Prvních 300,- Kč je tady. Stejně tak jí zarazíme měsíční nákup v tzv. přehrabáku, šatů i prádla má z minulosti dost. Máme tu dalších 200,- Kč. Špatně kouše, snížíme jí dávku potravin, a tak jí ulevíme v pracném přežvykování. S takto ušetřenou stovkou jsme dospěli k úspoře 600,- Kč. Naštěstí jsme si, když začala kašlat, vzpomněli na její léky a návštěvy lékaře. Může chodit k bábě kořenářce, stejně jsou kamarádky, a už tu máme tisíc korun.
      Cestou nalézání nejslabšího článku jsme vzali na paškál děti. Od prvního jim rušíme všechny kroužky a sportovní oddíly, však dost dětí žije jen na ulici, proč by nemohly i ony. Likviduje se nakupování knih, budou si je půjčovat ve školní knihovně. Do školní jídelny budou chodit jen dva ze tří dnů, stejně jeví sklon k obezitě. Sečteno a podtrženo, máme tu další dva tisíce. S babičkou dohromady jsou to již tři, tedy chybí ještě devět.
      Otec kouří a jednou týdně chodí na pivo. Může si s chlapy popovídat cestou do práce a z práce, a pak kouření škodí zdraví. Na ryby přestane také chodit, to co chytí a donese, je sotva polovina toho, co utratí na příspěvky a potřeby k lovu ryb. Z otce tak dostaneme dva a půl tisíce.
      Nemůžeme opomenout ani matku. Chodí týdně do tělocviku a jednou za čtrnáct dní s kamarádkami na kávu. Marně protestuje, že už od minulého roku si nedávají zákusky. Jsme k ní tvrdí, jak doba k nám. A máme tu další tisícovku. Tedy jak snadno jsme získali šest a půl tisíce. No jo, ale pořád, kde vzít ještě pět a půl tisíce.
      Něco se ušetřilo ještě na nákupech. Potraviny se budou kupovat jen v marketech, a pokud možno, ještě v akcích. Co na tom, že nejsou takřka k jídlu. Zvykli si jiní, zvykneme si také. Nepojedeme na dovolenou, nebudeme jezdit k příbuzným. Od května do září budeme chodit bosi, tak prodloužíme životnost bot. Všechna tato opatření nám však dala pouze, při rozpočítání do měsíců, jen dva a půl tisíce. Tedy ještě najít tři, a bude vše v pořádku.
      Ráno se řešení našlo. Nebude se dojíždět do práce, a ušetří se za dopravu. Matka dokáže dojet na kole, nemá to tak daleko. Otec si najde zaměstnání tady. Sečteno, podtrženo a všichni očekávali vyrovnanou bilanci příští měsíc. Nebyla. Matka donesla méně, protože i ostatní rodiny se rozhodly pro škrty, a tak v obchodě, kde prodávala, byl daleko nižší obrat, a tím i prémie personálu. Otec také nepřinesl, co předtím. Při svém rozhodnutí úplně zapomněl, že kdysi začal dojíždět právě kvůli tomu platu. Nabízelo se sice řešení, jezdit až do vedlejšího okresu, kde bylo málo lidí a platili za práci přece jen více. Ale nešlo to, nesouhlasili jsme s názory tamějšího šéfa, a tak přemýšlíme dál, kde co ještě škrtnout.

---

Britské listy 17. 4. 2012

Mimořádný proces

      Dnes ráno, v úterý 17. dubna, jsem si přečetl v BL tři články, týkající se procesu s dvěma poslanci VV, kdy svědkem takřka korunním proti nim byla poslankyně rovněž VV. Byl to článek Jiřího Jírovce „Soud s Vítem Bártou“, Luďka Prokopa „Chci se zastat Víta Bárty, částečně i Věcí veřejných“ a článek Borise Cveka „Odporná banda Věcí veřejných“. Články jsem dočetl plný rozpaků. S řadou v nich uváděných věcí nemohu souhlasit, považuji je za zavádějící, a níže se pokusím sdělit proč, píše Ivan Jordák.
      Tento proces byl svým způsobem na naše poměry mimořádný. Vlastně poprvé, po roce 1989, tu stanuli před soudem dva poslanci vládní koalice. Mimořádnost však byla hlavně v tom, že byli oba obžalováni za počínání, o kterém si celý národ šeptá, ale až na výjimky se s ním smiřuje a považuje ve vrcholové politice za normální, odlehčujíc si výrokem, „politika je jedno velké svinstvo“. Nutno říci, že většina lidí očekávala zametení celé věci, jak se říká, pod koberec. Vycházeli z dosavadních zkušeností z řešení obdobných věcí. Nakonec ve stejné době probíhalo a probíhá vyšetřování PROMOPRO a dopravního přestupku pana Janouška, možná by se dalo říci tradičním způsobem.
      Zpočátku jsem sledoval tento proces příležitostně a útržkovitě, ze zpráv v televizi a rozhlase, kde se ztrácel v záplavě jiných událostí. Zarazila mě, jako starého dosluhujícího venkovského advokáta, ale jedna věc. Vystupování obžalovaných a svědků před soudem. Bylo i výrazivem prakticky totožné s tím, jak vystupují drobní podvodníčci a jiní obžalovaní z různých majetkových provinění. A tady se jednalo o představitele našeho státu. To probudilo moji zvědavost natolik, abych si udělal čas, a poslouchal vyhlášení rozsudku a čtení jeho odůvodnění v přímém přenosu na ČT 24.
      Poslouchal jsem předsedu senátu soudce Šotta, a po dlouhé době jsem měl zase úctu k justici. Oba obžalovaní se odvolali, a je otázkou, jak vše dopadne. Podstatné však bylo řečeno zřetelně a nahlas. Sice asi neúmyslně, ale o to pregnantněji, zde došlo k odsouzení politiky a jejích prostředků současného establishmentu v podání vládní koalice. Každý, kdo sledoval tento přenos, viděl a slyšel, co nejen VV, ale vládnoucí třída považuje ve vrcholové politice za normální. Ať se jedná o poskytování výhod jejím účastníkům, vzájemné odposlechy, překrucování skutečnosti, lži a podrazy, arogance a přesvědčení o své nadřazenosti a nedotknutelnosti.
      Velmi poučné byly i reakce po tomto procesu. Začaly hned v soudní síni, kdy dva z přítomných se jali napadat rozsudek výkřiky o demokracii. Zřetelně z nich čišelo, demokracií je jedině a pouze to, co vyhovuje mně a mým známým.
      Naproti tomu o respektování práva vypovídají vyjádření bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu E. Wágnerové a předsedy KSČM V. Filipa, kteří proces, rozsudek i odůvodnění považují za velmi dobré. Pochyby mají jen o zákazu výkonu funkce poslance. V tom asi mají bohužel pravdu, protože formálně nelze výkon funkce poslance zakázat, a předseda Filip uvedl i proč. Je však smutné, že pokud by se obdobného činu dopustil třeba vrátný poslanecké sněmovny, tak jemu by mohl být zákaz činnosti uložen. Zajímavý byl i názor senátora Dienstbiera, který došel k tomu, zda zde není důvod pro pozastavení činnosti strany VV. Ovšem velmi pochybuji, že by vládní koalice připustila takové řešení. Nejen, že by přišla o většinu v poslanecké sněmovně, ale vytvořila by si tím nebezpečný precedens proti sobě do budoucnosti.
      V nejbližších dnech uvidíme, kam se nasměrují orgány činné v trestním řízení a hlavně justice, kudy se bude ubírat politika v našem státě. Máme, jak říkají chemici, několik lakmusových papírků, podle jejichž reakce se dá hodně usuzovat.
      Jsou jimi reakce policie na výzvu soudce Šotta k šetření skutečností kolem poslankyně Kočí, postoje vlády nejen k zmíněnému procesu, dořešení vyšetřování PROMOPRO, dopravního přestupku Janouška a výsledek odvolání Bárty a Škarky, abych zmínil jen ty, v této době, nejsledovanější.
      Jako varovné memento zní výrok předsedy senátu. „Obžalovaný se totiž trestného činu dopustil v přímé souvislosti se svou poslaneckou funkcí a jeho kriminální jednání, učiněné ve snaze dosáhnout politických cílů v rámci své poslanecké funkce, bylo natolik hanebné, že veřejný zájem naléhavě vyžaduje, aby mu bylo zabráněno i nástroji trestního práva v dalším působení v této funkci.“
      Ale zpět k zmíněným článkům. Jiří Jírovec se odvolává na zásadu dubio pro reo v případě V. Bárty, a zpochybňuje důkazy proti němu. Obdobné námitky má i Luděk Prokop. Namítají, že tak by šlo postihnout i další strany vládní koalice, uvádí i příklady za co. Osobně si myslím, že soudce své rozhodnutí zdůvodnil, odkazem na přiznání Bárty, i když on své počínání za v rozporu se zákonem nepovažoval. A co se týče, námitky, že tak jednají také ostatní, lze vznést jedině otázku, zda protizákonné jednání jednoho je důvodem pro nepostižení protizákonného jednání druhého? Mám za to, že ne. U článku B. Cveka mi vadí, aspoň tak jsem to pochopil, házení všeho na VV. Myslím si, že zbylé dvě strany koalice jsou pouze o něco mazanější.

---

Haló noviny 6. 4. 2012

V sobotu 21. dubna pod koněm

      »Nepojedeme do Prahy?« zeptal se kamarád, jinak předseda naší ZO. »Je tam nějaká výstava?« odpověděl jsem otázkou. Možná je, ale já myslel na 21. dubna, konkretizoval důvod návštěvy hlavního města. Na protivládní demonstraci. To bychom měli, shodli jsme se. A ne jen my sami.
      Jízdenka tam stojí sice 220 Kč, tedy tam a zpět 440 Kč, ale u zpátečního je přece jen sleva. Také každý jsme si ještě nějakou slevu koupili, takže se cesta dá pořídit do tří stovek. Sice 300 Kč nejsou zrovna malé peníze, i když za ně člověk koupí den za dnem míň, ale pokud nepojedeme teď, tak možná při tempu současné vlády ve zdražování budeme muset příště už jít jedině pěšky.
      Měli bychom už konečně také jednou demonstrovat za sebe, a ne pořád za někoho nebo za něco jiného, jak jsme neustále naváděni. Tak jsme promluvili i s několika lidmi a pár se jich rozhodlo jet také. Doufáme, že se jich ještě několik přidá. Čím víc nás tam bude, tím více budeme vidět a slyšet, snad už nás uvidí a uslyší i vláda. Ze by nás pochopila, to nelze očekávat. Možná jí však už konečně dojde, že by měla skončit. To už je jediné, co od ní lidé očekávají.
      Takže ráno 21. dubna do Prahy! Ve 13 hodin se sejdeme »u koně«, jak se říkávalo, a večer pojedeme domů, doufajíc v demisi vlády. A pokud nepřijde, budeme se muset sejít znovu, a být o něco hlasitější.

---

Haló noviny 16. 3. 2012

Už nemají dvě směny

      Jako každý rok přišel Mezinárodní den žen. Současný establishment po počátečním zběsilém zavrhování tohoto svátku se k němu nyní staví neutrálně. Tak nějak, jakoby ani nebyl, ale už pominuly přímé útoky, kterými znevažuje každý projev solidarity. Kdysi se v tomto čase rekapitulovalo, co společnost, potažmo stát, pro ženy dělá, a co je ještě nezbytné udělat, aby se jim ulevilo od starostí, anebo jak se také říkávalo, od druhé směny doma, kterou vedle té v zaměstnání musely ženy absolvovat. Zkusme si tento obrázek načrtnout nyní. A to zejména v menších obcích.
      Řada žen už dvě směny nemá, a to tím, že přišla o tu první, o zaměstnání v továrně, úřadě, nyní se má ulevit i pracovnicím ve školství. Pominulo i shánění banánů a jižního ovoce vůbec. Nyní shánějí ženy obchod, kde je nějaká akce, aby zboží denní spotřeby, zejména potraviny, nakoupily aspoň za trochu přijatelnou cenu. Také jim už odpadlo spěchání pro děti do jeslí nebo školky, protože řada z nich byla zrušena, a rozprodána k jiným účelům. Také už nemusí čekat ve stanovenou dobu na příjezd pojízdné prodejny, přestaly jezdit vůbec. Místo toho mohou jezdit do supermarketů, pokud mají na den ze dne dražší benzin. Podobně je to i s poštou a zdravotnickými zařízeními. Jsou od lidí stále dál a dál. Aspoň se ušetří za několikanásobně dražší poštovné, regulační poplatky a doplatky za léky. Být nemocný si stejně nemůže nikdo dovolit, za co by žil. Také nějak pořád ubývá spojů, protože se to dráze údajně nevyplatí, a tak se stejně bez auta nikam nelze dostat. Každý den se pak po nákupu řeší dilema, zda náhodou ve zprávách nebo na internetu nebude oznámeno, že nakoupené zboží tolik vychválené reklamou je zdravotně závadné nebo už prošla doba jeho trvanlivosti. Vlastní údaje, které mají na obalech být, jsou bez lupy nečitelné. Ubývá i možnosti se jít, jak kdysi, večer do tělocvičny nebo kulturního zařízení odreagovat. Nejen kvůli stále vyšším příspěvkům a cenám, ale rovněž i kvůli nutnosti projít do těchto zařízení parkem nebo ulicemi, kde jsou večer různé existence, a manželovi se nechce pokaždé ženu doprovázet a pak na ni čekat.
      Je možné pokračovat dál a dál, ale to není jistě účelem připomenutí MDŽ. Kdysi to byla hlavně oslava, a hledání co zlepšit. Nyní je to hlavně o solidaritě a docílení důstojného postavení.

---

Haló noviny 29. 2. 2012

Boj proti terorismu je nedělitelný

      Na internetu se objevil obdivný a pomalu oslavný článek na hromadnou vraždu spáchanou v Norsku Bervikem. Policie začala konat, protože se jedná o trestný čin. Když zjistila, jakou cestou se tak stalo, požádala o pomoc policii v USA. Je to běžný postup ve světě, zejména pokud mají dotčené státy mezi sebou uzavřenou smlouvu o právní pomoci, jako ČR a USA s účinností od 7. 5. 2000. Rovněž jsou oba státy signatáři Mezinárodní úmluvy o potlačování terorismu účinné od 26. 1. 2006. Přesto byla žádost o pomoc odmítnuta, s odkazem na ústavu USA, zaručující svobodu projevu. Tedy uvedený čin, morbidní oslava vraždy a vyjádření obdivu vrahovi, není v USA trestným činem. Je to s podivem, ale jedná se o vnitřní záležitost USA, a nám nepřísluší se do nich vměšovat. Dokonce jsem slyšel vyjádření jednoho mudrce, že svoboda projevu je nedělitelná, a buď je, nebo není. Zarazilo mě to. Tedy na jedné straně chceme proti terorismu bojovat, a na druhé straně jeho oslavování necháme bez povšimnutí? Aby se tak mohli připravovat další teroristé. Nebo záleží na tom, kdo tento čin spáchal, kde ho spáchal, a proti komu jej spáchal? Vzpomenu-li, na někdy až hysterické výlevy, proti omezujícím opatřením v některých zemích, jako třeba v severní Africe, Korei nebo Bělorusku, abych připomenul jen události poslední doby, nestačím se divit. Proč tady ano, a tam ne? Pokud chceme terorismus potlačit, a jsem přesvědčen o nutnosti tohoto úsilí, pak se musíme řídit stanoviskem, že boj proti terorismu nemůže být rozlišován podle toho, zda se nám jeho projevy, ať v jakékoli formě, hodí nebo nehodí. A podle reakce i našich sdělovacích prostředků, které výše uvedenou věc nechali prakticky bez povšimnutí, mám vážné obavy, že se až příliš rozlišuje. Každý si dokážeme představit, co by se dělo v našich médiích, kdyby nám tuto právní pomoc odmítli třeba na Kubě. Tedy mám pochyby, zda chceme bojovat opravdu proti terorismu jako takovému, nebo se nám více hodí jako záminka k umravňování světa.

---

Haló noviny 7. 2. 2012

Zakalená Plzeň

      Kdysi, když se řeklo Plzeň, vybavilo se každému pivo a Škodovka. V současnosti jsou to problémy s právnickou fakultou. Je to vskutku obraz vypovídající o současné době. Počátkem těchto problémů bylo zjištění, že řada tzv. absolventů této fakulty získala absolutoria, a dokonce i tituly neoprávněně. Řešení v normálním státě by bylo nasnadě. Nejen dle práva, ale i obecně uznávané spravedlnosti, těmto „absolventům“ absolutoria i tituly odejmout. Už jen na základě toho, že co získá někdo neoprávněně, musí vrátit. Ne však v našem státě. Jako první se začaly hledat důvody, proč to nelze. Protože se jednalo především o VIP, důvody se našly, sice formální, ale byly. A tak k nápravě došlo méně než polovičaté, a takřka utajené před veřejností. Provádění nápravy zmizelo, jak se říká, nejprve z prvních stránek a potom i z těch dalších. Viníci se nenašli, celý případ umlknul, jako už tolikrát.
      Akreditační komise však odejmula před nedávnem fakultě právo udělovat titul JUDr., a nyní i magistr. Tím se stává, jak každý ví, studium na této fakultě bezcenné, protože pokud se nelze prokázat dokladem o studiu, nelze nalézt ani odpovídající zaměstnání. Studenti, myslím ty opravdové studenty (vycházíme-li z latiny tedy zkoumající a bádající), ne ty, co zde místo píle a získávání vědomostí se oháněli penězi či postavením, začali protestovat, a podle mě, zcela oprávněně. Oni se nezpronevěřili svému studiu, jeho pravidlům. Oni se poctivým a řádným způsobem dostali na vysokou školu, a stejně zde i studovali. Nyní se jim řeklo, že zbytečně, že vlastně ztratili podle délky studia jeden až čtyři roky života. Kdo studuje, nebo má děti na studiu, ví, že je to nejen ztráta času a vynaloženého úsilí, ale i přibližně sto tisíc korun za každý rok studia.
      Akreditační komise nemohla patrně jednat jinak. Vysoká škola, aby splnila, co se od studia na ní oprávněně očekává, musí dostát určitým podmínkám. Ale co se studenty, kteří za to nemohou? Nabízené řešení, že studenti posledních ročníků složí zkoušky jinde, je řešením pouze pro tyto studenty. Co však s ostatními? Údajně mohou přejít na jiné univerzity. Vedle Plzně, jsou právnické fakulty ještě v Praze, Brně a Olomouci. Tedy, vzdálenější a už jen proto obtížnější a nákladnější. Navíc nikde nebylo potvrzeno, že se tak stane.
      A tak tu máme obraz této doby. Jako i v jiných oblastech. Ty, kteří něco nekalého provedou, nelze údajně postihnout, protože by se porušila jejich nezadatelná práva. Místo nich dojde k poškození lidí, kteří se chovají řádně a poctivě. Naše kraje, města a obce přestávají být známé svým umem a produkty na úrovni, a jsou proslulé svými průšvihy.

---

Haló noviny 3. 2. 2012

Potíže při vyplácení dávek

      Není nad charakter a pevné zásady, bylo první, co mě napadlo při zprávě ministra Drábka o potrestání těch, kteří zavinili potíže při vyplácení dávek. Pokud si vzpomínám, ještě včera večer tvrdil, jak je vše v pořádku. Proč tedy dnes, a koho vlastně chce trestat, a za co? Je tedy nový systém v pořádku, nebo není? Pokud ano, tak není důvod někoho kárně stíhat. Pokud ne, tak by se měl pan ministr zamyslet především nad sebou. Byl to on, kdo skoro měsíc tvrdil veřejnosti, jak je všechno vynikající. Prostí úředníci a adresáti dávek, tvrdící pravý opak, podle něj buď byli neschopní, nebo lhali. A najednou přes noc, je to jinak. Kdyby byl pan ministr aspoň z desetiny tak dobrý, jak tvrdí o svých ministrech TOP 09, musel by na to přijít sám a dřív. Stačilo by objet dva tři úřady práce, a podívat se, jak systém doopravdy funguje. To neudělal, místo toho vedl řeči v rozporu se skutečným stavem. A nyní se rozhodl najít viníka. Ukázat, jak je on sám charakterní, zásadový a nesmlouvavý, a potrestat někoho, na kterého se hodí vina. Při té příležitosti by mohl veřejnosti i oznámit, na kolik stát, tedy nás občany, celá ta věc přišla, a kdo z ní profitoval. A také, jak se ty peníze dostanou zpátky. Jistě to udělá. Podle pana Gazdíka a slibů před volbami nechtěla TOP 09 nic jiného, než udělat konečně v našem státě pořádek. Takže tady mají zase jednu příležitost ukázat, jak dalece mysleli své řeči vážně.

---

Haló noviny 17. 1. 2012

Pomůže nový úřad?

      Nedávno jsem slyšel na ČRo 2 část rozhovoru s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Monikou Šimůnkovou. Byl o zneužívání malých dětí a ztrátě zaměstnání lidí, kterým se blíží důchodový věk. Paní zmocněnkyně viděla řešení ve zřízení úřadu dětského ombudsmana a nějakého úřadu, jenž by se staral o starší pracovníky. Vybavilo se mi starší rčení, že nevíš-li si rady s nějakým problémem, zřiď úřad nebo aspoň komisi. Sice věc patrně nevyřeší, ale máš dobrý pocit, že jsi udělal aspoň něco, a řada lidí má slušnou obživu.
      Uvedené problémy skutečně existují a týkají se těch nejbezmocnějších příslušníků společnosti. Ať je to ohrožení už i nejmenších dětí devianty, tak ohrožení nejstarších nejen různými podvodníky a zloději, ale i nemocí nebo ztrátou zaměstnání. Obě skupiny bez pomoci a ochrany státem se velmi těžko obejdou. Odkazy různých znalců na jejich ochranu rodinou jsou alibistické a prakticky neuskutečnitelné ve většině případů.
      Nemyslím ochranu těchto lidí způsobem, aby s každým dítětem nebo seniorem chodil policajt, ale v tom, aby stát vytvářel klima, že povinností každého občana je slabým a bezmocným pomáhat, chránit je a ty, kteří jejich slabosti nebo bezmocnosti zneužijí, je nutné bezpodmínečně trestat a případné křivdy napravovat.
      Čeho jsme však svědky? U starých lidí jsou nám připomínány věci, jako že je nedostatek peněz na starobní důchody a že tyto peníze by se daly využít podle různých analytiků jinde daleko lépe. Rovněž je stále snižována ochrana zaměstnanců změnami Zákoníku práce, dostupnost policie a justice.
      U dětí jsou vymýšleny jen formální, nebo pseudohumanistická opatření jako zmíněný dětský ombudsman, návrh na zařazení rodičovského pohlavku dítěti mezi trestné činy, ochrana nezletilých provinilců převyšující ochranu jejich obětí, a to i nezletilých. Přitom se stále zvyšují náklady na zájmové, sportovní a kulturní vyžití dětí a mládeže, pokračuje bezkoncepčnost školství – co ministr, to změna, to další poradní ústav nebo sbor.
      Jaký mají tato opatření dopad, vidíme všichni, aniž bychom byli sociology nebo psychology. Stačí sledovat pořad »Nikdo není dokonalý« a člověk žasne nad neznalostmi lidí, aniž by musel číst o úpadku vzdělání ročenky UNICEF.
      Nad shora zmíněným pořadem paní zmocněnkyně bych se ani nepozastavoval, ale nedávno mě překvapilo jednání vnuček. S pětiletou jsme šli nakupovat. Když jsme odcházeli, tak jí známá obchodnice nabídla bonbon. Vnučka jej ostře odmítla. Venku jsem se jí ptal proč, když vím, že ten druh má ráda. Odpověděla, že tu paní nezná, že jim ve školce nařídili, aby si od cizích lidí nic nebrali. Řekl jsem, že viděla, že tu paní znám já a babička, takže není pro nás cizí. Zarputile opakovala: »Ale já ne!«. Jistě měla učitelka dobrý úmysl varovat děti před devianty, a tak je chránit. Patrně to přehnala a vytvořila u nich komplex úplné nedůvěry ke všem lidem, což asi také není dobré. Starší vnučka, gymnazistka, mi vyrazila dech svým podivem, proč by měla číst nezáživnou literaturu, když si její obsah může najít na internetu, a učiteli to stačí. Divili jsme se oba navzájem.
      Pak už jsem se však nedivil, když jsem potkal známého, který spokojeně oznamoval, že už zase klidně spí, protože dosáhl věku, kdy může jít do předčasného důchodu, a tak pominul jeho neustálý strach z plánované reorganizace.
      Myslím si, že mnou vzpomenuté problémy žádné zmocněnkyní zamýšlené zřízení úřadů nevyřeší.

---

Haló noviny 13. 1. 2012

Hra na demokracii nemá smysl

      Když jsem se dnes ráno rychle seznámil se zprávami, tak mě v souvislosti s událostmi posledních let vytanula neodbytná myšlenka, nakročili jsme k návratu do středověku. Vždyť pokud si dáme vše do řady, je zjevné, že se přestává už jednat i o buržoazní, tedy aspoň formálně občanskou společnost, ale vracíme se dál. Dnes je to - vláda je jednomyslně pro církevní restituce, TOP 09 hrozí odchodem svých ministrů z vlády, pokud nepřijmeme rozpočtová pravidla EU, VV opět udělaly dva zásadové půlobraty proti restitucím a pro restituce, Anheuser Bush koupil budějovický pivovar. Už dávno předtím, veřejné sdělovací prostředky jsou pouze pro vyvolené, ostatním je uloženo mlčení a zapomnění, místo občanské je žoldnéřská armáda, obyvatelé státu jsou rozděleni na VIP a ty ostatní, kapitál neslouží už k rozvoji výroby a investic, ale jen pro spekulaci a hromadění, nepohodlným státům se vyhlašuje válka pod hesly vývozu demokracie, EU se mění ze spolku rovnoprávných států ve svatou říši římskou národa německého s volně přidruženou Francií, a stále více vedle stojící Velkou Británií. A tak by šlo pokračovat do nekonečna. Je sice pravdou, že už kacíře nebo jiné nepohodlné občany nepopravujeme, ani neupalujeme. Jsou přece jen potřeba, aby vytvářeli svou prací bohatství, které si pak rozdělí ti mocní podle svého postavení. Rovněž jsou potřeba k hraní hry na demokracii, a jednou za čtyři roky jít k volbám. Také je zapotřebí, aby se dali najmout do armády, která někde ve světě bude umravňovat ty, kteří se nechtějí srovnat do zástupu, však důvod se vždy najde. Tak jako se našel vždy. Římané přinášeli na svých štítech barbarům civilizaci, křižáci na svých kopích pohanům křesťanství, buržoazie divochům svými děly pokrok, a nyní raketami přinášíme demokracii. Stačí jen nalézat vhodná slova, důvod, ať jsou to suroviny, území, výrobní kapacity, pracovníci, je tu vždy. Neměli bychom se vrátit zase do 21. století i s vědomím tomuto století a rozvoji hospodářství odpovídajícím.

---

Haló noviny 10. 1. 2012

Partie bez protihráče

      Nedělní Partie na Primě nám umožnila si užít pana premiéra Nečase do sytosti. A on využil toho, že je v pořadu sám, a hovořil jak Jan Zlatoústý. Nevím, zda Prima v rámci zavedení nového názvu „rodinná“ bude uvádět v Partii jen jednoho politika, nebo se to bude týkat jen vyvolených. Ale obvykle si ve slově partie představuje divák minimálně dva protihráče. Že by tím protihráčem byl moderátor? Pokud vzpomenu jeho otázek, mám vážné pochybnosti. Byly spíš naváděcí, aby pan premiér se nezapomněl náhodou v některé věci pochválit nebo pokárat opozici. Ale to jsou spíše formální věci, obvyklé pro vyváženost a objektivitu našich televizí.
      Pan premiér zaujal zejména svým rozhorlením pro spravedlnost. Jak dokázal zdůvodnit, že je potřeba zavedení povinnosti veřejných prací pro nezaměstnané. Berou od státu podporu, tak co by chtěli. Samozřejmě, pokud ji brát nebudou, tak nemusí tyto práce vykonávat. Zdánlivě prostý a nezpochybnitelný argument. Jen tak mimochodem zapomněl dodat, že člověk, jenž je odkázaný s rodinou na podprůměrnou mzdu, a takových je kolem 70 %, se při ztrátě zaměstnání, bez podpory neobejde. Kdežto vyvolenec, který dostane odchodné ve výši několika měsíčních platů, a předtím pobíral násobek průměrné mzdy, klidně ano. Jeho další zdůvodnění, že tak i chtějí zabránit práci na černo, spíš svědčí o slabosti a neschopnosti vlády přimět občany k dodržování zákonů, a trestat pouze ty, kteří je nedodržují.
      Nepochopil jsem příliš jeho svaté nadšení pro výzkum a vývoj a získání trhů. Samozřejmě nic proti tomu, jedná se o chvályhodnou věc. Ale kde a kým se bude uskutečňovat, když se nám podařilo zlikvidovat již řadu oborů, které něco znamenaly, a rovněž i obchodní zastupitelství. V této souvislosti mě i překvapil svým prohlášením o potřebě rozvíjet průmysl, a rozejít se s názorem, že ho nahradíme službami. Ještě před několika málo lety se za tento názor málem pohlavkovalo. Minimálně se jeho nositelé vydávali v posměch.
      Vážnost a upřímnost svého vystoupení pak dokázal nakonec prohlášením, že ODS se dosud kandidaturou na prezidenta republiky nezabývá. Což paní Němcová a pan Přemysl Sobotka už v ODS nejsou, nebo provádějí nějakou partyzánštinu za zády vedení?
      A tak mi na konci tak nějak došla potřeba tohoto samostatného vystoupení. Zejména, když i pan premiér přiznal, že mají nějaké potíže v komunikaci s občany. Ani se tomu nedivím.

---

Haló noviny 3. 1. 2012

Vše se prý daří - až na pár »drobností«

      Všechno prý jde správným směrem, byli jsme přesvědčováni trojkoalicí několikrát v roce, a nyní jsme se to dozvěděli i z USA. Aspoň to měl uveřejnit deník Christian Science Monitor, odvolávaje se na zprávy OSN a Světové banky. Nezapírám, byl bych velmi rád, kdyby tak tomu bylo doopravdy, a kdyby ten uváděný pokrok platil pro všechny občany. Sice samy tyto noviny připouští, že se nám to v posledních letech nějak pokazilo ekonomickou krizí, ale zase to podle nich vyvažují převraty v Arabských zemích. Také tvrdí, což bude asi skutečně pravda, že v současných válkách padlo daleko méně lidí než za druhé světové války v roce 1940.
      Nějak mi to připadá celé jak úsloví, „ještě není tak zle, aby nemohlo být hůře“. I přes uvedené odvolávání se na správný směr. Kolikrát už jsme slyšeli, a to z úst nejpovolanějších, buď jak jsme se odrazili ode dna, nebo že ten příští rok bude konečně už nárůst ekonomiky, a občan se bude mít lépe. Skutečnost, která přišla nás tak nějak zaskočila, a nastalo přehodnocování všech jedině správných čísel a prohlášení. Sice někteří se mají lépe, ale nestačí to ani na vylepšení průměru sdělovaného nám oficiálně. Z těch převratů nebuďme tak příliš na koni, stačí si připomenout třeba převrat v Iránu, kdy svrhli šacha, a co následovalo, nebo hned sousední Afghánistán a tzv. vítězství Talibánu kdysi v osmdesátých letech. Jedině tedy snad, že je méně mrtvých ve válkách než za druhé světové, ale to je opravdu útěcha hodná dnešní propagandy.
      A tak mě nakonec nepřekvapil ani papež kritizující zaměřování společnosti na hmotné statky a komercializaci Vánoc. Jen mi tam nějak chyběl nějaký skutek vedle těchto, jistě jím dobře míněných slov. Třeba, že odmítnou v tomto duchu tzv. církevní restituce.

---

Haló noviny 3. 1. 2012

Úžas při výměně kalendáře

      Už dlouho jsem nežasnul jak dnes ráno, při výměně kalendáře. Možná jsem si toho dříve nevšimnul, ale člověk se v posledních letech nestačí divit všemu možnému. Zjistil jsem, že dnes není jen Nový rok, ale také státní svátek – Den obnovy samostatného českého státu. Nevěřícně jsem zíral na nápis, cože to vlastně slavíme. Protože se mě jaly pochyby, tak jsem pátral dál, a opravdu od roku 2001, máme na Nový rok i tento svátek – den obnovy.
      Pěkná obnova, napadlo mě. Stejná jak všechny ostatní. Za žádnou cenu nepřiznat, co všechno se podařilo některým našim pravicovým politickým představitelům rozbít. Naopak, udělat z toho přínos. A tak, když rozbili československou republiku, je z toho den obnovy českého státu. Když zničili zdravotnictví a sociální systém, jsou to nezbytné reformy. Když nám všem zdražili potraviny, nájmy, služby, energie, tak jsou to nezbytná opatření proti růstu zadlužení země. A v tomto duchu se nesl i novoroční projev prezidenta. Sice přiznal, jak by řekl Švejk, že naši vlast ovinuly nějaké mraky, a rok 2012 vidí pesimisticky. Ovšem za počátek problémů vidí to, že jsme si v souvislosti se vstupem do EU nastavili práh našich očekávání a nároků příliš vysoko. A propast mezi skutečností a těmito nezodpovědně vytvořenými očekáváními dosáhla díky tomu asi největší velikosti za celý polistopadový vývoj, míní prezident.
      Tak bych nejen jemu rád doporučil, aby se aspoň na chvíli zamysleli, kdo tato očekávání v devadesátých letech lidem naočkovával, a kdo je naopak před nimi varoval.

---

Haló noviny 6. 12. 2011

Je to totéž, není to totéž?

      Byl to velmi podivný týden, který jsme na konci listopadu prožili. Jako by byl obrazem této divné doby, v které jsou občané každým dnem stále více kastováni, a jejich práva dovedně a bez skrupulí buď snižována, nebo zase naopak rozšiřována nad neúměrnou mez.
      Počátkem týdne jsme v televizi zažili děkovací akci, které se zúčastnili současný a předchozí ministři dopravy a farmářka Havránková. Navzájem si děkovali, jak brilantně vyřešili spor, probíhající už šestnáct let a týkající se pozemků nutných pro dostavbu dálnice D 11 do Hradce Králové. Zároveň ministr oznámil své odhodlání k vyvlastnění dalších pozemků, pokud jich bude ke stavbě dálnice potřeba. Jediným, kde měl důvod k děkování, tu byla paní farmářka. Dostala od státu devadesát tři miliónů za něco, co tuto cenu nemá. A to jen proto, že dokázala šestnáct let čelit potřebě pro veřejně prospěšnou stavbu a znepříjemňovat tak život miliónům svých spoluobčanů. Marně se ptám, jak je to možné? Od určitých odpovědných politiků je slyšet – právo na majetek je nedotknutelné. Pominu-li, že existuje zákon o vyvlastnění, a vyvlastnění jako takové připouští i ústava, a toto právo je ve všech zákonících Evropy minimálně už dvě stě let, pak se ptám, platí to pro všechny druhy majetku?
      Tedy nejen majetek jednotlivce, ale i obecní, družstevní a státní? Asi ne. Pokud vzpomeneme další podivnosti tohoto týdne. Piloti ČSA protestují proti převodu letadel z ČSA jinému vlastníkovi. Pokud je mi známo, patří ČSA dosud státu. Jak je možné, že proti těmto převodům protestují jen prostí zaměstnanci společnosti, a jsou za to perzekuováni. Co proti tomu dělají ministr Kalousek, předseda vlády Nečas, nebo třeba poslanec Benda, kteří jsou mimo jiné placeni za ochranu státního majetku? V jiných případech jsou až nebývale aktivní, a zde mlčí?
      A když jsme se už dostali k zaměstnancům, nabízí se další podivné rozhodnutí Ústavního soudu. Není to tak dlouho, co zamítnul zmrazení platu soudců poukazováním na možné narušení jejich nezávislosti. Nyní potvrdil, že policisté mohou sloužit až 150 hodin přesčasů bez nároků na odměnu. Není to, a je to totéž. V obou případech jde o plat. U policistů snad není potřeba, aby byli nezávislí?
      Tak se sám sebe ptám, existuje tu ještě rovnost občanů a jejich práv? Mám velké pochybnosti, že ne.

      Článek byl též publikován znovu 10. 12. 2011 pod názvem Každým dnem je stále více kastování

---

Haló noviny 29. 11. 2011

Místo úplatků kabinet zavede legální platby

     Z vystoupení ministra zdravotnictví Leoše Hegera a paní přednostky Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce Jany Hercogové, jsem nabyl přesvědčení, že nedokázali definovat, co bude standard a co nadstandard, za který si budeme muset připlácet.
     Jejich zdůvodnění příkladem, že o nadstandard se bude jednat tehdy, pokud se necháme operovat primářem nebo profesorem, je velmi pochybné. Co bude následovat, když se jim operace nepovede? Budou se postiženému vracet peníze, které zaplatil?
     A kdo a z čeho je bude vracet? Přitom je obecně známo, že některé úkony, přes sebevětší úsilí, se nepovedou, stejně jako v jiných oborech lidské činnosti. Tedy je zřejmé, že se vůbec nejedná o větší péči, ale o způsob, jak dostat z lidí další peníze a nemusely se hledat cesty, kterými tyto peníze ze zdravotnictví a pojišťoven unikají. O tom, co bude standard, nepadlo skoro ani slovo.
     Jako občané této země máme podle Ústavy nárok na bezplatné zdravotnictví formou placení zdravotního pojištění, ale běžným zákonem, ne-li vyhláškou se tento nárok klidně popře a zcela klidně, bez uzardění se prohlásí, že je ve zdravotnictví stejně korupce, takže se to bude dělat aspoň oficiálně. To prohlásí ministr, odpovědný za to, aby byl v jeho resortu pořádek, a navíc ještě člen vlády, která se bojem proti korupci zaklíná.
     Nevím, zda je ve zdravotnictví korupce. Osobně jsem se s ní tam nesetkal, a to ani dříve, ani nyní. Přitom jsem se před několika dny vrátil z nemocnice. Nežiji v Praze, ani žádném velkém městě, byl jsem v okresní nemocnici. Nikdo po mně nic nechtěl, ani nenaznačoval, že bych něco měl dát mimo poplatků stanovených zákonem. A ani jeden z dalších tří pacientů, kteří byli se mnou na pokoji, se o tom nezmínil. Přitom jsem péči, ať lékařů nebo sestřiček, považoval za bezvadnou, pokud to jako laik mohu posoudit. Vždy mi řekli, co se mnou budou dělat, jaké budu mít pocity, co bude následovat a čeho se mám vyvarovat. Jeden z pacientů, shodou okolností z domova důchodců, minimálně jednou denně neudržel stolici. Sestřičky, které ho pak omývaly a uklízely po něm, s ním jednaly jak máma s malým dítětem. Laskavě, bez výčitek. Žasl jsem nad jejich trpělivostí. Bude to v budoucnosti standard nebo nadstandard?

---

Haló noviny 25. 11. 2011

Džin puštěný z lahve

     Vzpomněl jsem si na starý vtip. Dědečka odsoudili za pálení slivovice. Když u soudu namítal, že ji nepálil, soudce odpověděl, »to je jedno, ale máte na pálení přístroj«. Tu se dědeček zamyslil, a povídá, »proč mě neodsoudíte také za znásilnění?«
     Na otázku soudce, zda někoho znásilnil, odpověděl: »To ne, ale přístroj mám.« Vtip se mi vybavil, když jsem četl dnes na Novinkách.cz zdůvodnění oznamování členství soudců v KSČ před rokem 1989. Bylo tam uvedeno: »Jejich členství ve straně prý může dosud ovlivňovat jejich náhled na svět.«
     Tedy dochází zde k tomu, že někdo je a priori podezříván nikoli kvůli nějakému svému skutku, ale kvůli názoru, a to ještě přes 20 let starému. Jen tak mimochodem uvádím, že za spáchání vraždy nemůže být vrah po 20 letech již stíhán, nenastanou-li v mezidobí zvláštní skutečnosti.
     Ale zpět k onomu rozhodnutí. Bylo tedy řečeno, že mám právo vědět, zda byl soudce v KSČ. A co dál? Co z toho pro mě, jako jednu ze stran soudního sporu, plyne? Mohu odmítnout, aby soudil můj spor?
     Nebo je tato skutečnost důvodem pro odvolání, když mi rozsudek nebude vyhovovat? Nevím, to jsem nedokázal nikde zjistit. Ale pokud Ústavní soud připustil, že může toto členství ovlivňovat náhled soudce na svět, pak se ptám na další možnosti.
     V případě, že se bude soudit Čech s Moravanem, mají právo vědět, zda je soudce z Prahy nebo z Brna? Nebo pokud se nevěřící soudí s knězem, bude povinnost soudu sdělit, zda soudce je hluboce věřící nebo ateista? Když mi lesní zvěř spase pozemek, budeme požadovat informaci, zda je soudce myslivec, nebo pochází ze zemědělské rodiny? A těchto příkladů lze uvést na sta.
     Doposud, ve většině případů, takřka absolutní, platila zásada, že člověk mohl být trestán za čin již spáchaný, nebo pokud mu byla prokázána příprava ke spáchání tohoto činu.
     Bojím se, že Ústavní soud svým rozhodnutím tuto zásadu prolomil, rovněž že jeho rozhodnutí není v souladu s Ústavou, kterou má on chránit, a bohužel i vypustil džina z láhve.

---

Haló noviny 24. 11. 2011

Transformace se podle Klause povedla?

     Snad by to nebyl ani náš prezident Klaus, kdyby ve svém projevu k výročí 17. listopadu se nepochválil, že se transformace společnosti po pádu »komunistického režimu« povedla.
     Zároveň i zlehčil význam současných demonstrací a nespokojenosti společnosti, které podle něj patří k lidské povaze. A kdyby byli všichni se vším spokojeni, tak »svět končí, protože by nebyla sebemenší motivace něco dělat«.
     Při vzpomínce na prohlášení politiků v letech 1989 a 1990 jsem se velmi podivil jeho další větě - »náš úkol byl ne zajistit každému štěstí a bohatství, náš úkol byl změnit politický, ekonomický, sociální systém z komunismu v něco docela jiného, a to se stoprocentně podařilo«.
     Tedy kdo vlastně tehdy mluvil o vylepšení socialismu, varoval lidi, aby nevěřili těm, kteří je budou strašit nezaměstnaností, ztrátou sociálních jistot, rozprodejem státního majetku a také tím, že do několika let se všechno zlepší a dostaneme na úroveň nejvyspělejších států, protože nyní budou vše řídit ti nejlepší odborníci? Patrně se všichni přitom cinkotu klíčů přeslechli.
     Nechci nikomu vyčítat, že zvonil klíči a uvěřil heslům o lepší budoucnosti. Důvodů, proč šli lidé do ulic, byla řada. Je zbytečné je nyní vyjmenovávat, stejně jako vyjmenovávat vše, o co lidé přišli svou vírou v naději, kterou před ně postavili tehdejší táboroví řečníci.
     Občané jsou si toho stále víc vědomi, že se stali obětí podvodu a demagogie. Proto se chovali jinak, než si establishment přál a potřeboval. Dali zřetelně najevo, že se už dál podvádět nenechají a tuto vládu za svou nepovažují.
     Až tragikomicky působila večer 17. listopadu zpravodajství všech tří televizí. Prima a ČT hovořily o několika stech demonstrantů, byl rychle zorganizován průzkum veřejného mínění, ale ani tím se vůbec nepodařilo nic zakrýt.
     Korunu objektivnosti zpráv pak přinesla Televize Nova, jež se snažila demonstrace vydávat převážně jako spor mezi pravicovými a levicovými extremisty a snažila se čas určený zprávám zahltit vším možným, aby se o podstatě věcí nemusela zmiňovat.
     Jako zlatý hřeb tohoto výročí pak působila zpráva, že příští rok bude většina zboží o deset procent dražší. To dokresluje schopnost a odbornost vlády ČR, která spolu s NERV ještě nedávno tvrdila, že krize skončila.
     Státní svátek Den boje za svobodu a demokracii se tedy buď nějak nevyvedl, nebo začíná získávat nový obsah.

---

Haló noviny 22. 11. 2011

Dláždění cest

     Kdysi se říkávalo, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Obdobně je tomu i s úmysly zlými.
     Vláda se nyní stále častěji zabývá úmyslem zakázat KSČM. To i přes vyjádření právních expertů, že k tomu není důvod, když jim uložila, aby nějaké důvody našli. Je opravdu podivuhodné, jak i přes toto stanovisko dál trvá na svém a uvádí proč.
     Jednou je to přání Senátu, jindy jsou to 50. léta, se kterými současná KSČM nemá ale nic společného, pak je to zase zákon o protiprávnosti komunistického režimu, kterým se kdysi pasoval parlament na vykladače historie. Poněkud podivně působí i vyjádření, že kvůli tomu, že se na to v 90. letech zapomnělo.
     * * *
     Podle průzkumu preferencí a výsledků voleb dávají voliči komunistické straně kolem 15 % hlasů, a to i přes neustále trvající protikomunistickou kampaň. Nebude tady někde ukryt ten pravý důvod? To, že přes všechny útoky, špinění a polopravdy až výslovné lži, je neustále parlamentní stranou?
     Její členové jsou voleni a pracují i na komunální úrovni. Na to však představitelé dnešní moci buď neberou zřetel, nebo jej berou až příliš. Myslí si, že zákazem KSČM zmizí nespokojenost a nelibost občanů se současným stavem společnosti?
     Ty mají příčinu v něčem úplně jiném, než v existenci KSČM: v počínání establishmentu, jeho ignorování zájmů a oprávněných potřeb občanů, neřešení problémů občanů ani státu, jemuž vládnou.
     Tady by měly hledat příčiny a důvody, ze kterých současná společenská a hospodářská situace vznikla, a kvůli které lidé chodí stále častěji vyjadřovat svůj názor na současné dění na veřejnost.
     Pokud by vláda myslela své poslání a sliby skutečně vážně, nemusela by hledat strašáka. Navíc hrozí, že jakmile se k nalezení čerta uchýlí jednou, bude v něm pokračovat. Zkušeností z historie, a nejen naší, je více než dost.

Článek byl též publikován znovu 12. 12. 2011 pod názvem Džin (už kolikátý) z lahve

---

Haló noviny 16. 11. 2011

Mlčení, výmluvy, krasořečnění

     Nedávno proběhlo hlasování o členství Palestiny v OSN. USA se už řadu dní netajily, že užijí v případě kladného výsledku v Radě bezpečnosti OSN svého práva veta a uznání zablokují.
     Stejně tak vláda naší republiky se rozhodla hlasovat proti. Proč, ani jeden z nich nevysvětlil. Tedy, pokud požadujeme vysvětlení nepříčící se zdravému rozumu a spravedlnosti.
     Jako obvykle se později budeme rozhořčovat nad postupem militantních Arabů, přemýšlet, kde se v nich bere nenávist, a někteří budou vše svádět na islám. Před několika lety vláda ČR si pospíšila uznat Kosovo, rovněž převážně islámskou zemi.
     Údajně proto, že nelze po Albáncích v Kosovu požadovat, aby snášeli útisk Srbů. Od té doby tam musí nejen Srbové, ale i Chorvaté, Romové a dokonce i Albánci snášet útisk vládní kamarily. To už nikoho nezajímá.
     Stejně tak nikoho nezajímá, myslím z představitelů obou zmíněných zemí, osud Palestinců. Jsou přes čtyřicet let okupovanou zemí. Dvacet let vedou mírové rozhovory. Bezúspěšně. Výmluva pro jejich uznání nebo aspoň autonomii se vždy najde. Pokud ne, tak se najde nějaký výbuch, atentát, přepadení nebo podobná věc.
     * * *
     Když na úřad prezidenta USA nastupoval Barack Obama, myslil jsem si, přiznávám, konečně prezident, který mluví rozumně. Bohužel, jen mluví. Jedná, jak ti před ním, respektive jak chce americký establishment.
     Stejně tak i - málem jsem napsal naše vláda, ale moje vláda to není, tak tedy - vláda ČR. Což si neuvědomují, jak zasévají nespokojenost a nenávist? Což si to neuvědomuje ani Izrael? Vždyť nezanedbatelná část i občanů Izraele je pro uznání Palestiny.
     Není jim ani trochu divné, že se svým rozhodnutím staví na stejnou stranu jako Hamás, pro který měly všechny tyto vlády dosud jen slova odsouzení?
     Nebo se jim náramně hodí udržovat ve světě napětí, takže jedni i druzí mohou stále poukazovat na nebezpečí, které od těch druhých hrozí!?

---

Haló noviny 12. 11. 2011

Nevěřme předvolebním slibům

     Kdysi nám našimi rodiči byly vštěpovány zásady, které převzali od svých rodičů. Mezi jinými i to, že dětem, nemocným, postiženým a starým lidem je nutné pomáhat.
     A kdo okrádá, nebo jinak zneužívá slabé a bezmocné, je zavrženíhodný lump, a je nutné ho potrestat. Potom zvítězila láska a pravda v podání, v jakém jsme ji měli možnost v posledních letech poznat.
     Výchova k pomoci a solidaritě byla postupně nahrazena výchovou k získávání úspěchu a peněz. A to jakýmkoliv způsobem, takřka v souladu s heslem »máš-li peněz dost, nikdo se tě neodváží zeptat, kdes je vzal«.
     Vzdělání se začalo nahrazovat kupováním titulů. Sebevědomí arogancí. Zajištění spravedlnosti nekonečnými soudními procesy. Postih provinilých a vymáhání povinnosti, aby nahradili způsobenou škodu hesly o humanitě a výzvami k lidem, aby pomohli postiženým.
     Tak by šlo pokračovat do nekonečna. Vše se děje pod hesly o demokracii, pluralitě, svrchovanosti občana. Ale z té svrchovanosti mu už pomalu jen zbývá právo volit. A toto jeho právo vybrat si politickou stranu, která bude hájit jeho zájmy, začíná být stále omezenější.
     Ne snad snížením počtu stran. Naopak - jejich počet roste, ale pravici se podařila vynikající věc. Vytvářet stranu na jedno použití a ovládnutím sdělovacích prostředků zamezit průniku informací k voliči.
     A tak se vedle zpráv o nehodách, vraždách a životu nebo skandálech hvězd, dozvídáme už jen, jak je ten určitý politik úžasný. A několik měsíců před volbami, po zjištění, že lidé, pociťující dopady politiky těchto úžasných stran, začínají hledat někoho jiného, se rychle vytvoří nová strana, která hodlá vše napravit.
     A jak se říká - »nesleze z obrazovky a slibuje vše možné«. Její představitelé se střídají a slibují, slibují a slibují. A řady redaktorů a analytiků přesvědčují voliče, že nyní je to už konečně ta pravá strana, ze všech stran ta nejpravější.
     A tak jsme svědky vzniku a zániku stran jako byla a je KD, US-DEU, SZ, TOP 09, VV a nyní se na nás chystá strana ANO. Řada voličů, když slyší, jak se konečně zatočí s korupcí, se státním dluhem, s nezaměstnaností, pomůže se nemocným, důchodcům a rodinám s dětmi, si neuvědomí, že slyší stále stejná slova, a ještě jednou jim zkusí dát svůj hlas.
     Aby se pak dozvěděli, že je nutné snížit mzdy a platy, samozřejmě jen ty nízké a nejnižší. Že se musí omezit důchody, zdravotnická péče a všechno zdražit, aby mohly být zachovány platy a zisky establishmentu a jejich firem, a všechna tato opatření na úkor běžného občana se vydávají za jedinou správnou cestu.
     Je nejvyšší čas si vzpomenout na předcházející volby a okolnosti, jež je provázely, včetně slibů a výsledků koaličních stran.

---

Haló noviny 25. 10. 2011

Sobotní asociace

     Dvě vládní strany, TOP 09 a ODS, měly o víkendu své sněmy. Tak jen na okraj prohlásil předseda vlády a ODS, že co vláda činí, dobře činí, protože se stará o občany a jejich prospěch. Jen nějak zapomněl upřesnit, o které občany.
     Zato si dokázal prodloužit v ODS své volební období a svých místopředsedů o jeden rok. Doufám, že tento nápad nepřenese do Poslanecké sněmovny, kde by se mu to, a nejen jemu, rovněž hodilo.
     Zejména, když zásadní přelom, kdy zemi bude klesat její enormní zadlužení a kvůli reformám se nám všem bude žít lépe, naplánovala vláda až po skončení doby svého vládnutí. Kdysi jsem si myslel, že je to od ní hořká ironie, nyní se obávám, aby to nechtěla zajistit prodloužením svého mandátu.
     Také byla zajímavá zmínka o přijetí či nepřijetí eura referendem. Co tak najednou? Že by se vláda začala bát odpovědnosti a jistila se možností kdykoliv se vymluvit na vůli občanů? Jindy se bála referenda jak čert kropáče.
     Vždyť několikrát v poslední době neopomněl některý z jejích ministrů, obyčejně po nějaké demonstraci, zdůraznit, že občan má právo vyjádřit svůj názor ve volbách a od nich se všechno odvíjí. Jinak má právo, jak kdysi řekl jeden pruský král, držet hubu a krok.
     Druhá vládní strana TOP 09 se nejen sloučila se starosty a nezávislými, ale hleděla i daleko kupředu, až do roku 2013, a rozhodla se vyslat svého předsedu do klání o prezidentský úřad. Ten ještě před třemi dny prohlašoval, že jedině v případě přímé volby, protože v případě nepřímé by si připadal jako děvka na E55.
     Ovšem tři dny jsou dostatečně dlouhá doba, aby byl přesvědčen o nezbytnosti takové oběti, takže svou kandidaturu už ničím nepodmiňoval. Jak si bude připadat, nyní už nezmínil. Pokud se to podaří, budeme mít prezidenta junáka. Jen, proboha, aby své zvolení nezaspal. Jistě se ale najde někdo úslužný, kdo ho v pravý okamžik vzbudí a vysvětlí mu, o co se právě jedná.
     Stejně, jako tomu bylo při hlasování o nedůvěře vládě. Jen se bojím, aby se při prudkém probuzení něco nestalo. Ono vytržení z pokojného spánku má na spícího neblahý vliv, stejně jako na ty okolo. A to zejména v této době, kdy naši vlast vovinuly nějaké mraky, abych parafrázoval Švejka.
     Už i předseda vlády musel přiznat ekonomickou krizi. Dolních deset milionů stále méně bere a více platí, státní dluh a korupce utěšeně rostou přes všechna vládní opatření či neopatření, a tak se obávám, aby establishment nenapadlo situaci řešit rázně a v duchu, který sem tam některému z pravověrných unikne z úst.
     Tu se připomene řešení Pinocheta, jindy některý osvícený nebo dobrotivý monarcha, zejména z řad Habsburků. Pak se zase vzpomene, co vše jsme dlužni církvi, která by nám ráda vše odpustila, ale až po provedeném pokání, tj. poslání nějakých stovek či desítek miliard na její účet. Nebo se pošle nějaké velké firmě dotace nebo se jí zadá veřejná zakázka, a tak pořád dokola.
     Když jsem si seřadil, co vše se v sobotu stalo, nějak se mi vybavila vzpomínka na 2. prosinec 1851, kdy Ludvík Napoleon svrhl republiku a prohlásil se císařem, a na 11. září 1973, kdy Augusto Pinochet provedl puč v Chile. Máme jedinou volbu, oběma těmto případům zabránit již v počátku.

---

Haló noviny 19. 10. 2011

Není už čas?

     Odmítám být rukojmím pokusů tzv. neoliberálních ekonomů a politiků, kteří viditelně nevědí, co dál. Není to tak dlouho, co volali, a vyzývali vlády k záchraně těch nejsilnějších. Ať už to byly banky, investiční fondy, pojišťovny a nadnárodní monopoly. Vlády poslechly a na úkor občanů se pokoušely o zázrak. Zachovat pro tyto giganty zisky, a to nejen procentní, ale i v absolutních částkách, jako kdyby nebyla krize, a zbavit je dluhů. A přitom zachovat řád a způsob ekonomiky, který nás do této krize přivedl. Přes ujišťování o zastavení krize a obratu k lepšímu, hledání a ukazování známek tohoto obratu způsobem těch nejpodřadnějších reklam v médiích, krize propuká nanovo. Establishment je ve vleku událostí, vůbec je ani nevnímá, natož aby byl schopen najít jejich příčiny a hledat možnosti řešení. Vsadil vše na despotický stát. Stát, který se z instituce, která chrání aspoň některá práva a svobody občana, udržuje aspoň zdání rovnosti svých občanů, stává pouze a jedině ochráncem zájmů těch nejbohatších a nejmocnějších, a tuto svou funkci se už nesnaží ani zastírat. Nachází svůj vzor vlády v dávné minulosti, kdy skupina vyvolených má absolutní práva a skupina nevyvolených má pouze a jen absolutní povinnosti. Nůžky, ukazující podíl na čerpání zdrojů vytvořených společností, jak předpověděl Marx, se otevřely až na svou limitní hranici, kde se zasekly, a nelze, než je silou zase zavřít, nebo se příčin tohoto rozevření zbavit.
     Brání tomu ale už i porušení samotných základů kapitalismu, které z něj kdysi dávno udělaly řád, vedoucí nejen k rozvoji výroby a obchodu, ale i členů společnosti. Tehdy zisk a míra podílu na něm se mohly odvíjet jedině z úspěšnosti toho kterého občana na výrobě a obchodu, a na majetku, který vytvořil a vlastnil. Kdo úspěšný nebyl, zbankrotoval. Jak vidíme nyní, přestaly tyto zásady platit. Míra podílu na bohatství společnosti je v současnosti odvozena na skupinové příslušnosti. Kdo přináleží k nejvyšším skupinám, tak má, a to i tehdy, když on sám nebo podnik jím řízený zkrachuje. Má nejen vysoký plat a odměny, ale pro případ jeho neúspěchu je jištěn i tzv. zlatými padáky nebo nalezením a získáním jiného zaměstnání s obdobnými prebendami. Vracíme se tu zase až někam do středověku, kdy vůbec nezáleží na schopnostech, ale jedině a jen na příslušnosti k té či oné kastě. Uspokojení členům těch nejvyšších kast je podřízeno vše.
     Velkou nevýhodou současné doby je i omezení vývozu bídy do tzv. zaostalých nebo rozvojových zemí. Mimo Afriku přestávají existovat, a i zde nastává taková tlačenice, v které lze stále obtížněji obstát, a korigovat zlevňováním surovin a lidské práce ztráty v tzv. pokročilém světě. Pokus o řešení byl v zadlužování lidí, a tím jejich připoutání k pracovnímu místu, a postupnému znevolňování. Zásady bydli na dluh, kupuj na dluh, užívej si dovolené na dluh atd., ale mlč a pracuj, se dlouho nedokázaly udržet, a byly jednou z příčin počátku krize. Došlo totiž, k čemu muselo dojít, ceny povyšované o nesmyslné úroky, nemohly již dál platit, protože nebyly ničím podloženy, a státy snažící se zachránit své skutečné vládce, jen prodloužily agonii.
     Jedinou zábranou proti pádu a úplnému krachu současného establishmentu, a tím i řádu, který udržuje a pokouší se upevnit, tak zůstává opatrnost, obavy a nevědomost běžných občanů. Kvůli dluhové pasti, do které se většina z nich dostala, se bojí přijít o práci a o to málo, co je jim za ni poskytováno. Díky informační otevřenosti, která úspěšně nahradila informační blokádu tím, že si establishment uvědomil, že lepší než cenzura je zahlcení informacemi. Adresát se sice dozví všechno, ale nedokáže tyto informace třídit, nato s nimi pracovat. A pak stačí jen, jakýmkoli způsobem zabránit přístupu do informací těm, kteří by mohli v této změti občanovi pomoci se orientovat. Což při absolutním ovládání médií není zase až tak obtížné.
     A tak se občan potácí od sdělení ke sdělení, od informace k informaci, a než si novou stačí přečíst, předchozí zapomene.
     Proto také místo řádného a účinného odporu proti zbídačování, jsou zatím jen maximálně akce na úrovni rebelií či vzpour, neřku-li ponížených peticí žádajících vrchnost o zachování aspoň části toho, na co mají občané nezpochybnitelný nárok proto, že jsou to především oni, kdo vytváří bohatství společnosti. Ale tady nastupují takřka nepřetržitě se střídající vládní politici, ekonomové a filosofové, kteří občanovi, jenž cítí, že je něco v nepořádku, den za dnem tvrdí, ano je nepořádek, a ten je v tom, že ty, jedině ty a nikdo jiný, občane si žiješ nad poměry a jsi vinen za dluhy nejen své vlastní, ale i dluhy korporací a státu. A také ty, a nikdo jiný, tyto dluhy musíš zaplatit.
     Ty nejbohatší musíme ochránit, protože ti zajišťují a vytváří pracovní místa. Jakoby snad někde existovalo pracovní místo, vytvořené jen z filantropických důvodů, a ne jen a pouze na základě ekonomické potřeby (samozřejmě se jedná o pracovní místa pro plebejce, nikoli pro patriciát). Je nespravedlivé, aby byly progresivní přímé daně podle výše příjmů, protože pak by vysoké příjmy těch vyvolených a nejlepších ztrácely smysl. Ale nikdy nebylo řečeno, na základě jakého ekonomického či morálního důvodu mají někteří deseti a více násobné platy a další požitky. Tedy, jde o návrat ke středověkému, modli se, mlč a pracuj, co vrchnost činí, dobře činí.
      Tento způsob nemůže dlouho obstát, jak jsme v současnosti svědky. Všichni ti výše uvádění věrozvěstové před několika léty tvrdili, krize nemůže přijít, a levice i odbory nemají pravdu. Když krize přišla, tvrdili, jde o očistný proces, který nás zbaví neproduktivních podniků. Jak do těchto podniků nalévali zcela zbytečně peníze a z jejich dluhů udělali dluhy státu, tak nás přesvědčovali o nezbytnosti tohoto kroku pro zachování pracovních míst. Potom nepatrné výhonky vydávali za zvrat k lepšímu a potvrzení správnosti jejich počínání. Nyní, když hrozí další propad a návrat daleko horší krize, vytvořili teorii dvojitého „W“. Není čas jim přestat naslouchat, a začít spravovat vlastní věci a zemi sami, ve prospěch nás, občanů s malým „o“?

---



Haló noviny 27. 9. 2011

Zrušit, nebo zdražit

     Navštívil jsem lékaře. Jak se říká, musíme tam všichni, i přes regulaci poplatky, kterými nás především léčí naše vláda. Ani mi nic nebylo. Jen jsem potřeboval předepsat léky, které užívám a obnovit zdravotní potvrzení, nezbytné pro řidiče důchodce k řízení motorového vozidla. Pak jsem zašel do lékárny, a tato procházka, kterou si my, důchodci, nedokážeme jednou za měsíc odepřít, mě stála, bez několika korun, patnáct stovek. Tedy necelých patnáct procent průměrného starobního důchodu. Dobře mi tak, pomyslil jsem si. Pokud bych dbal regulačních opatření, a šel, místo k lékaři třeba na louku nebo do lesa, ušetřil bych nejen patnáct stovek, ale místo léků bych nasbíral ještě byliny, které by léky mohly nahradit. Po přečtení obsahu látek, které jsou v lécích, jsem zjistil, že bych musel projít louky v mnoha jiných zemích, abych je získal přírodní cestou. Čili, tudy cesta nevede, a člověku se přece jen pořád chce žít.
     Zvažoval jsem tedy další možné úspory. Napadla mě jen jediná, zbavit se auta, a tím ušetřit stovku, pominu-li další náklady kolem něj, za lékařské vyjádření. K předkům i dětem, můžeme jezdit hromadnou dopravou, která je sice stejně drahá, jak jízda autem, ale není pro ni třeba lékařské potvrzení. Aspoň zatím. Když jsem si však přečetl informace o rušení vlakových spojů, zjistil jsem, že za rodinou nebudu jezdit, kdy mě napadne, ale kdy to železnice uzná za vhodné. Jak říká naše vláda, musí se šetřit, a to zejména na chudých, kteří jsou už nějak tak zvyklí žít, spíš živořit za málo peněz. Když šetřit tak šetřit. Ale potom mě napadlo, co kdyby začali šetřit také naši představitelé a činitelé. Samozřejmě, že ne na sobě, nebo na svých známých, a příbuzných. To od nich nemůže nikdo požadovat, stejně je taková žádost zbytečná. Ale třeba na tom papíru, na kterém bylo lékařské potvrzení. Je vydáváno na listu A 4. Ještě vloni to byl poloviční rozměr. A předtím, i když připouštím, že to byl výmysl předchozího režimu, to byla jen kartička veliká jak asi občanský průkaz, která měla rubriky pro jednotlivé kontroly, a stačila od šedesáti let do smrti. Člověk tam v předepsaných lhůtách došel, a lékař mu po prohlídce potvrzení dal nebo nedal. A tak mě napadlo, jestli se tímto zabývá některý z vládních úředníků. Patrně ano, když tu malou kartu nahradili velkou listinou, která je navíc ještě neskladná. Když si představíme počet řidičů důchodců, tak nám vyjde nezanedbatelná spotřeba papíru, a částka, kterou za to musíme uhradit. Ale od jisté doby, tak někdy od roku 1990, se přemýšlí jen dvěma způsoby, buď zrušit, nebo zdražit. A to je nejen pro život, ale hlavně pro vládnutí strašně málo.

---

Haló noviny 20. 9. 2011

Již jen krok

     Když jsem se dočetl, že strana Věci veřejné podmiňuje svůj souhlas s církevními restitucemi poskytnutím 14 miliard ministerstvu dopravy, vzpomněl jsem si na staré úsloví »vy nám, my vám«, nebo také »něco za něco«.
     Tedy nejde vůbec o oprávněnost těchto restitucí, ale o to, aby VV také něco dostaly. Pak jsou ochotny zvednout ruku jak jeden muž, bez ohledu na to, že tím zadluží tři generace, nemluvě o spornosti rozsahu těchto restitucí od počátku.
     Je podivné, když pro vládu, tuto představitelku koalice, už dávno ne představitelku státu, je rozhodujícím a základním axiomem, že záleží především na tom, co dostaneme pro sebe, naší stranu a duše spřízněné. Kam se vytratila hesla o rozpočtové odpovědnosti, o snižování státního dluhu, o odstranění korupce? Žvanily o tom, jinak se to už nedá vyjádřit, koaliční partaje hodně dlouho. Výsledkem je stále se zvětšující dluh, přitom většina občanů má stále hlouběji do kapsy a nemine skoro den, aby je trojkoaliční vláda o něco nepřipravila. Neschopnost státní moci a správy řešit potřeby a oprávněné zájmy občanů je až absurdní. A obrovská je korupce, viz hlasování o restitucích pro církve, nebo odstraňování ekologických škod, kde vláda nabízela 114 miliard, firmy jsou ochotné to udělat za necelých 60 miliard a odborníci pak tvrdí, že by stačilo maximálně 30 miliard korun. Nebo další podivné zakázky ministerstev, o nichž se dozvídáme každý den. Než se však s tím něco udělá, už se dozvídáme o dalších, a ty předešlé se jaksi vytratí, zmizí do ztracena v té velké tlačenici.
     Tento stát už není Absurdistán ani Kocourkov, tento stát stojí na kraji propasti, a to si, myslím, jeho občané nezaslouží. Ovšem pokud dál nechají skupinu, která se nazývá vláda, ještě chvíli u moci, stačí už jen jeden neopatrný krok, a velmi těžko se bude hledat řešení, jak z propasti ven.

---

Haló noviny 10. 9. 2011

Básníci naruby

     Kdysi bouřil celý kinosál smíchem, když v jednom z dílů básníků, ukázal učitel usilující o fešnou kastelánku harmonogram jejich budoucnosti. Jestli se dobře pamatuji, bylo tam, kdy se vezmou, kdy koupí auto, kdy pojedou do Jugoslávie, kdy se narodí děti, kdy postoupí učitel na vyšší funkci, a jak se mu bude zvyšovat plat. Zalykal jsem se tehdy smíchem s ostatními.
     Bylo pro nás tehdy nepochopitelné, jak si někdo může takto pečlivě plánovat budoucnost, věnovat tomu tolik času, protože manželství je přece věcí lásky a vzájemného vztahu. Ty ostatní věci jsme považovali za samozřejmé. Tehdy.
     Tato vzpomínka se mi vybavila, když jsem hovořil s dětmi o jejich budoucnosti. Tedy, nejde už o děti, jsou to dospělí lidé, a položili otázku, co mají dělat. Našetřili časem něco peněz, ani málo, ani hodně. Z práce se v současné době příliš nenašetří, ale o to více mrzí, pokud o ně přijdete. Nedokázal jsem odpovědět, a stejně jak já, nedokážou odpovědět patrně tisíce jiných rodičů.
     Koupit si byt nebo menší domek, a co na koupi chybí, tak si půjčit? Když nevíme, jak vysoký úrok bude banka za rok či dva požadovat. Ani jaká bude daň z nemovitosti, popřípadě další poplatky s tím spojené. Uložit ty peníze, a nechat na příhodnější dobu? Kvůli inflaci a výši poskytovaného zúročení vkladů, tam postupem času budeme mít reálně stále méně a méně. A nevíme, zda banka v kratší či delší době nezkrachuje. Otevřít si živnost? Nevíme, jaké předpisy, budou platit za rok, za dva. Stále se zhoršuje platební morálka, a vymahatelnost práva se mění v iluzi. I obrátili jsme se o radu k výplodům finančních poradců a analytiků, jež zněla, investujte do zajištěných fondů, jistých akcií, nakupte zlato. Opravdu cenné rady pro člověka, který se živí prací.
     Než jsme vše probrali, zjistili jsme, že díky opatřením vlády, kterou už prakticky nikdo v naší zemi nechce, mají ty našetřené peníze zase menší hodnotu. Je to všivá doba, když rodiče nedokážou poradit ani nemohou pomoci dětem, a stejně tak děti rodičům. Nebylo by proto lepší už takovou vládu změnit?

---

Haló noviny 5. 9. 2011

Jak dál?

     Ve světle událostí posledních let u nás i v Evropě se nemůžeme smířit s odpověďmi na poslední tři otázky položené delegaci ÚV KSČM a poslancům KSČM při besedě na Lázku. ČR i Evropa jsou nyní na rozhraní, jak dál. Pravice otevřeně připravuje přechod k něčemu obdobnému, jako byl fašismus před válkou v Itálii, Španělsku a Portugalsku nebo po válce v Chile. Proto už existuje skoro absolutní cenzura levice, proto se rozdmychávají bouře lumpenproletariátu dnes v Anglii, zítra třeba u nás nebo jinde v Evropě. Aby se vystrašil měšťák a bylo možné zdůvodnit přijetí drakonických předpisů. A potom bude vše těžší.
     Ale zpět k těm dotazům. Jednalo se o otázky, proč nemá KSČM žádný veřejný sdělovací prostředek, například rozhlas, a co bude dělat, pokud se po volbách dostane do vlády, a to jednak v delším časovém období a jednak hned na počátku.
     Odpovědí na první otázku bylo, že má rádio Futura, a k otázce případné vládní odpovědnosti, že bude řešit nejprve sociální otázku, a potom ostatní věci, a vysloven byl předpoklad toho, že lidé pochopí, v jaké je země situaci. Zároveň bylo vše podmíněno nezbytností změn po celé Evropě minimálně. Tolik asi v kostce, a doufáme, že nedošlo ke zkreslení obsahu ani dotazů, ani odpovědí.
     Existence rádia Futura je sice skutečností, ale bohužel jen pro ty, kdo sedí u počítače a mají internet a o rádiu vědí. Při neexistenci jediné z těchto podmínek jakoby rádio nebylo. Tedy nemohu si jej pustit přes přijímač nebo například při jízdě autem náhodným vyhledáváním stanic. Tak rádio působí pouze na »přesvědčené a poučené«, není schopné působit na ostatní občany. Nemáme ponětí, kolik by zřízení takové rozhlasové stanice pro všechny a jeho provoz stál, ale jsme přesvědčeni, že jeho přínos by rozhodně vyvážil jakékoliv náklady. Zejména v současné době, kdy je vytvořena takřka absolutní izolovanost programů a návrhů řešení KSČM v ostatních sdělovacích prostředcích. Tento nedostatek nemohou Haló noviny jak svým běžným vydáváním, tak i vydáváním přes internet nahradit a zatím to nelze očekávat ani od webové stránky kscm.cz.
     Nechceme působit dojmem defétismu nebo absolutních pesimistů, ale pokud je skutečně plán řešení situace a stavu naší země při převzetí vládní odpovědnosti takový, jaký byl vyřčen na Lázku, tak nemůžeme počítat s dlouhodobějším úspěchem. Skutečnost, ať už hospodářská nebo ve vědomí lidí, je daleko horší než v roce 1948.
     Tehdy bylo sice po válce, byly zničeny některé továrny, dopravní prostředky, mosty, železnice, ale zůstal přece jen základní fond, a díky předchozímu znárodnění a konfiskacím byl v rukou státu. Stejně tak banky, pojišťovny a ostatní peněžní ústavy a zemědělský půdní fond, až na soukromé zemědělce. Země nebyla tolik zadlužená. Svět po válce potřeboval výrobky jako náhradu zničených strojů a zařízení, a ČSR mu byla schopna tyto věci vyrobit. Částečně už došlo k vyrovnání se s následky zavření vysokých škol a omezení škol středních. Jako sdělovací prostředky byly jen noviny a rozhlas. Byl dostatek pracovníků s řemeslnými dovednostmi, nedostatečný počet byl pouze v dolech a hutích. Byla silná dělnická třída nejen svým počtem, ale i svou organizovaností. Minimálně sedmdesát procent občanů chtělo buď lidovou demokracii, nebo socialismus. Byla možná i zahraniční podpora, vzhledem k existenci SSSR. Lidé byli válkou zvyklí na odříkání, přetrvávalo nadšení z porážky Německa a obnovení bezpečí života a zdraví. Tolik ve zkratce situace roku 1948.
     V současnosti je výchozí situace horší, a to výrazně. Nejhorší jsou změny ve vědomí lidí. Pokud vycházíme z věku průměrného dožití a možnosti se aktivně zapojit do veřejných záležitostí, tak polovina lidí předpřevratový režim zná jen ze školy, z obrazovky, a v nejlepším případě z vyprávění rodičů či prarodičů. Tedy má představy částečně nebo úplně zkreslené a bojí se ho.
     Nejhorší však je jejich současná výchova ve směru – pokud jsi úspěšný, a to jakkoli, máš nárok na cokoli, na co si vzpomeneš. Jen když máš peníze, a není důležité, jak jsi jich nabyl. Podvodem, spekulací, korupcí, prodejem svědomí nebo cti, na dluh, či jako poslední způsob prací, vše jedno, hlavně, žeje máš tady a teď, v tento okamžik. Nemusíš si nic odpírat a můžeš za ně dostat, co chceš. Vše je jen otázkou ceny. A proto se starej jen o sebe, abys dosáhnul všeho, co se ti líbí.
     Současnou vládu nechce skoro osmdesát či dokonce devadesát procent lidí. To ovšem vůbec neznamená, že těchto osmdesát procent lidí chce levici, a už vůbec ne, že se chtějí pokusit o cestu k socialismu. Oni se ve své většině chtějí mít jen dobře, a v dnešní době mají pocit, nikoli uvědomění, že současný establishment jim není schopen »dobré bydlo« zajistit, a proto chtějí něco jiného.
     Několik příkladů. Je řada lidí, kteří si půjčují na dovolenou, na Vánoce, na dárky, a pak tyto půjčky velice těžko splácejí a v důsledku zaplatí za koupené věci minimálně o 70 procent víc, než kdyby si na ně našetřili, Proč? Vždyť nemusím být ekonomem, abych věděl, že na půjčku je všechno dražší. K tomu stačí zdravý selský rozum. Lze chápat půjčku na nezbytnosti, třeba byt, nebo na výrobní prostředek, ale na spotřební zboží? Jistě, působí tu reklama, působí neodbytní prodejci, působí touha mít něco, co mají ostatní. Změní se snad tito lidé mávnutím proutku a budou vážit možnost mít zdravotnickou péči zdarma v rámci pojištění a jistotu sociálního zabezpečení na jedné straně, a proti tomu omezenou možnost výběru a koupě zboží na druhé straně?
     Jednou z příčin převratu v roce 1989 byla i úzká možnost výběru zboží a jeho málo pomalované obaly. Je to řečeno velmi zjednodušeně a hrabě, aleje tomu tak. Kupónová privatizace by nebyla, nebýt Koženého a jeho jistoty desetinásobku. Lidem najednou bylo jedno, že přicházejí o podniky, které jim zajišťovaly práci a sociální jistoty. Nebyli si toho vědomi, viděli pouze šanci dostat za tisíc korun deset tisíc, a to bylo rozhodující. Jsou snad nyní opatrnější a domýšlejí, co je jim nabízeno, a o co, přijmou-li nabídku, přijdou? Zdá se, že nikoli. Jak je ochráníme do budoucnosti a jak je zbavíme lichvářských úroků, kterými jsou zatíženi?
     Velká skupina lidí byla skoro absolutně pauperizována a zároveň se postupně naučila žít ze sociálních dávek, krádeží a agresivního prosazování svých nároků. Co s nimi? Potrvá minimálně jednu, ne-li dvě generace, než získají společenské návyky. V souvislosti s nimi – co s řadou tzv. veřejně prospěšných organizací charitativního typu, které provádějí skoro totéž, ale v kultivovanější formě? Zároveň jak zabezpečit některé činnosti, které jsou v sociální oblasti přece jen nezbytné?
     Co se státem, který přestává vykonávat svou hlavní funkci, kterou je ochrana občana a zajišťování jeho oprávněných zájmů? Státní aparát, ač je mnohem početnější, než byl, prakticky nefunguje. Ochotu, znalosti, schopnost pomoci vystřídala lhostejnost, korupce, nevědomost ukrývaná za aroganci. Policie nechrání, ale vyplňuje formuláře a topí se ve vlastních problémech. Armáda se přeměnila ve sbor kondotiérů a žoldnéřů. Soudy, ač nabobtnaly, se topí v neustále měněných předpisech a jejich rozhodnutí začínají být nepředvídatelná. Parlament přestává hledat řešení výhodná pro občany a stát, ale zajímá se jen o upevnění moci těch, kteří zajistili jejich zvolení. Vzdělávání upadá a je nahrazováno zvyšováním počtů absolventů škol.
     Obdobný, ne-li horší, je i obraz ekonomiky naší země. Nejenom že jsme přišli, tzv. za hubičku, o státní majetek. Byly zlikvidovány obory, kde jsme něco znamenali. Sklářství, cukrovarnictví, textiláctví, výroba ušlechtilých ocelí, výroba malých letadel, zemědělství… abychom uvedli aspoň některé. Nejhorší je, že likvidace těchto oborů se dá provést ze dne na den, ale jejich obnova je otázkou generací. Dále i peněžní ústavy jsou ve vlastnictví zahraničních společností, stejně jako sdělovací prostředky.
     Navíc má stát dluh jeden a půl bilionu korun. Tedy jen roční úroky dělají odhadem nějakých šedesát osmdesát miliard, a vedle toho jsou splátky.
     Všechny příkladem uvedené problémy se budou muset řešit. Navíc v situaci, kdy naše suverenita je omezena řadou mezinárodních smluv a zapojením v organizacích, které si osobují právo řešit naše věci za nás.
     Proto si myslím, že odpovědi na poslední tři dotazy pronesené při shromáždění na Lázku nebyly dostatečné. I když širším odpovědím jistě bránil i nedostatek času. Ale pokud nebudeme znát odpověď na řešení problémů, které jsme sice nezpůsobili, ale jejichž řešení, když se ucházíme o vedení naší země, nás čeká, potom nebudou mít lidé důvod nás volit. Ptají se již teď: »Co s tím chcete dělat, když je všechno úplně kdesi?« (užíváme té nejslušnější formulace). A my jsme jim povinni dát odpověď.
     Jinak se dostaneme do obdobné situace, jako před rokem 1989. Jak málo jsme tehdy požadovali po ústředních orgánech objasnění a odstranění problémů, které k převratu vedly! Spokojili jsme se s napsáním dopisu, s upozorněním na situaci a s odpovědí: »Musíte prohloubit agitačně-masovou práci. « A tak jsme se dostali až k roku 1989. Nepřejeme si návrat před rok 1989, ani není možný, ale návrat na cestu k socialismu ano, a proto došlo k napsání tohoto dopisu.

---

Haló noviny 22. 8. 2011

Co mě napadlo při čtení pseudorevoluční rétoriky

      Ke svému údivu jsem se před několika dny dozvěděl, že existuje Komunistická strana Československa a přečetl jsem si její výzvu všem OV KSČM a Krajským radám KSČM.
      Protože jsem, nakonec jako asi každý, zvědavý, hledal jsem dál a seznámil se i s jejím prohlášením k 90. výročí založení KSČ, výzvou XXII. sjezdu KSČ členům KSČM, »neorganizovaným« u komunistů, levicovým subjektům a levicově orientovaným jednotlivcům a sympatizujícím a nakonec i se Zprávou XXII. sjezdu KSČ k 90. výročí vzniku strany, přednesenou generálním tajemníkem ÚV KSČ Miroslavem Štěpánem.
      Přiznávám, že se můj údiv ještě zvětšil, a to nejen díky používané frazeologii, ale i kvůli výtkám na adresu KSČM, zejména jejich obsahu. A tak jako vždy, když ve mně vzniknou pochyby, obrátil jsem se do historie, ke klasikům, ale mám i snahu vše porovnávat s dneškem. Vzhledem k určitému napadání funkcionářů zdůrazňuji, že jsem ani před převratem, ani po něm nezastával vyšší funkce než v orgánech podniku, kde jsem byl zaměstnán, a to jak v ROH, tak i v KSČ a v samosprávě v městském zastupitelstvu, jeho výborech a v tělovýchově. V současné době jsem v důchodu.
      První, co mě napadlo při čtení pseudorevoluční rétoriky, bylo, proč tedy a z jakého důvodu současná vláda neusiluje o zákaz činnosti této revolučně se tvářící KSČ (alespoň podle jejích dokumentů), podle rétoriky oportunistické KSČM? Odpověď si jistě dá každý sám. Není mi ani jasné, koho ve svých dokumentech konkrétně považují za zrádce a odpadlíky v letech 1989 až 1990. Také mi do dneška není jasné, proč právě Miroslav Štěpán šel tehdy za kardinálem Tomáškem a nechal sebe i KSČ zostudit prohlášením pana kardinála (za Štěpánovy přítomnosti) v televizi, že on ho nezval, ani neví, o čem a proč budou jednat atd. Okamžitě nám říkali lidé: »Tak co, vy bezvěrci, když vám teče do bot, tak také lezete ke křížku.« Také nevidím hlavní důvod událostí roku 1989 ve zradě Gorbačova a Moskvy, jak se v shora uvedených dokumentech uvádí. Pokud se takto budeme vymlouvat sami před sebou, tak toho raději nechme. Protože co to je za hnutí, pokud absolutně závisí pouze na jednom člověku nebo jednom, i když důležitém, článku. Lze v tomto případě jistě oprávněně k tomuto postoji namítat, proč nepadlo společenské zřízení například na Kubě nebo v Číně?
      Nepochopil jsem ani výtky za neustálé omlouvání se za minulost. K omluvě sice došlo - v čase, kdy měla význam - a za řadu věcí také bylo potřeba se národu (nikoli současnému establishmentu) omluvit. A nebyly vysloveny jen omluvy, ale byly jasně uvedeny i přednosti, výhody a přínosy, které tento pokus o lepší společenský řád měl pro občany naší země. Rovněž nevím, proč je KSČM peskována za práci v parlamentu? A tak si zde dovolím citovat V. I. Lenina: »Poměr politické strany k vlastním chybám je jedním z nejdůležitějších a nejsprávnějších měřítek, jak vážně strana chápe své poslání a jak v praxi plní své povinnosti ke své třídě a k pracujícím masám. Otevřeně přiznat chybu, odhalit její příčiny, rozebrat situaci, ze které tato chyba vzešla, a bedlivě zvážit cesty k nápravě - to je rys strany, která vážně chápe své poslání.« A dále: »Parlamentarismus není v kapitalismu překonán, proto je strana revolučního proletariátu povinna účastnit se parlamentních voleb a boje na parlamentní tribuně«.
      Nechápu, proč nyní vyžadovat přihlášení se k 21 bodům Kominterny? Od té doby přece jen uplynul dost dlouhý čas a změnil se svět. Víme, že řada rozhodnutí Kominterny ani ve své době nebyla šťastná, a později se ukázalo, že pravdu měli ti, co byli Kominternou zprvu kritizováni a peskováni, jako například Šverma, ale třeba i Dimitrov, co se týče prosazování levé lidové fronty a odmítání teorie sociálfašismu v Německu.
      Nechápu ani připomínání významu J. V. Stalina v tak velkém rozsahu. Samozřejmě, není pro mě jen démonem zla, jak se ho pokouší líčit současná propaganda, a nejen ona. Ale rozhodně musím odmítat způsob vlády, který zavedl, ať už ve státě nebo ve straně, zejména potlačení vnitřní diskuse a kritiky. Stejně tak následné zatracování Chruščova. Myslím, že celá tato doba, a nejen ona, bude vyžadovat ještě mnoho rozborů a zamyšlení.
      Pod tímto úhlem pohledu je zapotřebí se i dívat na rok 1989. Jistě, tzv. vůdci a představitelé tohoto období neskonale oklamali občany naší země, používali polopravdy až vyložené lži a demagogii. Ale podívejme se na vše i z druhé strany. Pokud by bylo vše natolik v pořádku, jak jsme tvrdili předtím a jak je psáno i v těch shora uvedených dokumentech současné KSČ, neměli by tito plagiátoři vůbec žádnou šanci, lidi by je sami vyhnali.
      Uvedené materiály KSČ vyzývají ke spolupráci levice, což je jistě správné a nezbytné, pokud chceme zachránit pro současnou dobu alespoň část výdobytků, kterých bylo pro pracující dosaženo a které jsou tu pomaleji, tu razantněji likvidovány. Myslím si ale, že už existují organizační formy tuto spolupráci zajišťující. Pokud KSČ myslí svou výzvu vážně, co jí brání, aby se do nich zapojila a popřípadě zlepšila jejich činnost?
      Nepochopil jsem ve výzvě KSČ odvolávání se na marxismus-leninismus, a to způsobem, z něhož vyplývá, jakoby KSČM tyto teorie nerespektovala nebo z nich nevycházela, naopak je popírala a inklinovala k sociální demokracii. Nechci KSČ něco podsouvat, ale nabyl jsem dojmu, že se asi ani neobtěžovala srovnat programy KSČM a ČSSD. Rovněž mám za to, že se ani nezabývala vnitřním životem KSČM a nezná jej. Jinak by tuto výzvu nemohla myslet vážně, anebo pro ni měla zcela jiné důvody, než uvádí.

---

Haló noviny 2. 8. 2011

Rovní a rovnější

      Dovolte jeden malý poněkud zkrácený citát: „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. K zajištění těchto práv se ustavují vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou. Když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví svědčí o úmyslu podrobit si lid, pak je jeho právem, a přímo povinností takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti.“ Tolik část textu, ne z nějaké výzvy anarchistů nebo krajní levice, ale z prohlášení nezávislosti spojených států amerických ze dne 4. července 1776. Je to text starý 235 let, a dodnes aktuální. Doufám, že ani ÚPVZK nebude považovat tvůrce tohoto prohlášení za podezřelé z hlediska své činnosti.
      Obdobně řeší tuto otázku i naše ústava.
      A tak se sám sebe tážu, jak dalece je nám oprávněna vládnout vláda, kterou skoro osmdesát procent občanů nechce. Jak se srovnává s demokracií a rovností práv každého občana bez rozdílu, počínání této vlády v posledních měsících. Odboráři demonstrují a chtějí stávkovat, protože opatření vlády ohrožují běžný život občanů. Ale vláda křičí, nebudeme s nimi jednat, a už vůbec ne se starat o odstranění příčin, pro které tyto akce organizují, ale vymyslíme takový zákon, který jim to znemožní. KSČM v parlamentě a jinde kritizuje naše opatření a navrhuje svá řešení. Vláda to řeší silou svých sto patnácti hlasů, převálcuje ji v parlamentě, ale jednat s ní nebude. To ji raději zažaluje, aby ji soud zakázal. a jak vládě právní experti řekli, že to není možné podle práva, tak uložila ministrovi vnitra, aby ten nějaký důvod pro zákaz našel.
      Když jsem slyšel toto usnesení vlády, pojala mě hrůza, kam jsme se za těch dvacet dva let dostali. Najděte důvod pro zákaz toho či onoho. Kolikrát si tímto způsobem vypomáhaly diktátorské režimy. Prostě si našly důvod. Ale u nás, doufám a přes všechno věřím v platnost ústavy a nezávislost justice, tomu tak přece ještě jen není. a tak předpokládám, že ministr vnitra žádný důvod neshledá, rád bych napsal, ani hledat nebude. Ale tím už si nejsem tak jist. Zejména, když v těchto dnech byly zveřejněny průzkumy Factum Invenia o výsledku voleb, pokud by se konaly nyní. Moc průzkumům nevěřím, zejména srovnám-li průzkum a výsledky jarních voleb 2010, ale minimálně signalizují aspoň dynamiku a směr nálad veřejnosti. a potvrzují to, co slyšíme mezi lidmi. Naletěli jsme, ale to se jim povedlo jen jednou.
      Ten průzkum ukazuje i další věc. Levice tu může vládnout jedině jako celek, nebo ČSSD s KDU-ČSL a SZ, ale jen v případě tiché podpory KSČM. Nenastal čas jednat a zapomenout staré neshody? Za mého mládí se říkalo, když jsme přežili Bílou horu a Mnichov, přežijeme všechno na světě. Pokusme se vytvořit podmínky pro toto rčení.

---

Haló noviny 19. 7. 2011

Vláda se drží zuby nehty

      Vláda dospívá v těchto dnech k roku svého vládnutí. Přes odpor osmdesát pěti procent obyvatel, se svého postavení nehodlá zřeknout, a ukončit tak zoufalé potácení uvnitř, ale i navenek. Maně si člověk vzpomene na Kozinu, a jeho pozvání Lomikara do dne a do roka na Boží soud. Bohužel, pověsti už přestaly platit, a tak ještě chvíli musíme přetrpět následek manipulace a zneužití hlouposti některých voličů. Jsem zvědavý, jak se vláda s tím rokem neúspěchů a proher vyrovná. Samozřejmě nebude mluvit o krizi, korupci, nezaměstnaných, růstu státního dluhu, o ničem, co slibovala změnit. Bude hovořit o „reformách“, a zase jen reformách, které se jí díky, nyní už jen 114 hlasům, podařilo prosadit. Řekněme si tedy, co slovo reforma znamená.
      Slovník jazyka českého nám říká, že jde o slovo z latiny, a znamená změnu, směřující k nápravě, opravě. Slovník cizích slov je podrobnější, a píše, že jde o změnu, přeměnu nějakého stavu nebo řádu, směřující k jeho zlepšení, ale na rozdíl od revoluce se reforma nedotýká jeho podstaty. Myslím, že tím je řečeno vše. Záleží už pak jen v čí prospěch je reforma vedena, kvůli komu se toto zlepšení dělá. Řada voličů si bohužel myslila, že když jde o českou vládu, aspoň se tak nazývá, tak to bude ve prospěch občanů této země. Postupně se však dozvídáme, o nikoli, reformy jsou ve prospěch těch, kteří si je předplatili, a budou na ně mít i v budoucnosti.
      A tak asi vše, co nás čeká, a co k výročí uchopení moci pravicí od vlády uslyšíme, vyjádřil už pan Daniel Kaiser komentátor Lidových novin. To že s vládou a jejími opatřeními nesouhlasí takřka osmdesát pět procent občanů, je nepodstatné, protože u nás není přímá demokracie, ale zastupitelská. A proč by vláda měla ustupovat, když se jí podařilo zlomit VV, a donutit je, aby prosazovaly vládní nebo též koaliční politiku. Opravdu výstižné zhodnocení. Skoro jako rčení K. Marxe v 19. století, „volební právo za kapitalismu znamená, že si občané mohou jednou za čtyři roky vybrat toho, kdo je v dalším volebním období bude okrádat“.

---

Haló noviny 15. 7. 2011

Demagogie non plus ultra

      V úterý večer vysílali na ČT 2 druhý díl pořadu BBC, „Zapomenutý svět komunismu“, který pojednával o ČSR. Pořad se neopomenul snažit, aby vypadal objektivně, a tak dal několik vteřin i dvěma lidem, aby se vyjádřili, proč byl pro ně předpřevratový režim přínosem, a co pro ně a jim podobné občany znamenal. Těch několik sekund úplně stačilo, aby jejich názor zazněl velmi silně a ve zkratce ukázal přednosti tohoto pokusu o vytvoření lepší společnosti. Jinak byl dán prostor jen k hanění, i když nedosahovalo obvyklé stupidnosti podobných pořadů.
     Dech mi však vzaly dvě věci. Obvyklé řeči pana Havla o morálce a puči v roce 1948, mě už nemohly překvapit. Nic jiného od něj slyšet není. Ale jak se jeho slova o mravnosti a svobodě rozhodování občana vyrovnávají třeba se zákazem Spartakiády v roce 1990, na němž byl i on účasten. Tenkrát jako jeden z mnoha tvrdil, že na Spartakiádu byli cvičenci nahnáni, a po pádu režimu, nikdo z nich cvičit chtít nebude. Aby se dalo tomuto tvrzení věrohodnosti, museli cvičenci, kteří chtěli cvičit na Spartakiádě, se podepsat a tak potvrdit svůj zájem. Když se nás podepsala drtivá většina, byly povoleny jen místní a oblastní Spartakiády. Cvičit na Strahově, k údivu celého sportovního světa se zakázalo. Důvod se našel, bezpečnost cvičenců by byla na tomto stadionu ohrožena.
     Druhým překvapením bylo vyjádření paní Kubišové, že po sdělení matky o obsazování naší republiky v roce 1968, se nijak nevzrušovala. Myslila si totiž, že nás obsazují Američané, a byla tomu docela ráda. Tedy porušení suverenity je pouze tehdy, když nás obsazuje někdo, kdo se nám zrovna nelíbí? Jinak je to jedno, nebo dokonce v pořádku?
     Pořad se jmenuje „Zapomenutý svět komunismu“, a věřím, že zapomenutí na tento pokus o spravedlivější a lepší společnost, se všemi nedostatky, který tento pokus provázely, by se náramně řadě lidí hodilo. Ale k zapomenutí byli kdysi dávno odsouzeni Hus, Jeroným Pražský, husité, Giordano Bruno a tisíce dalších, ovšem bez trvalého úspěchu.

---

Haló noviny 24. 6. 2011

Vládní arogance

      Ve středu ráno jsme se dozvěděli, že vláda si najme agentury, které nám mají vysvětlit její „reformy“. Tedy ve zkratce řečeno, za naše peníze, protože hodnoty v této republice vytváří pouze a jen občané, nikoli vláda, si najme ty, kteří nás budou přesvědčovat, že nemáme „zdravý“ rozum, když nesouhlasíme s počínáním této vlády. Tedy, že osmdesát procent národa jsou úplní hlupáci, kteří nechtějí pochopit dobro, jež jim tato skupinka vyvolených přináší. Je s podivem, že těch nepoučitelných je tolik, nacházejí se ve všech skupinách občanů, bez rozdílu postavení, zaměstnání, pohlaví, politické příslušnosti, vzdělání a náboženství. Nyní již také i bez rozdílu věku.
      Vláda se pokouší buď o nemožné, nebo ztratila poslední zbytky normálního rozumu, nebo touha členů koalice vyjádřená lapidárně – každý den, který ještě zůstaneme je dobrý a po nás, ať přijde potopa – je tak silná, že převáží všechno. Nemine den, aby člověk neobdržel emailem nějakou zprávu o korupci, dopadu vládních „reforem“, vyhazování a mrhání se státními penězi atd. Dokonce se i v, až donedávna poslušných médiích, objevují tu a tam i první náznaky kritiky. Lidé demonstrují, stávkují, píší petice, vyjadřují svou nespokojenost. A vláda na všechna tato vyjádření reaguje buď pozicí mrtvého brouka, nebo pokusy o zkreslování veřejných akcí, a vyvolávání nevraživosti mezi lidmi. Ale měla by konečně pochopit, že to co se jí podařilo před volbami, kdy jí naletěla řada, zejména mladých lidí, už nezabírá. Nedávno se o podobné pokoušela použít proti lékařům, a až na pár nohsledů příliš neuspěla. Minulý týden brojila proti odborářům, a bylo až trapné, když se ve všech televizích objevoval jeden a týž člověk z dopravy, prohlašující, že on stávkovat nebude. Pár měšťáků se podařilo sbubnovat k protestům, ale to byl velmi žalostný výsledek. Mezi lidmi se volá po defenestraci a po novém zvonění klíči. Tak by měla vláda udělat jedinou možnou a správnou věc, kterou je ještě schopna udělat, a to podat demisi, a nevyhazovat další státní peníze na svou reklamu.

---

Haló noviny 1. 6. 2011

Hospoda

      »Udělám z té normální hospody perfektní restauraci,« zaslechl jsem kdysi novopečeného podnikatele.
      Udělal, ale s nevýhodou, která je ať u hospody nebo restaurace podstatnou: lidé mu do ní přestali chodit. Marně pátral proč. Vybavil se novým nábytkem, nádobím, výčepem, personálem a ani příliš nezdražil. A najednou prázdno, jen občas host, navíc odjinud. Místní chodili raději do nálevny ve sklepě. Chvíli se to pokoušel zvrátit cenovými akcemi, dívčí obsluhou ve čtvrtek nahoře bez. Strejci přišli, podívali se, napili se a - vrátili do nálevny. Tak toho onen podnikavec nechal, objevil se nový hospodský a lidi se začali vracet. Nikdo z nich nedokázal říci proč. Většina odpovědí zněla, že »nějak nám to tam tehdy nesedělo«.
      Hospoda, restaurace, bar, vinárna, restaurant, pohostinství, nálevna, výčep, lokál, šenkovna, pivnice…, nevím kolik názvů pro to existuje. Ať se jmenují jakkoli, většina z nás říká »půjdeme do hospody«. Občas se užívá »jdeme do vinárny«, ovšem mimořádně a ve většině se jedná o návštěvu za účasti dívek nebo žen. Chlapi jdou vždy do hospody nebo na pivo. Někdy na dvě, i když pak konečný počet nesouhlasí.
      Ptal jsem se kdysi strejdy, který byl hospodským, resp. v onom kraji se říkalo šenkýřem, v hospodě, která rodině patřila již v x-té generaci, co je nezbytné pro hospodu, aby tam lidé chodili. »To je blbá otázka, copak já vím?« zněla odpověď. První. Přece se ale zamyslel a mezi roznášením něco řekl: »Pivo, jeho kvalita«, »Prostředí«, »Jídlo«, »Ostatní štamgasti«, »Správná míra všeho«. Pokračoval v nekonečném výčtu podmínek, které dělají hospodu dobrou hospodou, a občas se ptal i chlapů u stolů. Opakoval jejich nápady, až nakonec přišel se smíchem a sdělil, co mu řekli u jednoho stolu: »Prý, že šenkýř, který dovede ožralého vyhodit tak, aby se ten těšil na druhý den, kdy ho zase vyhodí.« Potom už odpovědi ukončil, že nemá čas.
      Dodnes tak nevím, proč. Proč v některé hospodě se posadíme rádi, je nám dobře okamžitě, ač jsme tam předtím nikdy nebyli, a v jiné nás pálí hned všechno ve dveřích a jen žízeň nebo hlad nám zabrání otočit se a odejít.
      Hospoda je, zejména v Čechách, důležité, nezastupitelné zařízení. Je s podivem, proč se města a obce hospodami nechlubí, jako se chlubí zámky, radnicemi, kiny, divadly, sportovními areály, kulturními domy, historií. Bez hospod by nebylo ani těchto zařízení. Kde se všechno probere, přezkoumá, hledají se pro a proti a na vše se nakonec i přijme obecně platný názor. V hospodách. Úřední rozhodnutí a dokumenty se potom podepisují jinde. To je možná chyba. Důležitý je prvopočátek všeho a ten je zde.
      Projednává se tu sport, politika, veřejné záležitosti. Hledáme a nalézáme tady řemeslníky, dovíme se, kde a za kolik mají různé zboží. Takřka vždy se tu najde někdo, kdo zodpoví jakýkoliv dotaz.
      Tedy mužský dotaz. Neboť hospoda je převážně doménou mužů. Ti potřebují k projednávání něčeho sedět, občas upíjet, popřípadě kouřit. Začít s tématem, opustit jej a pak se k němu vrátit. To chce čas, pohodu, klid a nelze to řešit způsobem ženským. Ony své věci projednávají při nákupu, v určitém spěchu a napětí, jež plyne z nedostatku času, ať skutečného nebo předstíraného.
      Vše je dáno rozdílným přístupem žen a mužů k času. Ženy jej nikdy nemají, jsou pořád ve spěchu. I když stojí hodinu v diskusi před obchodem, tak každých pět minut vzpomenou, jak málo mají času a co je dnes ještě čeká, a pak pokračují v debatě dál. Žena, která by ostatním sdělila, že má dostatek času, by se stala podezřelou, jestli vůbec něco dělá. Naopak muži tvrdí, že si čas vždy dokážou udělat. Proto muži chodí do hospody, zatímco ženy zřídka. Proto je pro muže středem světa hospoda a pro ženy obchod a okolí. V hospodě se v klidu sedí, v obchodě se nervózně přešlapuje.
      Jaroslav Hašek řekl Frantovi Sauerovi, když ten mluvil o revoluci: »Revoluce, u nás? U nás revoluce vznikají u piva, v hospodách, a, bohužel, tam většinou i s vypitím posledního piva zanikají.« Rovněž se v Čechách tvrdilo, že »vláda, která zdraží pivo, do roka padne«. Nedokážu potvrdit ani vyvrátit některé z těchto rčení. Spíš je považuji za obraz a vyjádření důležitosti, které národ hospodám přikládá.
      Proto se podivuji výrazu, uváděným na začátku - »normální hospoda«, pronášeným s despektem. Neboť normální hospoda s dobrým hospodským nebo hospodskou je něco jako kultovní místo. Místo posvátného kamene nebo stromu máme výčepní pult, ke kterému však dál vzhlížíme s úctou. Zejména, když se nemůžeme dočkat piva. Hospodští – dobří – znají hosty stejně dobře jako kdysi šamani. Tehdejší projednávání a rozhodování se zužilo už jen na to projednávání. Rozhoduje se někde zcela jinde a také už ne svobodnými, ale většinou někomu poplatnými muži. Proto je dobře, že nám aspoň ta hospoda zůstala.

---

Haló noviny 31. 5. 2011

»Plzeň« vzorem

      Nevěřícně jsem hleděl na návrh reforem školství od jeho ministra, tiše jsem žasl a hlasitě nadával.
      To snad není možné, uklidňoval jsem se. Nyní přinesl skutečný důvod pro své rychlé odvolání, než se mu něco z toho podaří prosadit.
      Navrhuje vysokoškolský titul za pouhé dva roky. Vylepšuje tento návrh ještě tím, že odborníkům z praxe by stačilo pouze jen jednoleté vzdělání pro získání tzv. malého doktorátu za podmínky, že tento odborník má titul bakaláře. Nemuselo by být tedy magisterské vzdělání. Aby nebylo všemu konec, tak navrhuje ministr možnost přijmout na vysokou školu i uchazeče, který nemá maturitu. K zabezpečení průchodnosti těchto návrhů požaduje zrušit Akreditační komisi, která dosud uděluje akreditaci vysokým školám a dohlíží na kvalitu vzdělávání. Nahradit ji chce úřadem, tzv. Agenturou pro kvalitu vysokého školství, kdy jejího šéfa bude jmenovat prezident republiky. Nezapomněl zrušit sociální stipendia a zavést školné ve výši 20 000 Kč.
      Proti tomuto návrhu byla »Plzeň« ještě řádná škola. Myslím, že jde akci »každý Čech, pokud na to má peníze, vysokoškolákem nebo doktorem«. Je to asi reakce na zjištění, jak u nás vzdělanost a znalosti za posledních dvacet let upadají. Doženeme to tedy tituly. Kdysi Miloš Zeman hanil naše školství, dávaje nám za příklad Nepál, tím, že srovnával procento vysokoškoláků nikoli k počtu obyvatelstva, ale k počtu středoškoláků. Pak jsme, abychom ponížili školství před převratem, zavedli tříleté bakalářské studium a škrtem pera jsme měli najednou o řadu procent vysokoškoláků více. Nějak se nebral zřetel na to, že předtím existovalo tříleté pomaturitní studium, ale jeho absolventi byli stále počítáni do skupiny středoškoláků.
      Nyní tu máme výše uvedený návrh. Připomíná jednu z povídek M. M. Zosčenka z dvacátých let, v které ve zkratce píše, jak Serjoža jezdil z vesnice na všechny možné školy a školení. Pak, když přišla nabídka kurzu čtení a psaní, šli zase za Serjožou, ale ten odmítl, protože měl už těch škol dost. Nebo povídku Jaroslava Haška »Komisařem města Bugulmy«, kde potřeštěný velitel pluku bojuje proti negramotnosti tak, že vydá rozkaz, »kdo se do tří dnů nenaučí číst a psát, bude zastřelen«. Návrh reformy školství se směle může přiřadit k těmto povídkám. Je, bohužel, smutné, že oba autoři pracovali s nadsázkou, kdežto tento návrh je myšlen vážně. Tak mne napadlo, zda strana Věcí veřejných (VV) by se neměla nazývat stranou velkých volovin. Zkratka by mohla zůstat.

---

Haló noviny 30. 5. 2011

Proč ne dříve?

      Při nahlížení do internetu, mě v Novinkách.cz zaujal nadpis »Svrhli jsme komunismus, teď je na řadě korupční režim, vyzývá nová iniciativa.«
      I přečetl jsem si článek celý, a zjistil jsem, že nová iniciativa s názvem »Veřejnost proti korupci«, zveřejnila patnáctibodový seznam nutných změn. Mezi nimi je zpřísnění financování stran, zavedení majetkových přiznání, zrušení anonymních akcií či posílení možnosti zabavovat majetek získaný trestnou činností.
      Zarazil mě zde rozpor mezi chlubením se svržením komunismu a prosazováním v boji proti korupci návrhů KSČM, které však parlamentem nebyly přijaty. Snažil jsem se najít onen seznam celý, ale nepodařilo se mi to, a tak jsem se vrátil k článku, a přečetl jej pečlivěji. A tu jsem zjistil i řadu představitelů této iniciativy. Když jsem četl řadu jmen bývalých politiků a jejich hlásných trub, nestačil jsem se divit.
      Řada těchto lidí seděla v parlamentu. Proč tehdy, když měla možnost pouze zvednutím ruky a stisknutím tlačítka přijmout návrhy KSČM, které nyní uvádí v seznamu, tak neučinila? Proč tehdy se velká část z nich věnovala hlavně akcím, jako – ‚S komunisty se nemluví‘, nebo dělení stran na demokratické a nedemokratické, bez argumentů, jen pouhým opakováním slova? Co je vede nyní k sestavení onoho seznamu, a zvolení tak »úžasného« hesla, kterým pod jejich prapor láká pan Štern? Proč ještě nedávno někteří tvrdili, že nepříznivé jevy a skutečnosti provázející naši současnost, jsou pouze daní za demokracii? Myslí to opravdu vážně, ten boj s korupcí?
      Obávám se, že ne. Kdyby ano, museli by být adresnější a rozlišovat, kdo a jak se na korupci podílí. Která strana, který politik, a čím.
      Místo toho nás vybízí »pište politikům«, aniž by uvedli kterým. Tedy bojí se nebo nedokážou rozlišovat a konkretizovat, nebo nechtějí? Ať je to kterýkoliv z těchto naznačených důvodů, pak jejich počínání nemá smysl pro společnost, jen pro ně samé. A tak se sám sebe ptám, proč to vlastně dělají a zrovna tímto způsobem, a až tehdy, když jejich přímá možnost věci ovlivnit je podstatně snížena, neudržením se ve funkcích, z kterých mohli dosáhnout nyní proklamovaného cíle daleko snadněji.

---

Haló noviny 12. 5. 2011

Dogmatická je sama ČSSD

      V čekárně, ať čekáte na kohokoliv, lékaře, zubaře, holiče, nebo i vlak, se nudíte a hledáte, čím zkrátit čas. Našel jsem na stolku noviny, bylo to Právo, kdysi Rudé, nyní nezávislé, aniž by bylo uvedeno na čem nezávislé, a tak jsem v něm zalistoval. Zaujal mě nadpis »Pokud chce KSČM zvýšit vliv, nemůže setrvávat na dogmatech«. Tvůrcem tohoto moudra byl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Neodolal jsem, a hledal v čem, podle něj setrvávání na dogmatech, spočívá. Upřesnění bylo v odpovědi na otázku, zda vytvořením menšinové vlády s podporou KSČM, nedá pravici zbraň k nařčení, že chce vrátit komunisty k moci. On ihned reagoval, že se KSČM bez přejmenování, reforem, distancování od minulosti a změny zahraničně politické orientace do vlády nevrátí. Dále už tyto podmínky neupřesnil, ani nevysvětlil, co jimi míní, v čem konkrétně tyto podmínky spočívají.
      Nejsem politolog, ani se nepohybuji v tzv. vysoké politice, a proto jsem přemýšlel, co nám tím chce vlastně sdělit. Přejmenování mi bylo jasné, ale nevím, proč by se mělo udělat. Vymažeme snad slovo komunismus ze slovníku, a budeme jej vytečkovávat v literatuře, historii, politologii, ale třeba i v komunální politice? Jak se vyrovnáme s tímto problémem při návštěvách třeba Kypru, Francie, Itálie, Ruska, Číny, Indie a řady dalších zemí?
      Reformy? Myslel tím snad reformy Blaira, či Grosse? Nebo sdělení pravice, jak má vypadat moderní levicová strana? Nebo opoziční smlouvu, kterou nyní odmítl, ale, která v řadě krajských hejtmanství přetrvává v jiné podobě?
      Distancování od minulosti? Další zapeklitý problém. Od které části minulosti? Již KSČ se distancovala od nezákonných procesů a porušování socialistické zákonnosti. Jistě, mohla to učinit výrazněji a konkrétněji. KSČM pak se nejen distancovala, ale i omluvila za tyto věci, i za další, které byly v rozporu i s programem a cíli komunistického hnutí. Zůstala však dlužna zpracování rozboru, proč k těmto událostem a pokřivením došlo, co bylo jejich příčinou. Sama sobě a společnosti, nikoli současnému establishmentu. Ten požaduje úplně něco jiného. Vůbec ne oddělit od sebe, co v minulosti bylo špatného, a co bylo přínosem. Požadováno je zavrhnout absolutně všechno. Aby se nyní mohlo tvrdit, že nelze jinak, než jak se provádí politika a správa společnosti nyní. Hlavně jde o vymazání z paměti toho, že tu byla doba, kdy lidé žili beze strachu o zaměstnání, bez obav, co s nimi bude, když onemocní nebo zestárnou. Nebáli se po setmění vyjít na ulici. Když uložili peníze, tak si je mohli v případě potřeby vybrat. Zloději, podvodníci a násilníci byli souzeni a zavíráni, a způsobenou škodu museli poškozeným nahradit.
      Poslední podmínkou pana Sobotky je změna zahraničně politické orientace. Myslí tím snad, že máme oslavovat humanitární bombardování. Nebo napadení jiných států na základě uměle vyrobených a nepravdivých obvinění zpravodajskými službami. Prosazovat jinde u nás nyní uznávaný model státu zbraněmi.
      Nevím, co pan Sobotka a i jiní myslí skutečně svými požadavky, zahalenými do roušky slov, tak vznešeně a přitažlivě znějících. Ale pokud jim nedá konkrétní obsah, jsou to jen slova, slova, slova, jak kdysi řekl Hamlet. A možná, že o to právě jde. Zbavit slova jejich obsahu, ponechat jim pouze lesklý nátěr.

---

Haló noviny 5. 5. 2011

Komu vadí uctění práce a solidarity

      I přes důrazné varování všech tří hlavních televizních stanic o tom, co všechno člověku hrozí, pokud vyjde na 1. máje do ulic, se nás v Ústí nad Orlicí sešlo asi sto padesát.
      Hrozilo i počasí, vítr a zatažená obloha. Ale Svátek práce a lásky, toto setkání se známými vše nepříjemné rozptýlil. K dobré náladě přispěly hudba ze Skutče, taneční soubor z Třebovic a více mladých tváří, oproti minulosti. V několika vystoupeních se připomněly důvody, proč jsme se sešli. Byla zdůrazněna potřeba solidarity pracujících, ale i starých a mladých, nezbytnost postavit se veřejně proti současnému dění v naší republice. A i přes varování televizí, přes nepřízeň počasí, se nálada stále lepšila.
      Vzpomněl jsem si, jak jeden z otců privatizace - Tomáš Ježek - se před několika lety rozčiloval nad Prvním májem. Popuzoval ho tak, že se nezlobil jen na bývalé průvody nebo na naše současná setkávání, ale vyčetl i Máchovi jeho báseň Máj a v něm těch několik veršů o prvním máji. Nezapomněl napadnout Nerudu a jeho slavný fejeton. S despektem mluvil o jeho oslavách mimo hranice naší vlasti. Zkrátka zrušit, a dost. Tehdy jsem hned nechápal, proč. Jak se může někdo zlobit na nějaký den, vždyť se můžeme scházet kdykoliv jindy. Asi to nebylo kvůli tomu dni jako takovému, ale kvůli těm projevům solidarity a odhodlání, pojmenování dění kolem nás správnými slovy, která v tento den zazní nějak výrazněji, a odnesli to i Mácha s Nerudou.

---

Haló noviny 12. 4. 2011

Čeho je moc, toho je příliš

      Vládnoucí koalice, už vůbec nevládne, pouze řeší, respektive se pokouší řešit problémy svých členů. Jeden týden je to ten, druhý týden onen. Hned se spojují ti dva menší, aby se za pár dnů zase spojovali ti dva větší. Je to jak při hře dětí na pískovišti, nějaký důvod k hádce a potom zase k usmíření se najde. Škoda jen, že chybí někdo dospělý, aby je umravnil, pokud je to vůbec možné. Ještě minulý týden byl případem ministr Vondra. Tento týden je případem ministr Bárta, potažmo VV a její ministři. A člověk přemítá, co bude týden příští. Co se dohodne nebo nedohodne přes víkend, a co v pondělí domluví premiér s prezidentem. Co se vlastně stalo, nikdo neví, myslím z občanů. Informace stíhá informaci, jedna protichůdnější druhé. Ať už jí říká, kdo chce. A tak se nezbývá než vrátit k starému římskému rčení, v čí prospěch se dělo nebo děje to či ono, a kdo co kdy tvrdil. I když je to stále obtížnější. Ještě do pátku si většina politiků ukládala bobříka mlčení. Vždy mnohomluvná, a každý problém doširoka rozvádějící předsedkyně parlamentu Němcová, se najednou brání cokoliv odpovědět. Stejně tak paní Kočí, jež nikdy nešetřila obecnými proklamacemi, na dotaz ČT odpověděla dvěma větami, jež svou naučeností a strojeností přímo hýřily a pak rychle odhopkala pryč, aby nemusela ani náhodou odpovídat dál. Pana Tluchoře se raději nikdo na nic neptal. Premiér byl nedostižný. Jedině pan John nám vysvětlil, v čem spočívá mravní síla ministra Bárty.
      V pátek dopoledne se již začali vyjadřovat odborníci na slovo vzatí. Byli to zejména redaktoři ČT, hospodářských novin a Respektu. Všechno je jinak, tato myšlenka prolínala jejich slovy, a člověka mimoděk napadlo, jsou to opravdu titíž, co nám ještě ani ne před měsícem, tvrdili, jak je všechno v pořádku. Probudila se i ČSSD a mluvila o vyslovení nedůvěry vládě, ač ještě předcházející týden návrh KSČM na vyslovení nedůvěry vládě odmítala.
      Nakonec se rozpovídala i paní Kočí, asi ke své škodě. Srovnáme-li její jednotlivé výpovědi o tom, jak jí byla vstrčena obálka s údajným úplatkem, a jak s ní dál nakládala, tak pokaždé je vše zcela jinak. Navíc, nedokážu si představit, jak lze obálku napěchovanou bankovkami v hodnotě půl miliónu strčit nepozorovaně do desek.
      Jak si asi představuje řešení ODS a TOP 09, nechci předjímat. Podle dosavadních prohlášení jejich představitelů, ale i představitelů VV, to vypadá na dvojkoalici. Ta ovšem už nebude mít pohodlnou většinu 118 hlasů, ale jen menšinu 94 hlasů. Jak bylo dosud obvyklé, bude spoléhat na nějaké ty zrovna prozřevší poslance, zlé jazyky říkají koupené. Ale jejich počet se zatím jeví nedostatečný, jedná se o tři, možná pět, a to nestačí. A tak by bylo možná nejlepší, kdyby místo návrhu na odvolání jednoho či tří ministrů, podal premiér Nečas demisi svou, a tím i tedy celé vlády. Vždyť za ten rok, co je tato vláda u moci, mimo arogance moci, hádek mezi sebou, dalšího prohlubování krize a zadlužování, toho příliš neukázala.

---

Haló noviny 12. 4. 2011

Předseda ODS je nenahraditelný?

      Takřka dokonalý obraz české politiky, ale i médií, nám poskytly nedělní Otázky Václava Moravce na ČT.
      Již několik týdnů jde vláda z jednoho skandálu do druhého. Státní dluh roste, ač koaliční vláda slibovala pravý opak. Korupce vesele bují. Vládě, které nedůvěřují dvě třetiny občanů, hrozí rozpad, ale premiér pozvaný do televize, aby věci vysvětlil, nepřijde. Později se objeví zpráva o jeho nemoci. Budiž, je to možné. Ale cožpak v takovéto situaci nepovažuje za nutné, aby ho někdo jiný z ODS zastoupil? Jindy se členové ODS na obrazovce jen hemží. V poslední době, kdy je třeba odpovídat na konkrétní otázky, se však nějak vytrácejí. Ono se totiž na určité věci velmi těžko odpovídá, pokud na ně lze bez uzardění vůbec odpovědět. Stejně tak odmítli přijít aktéři poslední aféry. Proč asi? Byli též nemocní, nebo nechtěli pronášet svá obvinění tváří v tvář? Tak nám ČT nabídla ministra zahraničí, zatím ministra vnitra a rezignujícího ministra dopravy. Vedle toho předsedu ČSSD, předsedu ČMKOS, dva politology a jednoho ekonoma.
      Česká televize se to, proč nepozvala zástupce další parlamentní strany - KSČM, ani nenamáhala vysvětlit. Diváka mohlo bezděky napadnout, jestli to není kvůli tomu, aby věci a jejich příčiny nebyly před národem správně pojmenovány.
      Tak jsme viděli snahu zachránit alespoň slovy, co se dá. Byla citována Ústava, uváděny rozdíly mezi trestní a politickou odpovědností. Byly pronášeny výmluvy na čas, kterého má vláda tak málo, aby mohla konečně něco udělat a se svými návrhy seznámit veřejnost a též jí je vysvětlit. Veřejnost totiž nějak nechce chápat, proč má doplácet na všechno, aniž by to zavinila. Byly vedeny řeči o boji s korupcí způsobem, jako by to bylo něco, co se před krátkým časem vymklo kontrole. Asi velký kus pravdy měl politolog Jiří Pehe, když zmínil, že politická korupce byla systémově založena a praktikována již minimálně před deseti lety. Nikomu však, až na přibližně deset miliónů občanů, dosud příliš nevadila.
      Byla i řeč o předčasných volbách, do kterých se nikomu z koalice příliš nechce, což je za současné situace pro ni logické. Upozorňuje se na náklady stran při volbách. Proč tedy, když jim tyto náklady najednou tak vadí, poslanci nesouhlasili s návrhem KSČM na stanovení limitu pro financování volebních nákladů? Asi ze stejných důvodů, proč nesouhlasili s majetkovým přiznáním. Nebo třeba s referendem, či s odvoláním ministrů své strany.
      Tady se, vedle obrazu bídy politiky, ukazuje i obraz většiny médií v naší zemi. Místo toho, aby o těchto věcech čtenáře a diváky informovaly, tak je většinou zastírají, nebo nabízejí místo zpráv bulvár či zástupný kvazi problém. Je skutečně nejvyšší čas vládu spíš řečníků vyměnit za vládu dělnou. V tom mají sdělovací prostředky své nezastupitelné místo, chtějí-li této zemi aspoň trochu pomoci, a nikoli jen svým majitelům a inzerentům.

---

Haló noviny 31. 3. 2011

Když má vedení dlouhé vedení

     Nechci být špatným prorokem, ale po posledních Otázkách Václava Moravce jsem nabyl dojmu, že se moc nového nestane.
     Myslím ve vládě. A i ve všem, co slibovala, resp. co slibovali účastníci současné koalice nejen před volbami, ale dokonce i dost dlouho ještě po nich: snížení zadlužení, odpovědný rozpočet, odstranění korupce.
     Tři nosná hesla - a co je z nich takřka po roce? Pořád jenom hesla. Jinak se nic nestalo, aspoň v tomto směru. Vlastně jedna věc ano. Vznikla nadace na pomoc těm, kteří budou bojovat nebo vystoupí proti korupci. Jak tato nadace asi může dlouho vydržet a co přinese, nikdo neví. Podle rozhovoru s jejími zakladateli, to neví ani oni.
     Přesvědčili mne o tom zástupci K9. Bylo až k pláči, jak se předsedové poslaneckých klubů obou menších stran rozčilovali nad jednáním pana ministra obrany Alexandra Vondry, ale zároveň prohlašovali, že K9 je pro ně takřka svatá a nepřipustí její rozpad. Po tak zásadních prohlášeních představitelů TOP 09 a VV před několika dny, nejde jen o obrat, ale o trojité salto mortale. Jediný z účastníků, který nechápal tuto nabídku, tuto široce rozevřenou náruč souputníků, byl pan Petr Tluchoř. Věčně opakoval, že do ODS se nikdo navážet nebude a nechápal, že bylo řečeno jasně, pan Vondra může být místopředsedou vlády, může být ministrem, může být čímkoliv na světě, jen ať nechodí jako zástupce ODS do K9. Aby ostatní koaliční partneři mohli volat, jak jsou zásadoví a všechny své síly věnují naplnění oněch třech hesel.
     Tak jsem zvědavý, jak ODS naloží s touto nabídkou. Zda se svou pověstnou arogancí, anebo nám zahraje také nějaké divadlo.

---

Haló noviny 16. 3. 2011

Co si lze a nelze pamatovat, a co nelze vysvětlit

     V Otázkách Václava Moravce mne zaujal exministr Jiří Rusnok výrokem, že lidé si nepamatují, jak se měnila DPH. Má pravdu, ale vím, že nedávno stál rohlík a houska 1,50 Kč, nyní rohlík 2 Kč a houska 2,50 Kč. Mléko stálo 11,90 Kč, nyní 14,90 Kč. Chleba stál 20,90 Kč, nyní 26,90 Kč. Vepřové je o 10 až 20 Kč, hovězí až 40 Kč dražší. Srovnávám jen ceny loni a nyní, ne před 20 lety. Vezměme si třeba i správní poplatky. Za převod nemovitostí se platilo 0,075% z ceny. Pak kvůli zjednodušení, byť výpočet zvládl žák základní školy, se zavedlo jednotných 500 Kč, ať prodáváte garáž za 100 tisíc, nebo obchodní dům za sto miliónů či miliardu. Pak se nelze divit, že vláda se opožďuje s vysvětlováním. Jak by mohla podobné věci vysvětlit?

---

Haló noviny 23. 2. 2011

Svobodně vlastnit své, ale také - cizí

      V minulých dnech mne při ranním prohlížení zpráv nejvíce zaujala zpráva o návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o povinném spoření na důchod u soukromých penzijních fondů.
     S naspořenými penězi nebude vůbec disponovat ten, kdo je tam vloží, ale pouze a jedině penzijní fond. Člověk nebude moci peníze vybrat, ale bude mu vyměřen důchod, a ten mu bude vyplácen do jeho smrti. Pokud zemře dříve, peníze zůstanou fondu, nestanou se předmětem dědictví. Tak nějak by mne zajímalo, kdo bude tyto penzijní fondy vlastnit, a kdo bude v jejich orgánech. A jak je možné, že v zemi, kde je proklamováno několikrát denně absolutní svoboda nakládání se svým majetkem, se činí pokus, aby občané bez jakékoliv záruky a jistoty, byli povinni odevzdávat své peníze jiným občanům, kteří měli štěstí, že jsou někoho známí, nebo že si založili peněžní ústav.

---

Radě pro rozhlasové a televizní vysílání 15. 2 .2011

Otevřený dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

      Po dnešních událostech ČT a vystoupení pana poslance Šnajdra, mám dotaz, zda není nejvyšší čas, aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zasáhla v rámci své kompetence. Měla by veřejnoprávní ČT přimět, aby konečně přestala s komentáři a výklady toho, co chtějí lékaři, lidmi typu pana Šnajdra. Místo těchto nedůstojných a zavádějících řečnických cvičení, by měla uveřejnit oněch 13 bodů, které lékaři kladli jako své požadavky na reformu zdravotnictví. Jedině tak si veřejnost bude moci udělat nezkreslený obraz o tom, o co komu jde. Komu o reformu vedoucí ke zlepšení zdravotní péče, a komu o peníze. Od vyhlášení oněch 13 bodů nebyly tyto divákovi na ČT předloženy.
     Místo toho je zasypáván názory určité části politiků, které ani otrlí redaktoři nedokáží přimět ke konkrétním a seriozním odpovědím. Místo aby byl divák informován serozně, tak je zasypáván nechutnými zkazkami, které místo aby spěly k řešení problémů a sporů, tak spor ještě vyhrocují. Pan Šnajdr měl možnost několik let dokázat na ministerstvu, jak se dá zdravotnictví zlepšit. Z pozice pacienta si myslím, že nedokázal v péči o pacienta přispět ničím. Je to možná i otázka pohledu, komu a čemu mají peníze vkládané do zdravotnictví vlastně sloužit. Z toho důvodu žádám zdvořile, aby bylo uveřejněno oněch 13 bodů, které předložili lékaři a přestalo se s jejich nedůstojným pomlouváním. Dovoluji si závěrem upozornit, že když se takřka celý rok v tomto směru, mimo pomluv a osočování, nic nedělalo, tak už je jen 14 dní času na záchranu aspoň nejhorších věcí. I za tu dobu, se při dobré vůli, dá mnoho udělat.
     Plán "B", nebo jak se mu říká, je nesmysl a pacienty rozhodně nespasí. To říkám s plnou vážností, i když lékař ani já, ani nikdo v rodině není, ale používáme selský rozum.

Odpověď Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z 8. 3. 2011

Sp. zn./Ident.: 0176(2011)
Č.j.: BUR/907/2011
Zasedání Rady č. 4 - 2011 / poř.č.: 42

Věc: odpověď na dopis (e-mail) č.j. 1703/2011

      Vážený pane, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) projednala na svém 4. zasedání, konaném ve dnech 8.–9. března 2011, Váš dopis, jímž reagujete na vystoupení poslance M. Šnajdra ve vysílání České televize (nejednalo se o pořad Události, jak uvádíte, ale o pořad Události, komentáře, odvysílaný v úterý 15. února 2011 ve 22:00 hodin). Žádáte Radu o zásah proti vysílání výkladů požadavků protestujících lékařů v podání lidí typu poslance M. Šnajdra v České televizi.
     Vaše podání se týká prvního ze tří témat pořadu Události, komentáře, v němž moderátor Martin Veselovský hovořil se dvěma hosty, kterými byli poslanec za Občanskou demokratickou stranu Marek Šnajdr a člen předsednictva Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů Miloš Voleman. Kromě rozhovoru s hosty obsahovalo téma vložené záznamy vystoupení ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) a prezidenta ČLK Milana Kubka po jednání, na kterém byl přijat návrh memoranda řešícího aktuální situaci ve zdravotnictví. V obraze byl vložen titulek s citací části textu prohlášení senátorského klubu ODS, titulek s body návrhu memoranda o úpravě poměrů ve zdravotnictví, titulek s citací části vyjádření prezidentky České asociace sester Dany Juráskové atd. V diskusi samotné byl poskytnut rovnocenný prostor oběma hostům, kteří reprezentovali různé pohledy na téma diskuse. Vyjádření hostů byla doplněna záznamy vyjádření ministra zdravotnictví Leoše Hegera a prezidenta ČLK Milana Kubka a vícerými textovými citacemi a přehledy k vývoji jednání o řešení situace ve zdravotnictví, které rozšířily zpracování tématu o další úhly pohledu a informace. Zpracování tématu se na základě monitoringu jeví jako vyvážené. Rada neshledala důvody k zahájení správního řízení z moci úřední.
     Dodávám, že Rada nemůže zajistit uveřejnění „13 bodů, které lékaři kladli jako své požadavky na reformu zdravotnictví“, jak žádáte. Do dramaturgie provozovatelů není Rada oprávněna zasahovat, tj. nemůže přikázat odvysílání nějakého pořadu či zprávy. Posláním Rady je dohlížet na dodržování zákona č. 231/2001 Sb., o vysílání, a to zpětně.
     Děkuji Vám za Váš dopis, vážíme si Vašeho zájmu o problematiku televizního vysílání. Mohu Vás ujistit, že Rada průběžně monitoruje vysílání všech provozovatelů a vyhodnocuje, zda jsou v souladu se zněním zákona č. 231/2001 Sb., a pokud dojde k závěru, že došlo 907-1k porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, uplatní vůči provozovateli příslušné postupy v souladu se svými pravomocemi.

S pozdravem V Praze dne: 8.3.2011 JUDr. Kateřina Kalistová předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

---

Haló noviny 15. 2 .2011

Ono to ale nepomůže

      Vzpomínám, jak současný establishment hlásal po roce 1989 zejména dvě hesla, a to »nejsme jako oni« a »pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí«. Aspoň formálně je dodržovat nedokázal ani rok. Porovnám-li průběh represivních zákonů režimu před převratem a režimu po převratu 1989, docházím ke smutnému zjištění. Zatímco v předpřevratovém režimu represe postupně klesala, v popřevratovém režimu stále roste. Není to nic nového. Všechny režimy v dějinách, když stát chudnul, zadlužoval se, lidé měli čím dál tím výše do žlabu, nepřišly na nic jiného než to svádět nejprve na někoho jiného, pak se pokusit odvrátit pozornost od problému, vymýšlením si problémů zástupných, a nakonec zesílit represi proti nějaké skupině obyvatel. Ono to ale nikdy nepomůže trvale.

---

Haló noviny 3. 2 .2011

Mediální manipulace okolo lékařů

     Kdo má vlastně pravdu? Lékaři nebo vláda? To patrně nikdo v tomto státě už neví. Z televize a rozhlasu se již několik dnů dovídáme pouze jediné: návrhy druhé strany jsou nepřijatelné. Tu řekne LOK a odbory, jindy zase ministr zdravotnictví. Marně ale čekáme na to, kdy nám někdo sdělí, jaké ty návrhy vlastně byly. Zbytečně hledáme na internetu, snažíme se něco zjistit při dalších zprávách, ať v rozhlasu nebo na ČT 24.
     Obsahová informační blokáda je prostě dokonalá. Aby naše názory se posunovaly správným směrem, je nám takřka denně ukazován opilý lékař a jím ohrožení pacienti. Je jim věnováno daleko více vysílacího času než zprávě, co konkrétně požadují lékaři, a co nabízí vláda. Pak pan prezident pochválí sestřičky za jejich prohlášení, respektive prohlášení paní Dany Juráskové za zdravotní sestry, že ony žádné peníze přidat nechtějí. Vzápětí se dozvídáme, že z vládou poskytnutých dvou miliard do zdravotnictví nechtějí dát lékaři, až na výjimky, nic na mzdy ostatního zdravotnického personálu. A tak pořád dokola.
     Nic o lékové politice, nic o privatizaci, pouze, že ze soukromých nemocnic žádný lékař neodešel. Nic o výběrových řízeních na přístroje, zařízení. Jen a stále, že lékaři chtějí vyšší mzdy. Dokonce jsem četl kdesi, že chtějí mít mzdy jak ústavní činitelé. Možná třeba i jako finančníci. Bylo to uváděno velmi rozhorleně.
     Nevím, proč taková zloba. Donedávna se u nás mluvilo o nepřípustné závisti, když někdo s desetitisícovým platem, který ještě občas nedostával, se podivoval, proč má mít někdo plat milionový. Tak přemýšlím, kdy je plat přiměřený a kdy nepřiměřený a kdy je ultimátem odborářů nebo jiné skupiny zaměstnanců. Marně, ty jemné nuance nedokážu pochopit. K tomu si ještě myslím, proč by lékaři nemohli mít platy jako ústavní činitelé nebo finančníci - za podmínky, že i ostatní pracovníci ve zdravotnictví budou mít odpovídající platy. Rozhodně jsou platnější pro společnost než velká část politiků a finančníků a patrně toho pokazili daleko méně než oni, pominu-li opilé lékaře, nám nyní předváděné.

---

Haló noviny 4.1.2011

Na Hradě neví to, co v nejposlednější hospodě

     Jako každý rok, měl i letos prezident Václav Klaus svůj novoroční projev. Cítil jsem se jím zaskočen, asi jako řada dalších občanů. Prezident se nás snažil přesvědčit, že to, co vláda činí, dobře činí, a že se musí splatit dluhy, které jsme nadělali. Buď omylem, nebo z nevraživosti k zeleným bezděky přiznal, jakým způsobem tyto dluhy vznikaly. Mocipáni tohoto státu nějak chybně rozhodli. Například tím, že zaručí výši zisků po řadu let podnikatelům. Pan prezident zmínil jen elektřinu, respektive její výrobu z obnovitelných zdrojů. Tedy někdo, přes všechny nepříznivé dopady, bude mít zisk a občan, běžný smrtelník, to bude splácet.
     Kdyby to byla jen ta elektřina, člověk si už ze zoufalství posteskne. Ale jen ona to není. Takřka bez nadsázky se dá říci, že kterékoliv opatření přijaté establishmentem naší země za posledních dvacet let znamenalo pro lidi povinnost platit za řadu věcí mnohem víc a pro pár vyvolených další majetek nebo zisk. Ne, nebylo to pouze v letech 2004 až 2007, jak uváděl pan prezident. Bylo tomu předtím i potom.
     Nazývat reformami tato opatření a další, která jsou připravována, je poněkud zavádějící. Výsledkem reformy by mělo být vždy zlepšení stavu pro většinu, ne jen pro některé. Zlepšení ale nevidíme zatím žádná, aspoň pro nás, normální občany.
     To není otázka ani odpověď několika kverulantů, jak rovněž zmínil pan prezident. To je prostá skutečnost. Vždy platívalo, a někde dosud platí, že za dluhy občana neodpovídá stát a občan neodpovídá za dluhy státu. Pokud je sám nezavinil. Proč tedy u nás je tomu naopak? Představiteli našeho státu je toto však vydáváno za něco normálního. Opravdu si myslí, že lidé nedosahující ani průměrného platu si žijí nad poměry a jsou placeni více, než si zaslouží? Zatím to žádný z mocipánů přímo neřekl, ale z jejich jiných prohlášení to vyplývá. Proč by jinak museli tito lidé platit ty dluhy? I v nejposlednější venkovské hospodě platí vždy ten, kdo poručí. Je to velmi jednoduché a staré pravidlo. Možná by bylo dobré se k němu vrátit a ne nám říci, že si musíme znovu utáhnout opasky, a slíbit, že budoucnost bude snad příznivější.
     Při přání pana prezidenta nám všeho nejlepšího v příštím roce a po vysvětlení, proč máme platit dluhy, které jsme neudělali, a po tvrzení, že po dalších reformách už bude vše v pořádku, se mi vybavila podobná dojemná starost o blaho poddaných, když Ferdinand II. ve svém patentu z roku 1627 nařizuje přestup ke katolictví, protože dospěl k názoru, že nejlépe bylo lidem tehdy, když tu byla jedině tato církev. A rovněž vzpomněl v patentu i to kverulantství.

---

Haló noviny 7.12.2010

Nesrovnatelné srovnávání

     Přečetl jsem si na internetu článek Magdalény Krajmerové »Jak se bydlelo před 50 lety«, který končí její otázkou - opravdu se vám po tomto období stýská a myslíte si, že to byla zlatá léta? Musím po pravdě odpovědět, že ano - do určité míry se mi po tomto období opravdu stýská.
     A nejen proto, že jsem byl tehdy mladý, zrovna jsem se ženil a budoucnost tzv. ležela přede mnou. Neznám paní Krajmerovou, a tak nevím, zda to, co napsala, prožila sama nebo má zprostředkované informace. V prvním případě má špatnou paměť, v druhém špatného informátora. Nebo záměrně chtěla uvedené období dehonestovat, jak je nyní zvykem. Podtextem tohoto článku nutí čtenáře srovnávat zařízení roku 2010 s rokem 1960. To má stejnou vypovídací schopnost, jako bychom rok 1960 srovnávali s rokem 1910. Také je dělí 50 let. Tedy 50 let rozdílu nejen v produktivitě výroby, ale i vývoji techniky, nových materiálů a všeobecném rozvoji. Ale budiž, když srovnávat, tak lze srovnávat.
     Autorka se v článku dopouští řady chyb, doufám, že nevědomých, na některé věci zapomíná nebo uvádí jinak, než skutečně byly.
     Třeba v otázce bytů zcela vynechala byty podnikové, které byly přidělovány zaměstnancům některých podniků. Nebylo jich příliš, ale byly u řady podniků. Za přidělení se zaměstnanec musel podniku upsat, že v něm bude pracovat 10 let. Měl jsem tehdy štěstí, že jsem v takovém podniku pracoval a byt takto získal. Nájemné včetně elektřiny, vody a odpadů bylo asi 150 Kčs měsíčně. Pokud by zaměstnanec pro podnik přestal pracovat, měl byt uvolnit, což se v řadě případů nestalo a bydlel tam do přidělení jiného bytu dál.
     Družstevní byty stály podle velikosti od 17 000 do 40 000 Kčs. Byly, stejně jako nové byty, menší, ale plochu měly vesměs větší, než autorka uvádí. Většinou dvoupokojové měly kolem 50 až 60 m2, třípokojové kolem 80 m2. V současnosti stavěné byty nemají podlahovou plochu nijak výrazně vyšší a částka, kterou tenkrát zájemce dával za celý byt, stačí nyní sotva na 1 až 2 m2 podlahové plochy.
     Nábytek, zařízení a vybavení bytu včetně nádobí, záclon atd. nás tehdy přišlo na 17 000 Kčs. Měli jsme uspořeno 10 000 a 7000 Kčs jsme si půjčili. Půjčka byla účelová na nábytek do obývacího pokoje. Probíhala tak, že jsme zašli do prodejny s potvrzením o příjmu a s občanskými průkazy a asi za tři dny nám nábytek dovezli. Úrok byl asi 2 %, v případě dřívějšího zaplacení se již dál nepočítal, natož aby byla nějaká sankce. Akorát televizi jsme si kupovali až za rok. Co se týče kvality, ložnici máme dodnes.
     Co se týče kuchyňského robotu, je skutečností, že byl větší, než jsou dnešní roboty. Není ale pravdou, že měl cenu několika měsíčních platů. Stál tehdy asi 1500 Kčs. Nebyl ani na pořadník, jak píše autorka. Normálně jsme jej koupili a byl funkční ještě před třemi lety, kdy jsme jej vyhazovali. Na pořadník, pokud se pamatuji, byly auta, motocykly, automatické pračky. Těžko k dostání byly šicí stroje a zpočátku barevné televize.
     Nechápu smysl věty, že v roce 1960 byla dokončena elektrifikace, a tak si domácnosti mohly konečně pořizovat elektrické spotřebiče. V uvedeném roce byla elektrifikována poslední vesnice na východním Slovensku. Jinak celý stát byl elektrifikován daleko dříve, většinou už brzy po válce. Města již před válkou.
     Co se týče uvedených průměrných platů a ceny televize, jde o zavádějící čísla. Televize tehdy stála asi 3000 Kčs, záleželo na tom, o jakou šlo. Dělal jsem tehdy v potravinářském průmyslu a průměrné platy tam byly okolo 1700 Kčs. V zemědělství byly o něco nižší, ale vedle mzdy byly ještě tzv. naturálie. Rovněž hodně záleželo na úspěšnosti JZD. Ostatní uvedené průměrné platy neznám, takže se k nim nemohu vyjadřovat.
     Mohl bych ještě pokračovat, že tehdy stál lístek do kina 2 Kčs, do divadla do 20 Kčs, košile 35 Kčs, knížky kolem 20 Kčs, oběd v závodní jídelně 2,50 Kčs, v restauraci do 10 Kčs, pivo 1,20 koruny, léky byly zadarmo atd.
     Jak jsem však již uvedl, srovnávat úroveň s odstupem 50 let je nesmysl. A je velmi smutné, když ještě je třeba tu minulou skutečnost upravovat, aby nám dnešní skutečnost připadala lepší.

---

Haló noviny 4.11.2010

Konec hry na demokracii

     Skončila v České republice parlamentní demokracie? Respektive skončila v naší zemi hra na demokracii? Asi ano.
     Záběry a zprávy z jednání Poslanecké sněmovny v úterý 2. listopadu 2010 nás o tom přesvědčily. Pravice, která má svých 118 hlasů jistých, a dělá si co chce, tu převálcovala levici. Aspoň pro tento den a nejbližší dny příští. Potvrdila svoji zásadu, kdo má peníze, má i právo. Čím více má těchto peněz, má i více práva. A naopak, čím má méně peněz, má i méně práv. To nemůže zakrýt žádnými prohlášeními nebo překrucováním faktů. Ještě nedávno tvrdila - demokracie znamená, že většina ctí i práva menšiny. Ale těch 118 hlasů je příliš lákavých, a tak establishment nedokázal odolat pokušení, aby si neprosadil bezohledně, nejen k právu, ale i běžné etice, to co chtěl. Ve svých důsledcích to znamená, mnohem více utáhnout šrouby, aby bohatší byli ještě bohatšími a chudé a střední vrstvy jim jejich zbohatnutí zaplatily. Byli jak opilí prosazením svých zájmů a odměňovali se takřka skandovaným potleskem.
     Nevím, čím si jsou tak jistí. Vždyť už senátní volby ukázaly, že lidé se nechali ohloupit na jaře, ale na podzim už měli své první zkušenosti a rozhodli jinak. Samozřejmě nemohli již zvrátit jarní poblouznění, ale pravice by se snad měla zamyslet, a ne rychle dokazovat, že je ještě neurvalejší, než jsme si původně mysleli. Možná by si mohli přečíst nějakou pohádku, popřípadě vzhledem ke svému zaměření, nějakou kovbojku. A tam by se dozvěděli, že vždycky nakonec zvítězí spravedlnost, ať dělají falešní hráči, co chtějí.

---

Haló noviny 2.11.2010

Nejpůsobivější volební nástroj

     Využil jsem internetu a pustil si záznam z jednání Poslanecké sněmovny o rozpočtu. Necítím potřebu se k němu již vyjadřovat, pregnantněji tak učinili poslanci KSČM a někteří poslanci ČSSD. Bohužel, pro naše občany, jim pravice odmítla naslouchat, natož je brát na vědomí.
     Chci se vyslovit k vystoupení poslance ODS Petra Tluchoře, který se obracel tu k levici, tu k pravici, aby je káral a zahrnoval svými výplody, jež nazvat demagogií nejhrubšího zrna absolutně nestačí.
     Hovořil o strachu. O tom, že na strachu je založen stát. Varoval otcovsky občany, že levice je bude chtít strašit vším možným, aby zabránila pravici splnit její poslání. A aby se nebáli, protože je tu ODS a ostatní pravice, která vše zvládne.
     Bylo by to úsměvné, kdyby nešlo o tolik. Stačí si jen vzpomenout na léta kolem převratu. Také tenkrát tito politici, v čele s Václavem Havlem, používali stejná klišé. Budou vás strašit nezaměstnaností, zpoplatněním zdravotnictví a školství, ztrátou sociálních a životních jistot, říkali na adresu levice a dodávali, abychom jí nevěřili, že za čtyři roky se dostaneme na úroveň vyspělých západních států, stačí si jen utáhnout opasky. Tehdy lidé naletěli, vždyť předestření naděje na lepší se vždy tak nádherně poslouchá. Později nastalo rozčarování, které se vysvětlilo »blbou náladou«. Ne tím, že lidé přišli o 70 % státního majetku, jehož výtěžek se do té doby používal na »zanedbatelné« sociální a životní jistoty, na zdravotnictví a školství atd. Že v zemi vzrostla kriminalita, korupce, že se ztrácí právní jistota? To prý nebylo příčinou. Tou byla »blbá nálada«, která vznikla jaksi sama o sobě, z ničeho nic.
     Není to tak dlouho, co současný ministr financí vykřikoval, že žádná krize v naší zemi nebude, a vysmíval se neodbornosti levicových a odborářských ekonomů, kteří ji předvídali a předpokládali hospodářský propad. Jak to dopadlo, všichni víme. Ale zase se našel důvod. Už to nebyla blbá nálada, ale nezbytnost očistného procesu krizí, které zbavují ekonomiku všeho neproduktivního a špatného. Pak ti, kteří varují před strašením, nedělali nic jiného, než skoro rok strašili levicí a zadlužením státu, rozesílajíce občanům složenky, aby tento dluh zaplatili. Řada lidí, měl bych psát přesněji řada voličů, protože o ty jedině jde, se nechala nachytat a na jaře dala pravici své hlasy. Ovšem netrvalo tak dlouho, aby i tito voliči si uvědomili, že zase naletěli a své mínění dali najevo. Jednak demonstracemi, peticemi, ale i adresováním svého hlasu v podzimních volbách.
     Tak se to zkouší znovu, jen s poněkud jinou formou. Lidé, už se nemáte čeho bát, vždyť my jsme se dostali k moci. Sice nám za to pořádně zaplatíte, ale bát se nemusíte. Jak my vám to nyní slíbíme, tak vám to nikdo nedokáže splnit. Jen si ještě jednou, myslím, že už je to po čtvrté, utáhněte opasky, a někdy v budoucnosti bude všechno dobré.
     Musím připomenout, že to bude dobré jen pro představitele pravice. To nějak zapomínají dodat a raději straší strachem, který údajně zanáší mezi lidi levice a který má být příčinou všeho zlého. Asi jsou i přesvědčeni, že jim zase někdo uvěří. V přesvědčení, že stačí opakovat to, co už bylo řečeno. Ale lidé se začínají ptát, např. s Jaroslavem Seifertem, který měl nedávno výročí: »Ta věta zní dnes trochu krutě: Bezruči Petře, čí jsou ty hutě?« A nejde jen i ty hutě, ale i o další.

---

Haló noviny 15.10.2010

Když ministr nabourá šestnáctku

     Už zase půjdeme k volebním urnám. Nikdo si to neuvědomuje více než představitelé koalice. Za pár měsíců vládnutí totiž není čím se chlubit. Navíc lidé - voliči začali chápat, že volební programy a vládní praxe nikoli jedno jsou. A co hůře, vidí, na koho mají vládní kroky dopad a komu slouží hesla o rozpočtové odpovědnosti a nezbytných reformách. Je tedy třeba ukázat, že každý z nejvyšších dělá něco pro vlast, nebo se aspoň ukázat.
     Tak premiér Petr Nečas navštívil malé děti. Jistě je přesvědčil, aspoň podle záběrů v televizi, o jediné správné cestě. Obraz politika a dětí vždy zabírá, navíc děti nemají nepříjemné otázky, ani nechtějí psát petice nebo demonstrovat. Ministr Miroslav Kalousek se s odpovědností sobě vlastní vydal s celníky do pražských tržnic, aniž by národu sdělil, proč. Mohl tam maximálně jedině překážet, nebo snad stříhal zámky a kontroloval zboží? Rád bych věděl, co tam dělal po skončení rozhovoru pro televizi, pokud tam ještě zůstal.
     Čacký ministr vnitra Radek John se vydal vyšetřovat, cože je to za krabičky na sloupech veřejného osvětlení. Patrně chtěl využít svých pyrotechnických znalostí. Ale aspoň ukázal, že varování USA o hrozících škodách v Evropě nebylo zase tak bezpředmětné, jak se zdálo. Stačil bourat auto do tramvaje číslo 16. Vydal se pak raději vrtulníkem do Krnova, aby vyznamenal policisty a civilisty, kteří zasáhli - a budiž jim za to opravdu dík a chvála - při přepadení. Ministr dal policistům dokonce peněžitou odměnu a civilistům aspoň slíbil, že jim ji dá někdo jiný. On že na to peníze nemá. Bodejť by je měl. To by se nesměl plést, kde nemá a místo vrtulníkem jet třeba vlakem, když už má nabourané auto.
     Ani ministr zahraničí Karel Schwarzenberg nezahálel. Letěl do USA sdělit, že počet vojáků v Afghánistánu zvýšíme skoro o polovinu. Ono by to šlo sdělit elektronicky, to by i přes připravované zpoplatnění přišlo levněji, ale co by člověk neudělal pro přítele. Zejména, když se nabízela možnost, že místo půlhodinového jednání bude jednání trvat hodinu. My tak potom budeme moci vytrubovat do světa, jak nás mají v USA rádi. Chyba lávky, ani tu půlhodinu nám ministryně Clintonová nevěnovala, pouze oznámila, že jsme kamarádi. Ale i to za ty peníze stojí. Vždyť zase těch 720 vojáků není tak moc.
     Když jsem to všechno viděl a slyšel, pochopil jsem, proč musím zaplatit v lékárně za léky, ač řádně a celý život pojištěn, třetinu jejich ceny. Tak jsem zaplatil 992 Kč, není to ani celá tisícovka. Pak jsem šel domů a prohlížel si tabule s rozesmátými kandidáty na senátora a do obce zmíněných stran. Bodejť by se nesmáli.

---

Haló noviny 7.10.2010

Rada zrada

     »To je taková knížecí rada«, vzpomněl jsem úsloví své babičky, kterým reagovala na jakékoli nesmyslné doporučení.
     To, když jsem četl doporučení provládních politiků, ekonomů a penzijních fondů, že spořit tisícikorunu měsíčně na důchod nestačí. Doporučují spořit minimálně 2500 Kč měsíčně a úplně nejlepší by bylo 10 000 Kč. Samozřejmě po celý produktivní život. Ještě lepší pak je na zabezpečení ve stáří nakoupit nájemní byty a následně je pronajímat nebo kupovat starožitnosti či zlato.
     Již vidím, jak po seznámení s touto radou běžní zaměstnanci si radostně tlesknou, někteří i zavýskají, protože problém, co ve stáří, mají vyřešen. Zablahořečí politikům všech vládních stran, jak dobře jim poradili a budou uhánět do penzijního fondu, aby z příjmu pro celou rodinu kolem dvaceti, někteří i třiceti tisíc čistého měsíčně, ukládali oněch dvakrát deset tisíc, aby ve stáří nebyli na obtíž svým dětem.
     Než však k penzijnímu fondu doběhnou, vzpomenou si placení nájemného a služeb s ním spojených. Což zatím představuje kolem osmi až devíti tisíc. Zpomalí, a protože zrovna došli k jednomu z parků, dosud nezastavených marketem či golfovým hřištěm, usednou na lavičku a začnou vše propočítávat. Nájemné, služby, jídlo, ošacení, školní potřeby, dojíždění do práce a do školy. Příjem je prakticky vyčerpán. Nevzdávají se a přemýšlí, že mohou ušetřit. Otec na kouření, v pátek si místo dvou piv dá jedno. Matka, česká hospodyňka, něco na vaření, a tak vstanou, a přece jen k tomu penzijnímu fondu dojdou, a budou ukládat aspoň 500 Kč pro každého, a zbytek života se bát, aby fond nezkrachoval.
     Na nákup nájemních bytů, které by mohli pronajímat, si nevzpomenou. Možná proto, že přemýšlejí, jak pomoci dětem se splácením hypotéky až dospějí a budou chtít bydlet sami se svým partnerem nebo partnerkou. Starožitnosti, které našli u prarodičů na půdě, dávno prodali, když chtěli jet na dovolenou. A zlato si koupili naposledy ve tvaru snubních prstenů, když se brali.
     Takže rada, jak řešit stáří, uvedená na začátku, je jistě dobrá, ale jde o to, pro koho. Jak říkala babička, možná pro knížete, možná pro krále, ale my si budeme muset pomoci sami a jinak.  

---

Haló noviny 23.9.2010

Mediální protiodborářské kličky

     Ve středu jsem na internetu probíral stránky jednotlivých médií. Až na Haló Noviny, Právo a Britské listy se ostatní deníky snažily, seč mohly, úterní odborářskou demonstraci znevážit, pokud vůbec o ní něco napsaly.
     Zdatně jim sekundovali i vládní politici. Představitelé pravice a jejich nohsledi najednou zjistili, že lidé se dlouho klamat nenechají a ztratili glanc. Překvapeni, že se lidé dokázali nejen sejít, ale nakonec i ve více než v dvojnásobném množství, které čekali, propadli zmatku.
     Ten zastírali přibližně následujícími prohlášeními. Lidé v tramvajích nadávají na demonstranty, hlásila z malostranských ulic reportérka MfDnes. Obrazy rabujících policistů a hasičů jejich zájmům nepomohou a obrátí se proti nim, prohlásil Přemysl Sobotka. Kvůli této akci zkolabovala doprava v Praze, tvrdil Blesk. Vláda neustoupí, prohlásil Nečas. Učitelé se bouří proti snižování platů, mzdy jim přitom jako jediným stoupnou, sděloval idnes.cz. Jako obvykle se předvedla Česká televize, a to jak na ČT 1, tak i na ČT 24, kam si pozvala na pomoc i pány Šídla a Tajovského, aby vše komentovali. Nezávislost a objektivita ČT se hned projevila na začátku, v poledních zprávách, kdy paní redaktorka mluvila o pěti až šesti tisících demonstrantech. Pak se dlouho objevovalo 25 až 30 000, než se přiznalo 40 000. Ve všech zpravodajstvích se však hlavně mluvilo o incidentu v budově ministerstva vnitra. A vším čišela přímo snaha rozdělit lidi, zabránit jejich sjednocení. V tom vynikali na ČT 24, kde se podivovali, že demonstrují lidé, kteří žádné hodnoty nevytvářejí, a odkazovali na pracující ze soukromých podniků, kde se hodnoty vytvářejí. Ti prý vědí, že je krize, a proto společně s podnikateli ji snášejí a neprotestují.
     Zákon schválnosti zrovna chtěl, aby na Palachově náměstí, po těchto opravdu státnických rozborech, vystoupili odboroví předáci těch zaměstnanců, kteří podle přání pravice jsou klidní a neprotestující, protože jsou si vědomi moudrosti vlády, která pro ně jen dobré činí. Aspoň tak jsme to slyšeli od jejích představitelů. A ejhle, ukázalo se, že tito pracující nejsou takové ovce, jaké by mocipáni potřebovali a chtěli. Aspoň ústy svých předáků se přihlásili k probíhající demonstraci a zároveň znovu oznámili svůj záměr brát se o svá práva, ať demonstrací nebo stávkou.
     Tak mě napadlo, že by si establishment mohl pustit pár desek s písněmi Osvobozeného divadla, třeba z Balady z hadrů »Hej, pane králi«, ale i další. Snad by pochopil, že se s lidmi pořád orat nedá.

---

Haló noviny 31.8.2010

Je to vůbec ještě náš stát?

... když je den za dnem establishmentem zbavován svých funkcí, které by měl vykonávat v zájmu svých občanů. Tedy i těch nemajetných a středně majetných, a nejen nejbohatších.
     Platí ještě článek 4 Ústavy, který zní »základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci« a článek 11 Listiny základních práv a svobod »vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu«?
Téměř neskutečné je rozhodnutí ministra spravedlnosti o neomezené pravomoci soukromých exekutorů, zvýšení soudních poplatků a omezení možností hledání nápravy odvoláním při špatném rozsudku. Co se týče jejich pravomoci, jak se to srovnává s článkem 12 Listiny základních práv a svobod, že obydlí je nedotknutelné a vstup do něj je možný jen na odůvodněný příkaz soudce? To tito soukromí exekutoři budou mít stejné pravomoci, a na základě čeho? Nic proti nim, ale dosud mohli provádět exekuci jen na základě soudního rozhodnutí. To pan ministr chce zrušit a exekutor rozhodne sám.
     Není to tak dávno, co se omezovaly pravomoci soukromých rozhodců, a s exekutory nezávislými na soudu dospějeme ke stejným koncům. Tvrdit, že každý se může bránit a domáhat nápravy při neoprávněném zásahu exekutora pak u soudu, je absolutně zpozdilé. Státní moc by excesům měla předcházet, a nikoli jednat, až nastanou. Navíc u řady lidí bude tato možnost ztížena neznalostí nebo výší soudních poplatků.
     Zvýšení soudních poplatků znamená snížení soudní ochrany pro středně příjmové občany a její vyloučení pro nemajetné. Odkaz na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, kterého hradí stát nebo advokátní komora, je iluzorní. Většina lidí o tom vůbec neví, a tak o to ani nežádá. Dále i existuje ustanovení, že v případě vlastnictví nějakého majetku je tato pomoc odepřena. A pokud někdo přichází o rodinný domek atp., tak v době procesu majetek má.
     Vše bude o to horší, že se snižují stavy policie. Bohužel většinou o zkušené policisty. Aby člověk nebyl v bezpečí ani před přírodními živly, tak se snižují i stavy hasičů. Vláda to zdůvodňuje svou odpovědností k rozpočtu.
     Nebylo by vhodnější, pokud by to s tím rozpočtem myslela vážně, vrátit se zase k třístupňové soudní soustavě? Zjednodušit a zpřesnit občanský, soudní, trestní a správní řád, aby nemohlo docházet k průtahům a nekonečným projednáváním jednotlivých případů. Asi ano, ale možná to někomu nevyhovuje, a o tom to je.

---

Haló noviny 26.8.2010

Chelčický stále a opět aktuální

     V letošním roce si připomínáme 550. výročí úmrtí Petra Chelčického. Proč vzpomínat člověka, o němž nevíme, zda se skutečně jmenoval Chelčický, a zda zemřel opravdu v roce 1460? Ani nevíme, čím přesně byl, zda poddaným, svobodným či zemanem. Víme o něm pouze zprostředkovaně, a známe část jeho spisů.
     Pokud si však uvědomíme, že je napsal v polovině 15. století, nepřestáváme žasnout nad závěry, ke kterým tento samouk došel. A to v době, kdy ve světě věřila takřka celá společnost, včetně vzdělanců a tehdejších intelektuálů, že daný stav je neměnný a věčný, protože je dán Bohem, Alláhem či jinými božstvy. Tehdy, kdy platilo oko za oko, zub za zub, kdy zuřily dennodenně války či boje, a lidé se rozlišovali podle stavu, rodu či povolání, jejich postavení bylo nesouměřitelné a jednou pro vždy dané a nezměnitelné.
     Najednou se objeví tento člověk, který po celodenní dřině, večer píše a dochází k závěrům, k nimž třeba o míru pro všechny dochází humanisté o více než 100 let později. Odmítá absolutně náboženské zdůvodňování války, což řada lidí nedokáže ani nyní. Veřejně vystupuje proti trestu smrti, který byl tenkrát skoro za všechny zločiny, a jež začaly státy rušit teprve až v minulém století. Odsuzuje dělení lidí na tři stavy - na šlechtu, duchovenstvo a prostý lid -, což v podstatě jsme nedokázali odstranit dodnes a stále není dosažena rovnost lidí, po které volal.
      K závěrům jeho díla se hlásí např. spisovatel L.N.Tolstoj, prohlašuje, že Chelčický předstihl nejen svou, ale i současnou dobu, a na jeho odkaz navazuje v některých svých knihách.  Podobně i Gándhí a Dr. M. L. King.
      Chelčický byl samozřejmě poplatný tehdejšímu společenskému vědomí, je hluboce věřící a své moderní závěry, těžko uskutečnitelné dodnes, odůvodňuje citáty z Bible, převážně Nového zákona. Lze jistě polemizovat s jeho závěry o neodporování zlu. Ale pokud se dokážeme prokousat obtížnostmi staročeštiny, navykneme si na biblická přirovnání, můžeme z jeho díla čerpat a poučit se nejen dnes, ale jistě i v budoucnosti.
     Jak aktuálně zní i dnes jeho věty: »Ďábel posadil na úřady své údy, lidi pyšné, kteří lidem neslouží.«,  »Světská moc činí pro svůj užitek, aby jedni druhých nezkazili, a aby nepřišla o panství nad žádným člověkem«,  »Rozdělení na trojí lid křesťanský ... nemůže v pravdě řečeno být tělem Kristovým. Praví se o tom těle, kterak moc světská mečem má bránit další dvojici jeho stran, jak kněží mají učit jeho dvě strany, a že robotní lidé mají krmit i kněží, vozí se na robotném lidu, jak sami chtějí. Ten robotný lid pláče, ale oni se smějí jeho veliké bídě. Neboť snadno se na tlustých koních jezdí, vyhrožuje a hrdě mluví, ... lid se odírá jak lípa a hlavy se mu bijí, ale vždycky hojně se jí, pije dobře a užívají nejlepší věci, a přitom se bez užitku marnosti hovoří a rozličné hříchy bez studu se páchají«.
      Obdobně jak tehdy z kazatelen, jsme nyní přesvědčováni z médií, že daný společenský stav je jedině možný a je tím nejlepším, co může být.
     Připomeňme si proto Petra Chelčického, který již více než před 550 lety dokázal, že to není pravda, a člověk je nejen oprávněn, ale i musí hledat třetí cestu, a ne prohlašovat, že neexistuje.

---

Haló noviny 24.8.2010

Co všechno musíme zaplatit

     V pátečních zprávách TV Nova byl předložen dokonalý obraz myšlení a arogance současného establishmentu, který vyplynul mimoděk z odpovědí bývalých a současných ministrů.
     Jako první byla informace o likvidaci vakcín proti prasečí chřipce, nakoupených za 32 milionů korun. Většina si nás vzpomene na humbuk, který celou akci provázel, na úsilí ministerstva učinit očkování povinným. Zkrátka, jedna farmaceutická firma si zase pomohla a my byli při tom, jak to často, bohužel, platí i v jiných případech.
     Ovšem, co mě zarazilo, jak se říká, úplně do země, byl postoj předchozí paní ministryně Juráskové. Na otázku redaktora, zda ona a další cítí odpovědnost za tuto ztrátu, rozčileně odsekla: »V čem by ta odpovědnost měla spočívat? V tom, že to zaplatíme?« A tak jsem si vybavil, jak nám uvážlivým hlasem sdělovala, co všechno musíme zaplatit my, protože ve zdravotnictví nejsou peníze. Bodejť by byly.
     Za chvíli na to pan ministr John sdělil, že policistům a hasičům nechá strhnout deset procent z platů, a mazaně dodal, že za to můžou ti, kteří peníze rozházeli. Samozřejmě nemyslel ty, kteří o ně opravdu stát a vlastně nás všechny připravili, ale »rozhazovačnou levici«, jak nám média před volbami několikrát denně vysvětlovala.
     Mluvil tak přesvědčivě, že jsem si vytáhl ze statistik salda státního rozpočtu za posledních dvacet let a rovněž ministry financí v jednotlivých letech. A ejhle, pokud budeme považovat za levicového ministra B. Sobotku, tak ti levičáci zavinili něco přes třetinu státního dluhu. Na zbytku se podíleli tvrdí zastánci neoliberalismu a pravice. A to vůbec ještě nepřipomínám, kde jsou výnosy z privatizace, kde jsou přebytky z odvodů na sociální zabezpečení a také, kde je skoro 85 procent ze zásob měnového zlata, které jsme měli.
     A tak si myslím, když nemusí platit nic paní ministryně a její spolupracovníci, proč mají platit policisté, hasiči a my ostatní?

---

Britské listy 20.8.2010

Lidé se o veřejné věci začnou starat, že budeme překvapeni

     Chtěl bych se vyjádřit k článku „Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali. Četl jsem jej několikrát, a nakonec, abych se vyjádřil lapidárně, divil jsem se, že se autorka původního textu, a autor článku diví. Navíc si i myslím, že někde si poněkud i upravují obraz skutečnosti, která tu byla, a která tu je, a potom přes všechnu snahu o poznání, se nemohou dobrat pravdivé odpovědi. Přesto všechno, musím zdůraznit, že článek patří k těm nejlepším, které jsem měl o celé této věci možnost poznat, píše Ivan Jordák.
     Abych předešel všem možným podezřením, hned v tomto odstavci uvedu, co jsem a co jsem byl. Koho to nezajímá, může odstavec přeskočit. Celý život jsem pracoval v podnikové sféře od nejnižších provozních funkcí, až po funkci náměstka ředitele podniku. Tu jsem ukončil v roce 1990, a do roku 1994 jsem dělal vedoucího odboru a pak odešel do advokacie. Hlásil jsem se vždy ke komunistické straně, ale rozhodně netrpím nostalgií po starých časech. Měl jsem štěstí pracovat v podnicích, které se mohly srovnávat s obdobnými podniky ve světě. Tím je i dán samozřejmě můj pohled na skutečnost, jak minulou tak současnou.
     Ale abych se vrátil k věci. V článku, je podle mě nesprávně konstatován důvod zklamání lidí z popřevratového období. Začíná to již podsouváním úsilí o hédonismus, vyčítáním nepochopení disidentů, a uzavíráním se v rodině proti okolnímu světu. A toto vše je tu deklarováno jako přežívání společenských zvyklostí vzniklých v 70. a 80. letech. K jejich vytvoření měl výrazně přispět i Dietl svými seriály.
     Připomíná mi to dřívější tvrzení, že všechny nedostatky a nešváry společnosti jsou způsobeny nebo dány pozůstatky buržoazního myšlení ve vědomí lidí a nepřátelskou propagandou.
     Osobně nevidím, že by tu lidé byli jiní než v ostatních zemích Evropy nebo Severní Ameriky či Austrálie. I když připouštím, že můj náhled je zprostředkovaný, protože v žádné z těchto zemí jsem nežil dostatečně dlouho, abych ji mohl dostatečně poznat. Ovšem touhu žít dobře a spokojeně, nelze snad za hédonismus v pejorativním slova smyslu považovat. A že by se lidé kvůli tomu nestarali o věci veřejné? Spíš se dá říci, že je není slyšet, zatím. Nebo se dělá vše, aby nebyli slyšet, protože se to nehodí establishmentu. O co mají lidé více možností se nyní projevit než v minulosti? Myslím ty, kteří nemají dostatek prostředků, aby si koupili tisk nebo vysílací čas. Jsem přesvědčen, že jsou běžní občané na tom hůře. A dává se jim stále více najevo, že svoboda je podmíněna majetkem. Tedy, pokud obrátím toto rčení řady příslušníků současné pravice, podle velikosti tvého majetku je i veliká tvá svoboda.
     Chybí tím i informovanost. Nevím, zda je to uvědomělé konání, ale jsme zahrnováni tolika informacemi, že podstatné nám uniká. Nestačíme je ani zachytit, pokud už je vůbec řečeno. Ať otevřeme noviny, pustíme rozhlas, díváme se na televizi, otevřeme internet, tak se dozvíme především a v poslední době už skoro jedině, kde je jaká živelná pohroma, co se stalo za dopravní nehody, která hvězda s kým, a kdo koho okradl. Pokud je tam něco, třeba před volbami, tak pouze jak jsou levičáci hloupí, a jak by lidi dopadli, kdyby je volili. Až na ojedinělé noviny, mezi něž patří i Britské listy, se nic jiného nedozvíme. Potom se nedivme poměru lidí k disidentům. Mají je za jedny ze strůjců toho všeho. Něco jiného říkali před převratem, něco jiného při převratu, a něco jiného po něm. Ne všichni, ale hodně z nich ano. Kdo z nich v současnosti veřejně a dostatečně tvrdě odsoudil jednoznačně co se děje. Vzpomenu si jen na tři, Uhl, Bělohradský a Kohák. Řeči o blbé náladě nestačí. Pak se nemůžeme divit, že ochladlo nadšení jara 1968 nebo podzimu 1989. Vzpomeňme si, co říkal Václav Havel tehdy a kam se vše posunulo.
     Lidi mají opravdu především starost o existenci. Tzv. průměrný plat oznamovaný médii, je pro většinu lidí nedosažitelný. Ale vše se počítá jakoby z něho. A současný establishment je k tomu přesvědčen, že je to ještě pro plebejce příliš. Pokud tak bude pokračovat, myslím, že brzy se lidé o věci veřejné začnou starat tak, že budeme všichni překvapeni.
     Ale abych dokončil, co jsem načal. Dietl jistě nebyl Kadár, Klos, Vláčil a já nevím, kdo ještě, ale co bychom za to dali, kdyby současné seriály tvořil on.

---

Haló noviny 13.8.2010

Jde o obvyklé opojení mocí

     Stalo se to, co každý očekával, vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny. Byla si tím tak jista, že se vládní poslanci nenamáhali ani reagovat na projevy či výtky opozice.
     Čekali pouze na konec rozpravy, aby se pak vyslovili pro důvěru.
     Jak jsem se přesvědčil ve středu ráno, když jsem probíral na internetu všechny možné informace, tak, až na vzácné výjimky, se zprávou o jednání sněmovny, coby hlavní událostí toho dne, nezabýval nikdo. Objevily se jen zmínky rázu »Schwarzenbergovi se občas klížily oči«, »John debatu ani většinou nesledoval«, »poslanci se přesunuli do kuloárů«, zato »Kočí (VV) nezahálela ani chvilku, a tak koketovala o sto šest« atp. O připomínkách opozice, pokud byly někde zmíněny, se psalo jako o povinných projevech, které všechny nudily.
     Nejen vládní koalice, ale celý establishment dal najevo, kdo že v ČR vládne a jak se chystá vládnout. Jde o obvyklé opojení mocí, domněnku své výjimečnosti a hlavně přesvědčení, že se jedná o věc trvale rozhodnutou. Zkrátka, stát bude řízen jako firma, pokud možno podle nově připravovaného Zákoníku práce. Aby bylo zachováno aspoň zdání demokracie, nechá se opozice řečnit, ale to je tak všechno, co se jí dovolí.
     V preambuli se pak koalice zpupně odvolává, že vládne na základě mandátu od občanů České republiky, vyjádřeného ve volbách do Poslanecké sněmovny. Sama dobře ví, že to není pravda. O tom, že vládne, nerozhodli občané, ale ti co k volbám nepřišli. Ale hlavně pak ti, co dostali strach z každodenního vymývání mozků. Co uvěřili médiím a koaličním politikům, že jedině oni jsou ti, kteří nás v poslední chvíli dokážou zachránit před osudem Řecka.
     Doufám, že si tito lidé od voleb už zjistili, jaká je pravda. Možná už ví, že zadlužené více než my není jen Řecko, ale i takové státy jako Itálie, Belgie, Francie, Německo a mnoho dalších. A že české veřejné finance jsou v rámci celého světa hodnoceny jako osmé nejbezpečnější. Snad už přišli i na to, že skoro největší propad byl za těch politiků, kterým dali svůj hlas.
     Zdá se, že ano. Objevují se první petice, organizují se protesty, lidé se začínají ptát. Svědčí tomu i provládní média, pro která je nyní všechno důležitější než stav země, její ekonomika a politika.
     Vládní koalice by si měla uvědomit, že rozhodně není nedotknutelná. Že lidi lze oklamat, ale nikdy ne trvale. A my si vzpomeňme na všechny možnosti, které máme. Ať jsou to protesty, petice, shromáždění, podzimní volby a řada dalších, jen je chce využít.

---

Haló noviny 31.7.2010

A vláda nám zůstala zachována ...

      Jako kluci jsme mívali při řešení sporů zaklínadlo. Jeden po druhém jsme chtěli, aby minimálně na vlastní duši on jako první řekl, že chce s tím druhým mluvit nebo nemluvit, a s kým je kamarád. Druhý den si ale již nikdo na nic nevzpomněl, a na rozepři bylo zapomenuto.
      Tato vzpomínka se mi vybavila, když došlo při projednávání rozpočtu ke sporu mezi ODS a TOP 09 na straně jedné a Věcmi veřejnými (VV) na straně druhé. Spor vypukl pro dojem VV, že ministerstva, řízená jejími členy, jsou znevýhodněna při škrtech z rozpočtu. VV si dokonce i vzpomněly na svůj volební program, a zaklínaly se jím, i vším možným. Občané propadli zděšení, zda se tato vláda rozpočtové odpovědnosti, a já nevím čeho ještě, nerozpadne dřív, než jí bude vůbec vyslovena důvěra. Na vážkách však bylo hodně. Nejen pohodlná většina v Poslanecké sněmovně, ale i ministerská křesla a řada funkcí. A tak se sešla vláda, a byli jsme informováni o jednomyslné shodě. Informace stíhala informaci, a záleželo na tom, kdo ji podával, aby si člověk uvědomil, že všechno je jinak. A ráno jsme si mohli oddechnout, vláda nám zůstala zachována. Koalice došla nakonec ke shodě, i když každý z aktérů tuto shodu vysvětloval poněkud po svém.
      Ale tak nějak přemýšlím, co je vlastně důvodem té shody. Ministerská křesla, řada jiných funkcí, podíl na rozhodování, pohodlná většina ve sněmovně umožňující převálcovat opozici, anebo ta proklamovaná odpovědnost? A nejsou ty věci okolo jen přípravou na další volby, aby se pak mohlo říci, »již tehdy jsme říkali…«, dosaď si každý podle svého.

---

Haló noviny 29.7.2010

Koalice se vyhýbá účinným nástrojům proti korupci

     Našel jsem si na internetu koaliční smlouvu a prokousal se stránkami jejího textu. Musil jsem dát za pravdu předsedovi ÚV KSČM Vojtěchu Filipovi, že jde především o podnikatelský záměr.
     Nechci ji rozebírat jako celek, zastavil jsem se především u jedné části, která je nám vytýkána řadou mezinárodních institucí, ale pálí především nás, občany.
     Jedná se o korupci. Koalice, vědoma si toho, jak je tento problém pro řadové občany důležitý, a co lze na něm získat ve volbách, navrhuje řešení. Korupce má omezit, ne-li úplně odstranit, několika opatřeními. V kostce jsou to zákon o lobbingu, o registru lobbistů na internetu, novely Ústavy a zákona o NKÚ, které umožní kontrolu nakládání s majetkem územních samospráv a dalších veřejnoprávních korporací, návrh na zřízení centrálního registru oznámení podle zákona o střetu zájmů, etický kodex orgánů veřejné moci, institut korunního svědka, institut testů spolehlivosti pro další osoby působících v orgánech veřejné moci, zpřísnění trestů za korupci u úředních osob, zveřejňování hlasování ve vládě po jménech o bodech, kde vláda rozhoduje ve věcech nakládání s majetkem státu nebo o veřejných zakázkách, o dotacích, grantech nebo jiných podporách ze státního rozpočtu a stejně tak u rad krajů a obcí atd.
     Je toho hodně. Otázkou je, co tato opatření přinesou. Bojím se, že ve věci omezení korupce nic, maximálně přijetí dalších opatření, znějících ještě více zvučně a přitažlivě. Některá z těchto opatření pak zakládají zárodky pro vznik další korupce. Je nutné si připomenout, že i v současné době je korupce trestná, ale tak nějak chybí chuť s tím něco dělat, pokud k ní dojde. Hlavně chybí odvaha přijmout skutečně účinná opatření, jež by byla v případném trestním řízení lehce prokazatelná. Je to zejména zákon o majetkových přiznáních. Ve zkratce: dokaž, zda jsi svůj majetek nabyl řádně a poctivě. To bylo vždy řečí o obtěžování občanů. Proč asi?
     Nebo jiný příklad. Je obecně známo, že stavíme dálnice o cca 30 % dráž než jinde, a dále, že je stavíme o hodně pomaleji. Jedním z důvodů je i vysoká cena pozemků, pro tyto stavby vykupovaných, a neochota jejich vlastníků, dokonce někdy až přímé odmítnutí je prodat. Pro tento případ mají všechny státy právní předpis o vyvlastnění, tzn., že se pozemky jejich majiteli vyvlastní na základě úředního rozhodnutí a zaplatí se mu za ně. Tento právní předpis o vyvlastnění máme i my - zákon o vyvlastnění č.184/2006 Sb. Před ním řešil vyvlastnění stavební zákon. Jenže vždy, když by mělo dojít k vyvlastnění, povstane nějaký pravověrný horlitel, ať z řad politiků nebo redaktorů, a začne hřímat o tom, že soukromé vlastnictví je svaté a nelze je nijak narušit. A dále, že jsou porušována práva jednotlivce na vlastnictví.
     Je zajímavé, že nikdo z těchto lidí není tak aktivní, když jsou porušována vlastnická práva státu nebo obcí, a tím narušena i práva všech občanů, kteří státní nebo obecní majetek vytvořili svou prací nebo placením daní. Jako zaklinadlo používají tito horlitelé klišé, že jde o bolševické manýry a vracíme se do dob »komunismu«, kdy si stát mohl dovolit všechno. Každý soudný člověk ví, že je to nesmyslné tvrzení, ale, bohužel, jen tomuto tvrzení je dán prostor.
     Dovolil bych si ještě upozornit, že i rakouský císař František Josef, kterého snad ani ten nejpitomější z uvedených horlitelů nebude podezřívat z komunismu, vydal občanský zákoník, který v § 365 a dodatku XXI řešil vyvlastnění. Předpis obsahoval i stanovení ceny, dále pak zamezení »rozvláčnosti« řízení a vyloučení spekulací při stanovení ceny, neboť se mělo vycházet z dosavadního výnosu pozemku a cen okolních pozemků. Takže pochybuji, že by se tenkrát mohlo jednat o výkupu pozemku nebo jeho vyvlastnění ve veřejném zájmu deset a více let.
     Proto si myslím, že opatření proti korupci uvedená v koaliční dohodě mnoho nepřinesou. Asi bude nejdůležitější ctít vlastní zákony, dodržovat je a přimět i všechny státní orgány k jejich uplatňování. Zároveň pak stejně chránit všechny druhy majetku a nedávat přednost majetku soukromému. V neposlední řadě urychlit všechny druhy soudního a jemu předcházejícího řízení. A připomenout státním a obecním úředníkům, že jsou ve službách občanů a nikoli vrchnostenskými úředníky, když už i král Jan Lucemburský měl kdysi na svém štítě heslo »sloužím«.
     To by proti korupci prospělo asi více, než třeba etický kodex, protože už jako malé děti se většinou učíme, že správné je nekrást a nepodvádět.

---

 Haló noviny 20.7.2010

No není to úžasné? 

     Díval jsem se aspoň na část pořadu Otázka Václava Moravce (OVM) na ČT 24 s novým premiérem Nečasem a pak začátek s ekonomy. Stačilo to k vyvedení z jakýchkoli iluzí. Patrně proto, že nejsem ekonom, jsem se nestačil divit při probírání zadlužení a jeho řešení. Je pravdou, že po čase dělání dluhů přichází čas jejich splácení. Ale vždy, ve své naivitě, jsem si myslil, že dluhy mají platit ti, kteří je udělali. A najednou jsem přesvědčován až umělecky krkolomnými proslovy, že nikoli. Sice dluhy nadělal soukromý sektor, respektive establishment, ale uhradit se musí z peněz veřejnosti, protože zisk musí být, ne-li zvýšen, tak aspoň zachován. Není to úžasné, že žijeme v zemi, kde dluhy státu a státní sanace firem a finančních ústavů, dokážou uhradit nezaměstnaní, důchodci, nemocní a lidé, kteří mají buď minimální, nebo střední příjmy? 

---

Haló noviny 8.7.2010

Středověký přístup vznikající vlády

     Letošní počátek prázdnin je poznamenán řadou nepříznivých událostí. Vedry, suchem, přívalovými dešti a také vznikem nové koaliční vlády. Ta přišla i na fiskální opatření, které svou úrovní připomíná středověk. Při jeho přečtení se mi vybavilo rozhodnutí anglického krále Jana Bezzemka z 12. st., který nařídil poddaným zvolit si příjmení, a pak mu za užívání tohoto příjmení musili platit daň. Něco obdobného vidím v chytráckém opatření koalice, že občané budou platit padesátiprocentní daň ze státního příspěvku na stavební spoření. Původně měl být příspěvek snížen, ale pak i koalici došlo, že by případné spory mohla prohrát, a tak s mazaností sobě vlastní se pokouší vše obejít připravovanou daní. Je to zarážející uXX vlády, která trvá na rovné dani, nechce zavést progresivní zdanění příjmů nad milion korun ročně, a jejíž účastníci kdysi poskytovali daňové prázdniny nadnárodním monopolům. A nyní bude danit občanům roční příjem 4500 Kč nebo 3000 Kč padesáti procenty. I ona je v rozpacích ze svého rozhodnutí, a proto je zdůvodňuje tím, že občané stejně tyto našetřené peníze nevyužívali pro stavební účely.
     Dovolím si s touto výmluvou koalice polemizovat. Přibližně pět milionů občanů takto spoří z důvodu, že banky, které byly tzv. ozdravovány z prostředků těchto lidí, jim nyní ve většině případů neposkytují takřka žádné úroky. Lidem, kterým se podaří urvat pár stovek měsíčně ze svých příjmů, protože se jedná o skupinu se středními nebo nižšími příjmy, toto spoření vyhovovalo, aby našetřili pro sebe nebo své potomky na část nákladů spojených s pořízením bytu, domku nebo jejich údržbou. Nedělají to z rozmaru nebo snad touhy po okázalosti, ale proto, že nejen současná, ale i předchozí vlády se, vyjma příspěvku na stavební spoření a hypoteční úroky, přestaly o bytovou výstavbu prakticky starat a zajištění bydlení prohlásily za problém občana. Ten měl prakticky, vyjma hypoték, tuto jedinou cestu. Nebo si snad současná koalice myslí, že až občan si ve stavebním spoření našetří, tak tyto peníze vybere a zmizí s nimi na Bahamy, Seychely nebo jinam? Ne, on bude mít tak sotva na první, či druhou splátku a na zbytek ceny k pořízení bydlení si bude muset vzít stejně úvěr a po celý produktivní život jej splácet.
     A jaký bude asi přínos pro státní rozpočet? Odhaduji tak šest až osm miliard prvním rokem. Mezitím zkrachuje, v důsledku tohoto opatření, i několik stavebních spořitelen. Vzroste počet lidí, kteří si bytový problém nedokáží vyřešit. Klesne počet lidí, kteří budou šetřit a sanovat stát a banky v jejich neprozíravém počínání. Těch pár lidí, kteří si skutečně šetřili tímto způsobem ne na byt, ale třeba na jeho vybavení nebo na studium svých potomků apod. přece našetřené peníze také vraceli do ekonomiky této země a nepřeváděli je jinam. Je až s podivem, jak dalece je současný establishment odhodlán jít ve své zaslepenosti. V potřebě ochránit zisky svých příznivců, které se velmi brzy stanou již jen číselným a nikoliv hodnotovým vyjádřením. Co ale bude dál?

---

 

Haló noviny 29.6.2010

 Pacient jako obtížný hmyz?

     V Otázkách V. Moravce na ČT se již pokolikáté probíralo zdravotnictví. V kostce se tvrdilo, že peníze na ně nejsou, občané si neuvědomují, co zdravotní péče stojí, a vše se zatím udržuje jen díky podhodnoceným platům lékařů. Proto je třeba zvýšit spoluúčast nemocných, zvýšit regulační poplatky, rozlišit standard a nadstandard. Něco by měl i přispět stát, který platí na pojištěnce méně, než zaměstnavatelé a zaměstnanci odvádějí zdravotním pojišťovnám. Jen opatrně byly zmíněny rostoucí ceny léků, přístrojů a vůbec služeb, které jsou zdravotnictví poskytovány různými firmami. A zmíněny byly i náklady pojišťoven, ale pouze jen v procentech. Dále byla zmíněna nemocnice v Karlových Varech, která nemá čtyři miliony na platy lékařů, ale staví další část za tři čtvrtě miliardy korun. Kupodivu nebyla zmíněna údajně samospasitelná privatizace nemocnic a léčebných zařízení, která by vše vyřešila. Ovšem reforma zdravotnictví připomenuta několikrát byla, aniž by konkrétně někdo z přítomných řekl, co si pod ní představuje.
     Protože bývám též nemocný, připadal jsem si jako obtížný hmyz, který působí našim představitelům jen a jen problémy. Mimoděk jsem vzpomněl na svou matku, která měla obdobné zdravotní potíže. Nikdo jí však nepřipomínal, jak jsou s ní problémy a jak trápí a zdržuje přední státníky naší republiky. Prostě zašla k lékaři, dostala recept, v lékárně zaplatila korunu a šla s léky domů, aniž by měla ona (nebo ostatní občané) pocit viny, že je nemocná.
     Samozřejmě, že poskytování zdravotní péče není zadarmo. To víme všichni, a ujišťuji paní ministryni zdravotnictví, že jsme to věděli i předtím, než ministr Julínek zavedl regulační poplatky. Ale je otázkou, a na to jsem v tomto, ani v žádném z předcházejících pořadů neslyšel odpověď, zda vynaložené prostředky narůstají jen kvůli rozmařilosti nemocných a platům zdravotnického personálu, nebo tento nárůst a potřeba jsou způsobeny něčím jiným.
     Když si uvědomíme, že náklady na zdravotnictví v naší republice jsou asi 270 mld. Kč za rok, není to jistě zanedbatelná částka. Je však otázkou, jak je tato částka použita a na co. Údajně pojišťovny pro sebe spotřebují 3,5 procenta. Zdá se to málo, ale pokud si procentní část přepočítáme na peníze, tak se jedná o částku 9,5 miliardy Kč, což zase tak úplně malá částka není. Příkladem - je to částka rovnající se součtu ročních výdajů na Poslaneckou sněmovnu, Senát, úřad vlády, kancelář prezidenta republiky a ministerstvo zahraničí.
     Kdo chodí nakupovat léky, ví, že prakticky pokaždé platí o něco víc. Zároveň je s podivem, že léky na stejnou nemoc, se stejným účinkem, mají různou cenu v závislosti na firmě, která je dodává. A v neposlední řadě, že úplně stejný lék má jinou cenu v různých lékárnách. Dále, i ve shora zmíněném pořadu se poukazovalo na zvýšení cen přístrojů a služeb pro zdravotnická zařízení.
     A tak člověka napadne, zdali důvod zvýšených nákladů zdravotnictví není někde jinde než v občanech, kteří údajně plýtvají (a schválně), ač zcela zdraví berou léky a nechávají se léčit, jak to občas vyznívá z podobných pořadů. Nevidím důvod, proč se mají zdražovat léky, služby a přístroje, které zdravotnictví potřebuje. Vždyť vstupní náklady a energie u firem, které tyto vstupy poskytují, jsou přibližně na stejné úrovni a mzdy jsou prakticky už delší dobu, pokud nepoklesly, zmrazeny.
     A tak by reformátoři měli upřít svou pozornost sem a vycházet z toho, že zdravotní péče je sice nyní také zboží, jako vůbec všechno, ale svého druhu zvláštní. A možná by reforma zaměřená na náklady přinesla daleko více, myslím, jak zdravotnickému personálu, tak nemocným. Nebo o ně snad vůbec nejde a jedná se jen o to, aby si někdo mohl namastit kapsu?

---

Haló noviny 11.6.2010

 Školné zvýší náklady na studium o čtvrtinu

     V těchto dnech jsme se dozvěděli o záměru zavést školné pro studenty na vysokých školách. Má být maximálně ve výši 10 000 Kč za semestr, tedy 20 000 Kč za rok. Dosud se neví, zda půjde o tzv. odložené školné, které by studenti zaplatili po studiu, nebo zda je budou platit při něm. Souhlasí s ním i Věci Veřejné, které byly ve svém volebním programu proti, a chtěly původně řešit finance ve školství převedením peněz z rozpočtu armády.
     Částka 20 000 Kč za rok není na první pohled až tak vysoká - pokud by kryla veškeré výdaje studenta. Velmi bych se ale divil, kdyby tato částka byla konečná, a ne, jak je nyní zvykem, jen základnou pro další zvyšování. Ale i k těm 20 000 korun musíme připočíst výdaje na učebnice a skripta, které při současných cenách se pohybují kolem 10 000 Kč ročně. To ještě za podmínky, že řadu knih si student obstará z druhé ruky nebo vypůjčí. U venkovských studentů je to ještě poplatek za kolej v částce 2 800 Kč měsíčně, tedy 28.000 Kč ročně. Samozřejmě i výdaje na stravu - přibližně 3 000 Kč za měsíc, tedy 30 000 Kč za studijní rok. Mladí lidé chtějí také žít kulturně, navštěvovat divadla, kina, výstavy, plesy a další, což představuje minimálně dalších 10.000 Kč ročně. Sečteme-li tyto, podle mě nezbytné výdaje, tak nám dohromady činí přibližně 100 000 Kč ročně. Tedy zhruba 8 250 Kč měsíčně, resp. za pět let půl milionu korun.
     Jak to bude řešit rodina, která má čistý měsíční příjem dohromady kolem 25 000 Kč a má ještě další děti? Brigádami studenta, půjčkou? To se snadno řekne, pokud se to člověka, ani jeho rodiny, přímo netýká. Ale kdo se v této situaci ocitl, ví, že není jednoduché.
     I v případě, že se bude jednat o odložené školné, převážnou část nákladů, za pomoci celé rodiny se musí stejně uhradit během studia. Na školné bude snad půjčka, za kterou stát převezme údajně garanci a snad bude s nízkým úrokem. Ale v době, kdy mladý člověk bude chtít založit rodinu, neboť po dokončení studia dosáhne pro její založení odpovídajícího věku, bude mít jen dluhy. Dluh za studium, dluh na koupi bytu, na jeho vybavení nábytkem a dalším zařízením. A tak se ocitne v situaci, že před ním bude perspektiva několik desítek let splácet a bát se ztráty zaměstnání, protože by se ocitl v neřešitelné situaci. Jistě je řada rodin, pro které shora uvedené částky jsou přijatelné, a pro některé dokonce zanedbatelné. A tady jsme pak u toho, že veškeré řeči o rovnosti příležitosti pro každého berou za své. Nebo snad jde právě o to?

---

Haló noviny 8.6.2010

Připravit se na to, až procitnou

     Tak se nám začíná personifikovat nová vláda. Tzv. středopravá, i když Věci veřejné, vydávající se za středovou stranu, každou další hodinu povolebního vyjednávání směřuje více a více doprava. Je jen otázkou času, kdy se napravo dostane úplně. Zdůvodnění si bez problémů najde, lze připomenout počínání zelených v předcházející vládě. Patrně ustoupí od svého programu též proto, aby jej mohla zachovat pro budoucnost.
     Bude-li vláda opravdu taková, jako se jeví z prvních náznaků, nelze než prohlásit, jak říkáme my, ateisté, »Bůh buď milostiv České republice a jejím občanům«. Nemá význam se zabývat jednotlivci, jsou obecně známí, neboť jsou v politice ve velké většině, ač sami v předvolebním klání odsuzovali politické dinosaury, skoro dvacet let. Jejich program se dá vyjádřit lapidárně: ať bohatí, respektive ti úplně nejbohatší, ještě více bohatnou, a je věcí střední vrstvy a chudých, jak se o sebe postarají. Stát tu není od toho, aby se staral o potřebné nebo námezdně pracující, ale aby zabezpečil majetek těch nejbohatších. Sílu k tomu pravice má. Ať jsou to Poslanecká sněmovna, Senát, nebo média.
     Co ale považuji za horší je to, že pravice dokázala ovládnout i myšlení lidí, zejména mladých. A to způsobem, z kterého mrazí. Jednak naplněním starého hesla »divi et impera«. Rozdělením společnosti na mladé, kteří budou muset jednou zaplatit, co podle pravice staří socani prošustrovali. A pak nahrazováním schopnosti přemýšlet slepou vírou, jednoduchými hesly. Popíráním a bráněním se jakékoliv možnosti srovnávání názorů, hledání řešení, bráněním se diskusí o vzniku problémů a jejich řešení, o volbě alternativ. Descartův slavný výrok »Pochybuji, tedy jsem« byl nahrazen přesvědčením, že »v televizi mi to řeknou lépe, a pokud ne, tak to najdu na internetu«.
     Je zarážející, když student vysoké školy nebo maturant prohlásí, že jim přednášející sdělil o ekonomice »pokud to nechápete, tak tomu musíte věřit«. Nebo podobně, když na jeho tvrzení, že za zadlužování státu může jen levice, se mu dostane připomínky, aby si vyhledal údaje ČSÚ o státním dluhu za jednotlivá léta a srovnal je s tím, kdo tehdy zrovna byl ve vládě, tak prohlásí, že nic hledat nebude, protože je to úplně jasné. Stav v roce 1989 už ho vůbec nezajímá, protože prý šlo o propagandu. Důchody by se měly snížit, zdravotnictví zpoplatnit, na studia si buď půjčí, nebo vydělá, ochrana zákoníkem práce překáží podnikání, posílání složenek k úhradě státního dluhu bylo v pořádku, Kalousek byl naším nejlepším ministrem financí, vždyť přece dostal medaili. To, že je krize, je v pořádku, vždyť zase přijde konjunktura. To, že krizi zapírali, a když už nastala, tak zase říkali, že je to také v pořádku, že chtěli zabránit panice. Vzrůst kriminality je už údajně řešen zvýšením trestů. Korupce bude řešena agentem provokatérem. Dinosauři musí jít z politiky pryč, ale jen někteří. Nějaké levicové kecy není ochoten poslouchat, natož číst, atd.
     K tomu je nutné připočítat i takřka 40 % občanů, kteří k volbám nešli, protože to podle nich nemá stejně význam. Politika je svinstvo. Jeden politik je za 18 a druhý bez dvou za 20.
     Příliš nevěřím, že by se v krátké době změnilo myšlení těchto lidí. Patrně vůbec ne do voleb na podzim. Opatření pravice nebudou ještě působit a masáž vědomí lidí médii nepoleví. Tak se potom podaří pravici provést některá opatření jednak v antisociálních opatřeních, jednak v další privatizaci a v neúnosném zdražování, při zachování nebo snížení mezd a důchodů. Nastalá situace by mohla jednak část lidí probudit z letargie a části lidí ukázat, že ne všechno, co ukazují v médiích a na internetu, je pravdou. Bude však zapotřebí nejen ukazovat, proč tomu tak je, ale hlavně a především - jak z toho ven. Sem bychom měli zaměřit všechno své konání. A počítat s tím, že náprava bude o to obtížnější, že ekonomika i legislativa je setrvačný proces, a jejich důsledky budou působit delší období.

---

Haló noviny 25.5.2010

Co v programech strany neuvedly

     Často mám volebních letáků ve schránce více než reklamních. Před domem se na mě zubí jednička lidovců, že je patriotem mého kraje. O kus dál varuje ODS před ČSSD, že mi prý chce vzít nebo znehodnotit úspory. Na to odpovídá ČSSD tím, co vše zaplatím za léčení, dostane-li se k moci ODS a TOP 09. Varuje mě i kníže před politickými dinosaury a před Věcmi veřejnými, které ovládá bůhví kdo. Věci veřejné kontrují poukazováním na plytkost programů ostatních a nabízením téhož. Miloš Zeman přestal objímat stromy na Vysočině a šel objímat voliče. Cyril Svoboda ujišťuje, že nyní, když se zbavili těch, co utekli do TOP 09, může konečně dělat sociální politiku. A Strana zelených nás zbaví korupce, imunity poslanců, diskriminace žen… Všichni pak unisono varují před KSČM. Nezmiňují ale program KSČM. Varují před ní jako takovou.
     Jaký je mezi těmi stranami rozdíl? Stejný systém, stejné hodnoty. Základem je trh, a od něj není daleko k »trhni, co můžeš«. Formulace trochu jiné, ale jde o ochranu zájmů určité skupiny. Prostý občan je k tomu, aby, když je třeba, tvořil hodnoty, a když je jiná potřeba, tak aby mlčel. Určitou výjimkou je ČSSD, která je ochotna se o výsledky tvorby hodnot s těmi, kteří je vytvářejí, podělit.
     Nevšiml jsem si, že by některá ze stran, které byly od r. 1990 u moci, měla v programu něco jako – zašantročit majetek státu, zadlužit stát, méně bezpečí, více korupce, zdraví jen za peníze, mlč a pracuj, život ve stáří a v nemoci je jedině tvým problémem, práva se včas nedovoláš, čím více majetku, tím více práva atd. Naopak. Před volbami každá tvrdí, co vše dobré má v programu, co v něm měla již minule, co neuskutečnila, neboť jí v tom koaliční strany bránily. Každá je ochotná jít do koalice s kteroukoliv další (s výše uvedenou výjimkou). Přece se dokážou dohodnout. Avšak - o programech nebo o prebendách? Za čtyři roky uslyšíme totéž, pokud jim dáme svůj hlas, nebo nepůjdeme k volbám.
     Tyto strany se ale shodnou, že nepůjdou do koalice s KSČM. Zásadovost v tom projevují nejvíce KDU-ČSL, která s KSČ byla 40 let v Národní frontě a všech vládách od r. 1945 do r. 1989, a ODS, kde je řada lidí, kteří se před převratem vydávali za komunisty. Dokonce někteří vykřikovali, že by museli emigrovat, kdyby se KSČM dostala do vlády.
     Ze zveřejňovaných důvodů, proč nelze vzít KSČM do vlády, jsou uváděny hlavně čtyři. Nerozešla se s minulostí, není demokratickou stranou –kvůli tomu by bylo dobré srovnat jejich stanovy a programy. Dalším důvodem je, že prý není moderní levicovou stranou. Čím se však vyznačuje moderní levicová strana, nikdo neukázal. Z řečí, které to provázejí, jsem nabyl dojmu, že je to ta, která dělá většinou pravicovou politiku. Nyní se objevil čtvrtý důvod: že KSČM má nemoderní program, odpovídající 80. letům. Nikdo ale nevysvětlil, v čem »nemodernost a zaostalost« spatřuje.
     Pokud je vidí v zabezpečení sociálních jistot, právu na práci, rovnosti občanů bez ohledu na majetek, v podpoře mladých rodin a starých a nemocných lidí, v podpoře vědy a vzdělávání, v ochraně středních podniků, živnostníků a zemědělství, zlepšení stavu přírody, zajištění bezpečnosti a posílení práva domáhat se u soudů ochrany svých práv, a v neposlední řadě v právu občanů na život v míru, pak vskutku je KSČM nemoderní. Ale což je špatné chtít, abych mohl žít a pracovat v klidu a míru, beze strachu o práci a bezpečí, bez nejistoty co se mnou bude, až onemocním a zestárnu? Někdo chce mít víc než ostatní, vidí v tom smysl svého života. Ale už Seneca napsal, že chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo chce mít víc.
     Další věcí je koaliční potenciál. KSČM ho má v obcích, městech, krajích. Tam, kde se lidé znají a jsou snadno kontrolovatelní. Je otázkou, proč jej nemá ve vrcholných orgánech. Pravicové strany tvrdí, že z toho důvodu, že ony jsou demokratické. Ale což se může za demokratického považovat ten, kdo porušuje pravidla, jež sám odsouhlasil? Demokracie je buď pro všechny, nebo pro nikoho. Zde se hlavně divím ČSSD, která se prohlašuje za levicovou. Jak chce plnit svůj program, pokud půjde do koalice s pravicí? Zdůvodňuje to tzv. bohumínským usnesením a tím, že by ztratila část voličů. Je to pravý důvod?
     Bylo by tragédií, kdyby lidé svou netečností nebo naštvaností nechali vládnout ty, kteří nám ještě dva měsíce před vypuknutím krize tvrdili, že u nás žádná nebude, kteří nás zbavují zbytků sociálních jistot, zadlužují stát, který předtím nechali obrat o majetek, a kteří dělí lidi na první a minimálně druhou kategorii.

---

Haló noviny 4.5.2010

Když právo na majetek, tak také právo na práci

     »Vše, co bylo ukradeno, musí být vráceno,« řekl lídr kandidátky ODS ve Speciálu OVM na ČT 1. Otázka sice zněla, zda částka, navržená vládou ODS na restituce církvím, odpovídá skutečnosti, ale již jsme zvyklí, že někteří politici odpovídají na něco jiného, než jsou tázáni, nebo velmi obecně.
     Asi každý souhlasí s tím, že pokud se něco ukradne, má se to vrátit. Ale za prvé jen to, co se ukradne opravdu. Za druhé by to mělo platit v každém případě a ne jen, když se to někomu hodí. Bohužel, všechno je jinak. Nechci nyní řešit majetek církví. Jak o jeho získání, tak o sumě, na kterou byl vyčíslen, bylo již napsáno a řečeno dost. Každému, kdo chce, je jasné, že návrh předposlední vlády ODS, KDU-ČSL a SZ podle požadavků církví je, pokud to řekneme velmi mírně, minimálně neopodstatněný.
     Jde ale především o to, proč se má vracet majetek v tomto případě, ale klidně se, již po dvacet let, nechává rozkrádat státní a družstevní majetek. Nebo se podivnými způsoby převádí, spravuje, pronajímá, privatizuje a všemi možnými dalšími způsoby využívá ve prospěch někoho jiného, než je jeho vlastník. Pravice tvrdí, že je to kvůli tomu, že tento majetek nemá vlastníka, aby zakryla podivné hospodaření s tímto majetkem. To je nesmysl. Vlastníkem je stát, tedy všichni občané, v případě družstev jeho členové. Státní majetek není výjimka, platná jen v socialismu. Státní majetek je i v kapitalistických státech a byl i v předcházejících staletích. Tehdy se nazýval obvykle majetkem korunním, na rozdíl od komorního, patřícího panovníkovi nebo jeho rodině. Divím se, že pravice, neustále nás přesvědčující o tom, co vše se musíme od kapitalistů učit, se také jednou nesebere a nejede se učit, jak hospodařit se státním majetkem a chránit jej. Patrně, aby se nedozvěděla, co by se stalo s jejími členy, kdyby se s tímto majetkem odvážili dělat to, co u nás.
     Dalším nesmyslným heslem vyřčeným ve Speciálu OMV, a nejen v něm, je, že »musíme snížit daně a odvody podnikatelům a oni pak dají lidem práci«. Copak některý podnikatel někomu práci dává? Nikoli, on si zaměstnance najímá, pokud ho potřebuje. A jen v tomto případě, jinak by zkrachoval. Otázkou je výše mzdy. Protože žijeme v tržním hospodářství, tak se výše mzdy řídí hlavně poměrem mezi poptávkou a nabídkou. Jsme přitom neustále přesvědčováni, že zaměstnanci chtějí neopodstatněně mzdy horentně vysoké, a tím ohrožují všechno. Bylo zrušeno i právo na práci jako nesmyslný výmysl socialismu. Je neustále a pořád zdůrazňováno právo na majetek, který je údajně předpokladem a základem všech ostatních práv. Tedy - pokud jsi bohatší, máš práv více, pokud chudší, máš jich méně, vyplývá z logiky tohoto hlásání. Při této příležitosti bych si dovolil upozornit, že přede dvěma sty lety, při projednávání lidských práv v Národním shromáždění Francie řekl Charles Maurice de Talleyrand: »Pokud přijmeme právo na majetek, musíme přijmout i právo na práci, protože ta je jediným majetkem chudých«. Aby nebylo mýlky – Ch. M. Talleyrand (1754 – 1838) nebyl ani socialistou, ani komunistou. Byl původem šlechtic, ve zmíněné době vykonával funkci autunského biskupa, ale měl rozum a viděl kolem sebe věci, jaké jsou.

---

Haló noviny 3.5.2010

Už nejde jen o opomenutí

     Pravidelně sleduji pořad Kalendárium na ČT1 a musím dodat, že rád. Přináší, i když ve zkratce, spoustu informací a zajímavostí. Bohužel v neděli 2. května mě tento pořad rozčílil tak, že jsem okamžitě po skončení sedl a napsal do ČT. A to kvůli interpretaci Pražského povstání, zejména jeho ukončení.
     V kostce bylo z obrazovky paní Burešovou řečeno asi toto: ČNR a Němci dne 8. 5. 1945 uzavřeli příměří a přestalo se bojovat. Toto křehké příměří bylo narušeno příjezdem Rudé armády, kdy znovu vzplály boje a bojovalo se potom dál. Navíc si NKVD vyhledal raněné vlasovce, kteří bojovali společně s povstalci proti Němcům, a bez soudu je postřílel. Tolik hlasatelka, respektive tvůrci pořadu.
     Žádná zmínka o porušení příměří oddíly SS, ani o tom, jaké probíhaly boje třeba na Pankráci i po uzavření příměří. Jak oddíly SS hnaly před sebou civilisty, aby mohly dobýt barikády.
     Chápu, že lze mít spoustu připomínek k SSSR a že řada lidí, ať už z jakýchkoliv důvodů, mu nepřála. Ale kvůli tomu nelze zkreslovat skutečnost a pominout tisíce padlých prostých vojáků při osvobozování naší republiky. Padli totiž i za nás a tento fakt nemůže vyvrátit žádné zapomínání nebo zkreslování skutečnosti.
     Vždy mi bylo trapně, když se dříve buď nepřipomínal, nebo jen okrajově, podíl amerických vojáků na osvobození. Nyní se stydím, protože už nejde jen o opomenutí, ale o záměrné vydávání černého za bílé a naopak. A to žádné řeči o humanitě, volání »nejsme jako oni« nebo že »pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí« nezakryjí.
     A proto jsem do ČT napsal. Najednou jsem si uvědomil, že je to zapotřebí - nenechat ohlupovat sebe a ostatní a dát najevo různým pisálkům, že pravda se dá sice zamlčet, ale ne umlčet.

---

Haló noviny 29.4.2010

  Volební právo už ne pro každého?

     Jeden internetový server zmínil, že zakladatel ODS a zastánce ortodoxního kapitalismu Miroslav Macek přišel na svém blogu s »originálním« nápadem. Podle něj by mělo být volební právo přiděleno pouze lidem, kteří v České republice platí přímé daně. Těch je v zemi pouze jedna třetina, tedy nejméně v Evropě, upozorňuje Macek. A jen tato třetina lidí by měla mít hlasovací právo! Navrhuje tak, aby se možnost zvolit si zákonodárce omezila na ekonomicky aktivní osoby.
     Znamená to tedy, že studující, nezaměstnaní, ženy na mateřské a pečující o děti, dlouhodobě nemocní a důchodci, pokud nemají žádný nemovitý majetek, z kterého by platili daň, by neměli volební právo. K tomu, že tito lidé přispívají státu placením nepřímých daní, to znamená nákupem zboží a služeb, kde jsou nepřímé daně zahrnuty do ceny, ať už se jedná o DPH nebo spotřební daň, by se nepřihlíželo. I když nepřímé daně jsou pro státní rozpočet daleko významnější než přímé. Zejména v posledních letech, kdy se daně z příjmu snižují a nepřímé daně zvyšují. Nevím, zda by dále pan Macek při přidělování volebního práva zohledňoval, zda volič přímé daně skutečně zaplatil nebo ne. Zda bychom do volební místnosti museli vedle občanského průkazu nosit i potvrzení od finančního úřadu, že jsme daně řádně zaplatili. Nebo by jen stačilo, že jsme jejími plátci. Také mi není jasné, zda bychom volili podle bydliště nebo místa, kde daň platíme.
     Jsem zvědav, zda se tohoto nápadu ujme ODS nebo TOP 09, popřípadě Věci veřejné či jiná pravicová strana. On ten nápad není zase až tak nový. Až do roku 1907 byl v našich zemích, stejně jak v celém Rakousko-Uhersku, pro volební právo stanoven majetkový cenzus. Roku 1849 bylo zavedeno sice »všeobecné« volební právo, ale zpočátku mohli volit jen ti, kteří odváděli aspoň deset zlatých ročně daní, a později byl tento majetkový cenzus snížen na pět zlatých. Jen doufám, že se nepůjde ještě dál do historie, kdy příslušníky sněmu byli buď svým narozením nebo jmenováním od panovníka jen příslušníci šlechty, preláti církve a později zástupci měst, kteří tvořili stavy. Mělo to zase výhodu, že se vůbec nevolilo. Patrně bychom se stali raritou nejen v Evropě, ale i na světě, a to už za to stojí. Hlavně, že by volební právo neměli nepohodlní. Pravicoví politici jsou opravdu zastánci občanských práv. 

---

Haló noviny 23.4.2010

Důležité je jednání a ochota k němu

     Před rokem byl Obamův projev v Praze překvapením a určitou nadějí. Vyvolával ovšem hned otázky, zda to, co řekl, myslí vážně, a pokud ano, zda to bude schopen prosadit. Klesající preference v jeho vlastní zemi nevěstily nic dobrého a pochyby, že by snad USA opravdu chtěly ustoupit od vyloženě konfrontační politiky, vzrůstaly.
     Velkou neznámou bylo, zda bude zastupovat zájmy těch, se kterými začínal svou volební kampaň. Ať už těch, kteří mu na ni dali pět nebo deset dolarů, nebo těch, kteří, když viděli, jak strmě rostou jeho preference, mu posléze dávali desítky tisíc dolarů. Pokouší se asi o těžko možné - vyhovět oběma. Ale o to nyní nejde.
     Jeví se, že přece jen chce politiku USA změnit. Opustit pozici supermana, mentora, který kárá všechno a všechny, co se mu nehodí, a prohlašuje za jediné správné a možné jedině vlastní zájmy a od ostatních žádá pouze jediné - bezpodmínečný souhlas. Rychle střílejícího kovboje změnit v rozvážného šerifa.
     Pro nás bylo první určitější vlaštovkou odložení budování štítu ve střední Evropě. A nepříčetná reakce části našich médií a politiků, kteří od umravňujícího dopisu, výčitek atd. došli až málem k podezřívání, že je snad zakukleným komunistou. Tím rozhodně není. Určitě jsou pro něj nejpřednější zájmy USA. Ale patrně je i realistou a ví, že dohoda je vždy lepší, a hlavně levnější než konfrontace.
     A tak před několika dny došlo k podpisu smlouvy o snížení jaderných zbraní mezi USA a Ruskou federací. Samozřejmě, oběma stranám zůstalo ještě dost, aby dokázaly několikrát zničit svět. A člověka v první řadě napadne, zdali není jedno, jestli mají zbraní na desateronásobné zničení světa nebo jen trojnásobné. Pořád to znamená konec světa.
     Rozhodně není. Důležité je jednání a ochota k němu. Mohou se tak vysvětlit sporné věci, nalézt řešení vhodná pro obě strany a nakonec pro všechny. Je to důležité zvláště nyní, v době krize. Vzpomeňme, čím skončila krize třicátých let - druhou světovou válkou! A nedělejme si iluze, že v současné době neexistují síly, které by rády řešily případné rozpory a problémy obdobně. Vždyť není to tak dávno, co oslavovala výročí lotyšská divize SS. Sílí nacionální strany, zřizují se národní gardy, rostou případy násilných převratů, hraje se na nacionální a rasovou strunu. Veřejně se připouští stále více užití síly.
A v tom je asi význam pražské dohody: po letech výhrůžek, urážek a růstu napětí se dokázaly obě strany sejít.

---

Haló noviny 6. dubna 2010

O co Straně zelených jde?

     Člověk se nestačí divit, jak Strana zelených je dva měsíce před volbami, den po dni, zásadovější a ještě víc zásadová. Není to tak dlouho, co podal demisi ministr Jan Dusík, údajně kvůli nedostatečnému projednání opatření na ochranu životního prostředí v elektrárně Prunéřov. Nyní je to ministr Michael Kocáb. Ten zase kvůli nedostatečnému projednání náhrady za ministra Dusíka se Stranou zelených. Tedy nyní stačilo jen nedostatečné projednání věci, na které měla Strana zelených zájem, a ona vládu opustila.
     Maně se nabízí otázka, zda je pro tuto stranu důležitější to, zda je s ní jednáno nebo její vlastní program. Vzpomeneme-li jejího účinkování v poslední stranické vládě, tak se svého programu prakticky zřekla. Jen proto, aby byla v zemi odstraněna politická nejistota, ale to s tím, aby později mohla svůj program opět prosazovat – přibližně tak to její představitelé vysvětlovali. Běžnému voliči se ovšem její jednání jevilo jako starost o ministerská křesla, funkce v parlamentu a snížení počtu poslanců k vytvoření poslaneckého klubu a získání další funkce.
     Nyní najednou stále hlasitěji se Strana zelených ozývá a v době, kdy už to v podstatě nemá zásadní význam, její ministři podávají demise. Není to náhodou z touhy za každou cenu být viděn, když už nemám co nového nabídnout? Minulé volby se nejvíce ve spojitosti se Stranou zelených, aspoň v médiích, mluvilo o napadení její kandidátky na poslankyni policistou. Máme letos očekávat něco obdobného?

---

Haló noviny 23.3.2010

1 + 1 jsou vždycky 2

     Sedmdesát šest procent diváků TV Prima, kteří sledovali nedělní Partii, řeklo ano na otázku, zda by se mohli komunisté podílet přímo na vládě. Výše kladných odpovědí potěšila, ale nepřeceňujme ji.
     Tyto ankety ve mně vždy vzbuzovaly pochyby. Rozhodně však příznivci KSČM mohou mít z výsledku oprávněně radost. Je něčeho výsledkem. Myslím, hlavně výsledkem poznání a určitého prozírání.
     Již po řadu let je denně posluchač, divák, čtenář ovlivňován médii, jak bylo vše zavrženíhodné a hrozné. A lidé, kdysi přejímající všechny tyto výplody, začali přemýšlet a srovnávat. Co jim bylo slibováno, čeho se dočkali? Mají možnost, i když omezenou, srovnávat i programy, se kterými politické strany přicházejí, a jak je pak uplatňují v praxi. Mohou posuzovat práci zástupců jednotlivých stran v zastupitelstvech a na obecních úřadech. V menší míře pak vidět, jak se chovají a s čím přicházejí poslanci.
     Nyní již několik týdnů probíhají na ČT1 Otázky V. Moravce speciál, kde lídři kandidátek jednotlivých stran odpovídají na jim položené otázky, »co dál dělat«. Dá se říci, že vesměs se vedoucí kandidáti KSČM nevyhýbají konkrétní odpovědi na konkrétní otázku a dokážou i paralyzovat klaku v řadách obecenstva nebo občasné provokace ze strany konkurentů nebo tzv. významných osobností kraje. Naposledy to vynikajícím způsobem provedla poslankyně S. Marková. I toto diváci jistě zaznamenali.
     A stejně předevčírem na Primě asi nechápali odpověď předsedy ČSSD, že sestaví buď středolevou koalici, nebo menšinovou vládu, nebo to vyřeší nějak jinak. Vezmeme-li vážně uveřejněnou tabulku mandátů, které by měly dosáhnout jednotlivé strany, pak i zamýšlená středolevá vláda bude menšinová, neboť bude mít mandátů pouze 86. Počítám mandáty dosažené KDU-ČSL a ČSSD. Ostatní strany - ODS, VV a TOP 09 - jsou pravicové, jak podle svého vyhlášení, tak podle programu i činnosti. I když s KSČM by měl předseda Paroubek ve sněmovně většinu, tak s ní nepočítá, aspoň se tak vyjádřil. Nebo doufá ve skrytou podporu? Chce dopadnout, jak dopadla vláda v roce 2002?
    Nevím, nejsem politolog, jen vím, že 1 + 1 jsou vždycky 2, a nelze to změnit, aspoň na dlouho ne. Paroubek však trval na svém. I na přímý dotaz po zjištění výsledku ankety. I my bychom si pak měli uvědomit, že oněch 76 procent diváků řeklo zatím jen, že by se komunisté mohli podílet na vládě, a nikoli, ať se na ní podílí. A to je přes všechen pokrok pořád velký rozdíl.

---

Haló noviny 12.3.2010

Třeba všední řešení

     Neustále mi leží v hlavě nedávný článek o zprávě OSN, že Romové v ČR trpí diskriminací a jejich situace se patrně zhoršuje, zatímco jiné státy se jejich situaci snaží zlepšit. Podiv pana ministra Michaela Kocába nad touto zprávou z důvodu, že již delší dobu proti nim nebyl veden násilný útok, má asi stejnou úroveň jako vyjádření jednoho vysokého představitele veřejnoprávní organizace, který loni v souvislosti s touto otázkou řekl: »Jsem šťasten, že jsme v EU, ta nás naučí a donutí jednat s Romy dobře.« Pitomost je tu očividná a nepotřebuje komentáře. Nechci rozebírat postavení menšin ve světě a srovnávat s námi. Myslím, že zase až tak špatně na tom nejsme. Ale nejde přece o srovnávání a dokazování, že jinde jsou na tom o kapku lépe nebo hůře. Jde o vzájemné soužití občanů jednoho státu a - pokud vezmeme vážně Ústavu - občanů bez ohledu na věk, pohlaví, národnost atd., navzájem si rovných.
     Dovoluji si uvést pár postřehů, které jsem během povolání personalisty a pak advokáta v této otázce získal. Je samozřejmé, že jde o můj subjektivní názor a nikoli fundovaný rozbor soužití dvou národností.
     Ať se to komu líbí či nelíbí, byli Romové ještě před dvaceti lety takřka, a podtrhuji zde slovo takřka, začleněni do společnosti. Podle zákona měli stejná práva a povinnosti, ve skutečnosti měli o něco málo více práv. Ale jen o to více, že vyžadovali v některých případech potřebu větší péče a pochopení od sociálních orgánů, okolí a spolupracovníků. Mluvím o většině populace, nikoli o excesech, které může každý namítnout. Ty však může namítat i u příslušníků majoritní části společnosti.
     Za nejdůležitější považuji, že měli práci, absolvovali minimálně základní školní docházku a nezanedbatelná menšina i vyučení a střední školy, řada z nich i vysoké. Je pravdou, že k tomu byli i donucováni různými opatřeními, ale těch bylo od 50. let, kdy se tato otázka začala řešit, stále méně zapotřebí. Výsledkem bylo, že na rozdíl od jiných států byla v ČR jejich skoro stoprocentní gramotnost a stoprocentní pracovní zapojení. To přinášelo prospěch oběma stranám. Majoritní část uznávala stále větší počet Romů pro jejich osobní vlastnosti a Romové získávali respekt nejen od jiných, ale i sami k sobě. Samozřejmě přetrvávala nedorozumění daná jinou kulturou, ale jednalo se převážně o výstřelky, a nikoli o trvalý nebo většinový stav. Rovněž byl horší stav, kde romská komunita byla početnější než tam, kde byla minoritní. Pomalu ale docházelo k tomu, že obě skupiny začaly sdílet obdobné občanské a civilizační hodnoty. Troufám si věřit, že by to byla otázka jedné, maximálně dvou generací, aby došly k většinovému souladu. Byl vytvořen základ pro další soužití.
     Počátkem 90. let se situace prudce změnila a zmíněný základ se ukázal velmi křehký. V honbě za tím, co nejvíce očernit předpřevratové období, bylo zneužito i této otázky. Najednou bylo hlásáno, že komunisté zbavili záměrně Romy jejich kultury, způsobu života jim vlastního, tradičních pro ně hodnot, krojů, znemožnili jim volné cestování s koňmi a vozy, potlačili jejich samosprávu, donutili žít v panelácích a pracovat. Jejich děti pak nahnali do zvláštních škol. Bylo toho vyčítáno více, ale použil jsem jen nejčastější argumenty.
     Romy se začaly zabývat čtyři skupiny lidí. První, ve které byla řada i Romů samotných, jim opravdu chtěla pomoci. Druhá chtěla pouze zviditelnit sebe v hlásání něčeho, co měla za humanismus. Třetí tvořili politici, kteří - vědomi si početnosti a politické nezkušenosti Romů - téma užili k získání hlasů při volbách. Čtvrtá věděla, že na Romech a hlavně jejich problémech lze snadno vydělat. Ustavovaly se různé strany, výbory a podvýbory, komise, jezdilo se po světě hledat zkušenosti. Výsledkem je, že Romové jako celek ztráceli postupně práci, mladá generace pak vůbec pracovní návyky a chuť k práci. Dále i to, že byli učeni zneužívat všeho, pokud se jim to hodilo. Jejich problémy si začaly přehazovat stát a organizace z jednoho na druhého. Hlavní a jedinou se stala otázka peněz.
     Každý, kdo něco namítl, byl okamžitě obviněn z rasismu a skutečným rasistům byla ponechávána volnost, nebo aspoň byli přehlíženi. Zájem médií byl hlavně o to, zda pustili Romy na diskotéku nebo ne, zda byl někde spor mezi dětmi, zda byly vyplaceny dávky řádně a včas, v jakém bytě bydlí, velmi ojediněle to, zda získali práci. Nikdy však pořad nebyl doveden do konce, aby se zjistily příčiny. Nikdy jsem neviděl na obrazovce některého z lichvářů nebo vajdů, aby se jich redaktor ptal proč.
     Veřejnost byla okázale vyzývána pseudohumanistickými hesly, aby se Romů zastala, ale podvědomě se mínění veřejnosti obracelo proti nim. Jak mohli lidé, beroucí plat těsně nad životním minimem, ale i ostatní lidé, dodržující předpisy a společenské zásady, reagovat na zprávy o výši vyplácených dávek, o nedodržování zákonů a společností uznaných zásad? Co si mohli myslit při zprávách o žádostech o azyl tu v té a pak zase v jiné zemi, když pak po neúspěšné žádosti a návratu do ČR se vyplácely zpětně sociální dávky a zařizovalo bydlení? Co je napadlo, když byla policie obviňována z rasismu při zásahu proti jednotlivým provinilým a ti pak byli pouštěni?
     Možná mi to ušlo, ale až na ojedinělé výjimky, a to se prakticky vždy jednalo o umělce, jsem nespatřil na obrazovce pořad nebo zprávu o příslušnících romského etnika, kteří normálně žijí, pracují, plní své povinnosti, jsou uznáváni a váženi svými spoluobčany. Přitom řadu takových znám v nejbližším okolí.
     V naší společnosti se vytvořilo a vytváří v této věci napětí. Rozhodně se neodstraní tím, že před ním budeme zavírat oči, nebo se obávat o této věci mluvit kvůli tomu, že by nás mohl někdo buď označit za rasistu, nebo jedince, kterému je humanita cizí. Ani se neodstraní tím, že jednou měsíčně budeme vyplácet dávku, ať je nebo není důvod. A vůbec už ne tím, že budeme počítat procento útoků, které proti příslušníkům minority spáchají příslušníci majority, nebo naopak.
     Jediným řešením je zařazení do společnosti. To znamená pracovat, učit se a dodržovat stejná práva a povinnosti, která platí pro každého občana. Rozhodně nám nepomůže způsob charity. Při současném řešení romské otázky mi vyvstává na mysli trochu za vlasy přitažený příklad řešení indiánské otázky: litujeme, že jsme vás většinu vyvraždili, a proto vám odpustíme daně z půdy, která vám zbyla, když jsme vám ji většinu zabrali, na ní můžete tancovat a zpívat a žít podle svých zvyků, a když se přijedeme podívat, tak vám ještě zaplatíme. Uvědomme si dvě věci. Jednak to, že Romové většinou žádnou půdu neměli a za druhé fakt, že ještě i naše prababičky a pradědečkové chodili také v krojích, ale jen v neděli nebo při nějaké slávě. Do práce chodili ve všedním. Stejně všedně je potřeba i zabývat se touto věcí.

---

Haló noviny 3.3.2010

Kdo je vlastně nezodpovědný?

     Místopředseda ODS Bendl nazval v nedělním televizním diskusním pořadu nezodpovědnými odbory, protože chtějí ve čtvrtek stávkovat. Mimo jiné jim vyčetl následky stávky a jak jejich požadavek ohledně snížení zdanění výhod zaměstnanců zatíží státní rozpočet. Plácl tam i částku půl miliardy korun.
     Je patrně jediný člověk, který výši této částky zná. Zapomněl odpovědět na otázku odboráře ohledně ztrát v době, kdy byl ministrem dopravy. Jen, jak jsou předáci ODS naučeni odpovídat na nepříjemné otázky, s křečovitým úsměvem zakroutil hlavou. Ani neodpověděl, proč poslanci ODS prakticky stávkují v Poslanecké sněmovně obstrukcemi, a to při pobírání plného platu, zatímco stávkující při stávce žádný plat nedostanou. Měl jen licoměrnou starost o ztráty, které pocítí všichni. Je s podivem, že tyto starosti neměl při koupi pandurů, nebo když si jeho kolega Langer přestavoval kancelář za 15 milionů, či když se sjížděla nová auta policie do Brna, aby mohla být posvěcena atd.
     Ale myslím si, že ani tak nejde o výhody pro zaměstnance. Daleko horší pro establishment je, že najednou pracující ukázali, že nejsou tak bezbranní a bezmocní, jak si dosud předáci ODS myslili. A také, že dovedou být jednotní, pokud jejich odírání začíná být příliš. Obvyklý přezíravý úsměv zmizel, když bylo řečeno, že odboráři dopravy mají podporu všech ostatních odborových svazů a jsou odhodláni ve svých akcích pokračovat, pokud dopady krize budou i nadále přesouvány na ty, kteří ji nezavinili.

---

Haló noviny 16.2.2010

Odborníci a veřejná kontrola

      V pátečních Haló novinách ( Pro lepší energetickou bezpečnost , 12.2.2010) mě zaujal článek o energetické bezpečnosti. Užasle jsem si četl několikrát názor ODS, že státní energetická koncepce je příliš odborný materiál na to, aby o něm rozhodovali laici, tedy poslanci, a musí o ní dál rozhodovat jen vláda. Okamžitě se mi vybavila otázka, kolik odborníků na energetiku je ve vládě současné nebo bylo ve vládě předchozí. Vezmeme-li v potaz to, co z vlád ohledně energetiky vyšlo, patrně budeme hledat tyto odborníky jen velmi těžko. Ale je to příliš vážná věc na ironii. Je pochopitelné, že jak pro vládu, tak pro Poslaneckou sněmovnu musí záležitost rozvoje energetiky zpracovat odborné týmy. Zde patrně spočívá jádro sporu. Tím, že bude rozhodovat parlament, dostane se celá věc pod veřejnou kontrolu a patrně se sníží úloha určitých lobby, jež zde jsou. Zejména, pokud si uvědomíme miliardy, které se v energetice točí a točit budou.

---

Haló noviny 15.2.2010

Jsem pro oslavu žen, práce i lásky

   Již řadu dnů se na nás ze všech stran hrne připomínání svátku svatého Valentýna. Ostatně, proč ne? Slavit svátek zamilovaných je jistě přijatelné pro každého. Jen by neměla být snaha nahradit jím svátky jiné, které se jaksi - nehodí.
     Překvapují mě lidé, kteří nám doporučují, často velmi nevybíravým způsobem, co slavit můžeme a co v žádném případě nikoli. Vzpomínám na devadesátá léta, kdy se nechutným způsobem zavrhoval Mezinárodní den žen a najednou zbylo z toho jen trapné koktání, když žena amerického prezidenta, tehdy Hillary Clintonová, při příležitosti tohoto svátku věnovala ženám v Africe dosti vysoký obnos. Lokajští redaktoři se snažili vysvětlit nevysvětlitelné. Ještě včera to byl bezvýznamný svátek, relikt minulosti a najednou je někdo usvědčil ze stupidity.
     Obdobně se mi vybavuje, jak asi před patnácti lety dva významní politici sepsuli Karla Hynka Máchu, proč složil Máj a ne třeba Červen, a také Jana Nerudu za jeho fejeton o Prvním máji.
     Nevadí mi nové svátky. Vadí mi jen, když se jimi nahrazují tradiční a lživě se to odůvodňuje. Naštěstí si lidé nenechali, ani nenechají, své svátky vzít. Myslím, že MDŽ bude pořád svátkem většiny žen ve světě a připomenutím jejich úlohy a důležitosti jak pro rodinu, tak pro společnost. První máj zůstane nejen Svátkem práce, ale celý měsíc máj v duchu Máchových veršů také měsícem lásky. Jako již po staletí se budou dále stavit májky a páry se budou líbat pod rozkvetlou třešní.
     V dnešní době je, bohužel, málo co slavit. Ponechejme si tedy své svátky, ať se jimi připomíná důstojnost ženy, oslavuje práce nebo slaví láska.

---

Haló noviny 2.2.2010

Výživné - třeba spravedlnost i výchovu

     Haló noviny uveřejnily článek o návrhu zákona podaného ČSSD ohledně výživného. Byla uveřejněna i tabulka minimálního výživného pro jednotlivé příjmové skupiny.
     Vlastní návrh podrobně neznám, jen co o něm bylo uvedeno v tisku. Podle citace navrhovatelky cílem zákona je ale komplexní řešení výživného. V případě, že by povinný rodič výživné neplnil, tak by za něj tuto povinnost měl stát, který by pak však po povinném rodiči dlužné dávky nevymáhal, protože se to nevyplatí. Asi takto jsem pochopil smysl návrhu. Obávám se, že není dobrým řešením.
     Jednak uvedená tabulka řeší výši výživného dost nešťastně - stanovením jeho minimální výše, odvíjející se od zařazení povinného rodiče do příjmové skupiny vymezované vždy v rozsahu 10 000 Kč. Tedy do 10 tisíc, od 10 do 20 tisíc, a tak postupně až do 100 000. Nad 100 000 je už pro všechny příjmy výživné stejné. Už tím je založena nerovnost, která pak dále narůstá. Podle uveřejněné tabulky má ten, kdo bere 10 000 Kč, povinnost platit na dítě do 6 let částku 2000 Kč, tedy 20 % příjmu. Stejnou povinnost má ale i ten, kdo bere 20 000 Kč, u kterého to však představuje jen 10 % příjmu. Podle ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině však má dítě právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, což zde viditelně není respektováno. Dále je pak nepochopitelné, proč s narůstáním příjmu se výživné dál procentuálně snižuje.
     Myslím si, že by bylo vhodnější výši výživného v navrhovaném zákoně stanovit procentem z příjmu povinného rodiče, což se už řadu let u některých soudů praktikuje. Měl by být stanoven i způsob řešení výše výživného v případě, kdy podnikatel bude tzv. ve ztrátě za účetní období toho kterého roku a nebude mít tedy žádný příjem. Dále by měly být vymezeny v návrhu aspoň demonstrativně důvody pro zvýšení výživného, pokud tam nejsou, jako např. potřeba zvýšené péče, nemoc apod. Stejně tak rozlišení rodiče, který se s dítětem stýká, hradí některé jeho potřeby, a rodiče, který jen posílá výživné a jinak o dítě neprojevuje žádný zájem, ani mu ničím nepřispívá na jeho potřeby a případné záliby.
     S údivem jsem pak četl vyjádření, že stát po povinném rodiči nebude dluhy vymáhat, protože se to nevyplatí. To snad nemůže myslet nikdo vážně, zejména ne poslanec. Je třeba nejen vychovávat stát, jak se vyjádřila poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová, ale i ty, kteří své povinnosti občana nebo rodiče neplní. Protože každý musí být odpovědný za své jednání, a to nejenom v tomto případě. 

---

 

Haló noviny 15.1.2010

Lano lze napínat jen po prasknutí

     Britský spisovatel Kingsley Amis ve Šťastném Jimovi kdysi napsal: Nejsem socialista, ale myslím si, že když se má dát někomu houska, tak ji má dát ten, který jich má 10 a ne ten, který má dvě. Tento výrok se mi vybavil při sledování Otázek Václava Moravce na ČT 24 při diskusi o státním rozpočtu, respektive co se státním dluhem. Jako obvykle byly předloženy dvě tabulky, které - mimochodem - navzájem nesouhlasily, o zadlužování státu. Dále bylo vzpomenuto, že v časech dobrých jsme nešetřili a v krizi se dá těžko něco dělat. Pak, jako vždy, bylo řečeno přizvaným ekonomem, že jsou nezbytné reformy a nelze zvyšovat příjmovou daň, protože to po nás bude v prvním případě Mezinárodní měnový fond vyžadovat a v druhém případě nám to nedovolí. Zastřeně tedy bylo řečeno, že je nezbytné, aby vše zaplatily nízkopříjmové a středněpříjmové vrstvy. Ve spojení s ostatními výroky jiných ekonomů a analytiků lze ještě dodat, že pokud tyto vrstvy nezaplatí, nadejde státní bankrot a vezmeme si vše znehodnocením jejich úspor, které si ukládaly na horší časy nebo na přilepšení v době důchodu. Bohatí a nejbohatší rozhodně nic platit nebudou.
     Navrhované a připravované reformy, zjednodušeně řečeno, spočívají ve třech věcech. Za prvé ve zvýšení věku odchodu do důchodu a snížení výše důchodu. Za druhé v neustálém zvyšování spoluúčasti občanů na úhradě zdravotní péče. A za třetí v zachování, ne-li zvyšování zisku stále užší skupiny těch nejbohatších. Pokud se k tomu ještě sníží mzdy, budeme zahrnováni představiteli MMF a Světové banky úsměvy a investoři se do naší země jen pohrnou. Aspoň přibližně toto je nám dnes a denně tvrzeno představiteli establishmentu z veřejnoprávních sdělovacích prostředků.
     Proč mají vše a vždy platit jen ti dole?! Je jich sice většina, ale krizi nezavinili! Nemrhali státním majetkem a při tzv. privatizačním zhasnutí nic nesebrali. Nemohou ani za prohrané spory, které stát stály miliardy. Ani nezavdali těmto sporům příčinu. Nepodíleli se na žádné akci, jako opencard, olympiáda, mistrovství v lyžování, bankovní úvěry na pochybné projekty atd. Jen pracovali, studovali, vynalézali a věřili v existenci poctivosti, práva a spravedlnosti.
     Volat po spravedlnosti je zatím zbytečné. Poslední léta nás z takové naivity vyléčila. Ale snad má establishment aspoň rozum a uvědomí si, že zisk, který nic nepřináší pro rozvoj a je jen výrazem ničím nepodložených čísel, nemá smysl. Že lze lidi ošidit, umluvit, ale jen jednou nebo dvakrát, možná třikrát a víc už ne. Že je lze připravit o práci, o peníze, o zdraví - ale kdo pak bude vyrábět a kdo nakupovat? Kde je záruka, že každé snížení daní, odvodů na sociální a zdravotní pojištění přiláká nové investory? Srovnáváním zemí okolo vidíme, že ty nejrozvinutější nemají přímé daně nejnižší, ale spíš naopak. Nelze stále přenášet a zvyšovat zátěž těch 70 - 80 % lidí dole, aspoň ne věčně. Každé lano lze jistě napínat až k prasknutí, ale jen k tomu prasknutí, dál už ne.

---

Haló noviny 4.12.2009

Jan Žižka jde do frcu

     Tak prodáváme Jana Žižku. Respektive jeho památník v Trocnově. Jak charakteristické pro tuto dobu. Opravdu výmluvný příspěvek k dvacátému výročí převratu ze 17. listopadu 1989.
     Všechno se měří hodnotou peněz a tedy, kdo dá víc, ten získá památník. Prostě stát, kraj, památkáři, nemají peníze, a tak dají Jana Žižku do frcu. Že se peníze vyhazují na jiné věci, stavějí se památníky osobám, které pro naši zemi neudělali ani zlomek toho, co Jan Žižka, na tom nezáleží. Nezáleží ani na tom, že se umístil v první desítce Největších Čechů, a to i přes kampaň, která se proti němu vedla.
     Nebo je tomu právě proto? I když zemřel již před více než šesti sty lety, tak stále někomu vadí? A to jen proto, že z hlediska dnešních mocipánů stál na nesprávné straně? Nebál se vést chudé, ponížené, utlačené a zdánlivě bezbranné proti tehdejšímu establishmentu. A dokázal to víc než úspěšně. Byl nekompromisní, neúplatný a poctivý nejen k jiným, ale i k sobě. To mu přiznávali i lidé, kteří nebyli jeho příznivci, ale zůstali poctivými. Je jako jeden z mála Čechů uváděn ve všech světových encyklopediích, týkajících se válečného umění. V naší minulosti již byla doba, která udělala vše pro to, aby na něj bylo zapomenuto. Nepodařilo se to přes všechno vynaložené úsilí a nezdaří se to jistě ani nyní.
     Ale abychom se nemuseli před svými potomky stydět, že jsme nechali celou tuto snahu o vymazání Jana Žižky z dějin beze všeho proběhnout, navrhuji řešit celou věc jednou ze dvou následujících možností, anebo jejich kombinací: buď poslat na zahraniční mise o deset vojáků méně, (myslím, že uspořená částka by plně pokryla náklady památníku); nebo vyhlásit celonárodní sbírku. Snad by každý, komu na historii záleží, dokázal dát alespoň stokorunu a celkem by se jistě vybrala dostatečná suma.
     Nakonec chci parafrázovat výrok jednoho klasika. Je smutné, když národ potřebuje hrdiny. Ale ještě smutnější je, když na ně zapomíná nebo je prodává.

---

Haló noviny 2.11.2009

Halíkovo rozhlasové přesvědčování

     V minulém týdnu vystoupil v Českém rozhlase profesor Tomáš Halík. Z jeho vystoupení jsem nabyl dojmu, že se nás snažil přesvědčit v podstatě o čtyřech věcech.
     Pouze prezident Klaus a komunisté jsou proti Lisabonské smlouvě, která je pro nás div ne spásou a zárukou řady práv. Jejím přijetím nám nic nehrozí, protože se staneme součástí Evropy a sudetští Němci po nás už nic nechtějí. Naopak jejím přijetím pro nás přestane být nebezpečné Rusko, které se na takto sjednocenou Evropu neodváží. A v neposlední řadě velký význam měla pro nás návštěva papeže, neboť mimo jiné při ní římskokatolická církev naší republice odložila, kvůli ekonomické krizi, zaplacení 260 miliard Kč restitucí.
     Podle mě měl Tomáš Halík úplnou pravdu v jediném, a to, že Lisabonskou smlouvu většina občanů, ale i politiků nečetla. Považuji to za pochopitelné, vždyť tento základní předpis nové Evropy má přes 500 stran suchopárného textu. Pro srovnání základní předpisy států, tedy ústavy, mají počet stran několikanásobně menší. Např. naše Ústava včetně Listiny základních práv a svobod má 26 stran, Ústava USA cca 20 stran, Ústava Francie též cca 20 stran, Ústava Itálie necelých 30 stran a Ústava SRN 51 stran. A ani tyto ústavy většina občanů těchto států nečetla. Chtěl bych se jen zmínit, že vždy se říkávalo: chceš-li něco zastřít, tak o tom mluv, či piš co možná největším množstvím slov, anebo čím horší právní předpis, tím delší.
     Opusťme však statistiku. Proti Lisabonské smlouvě není jen prezident Klaus a komunisté, ale i řada občanů či politiků, a nejen v naší zemi. Vždyť v této době projednává Ústavní soud námitky senátorů proti jejím některým článkům. Vyjma Irska, žádná země o jejím přijetí nenechala rozhodovat občany v referendu. Tento způsob byl po zkušenostech z Francie a Nizozemska s nepřijetím Evropské ústavy pro evropský establishment naprosto vyloučený, a tak ji nechal přijmout jen parlamenty. Ani se nenamáhal aspoň s předstíráním plnění či vyjádření vůle lidu či národů, kterou nám tato smlouva podle profesora Halíka zaručuje. Až trapně, v době krize, působil jeho argument, že nám LS bude zaručovat právo na práci. Toto právo na práci jsme měli zaručeno, ale bylo z našeho práva, jako socialistický pozůstatek, odstraněno.
     Nechápu, jak mohl T. Halík říci, že sudetští Němci po nás nic nechtějí. Není to tak dávno, co jejich předák Posselt v televizi Prima při diskusi s profesorem Knížákem požadavek náhrady vznesl jednoznačně. A i v současné době jej vznášejí i někteří představitelé Rakouska a SRN. Rovněž nechápu, proč se máme podle profesora Halíka bát stále Ruska. Stalo se módou posledních let jím neustále hrozit. Vždy tehdy, když náš establishment potřebuje občanům zdůvodnit něco nepopulárního. Ať je to vstup do NATO, umístění radaru atd. Nyní i Lisabonská smlouva a za chvíli zdražení energií a já nevím, co ještě. Jak se kdysi vytahoval čert, tak se nyní vytahuje při každé příležitosti Rusko.
     Profesor Halík se v rozhlasovém pořadu zmiňoval i o víře a ateismu. Přál bych si, aby rozhlas, ale i televize, dávaly aspoň část času, co dávají církvím, i představitelům, znalcům a odborníkům na ateismus a materialismus. Vždyť tato média existují i z koncesionářských poplatků lidí, kteří se k těmto směrům hlásí.

---

Haló noviny 9.10.2009

Udivující reakce

     Oznámení prezidenta USA Baracka Obamy, že USA ustupují od záměru umístit v ČR radar a v Polsku rakety, bylo po dlouhé době dobrou zprávou, kterou, myslím, musili přivítat všichni rozumní lidé, a nejen v České republice.
     Důvodem je přehodnocení strategie a zjištění, že v současné době není Irán takovou hrozbou, jak se uvádělo. Místo protiraketového štítu nabízí USA jednání Iránu, ale v souvislosti s ním i Rusku. Nevím, co je příčinou této změny, zda nedostatek prostředků, přehodnocení vojenské situace nebo změna politiky, možná, a to by bylo vůbec nejlepší, jen zdravý rozum.
     Udivuje mě ale skoro hysterická reakce některých našich politiků, redaktorů a politologů, jak je možné, že USA ustoupily. Dokonce jsem slyšel názor, že nechaly Rusko nebo Irán zvítězit. Otřáslo mnou, že tu máme takové jestřáby, hledající za vším něco nebo někoho a chtějící pořád bouchat pěstí do stolu a pokud nemohou, považují to za svou újmu a nepřijatelnou porážku.
     Myslím si, že v této věci mohou nyní oslavit aspoň částečné vítězství všichni lidé. Nezávisle na tom, zda žijí v ČR, Polsku, USA, Rusku, Iránu nebo kdekoliv jinde a to je v této napjaté době hodně a daleko víc, než si nějaký jestřáb dokáže vůbec představit.

---

Haló noviny 8.10.2009

Máme tu nový ústavní institut?

     Předseda vlády svolal na pátek předsedy všech parlamentních stran, vyjma KSČM. Důvodem nepozvání KSČM je, že nehlasovala pro Janotův balíček.
     Tolik zpráva médií. Předseda vlády nám vlastně zavedl nový ústavní institut, a to vyslovení nedůvěry parlamentní straně vládou. Pokud parlamentní strana nehlasuje, jak chce vláda, tak se nepozve k dalším jednáním, ačkoli máme napsáno v Ústavě, že zdrojem veškeré státní moci je lid a tento lid i volí parlament. Máme v ní i napsáno, že poslance nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně. A tak se pro jistotu postihne celá strana. Dalším krokem může klidně být, že se taková strana vyloučí nebo vyžene z parlamentu. Pro příklady se lze ohlédnout do historie, kdy výkonná moc parlament rozehnala úplně nebo aspoň jeho část. Ať to byl např. Cromwell v Anglii nebo Lucien Bonaparte ve Francii. Nechci připomínat v této souvislosti vyloženě diktátorské režimy, protože pořád věřím, že jde o ojedinělý úlet, a ne zásadu. Ale bohužel se nám tyto úlety začínají množit. Poslanci, ale i politické strany klidně zavrhují program, pro který byli zvoleni. Mohou vytvořit i novou politickou stranu během svého volebního období a s tou je jednáno, jako by získala svůj mandát ve volbách. Místo soutěže vedou mezi sebou parlamentní strany boj. Zavádí se systém skrytých koalic. Veřejně se prohlašuje, že mandát pravicových poslanců je silnější než mandát levicových poslanců. Je porušována rovnováha mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Množí se pokusy o potlačení pravomocí volených a samosprávných orgánů. Mezi ně patří i již zmíněné jednání předsedy vlády. A zejména podivné je na tom, že když se neuskutečnilo v prakticky stejném složení politických stran jednání, které svolal na pondělí předseda ODS, tak přiskočí předseda vlády a svolá toto jednání na pátek. Navíc, podle ODS, předseda vlády levicové. Co se bude dít, až bude vláda pravicová?

---

 

Haló noviny 22.9.2009 

Hrozná licoměrnost pravice

     Při pohledu na 26 bodů balíčku ministra financí ke snížení deficitu rozpočtu, se mi vybavilo úsloví pobělohorské vrchnosti,čím víc se řeže vrba, tím víc obroste , kterým zdůvodňovali vykořisťování poddaných.
     Ač nejsem ekonom, tak je i pro mě jasné jak drtivá většina těchto opatření postihuje střední a nízkopříjmové vrstvy. Tedy pracující a drobné živnostníky. Ty nejbohatší postihuje prakticky jen tím, že se jim zvyšuje daň z příjmu, ale ani ne o tolik, o kolik se jim, tuším před dvěma roky, snížila.
     Skoro žádný z občanů nechce jistě stále a dál zadlužovat republiku a schodek 230 miliard je hrozivé číslo, ale téměř stejně hrozivé je číslo 157 miliard. Pokud je připočteme k stávajícímu dluhu, dostáváme se k částce kolem jednoho bilionu Kč. Tedy k číslu, které si nedokáže většina z nás vůbec představit. Ale proč mají tento dluh platit především ti, kteří jej nezpůsobili. Ti, kteří když odvedli špatnou práci nebo vyrobili zmetek, tak jim byly jejich plat nebo mzda sníženy a škodu museli nahradit. A tady je poznat hrozná licoměrnost pravice, neustále volající, že levice chce dělat dál dluhy, když se snaží zabránit dopadu těchto opatření především a ve svém praktickém dopadu jen na střední a nízkopříjmové vrstvy. Zvlášť otřesně přitom působí jednání představitelů států Evropské unie, zda postihovat vrcholné představitele bank a dalších peněžních ústavů, když je přivedou ke krachu nebo jim dál nechat zlaté padáky. Nebo nemožnost se domluvit na postihování daňových rájů či neschopnost zamezit lichvě, korupci, hazardním hrám apod.
     Proč je možné, aby stát lacino prodával a draze nakupoval zpět jako např. pozemky v Ruzyni. Jaká je rovnoprávnost občanů, když se majitel firmy může domáhat náhrady ušlého zisku, pokud nedostane zakázku a je mu přisouzena. Ale, pokud přijde člověk o zaměstnání, nedostane náhradu ušlé mzdy a často nedostane ani vyplacenou tu, kterou si vydělal. O těchto věcech se i díky nezávislým a veřejnoprávním sdělovacím prostředkům buď mlčí nebo mluví jen okrajově, jakoby nebyly spolu s růstem státního dluhu v souvislosti. Jak dlouho ještě?

---

Haló noviny 3.9.2009

To nemusíme mít parlament

     Česká politická scéna se rozčeřila jak nikdy. Ústavní soud rozhodl o odložení voleb. Byli svoláni předsedové politických stran aby se k tomu na ČT vyjádřili. Nechci nic podsouvat předsedům KDU-ČSL a SZ, ale jejich tvrzení, že je nutné toto rozhodnutí pouze respektovat a nikdo není oprávněn je napadat, se mi zdá poplatné výsledkům průzkumu o volebních preferencích jednotlivých stran. Stejně jako návrh poslance Melčáka, kvůli kterému soud rozhodoval.
     Zkrátka každý den ve funkci je dobrý. Ale myslím si, stejně jak v pořadu uvedl předseda ÚV KSČM Filip, že Ústavní soud nemůže v této věci rozhodovat, neboť jde o ústavní zákon. A podle mě také zatím nerozhodl. Mám za to, že jediné konečné rozhodnutí, které Ústavní soud může vynést je, že mu ve věci rozhodovat nepřísluší. Protože pokud vezmeme ústavu, pak přísluší Ústavnímu soudu rozhodovat, vezmeme-li to v kostce, zda zákony, právní předpisy a jiná rozhodnutí a nařízení různých orgánů jsou v souladu s ústavou a ústavními zákony. Nemůže ale rozhodovat o ústavě a ústavních zákonech. Pak bychom nemusili mít parlament, nebo bychom jej měnili na exekutivní orgán. A pokud parlament bude navrhovat a přijímat špatnou ústavu nebo ústavní zákony, tak jediný, kdo to může změnit je lid, který zvolí parlament jiný.

---

Haló noviny 12.8.2009

Sami se usvědčují z neúspěchu

     Denně nám média přináší zprávy, pořady nebo aspoň zmínky o nedostatcích, vadách, popřípadě zločinných praktikách předlistopadového režimu.
     Anebo nám trapně vysvětlují, že tehdejší úspěchy, které nelze zamlčet, vlastně úspěchy nebyly a někde je určitě skryto nějaké čertovo kopýtko, jen jej najít. Vzhledem k tomu, že od převratu uplynulo 20 let, člověk by spíš očekával přehled úspěchů, kterých se dosáhlo za toto období. Vždyť za tu dobu takřka vyrostla nová generace a každá generace má aspoň morální povinnost předat následující generaci o něco více, než převzala od předchozí. Nebo snad není čím se za tuto dobu chlubit a co ukázat?
     Podle médií mi to tak připadá. Vedle antikomunismu se ještě tak dozvíme něco z černé kroniky nebo o skandálech politiků a jiných celebrit. Ve vztahu k úspěchům současného režimu se nanejvýš cituje, že máme banány bez fronty, můžeme, pokud na to máme, jezdit do zahraničí a máme demokracii. K té demokracii bych měl malé připomínky. Podle mě demokracie neznamená jen moci vyslovit nahlas své názory, ale také aby je někdo byl ochoten poslouchat a reagovat na ně, a umožnil společnosti je posoudit a vybrat si z nich ty nejpřijatelnější. Pokud tomu tak není, nelze o demokracii hovořit. A je zcela jedno, jestli zveřejnění různých názorů zabráním cenzurou, anebo mocí peněz ovládnu média a v nich připustím jen zveřejnění těch názorů, které se mi hodí. Navíc se mi nelíbí, když mi představitelé státu v případě, že jsem podveden, okraden já, můj soused a nebo je ošizen i stát, když někdo mlátí jiné jen pro jejich názor nebo barvu pleti nebo i jen pro jinou klubovou příslušnost atd., přesvědčují že je to daň za demokracii.
     Pořád se mi i vtírá vzpomínka na halasná prohlášení popřevratových otců národa , jak se budeme mít a jak bude naše republika vzkvétat. Proto se už asi nesrovnávají statistické údaje před rokem 1989 a po něm. Nepřipomínám takřka 100% zaměstnanost, výsledky školství, sociální zabezpečení, bezplatné zdravotnictví a další, což jsme považovali za samozřejmost. Ale pokud vzpomínám, měl tehdy stát něco přes 20 mld. Kč aktiv a kolem 100 tun zlatých rezerv a patřil mezi věřitelské země. Většina majetku patřila státu nebo družstvům, tedy našim občanům, kteří z něho měli i profit. V současnosti se mluví o dluhu takřka ve výši jednoho bilionu Kč, a státní majetek se každým dnem zmenšuje a již delší dobu patříme mezi dlužnické země. Proto asi musíme přehodnocovat neustále zdravotnictví, sociální zabezpečení atd.
     A tak si myslím, že proto je zapotřebí antikomunistické propagandy, i když všichni víme, že tu komunismus nebyl. A také víme o řadě nedostatků, které byly, ale chtěli jsme je řešit a ne jich zneužívat.
     Myslím si, že současní mocipáni se sami ze svého neúspěchu touto propagandou usvědčují. Vždyť kdyby splnili jen část z toho, co lidem před 20 lety slibovali, tak by, jak se říká, na minulý režim nikdo ani nevzpomněl. Proto i musíme mít různé úřady, ústavy a neustále obnovovat seznamy ať těch nebo těch. Hlavně jen se vyhnout soudu současnosti. Chtěl bych jim připomenout ale výrok W. Churchilla, kterého snad ani úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu nebude podezřívat ze sympatií se socialismem. Ten v I. díle svých pamětí říká, kdo se neustále obrací do minulosti, ztrácí svou budoucnost .

---

Haló noviny 27.7.2009

Předvolební kolotoč se rozjíždí

     Blíží se nám volby do Poslanecké sněmovny. Objevují se poutače, televize a rozhlas zesilují antikomunistickou propagandu, politici, zejména ti praví, se vyjadřují ke všemu možnému, průzkum stíhá průzkum. Zároveň nám představitelé stran vysvětlují s kým a proč do koalice po volbách a s kým ne. Rovněž jsou předkládány návrhy zákonů, jejichž účelem není nic jiného než ukázat, jací jsme to pašáci v té naší straně.
     Tak Strana zelených předložila návrh na omezení poslanecké imunity a člověka napadne proč až nyní, když na to měla předtím času více než dva roky, co byla ve vládě a sněmovně. Sociální demokracie navrhuje progresivní zdanění, od 75 % do 100 % majetku získaného z nepoctivých zdrojů. Také na to měla čas osm let, co vládla a rozhodně by v období, kdy s KSČM měla 111 hlasů, obdobný zákon prosadila, kdyby opravdu chtěla a nebrala ohled na koaliční partnery, ale na voliče. Ale stejně nechápu, proč tak složitě, když současný trestní zákoník a řád nepoctivě získaný majetek umožňují pachateli odejmout v paragrafu o propadnutí majetku, věci nebo jiné majetkové hodnoty, o propadnutí náhradní hodnoty, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a zabrání náhradní hodnoty a o náhradě škody poškozenému. Jistě se objeví ještě řada dalších návrhů, překvapujících jen tím, proč na ně přišli až nyní. Jak dlouho pak my voliči budeme čekat na vysvětlení, proč ten nebo onen návrh po volbách nelze uskutečnit. Stále víc se nějak vžívá, že když někdo ukradne hodinky, tak je musí vrátit, když ukradne fabriku, tak to najednou nejde.
     Roztodivná jsou i prohlášení o povolebních koalicích. Předseda KDU-ČSL Svoboda nám co chvíli prohlašuje, že lidovci jsou připraveni jít do koalice s kýmkoliv, vyjma KSČM. Když se ohlédneme do historie, tak mají skutečně ze všech stran největší koaliční potenciál. Od vzniku republiky 1918, až na období 1998-2002, byli skutečně v každé vládě. Strana TOP 09 ústy svého předsedy hlásá, že nepůjde do koalice se sociální demokracií a KSČM, a důvody, které uvádí proti koalici se sociální demokracií, jsou kupodivu obdobné důvodům, které někteří vedoucí politici sociální demokracie uvádějí proti koalici s KSČM. Bylo by komické, kdyby to nebyla tragédie, jak strnulé je myšlení některých našich politiků, vydávaných nám za vzor politické uvážlivosti a zastánců demokracie.
     Až dojemné je počínání Strany zelených. Předseda Bursík po prohraných volbách do krajů a Evropského parlamentu abdikoval. Ale uběhly sotva dva měsíce a zelení si uvědomili, že bez něj to prostě nejde a organizují akci, aby se vrátil. Kdopak je asi hlavním strůjcem tohoto kotrmelce?
     A tak nezbývá než čekat, co se bude ještě zbývající tři měsíce dít. Zda nám začne ještě nějaký soudní proces nebo se objeví zpráva někoho nebo některé kriminalizující, která jak se objevila, tak zase zmizí. Co nám slíbí ODS? Dosud programově mlčí a pouze se směje nad návrhy ostatních? A to jí podle průzkumů veřejného mínění stačí, aby byla opět v čele volebních preferencí. Stejně tak TOP 09 nám o programu moc, respektive nic, neřekla, jen to, že se spojila s nezávislými starosty. Skutečně nezávislými, a pokud ano, tak nezávislými na čem a na kom? Dříve tvrdili, že jsou nezávislí na politických stranách, ale to už nyní ani formálně neplatí.
     Máme už ani ne tři měsíce čas se rozhodnout a také vysvětlit lidem pro co jsme a co pro to chceme a jakým způsobem udělat. Je to zdánlivě dlouhá doba, ale vzhledem k dovoleným a prázdninám zase tak dlouhá ne. Proto potřebujeme co nejdříve materiály k volbám a je i potřeba donutit poštu, aby splnila případnou smlouvu o roznosu těchto materiálů. Při volbách do Evropského parlamentu nám bylo řečeno, že pošta měla doručit tyto zásilky, ale nedoručila nic.

---

Haló noviny 3.7.2009

Trh jak pro koho, jak kdy

     Ocelářská firma Arcelor Mittal požádala stát o příspěvek na mzdy pro zaměstnance. Podle tiskové mluvčí je to pokus o dohodu, aby se stát podílel na řešení nepříznivé situace zaměstnanců, jinak jim bude musit vyplácet podporu v nezaměstnanosti. Firma sice měla ještě v loňském roce několik miliard zisku, ale to je podle mluvčí majetek akcionářů. Hovořil i jeden z drobnějších akcionářů a říkal, že nedostali údajně nic. Podle mluvčí proto, že firma musela investovat a tvořit finanční rezervy. Podle předsedy vlády se touto žádostí bude vláda vážně zabývat. Podle vyjádření významného člena ODS Nečase a předsedy ČSSD Paroubka je nutné, aby se tímto požadavkem vláda vážně zabývala.
     Nestačím se divit. Skoro dvacet let jsme přesvědčováni, že jedině trh, svobodný a bez jakýchkoliv přívlastků, bez sebemenších zásahů státu, vše vyřeší. Že jedině naprosto svobodní a ničím neomezení kapitalisté přinesou dobro a blahobyt všem. Ještě před několika měsíci, když žádali zaměstnanci skláren v konkurzu, aby se jim stát zaručil aspoň za dlužnou mzdu, první odpovědí bylo kategorické Ne . Bylo by to prý porušení všech možných předpisů a zásad tržního hospodářství. Až pod tlakem se začalo hledat řešení. A najednou tu máme příspěvky bankám a jiným peněžním ústavům. Byly a jsou poskytovány daňové úlevy převážně zahraničním nebo těm nejbohatším podnikům. Je dáváno šrotovné místo snížení cen automobilkami. A aby na to bylo, zmrazí se mzdy, omezí sociální dávky, zdraží věci denní potřeby atd.
     Rozhodně by zaměstnanci v ocelárnách měli dostávat svou mzdu, popřípadě její náhradu, pokud jsou ve výluce. Ale měl by ji jim vyplácet ten, který i z jejich práce a jejich přičiněním získal miliardy.

---

Haló noviny 30.6.2009

Připomínka výročí

     Už delší dobu vyzývá Česká televize k poslání materiálů k srpnovým událostem roku 1969. Patrně připravuje pořad k jednomu z nešťastných výročí. Dějinné události je potřebné připomínat, ale mělo by se tak dít objektivně. Měly by se připomínat všechny, ne jen některé.
     Letošek má, mimo už jmenované, řadu výročí: 70. výročí obsazení republiky hitlerovci, 65. výročí osvobození prvních obcí Československa Rudou armádou, 70. výročí 17. listopadu 1939, kdy bylo okupanty zastřeleno 9 studentů, tisíce poslány do koncentračních táborů a zavřeny vysoké školy. Co z toho ČT a jiné sdělovací prostředky zmínily, anebo zmíní? Na výročí 15. března 1939 mi připadalo, že se mu vyhýbají, nebo zmínky byly částečně zkreslené, či doplňované přinejmenším sporným vysvětlením. 17. listopad se zmiňuje jen z roku 1989. O tom, že události z roku 1939 se staly důvodem, že byl tento den v roce 1941 v Londýně vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva, se mlčí. Historie se sice dá zamlčovat, upravovat a vysvětlovat, ale nikdy ne úplně a na trvalo.

---

Haló noviny 16.6.2009

Pochopit dříve, než bude pozdě

     Nemohu se ztotožnit s názory, že ČSSD nelze považovat za levicovou stranu a že naše spojení může být jen účelové.
     Můžeme se samozřejmě přít, jak je ČSSD daleko od středu, ale nemůžeme tvrdit, že v levé části politického spektra není. Tím nechci říci, že bych jí dal hlas. Vadí mi jak některé její rozhodnutí v zahraniční politice, zejména členství ČR v NATO nebo bezvýhradné přijetí Lisabonské smlouvy atd., tak i ve vnitřní, jako ochota k privatizaci, současná tichá koalice s ODS, anebo její postup po krajských volbách v některých krajích, neustálá platnost bohumínského usnesení, a tím odmítnutí možnosti vlády levice, i třeba jen na základě tiché podpory, ve dvojích předchozích parlamentních volbách. To abych zmínil jen ty nejkřiklavější příklady.
     Je nutné však vycházet z reality, která nyní nejen v ČR, ale i ve světě je. Pravice, ať se nám to líbí nebo ne, má v současnosti převahu, jak v Evropském parlamentě, tak ve většině zemí. Zejména má monopol ve sdělovacích prostředcích, a to i u nás. A tak vidíme nebo slyšíme, že pravicové strany jsou jedinými zachránci ekonomiky, svobody člověka, životní úrovně a já nevím čeho ještě. Do různých pořadů jsou zváni odborníci na cokoliv a bez jakékoli oponentury nás přesvědčují více či méně skrytě o tomtéž.
     Vezměme si jen z poslední doby jejich vysvětlování krize. Napřed vůbec nebyla, pak ano, ale hned se uvedlo, že je to otázka jednoho roku. Když i toto tvrzení se ukázalo liché, přišlo se s tím, že krize je normální a nutný jev, který pročistí ekonomiku. Když lidé nebyli ani tímto vysvětlením nadšeni, přichází se s tím, že krizi zavinili socialisté, protože chtěli po bohatých větší daně, pro chudé větší mzdy, pro nemocné bezplatné zdravotnictví, pro staré důchody atd.
     Když ČSSD vyhrála kdykoliv volby, neptali se redaktoři po programu, ale takřka jedinou otázkou bylo, zda vezme komunisty do vlády, krajských rad nebo bude spoléhat na jejich podporu. Zároveň se všude uvádělo, co by to bylo za hrůzu, kdyby se tak stalo. A tak ČSSD byla vmanévrována do kouta a volila opoziční smlouvu nebo koalici s menšími stranami stojícími na pravo od středu.
     Teprve v poslední době jsou někteří její funkcionáři ochotni jít do koalice s KSČM nebo vládnout s jejich tichou podporou a veřejně to i prohlásit. Můžeme to samozřejmě považovat za účelové nebo za snahu zvýšit svou cenu v politickém jednání. Ale vzhledem k více než 60procentnímu průniku programů obou stran bych bral tuto nabídku vážně.
     Vidím v tom šanci pro občany naší země a možnost nápravy aspoň některých zvráceností, ke kterým došlo. Je to málo? Jistě, není to mnoho, ale co dokážeme, budeme-li reagovat jako ČSSD donedávna - že s vámi nechceme nic mít. Nechci být nostalgický, ale stále častěji si při současném nástupu pravice, posilování její extrémní části, umlčování nejen levice, ale i pravicových filozofů a ekonomů, kteří mají připomínky k současnému stavu a výkladu historie, připomínám lidovou frontu. Kdysi s ní přišli u nás Jan Šverma, v Evropě Jiří Dimitrov. Než byli pochopeni a lidová fronta se začala vytvářet, bylo pozdě.

---

Haló noviny 10.6.2009

Nenechme se otrávit

     K volbám nepřišlo přes 70 % voličů a výsledek se dostavil.
     ODS, která za velkého přispění hromadných sdělovacích prostředků, zejména ČT, dokázala zmobilizovat takřka všechny své voliče, získala nejvíce mandátů. Není to sice drtivé vítězství, jak se nám snaží namluvit ČT, ale vítězství to je, i když levice celkově proti minulým eurovolbám posílila. Má oproti tehdy osmi mandátům (ČSSD 2 a KSČM 6) nyní mandátů 11 (ČSSD 7 a KSČM 4). Je otázkou, zda by jich mohla mít více? Kdyby přišlo aspoň tolik voličů co ke krajským volbám, snad to mohlo být jinak. Ovšem kdyby v politice, stejně jak v historii neexistuje. Asi bude čím dále více platit, nenechat se zmást a otrávit. Musíme počítat dál s tím, co se dálo nyní před volbami. Zástupci KSČM se do televize nebo rozhlasu nepustí, anebo jen k provokativním otázkám. Na veřejnoprávní i jiná média má pravice takřka monopol.
     Je třeba využívat všech možností, které nám zbývají. Ať jsou to diskuse se spoluobčany, internet, udržení a nabídka Haló novin, materiály ve formě letáků apod. Jedině tak můžeme docílit, aby lidé šli k volbám a volili stranu, která se opravdu ztotožňuje s jejich dlouhodobými zájmy.

---

Haló noviny 4.6.2009

Nedělní práce

     Poslanecká sněmovna má rozhodovat v neděli 7. května o vyslovení důvěry vládě Jana Fischera. Termín zasedání vyvolal hned nevoli (tehdejších) předsedů KDU-ČSL a zelených, Jiřího Čunka a Martina Bursíka. Vyjádřili nelibost nad tím, že mají zasedat v neděli, protože má mít člověk v týdnu aspoň jeden den volna a také chce jít do kostela. Škoda, že tuto nelibost neprojevili např. při projednávání Zákoníku práce nebo na něj navazujících předpisů. Vědí vůbec kolik lidí v neděli dělá? A to ne pouze jednu neděli v roce, ale jejich většinu a často bez nároku na jakýkoliv příplatek. Slyšeli někdy o firmách, kde si na neděli musí brát zaměstnanci dovolenou, když chtějí jet třeba s rodinou na výlet? Že se dělá v neděli nejen na pracovištích, kde je to nezbytně nutné, jako v dopravě, spojích, nemocnicích atd., ale i jinde, kde by to při lepší organizaci práce nebo jen při dobré vůli nebylo vůbec třeba? Patrně ne a je otázkou, zda je to vůbec zajímá, vždyť se v tomto případě jedná o běžné lidi a nikoli privilegované. Snad nyní, kdy i oni budou musit jít do práce výjimečně, lépe pochopí ty, kteří ze strachu o práci chodí v neděli takřka stále.

---

Haló noviny 29.5.2009

Hodit vejce je jednoduché

To, co bylo vidět na všech televizních stanicích, mnou otřáslo. Zejména když rozjásaný adolescent se tam vyjadřoval ve smyslu, že konečně to Paroubkovi ukázali. Nebo mladinká dívenka s rozběhem se zapojovala do házení vajec. A tato mládež si myslí, že vyjevují svůj názor a prohlašují se za demokraty a patrně si asi myslí, že jimi skutečně jsou. Vybavil se mi Voltairův výrok určený jednomu z politických protivníků: Patrně nikdy nebudu souhlasit s vašimi názory, ale vždy budu bojovat za to, abyste je mohl hlásat. Možná by tato mládež, patrně zlatá, jak se kdysi říkávalo, se měla s podobnými výroky seznámit a někdo by jim měl vysvětlit, co znamenají. Od toho, kdo je poslal a ta vajíčka jim koupil, se toho asi nedočkáme. Jsem přesvědčen, že to nebylo úplně a jen z jejich hlav. Nevypadali na to, že jsou výdělečně činní a dovoluji si pochybovat, že ten, kdo se živí prací, by při dnešní ceně vajíček jimi takto mrhal. Ale patrně mají prostředků dost z jiných zdrojů a při jejich inteligenci a duševní zralosti je jediný způsob jak se zviditelnit tento. Ono seznámit se s nějakými myšlenkami a pak se je snažit prosadit v rovnocenné diskusi bolí. Snazší a jednodušší je vzít vejce a hodit. Nechci obhajovat pana Paroubka, mám k jeho jednání desítky připomínek. Ale to, co nám televize ukázala, rozhodně argumenty nejsou.
     A na závěr si nemohu odpustit ještě dvě poznámky. Co dělá policie, vždyť o této akci věděla předem a pokud si vzpomenu, jak dokáže ochránit nacionální strany před antifašisty a anarchisty, nechápu, jak zde dokázala být bezzubá a až po akci došlo k zadržení několika osob. A další poznámku, co dělají naše televize, které se dokážou rozhořčeně pohoršovat nad vším možným, ať už je to v Číně, na Kubě, Bělorusku, a tady jen konstatuje, co se stalo. Nechci těm adolescentům vkládat žádný nepěkný úmysl, ale v nacistickém Německu to začínalo také rozbíjením schůzí komunistů, sociálních demokratů a odborářů a pak přišli na řadu i křesťanské a pravicové strany.

---

 

Haló noviny 12.5.2009

Je to vůbec s podivem...

     Pan prezident si povzdechl nad nízkou, prakticky žádnou, účastí občanů na pietních aktech k ukončení 2. světové války. Díky mu za to, ale jak se říká, divím se, že se diví. Neb stačí si připomenout posledních 20 let, co se hlásá ve sdělovacích prostředcích, vychází v knihách, učí ve školách a je s podivem, že vůbec si toto výročí ještě připomínáme jako vítězství národů nad obludným německým nacismem. Brzy po sametové revoluci považovali naši noví představitelé za nutné měnit výklad dějin, zejména moderních. A tak se nejprve natřel tank, který symbolizoval osvobození Prahy, růžově. Nejprve to udělal postpubertální kluk. Sotva se vše ale dalo do pořádku, považovala za nezbytné se takto projevit část poslanců. Nejen prezident Havel, ale i řada dalších se omlouvala za utrpení způsobené Čechy Sudetským Němcům, aniž bylo řečeno, co vše tomu předcházelo a místo historického rozboru těchto událostí, se převzala tendenční zkreslení Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Parlament pak změnil datum dne osvobození od fašismu. Místo 9. 5. na 8. 5., odůvodňujíc to, že 8. 5. 1945 již byl v Evropě mír a Praha se osvobodila sama uzavřením příměří s německou armádou. Patrně ani jeden z těch, kteří pro změnu hlasovali se nebyl projít třeba po Pankráci, kde většina pomníčků padlých nese datum 8. 5., tedy v době, kdy podle nich již byl mír. Nepovažovali za nutné si zajet k Benešovu, kde se teprve 10. 5. vzdala armádní skupina Střed a Ostereich Rudé armádě, nebo k Milínu, kde se ještě 11. 5. bojovalo. Co se dnes vlastně mladý člověk dozví o 2. světové válce, o jejím dopadu na naši republiku. Řekne mu někdo, že ztráty jen našich lidí představovaly 360 000 mrtvých, nekonečně větší počet zraněných a postižených. Škody na majetku představovaly stamiliardy korun. Po celou dobu války byly zavřeny vysoké školy a snížen počet středních škol. Ztratili život nebo byli zavřeni umělci, spisovatelé, novináři jako bratři Čapkové, Vančura, Poláček, Šverma, Fučík, Rošický, Peroutka, Hašler a řada dalších. Dozví se, kolik při osvobozování naší vlasti padlo rudoarmějců? Bohužel ne. Pokud je vůbec řeč o válce, dozví se maximálně o holocaustu a utrpení Židů. O osvobozování je mu jen podsouváno osvobození Plzně a části jihozápadních Čech Američany. O škodách se v podstatě nemluví vůbec. A tak se nemůžeme divit, že se mladí lidé vzpomínkových akcí nezúčastní, neví většinou proč by měli. Lze jen doufat, že nebudou nikdy muset poznat na vlastní kůži jak se draze platí svoboda.

---

Haló noviny 28.4.2009

Demokratem i proti svým výhodám

     Nemá vždy pravdu ten, kdo mluví nejdéle a nejhlasitěji. Tento výrok Sofokla se mi vybavil při sledování nedělní Partie na Primě. Paní Kateřina Jacques byla prostě k neudržení, podobně jak teta Kateřina ze Saturnina. Protože jsem si ten pořad natočil, abych si jej mohl pustit večer, tak jsem sečetl časy, kolik bylo komu dáno prostoru. Paní Kateřina měla času více než europoslanec Ransdorf, a to skoro 2,5krát více, ale i než Ransdorf a moderátor Petr Šimůnek dohromady.
     Je to, bohužel, stále stejný obraz. Představitelé KSČM buď vůbec nejsou pozváni, a pokud již nějakou náhodou ano, nedá se jim prostor. I když v tomto pořadu je nutno přiznat, že se moderátor občas snažil, ale marně. Pokud by paní Kateřina mluvila k věci, bylo by to sice neetické, ale dalo by se to snést. Ale od ní jsme se pouze dozvídali, jak je dobrá ona, jak je vynikající ministr Martin Bursík a europoslanec Milan Horáček. Pak několikrát napadla KSČM, že její poslanci nehlasovali pro návrh zelených a nechtějí hlasovat pro Lisabonskou smlouvu, aniž by vysvětlila, proč by měli. Nechci se příliš zmiňovat o kotlích na biomasu, a věřím, že se přeřekla, když prohlásila, že se podílí na jejich vývoji. Rozhodně si myslím, že představitelka strany, která měla v programu referendum ke všem důležitějším otázkám společnosti a politiky, by měla na tom trvat i v případě přijetí Lisabonské smlouvy. A ne reagovat na připomínku Ransdorfa, že by se s touto smlouvou měli lidé seznámit a o ni rozhodnout, poukazováním na dávno minulou KSČ.
     Demokratem není ten, kdo to o sobě prohlásí, ale ten, kdo tak jedná i tehdy, kdy to není pro něj výhodné.

---

Haló noviny 7.4.2009

Hektický týden

     Státníci se několikrát sešli a člověk se snažil věřit, že něco vyřeší, tedy aspoň krizi, ať už hospodářskou nebo finanční. Miliardy dolarů se sypou tu do bank, tu do pojišťoven, pak zase do zajišťovacích fondů nebo MMF, také některé monopoly nepřijdou zkrátka. A najednou se dozvídáme, že vedení těchto krachujících institucí si část těchto přídělů rozděluje mezi sebe. Chvíli se křičí, protestuje, vyhrožuje, ale tak nějak jde vše do nenávratna. A jakým způsobem a za jakých podmínek se tyto částky, přidělují a kdo je jednou zaplatí? Zda ti, kterým byly přiděleny a nebo, jako obyčejně ti nejnižší a střední vrstvy.
     A tak z tohoto týdne mám jediný dobrý dojem, projev prezidenta Obamy. Ne proto, že 12 minut mluvil o České republice, aspoň nám to pyšně sdělovala televize. Ale hlavně proto, že jsem od něj jako od prvního prezidenta USA na vlastní uši neslyšel vyhrožování a kdo kde je ten zlý. Ale slyšel jsem a doufám, že upřímně míněné, výzvy k jednání pro všechny státy a závazek, že USA budou snižovat rozsah jaderných zbraní jako první. A i realismus ve slovech, že je to záležitost mnoha let. Po období, kdy byli vinni jen ti ostatní snad začíná svítat na lepší časy.

---

Haló noviny 3.4.2009

Trapností bylo již dost

     Pochopila ODS vůbec, co je to vyslovení nedůvěry vládě. Že tímto ústavním aktem pro tento čas končí. Že ani dnes, a snad ani v budoucnu, nemá žádná ze stran právo určovat ostatním stranám, s kým mohou jednat a s kým ne, a to o čemkoliv. Koalici, tu současnou, většina občanů již delší dobu nechce. A nyní ji nechce ani většina poslanců. Tedy ve většině států na světě vláda skončí a na základě výsledků voleb se vytvoří vláda nová.
     Přechodné období se řeší různě, ale pokud jde stranám aspoň částečně o republiku, a ne o prebendy, řeší se rychle a pokud možno dohodou všech parlamentních stran. Rozhodně ne tak, že původně vládní strana diktuje opozici, jak se má chovat a tváří se uraženě, když ne. Trapných výkřiků jsme si užili už dost, takže je zapotřebí konečně jednat.

---

Haló noviny 31.3.2009

Trpí občané zapomnětlivostí?

     Premiér Topolánek v OVM na ČT 1, se nás snažil přesvědčit o tom, co se nám snaží vsugerovat televize od vyslovení nedůvěry vládě každý den.
     Jde o takřka nenapravitelnou škodu, protože se tak zamezilo vládě vyřešit hospodářskou krizi a dokončit předsednictví EU. Nevím, jestli si z nás dělají legraci nebo si myslí, že většina občanů trpí zapomnětlivostí. Není to ani šest měsíců co předseda Filip vyslovil v ČT názor o poklesu HDP pro tento rok o 2 % a stal se tak terčem napadání různých analytiků a samozřejmě i členů vlády. Není to ani pět měsíců, co vláda předložila návrh rozpočtu pro tento rok s nárůstem 4,8 % HDP a zaklínala se jeho správností a tím, že České republice žádná krize nehrozí. Pak jmenovala NERV, který spolu s ní měl řešit vše, co dosud podle ní vůbec nemělo nastat. A nyní nám zdůraznil premiér, že až na zdravotní reformu se ostatní reformy povedly. Marně přemýšlím, jestli úspěšně nebo ne. Při reformě policie a justice by běžný občan ji pokládal za úspěšnou tehdy, pokud by se zrychlila práce soudů, jejich rozhodnutí byla předvídatelná a pro všechny rovná; že policie odhalila větší procento pachatelů trestných činů, na ulicích se zvyšuje bezpečnost, obchodníci nemusí instalovat stále další a nákladnější zabezpečovací systémy, staří lidé a děti mohou klidně vyjít na ulici a nebát se otevřít dveře po zazvonění. U hospodářských a sociálních reforem by se jejich úspěšnost měla snad měřit tím, zda republika a jednotliví občané prosperují, nemusí mít strach ze zítřka, z nemoci, ze stáří, z toho, že se zavře podnik, kde pracují. A jak tomu skutečně je?
     Premiér také prohlásil, že bez komunistů nikdo nedá dohromady v parlamentě 101 hlasů a situace je tedy neřešitelná. A postupně vyjmenoval, co vše je tím ohroženo a jedině on s ODS je jediným, kdo může pro lidi něco udělat, i když vzápětí dodal, že na své funkci zase tolik nelpí. Nevím, jestli si někdy čte v Ústavě a Listině základních práv a svobod. Dozvěděl by se tam, že zdrojem veškeré státní moci je lid. A ten vládne prostřednictvím svých zástupců v Poslanecké sněmovně, které volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Tedy i všichni zvolení poslanci jsou si rovni a mají stejná práva a povinnosti. A nikde není stanoveno, že někteří z nich jsou si, aspoň jak se u nás říká, rovnější . A nikdo to nemá právo změnit, ani když se zaklíná demokracií nebo ohrožením republiky. A tak nemám pocit, že bylo chybou, když někteří poslanci nebyli na vládu hodní a dokonce vyslovili, a podle mě správně, proč už nechtějí být dál hodní. Také já se pádem vlády necítím ohrožen, ale pociťuji úlevu.

---

Haló noviny 24.3.2009

Na církevní restituce získat mandát ve volbách

     Jak bylo zveřejněno, poslanecká komise pro církevní restituce došla k závěru,že vládní návrh předložený parlamentu je v pořádku a tedy se církvím vydá bezmála 250 mld. Kč. Z toho má být část vydána hned a větší část zaplacena ve splátkách s příslušným úrokem během 60 let. Vedle toho má stát ještě řadu let církvím přispívat na jejich činnost. Je to nemalá částka. Pro představu: je 60krát vyšší než částka, kterou stát získal za privatizaci mladoboleslavské Škodovky. Proto doufám, že komise řádně přezkoumala oprávněnost všech položek, a to jak z hlediska, zda skutečně byly církvím odňaty po 25. 2. 1948, tak z hlediska jejich současné ceny. I když připustíme, že se jedná o nějakých 70 000 ha pozemků, tak při současných průměrných cenách by byla částka za ně několikanásobně nižší.
     Jako důvody církevních restitucí se uvádějí zejména: 1. Bez majetku nelze provádět činnosti, ke kterým jsou církve určeny, ať už jde o bohoslužební úkony, charitu, pomoc nemocným a trpícím, školství apod. 2. Bez majetku nelze být svobodný a nezávislý na státu, popřípadě jiných institucích. 3. Co bylo ukradeno, má být vráceno. Uvedené důvody se jeví jako logické a spravedlivé, ale bohužel jen na první pohled.
      Co se týče provádění duchovních a bohoslužebných úkonů, jsou církve nezastupitelné pro své věřící. V ČR máme 26 registrovaných církví a náboženských společností, které mají všechny právo na stejné podmínky. Tedy jak majetek řešit. Podle počtu věřících nebo majetku, který v minulosti té které církvi náležel. Co se týká ostatních činností jako charita, školství a zdravotnictví, je otázkou, jak dalece je zapotřebí tyto činnosti zajišťovat právě a jen církvemi, a kterými z nich a nikoli státními, obecními nebo veřejnými institucemi. Zejména když je v ČR z obyvatel 36 % věřících.
     Tvrzení, že bez majetku nelze být svobodný a nezávislý, je poněkud zavádějící. Znamená to snad, že v naší současné společnosti mají svobodu, práva a nezávislost jen ti majetní a ti bez majetku ne? Nebo snad, že míra práv a svobod je odstupňována výší konta? Připouštím, že někdy se to tak jeví, mám ale za to, že všichni jsme povinni dělat vše pro to, aby tomu tak nebylo a i ten absolutně nemajetný měl stejná práva jak ten nejbohatší.
      S tím, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, každý jistě souhlasí, pokud pod pojem ukradeno bude zahrnuto vše, kdy jednotlivec nebo skupina lidí přišla o majetek nebo výtěžek své vlastní práce. A to, ať je to krádeží, loupeží, válečným kořistnictvím, psychickým nebo fyzickým násilím, vykořisťováním, podvodem nebo zneužitím nedostatečnosti zákona. Tehdy to bude teprve spravedlivé, i když samozřejmě daleko složitější, zejména pokud všem má být měřeno stejně.
     Další otázkou pak je, od které doby se tyto vztahy budou rovnat: zda jen od 25. 2. 1948 nebo třeba od 9. století, kdy byly nemovitosti ve vlastnictví rodu nebo obce, nebo před Bílou horou nebo po ní.
     Pokud je mi známo, tak restituce v tomto rozsahu neměla žádná z parlamentních stran ve volebním programu. A vzhledem i k tomu, že jde o zadlužení dalších dvou generací, myslím, že tento parlament nemá k rozhodování o této věci žádný mandát. Proto by bylo vhodné, počkat na příští volby a strany, které restituce považují za nezbytné, by je zahrnuly do volebních programů. A zároveň by se otevřeně voličům sdělilo, o který majetek a za jaké ceny se jedná a kdy byl církvím vyvlastněn. Tajnosti a různé výkřiky, které se kolem této věci vedou, totiž spíš vyvolávají dojem, že ne všechno je úplně v pořádku.

---

Haló noviny 3.3.2009

Trestní zodpovědnost dětí zkoumat hlouběji

     Odmítnutí snížení legální sexuální hranice z 15 na 14 let je správné. O odmítnutí snížení hranice trestní odpovědnosti mám ale pochyby. Kdo ochrání jejich oběti? Odvolávání se na dokumenty o ochraně práv dítěte je zavádějící. Věc by se měla probrat ze všech stran, nejen ze strany dětí, nyní tzv. provinilých, ale i jejich obětí - dětí i dospělých, převážně starých. Diskuse by se měli zúčastnit především lidé, kteří mají do činění s těmito provinilci: policisté, učitelé, pracovníci dětských ústavů, psychologové, psychiatři, obhájci, opatrovníci atd. Mám zato, že dokumenty a zákony jsou navrhovány a přijímány lidmi, kteří jsou poněkud mimo a ideální přání zaměňují za skutečnost.
     Řadu let jsem obhájcem, v případě dětí tzv. opatrovníkem, a musím potvrdit, že do určitého věku jsou děti - ať chtějí nebo nechtějí - skutečně dětmi. Snaží se vyniknout, pokud to umějí, tak si i hrát, touží po pozornosti, uznání a do stále nižšího věku i po tom, aby se jim někdo věnoval a měl je rád. Ale stále více je jejich povaha křivena a navykají si mít jiné hodnoty než normální děti. Bezděčně je jim sugerováno, že mají jen práva a žádné povinnosti. Že nejsou nikomu ani sobě za nic odpovědni. Že se musejí podrobit pouze silnějšímu, popřípadě zvykům v partě nebo polozločinecké rodině. Brzy znají perfektně příslušné zákony a vědí, že do určitého věku se jim nic nestane. Dětské ústavy považují většinou sice za nezbytné zlo, ale jinak za celkem dobré zaopatření a dokáží si i zde vynutit, aspoň částečně, zachovávání jimi uznávaných hodnot. Pracovníci ústavů jsou v řadě případů proti nim bezmocní a svázáni předpisy, které nerespektují skutečnost a neumožňují jim zachovávat u těchto dětí vyváženě práva a povinnosti v míře, která je běžná v normální rodině. Nemohou je učit ani běžným návykům, protože někdo někde vymyslel, že děti nesmějí pracovat. Tak si po skončení pobytu většina dětí neumí ukrojit a namazat chleba, obstarat nákup, postarat se o oděv atd.
     Děti, které páchají trestnou činnost, je nutno rozlišovat. Jednak jsou to děti, které se dopustí trestného činu z hlouposti, touhy vyniknout, okamžitého nápadu a po pominutí jakéhosi pominutí smyslů činu litují a samy nedokáží vysvětlit sobě ani jiným, proč. Další skupinou jsou děti, které se jej dopustí z donucení, a to ať psychického nebo fyzického. Původcem může být parta nebo dospělí, kteří zneužijí předchozího prohřešku dítěte a přimějí ho. Tyto dvě skupiny potřebují spíše pomoc než trest, a hlavně odstranění nebo eliminaci původce. Většinou se také mohou opřít o pomoc vlastní rodiny.
     Třetí skupinou jsou děti, které páchají trestnou činnost vědomě, jsou s tím srozuměny a předpokládají, bohužel oprávněně, že když budou přistiženy, tak se jim vlastně nic nestane - trestní řízení o činu jinak trestném se pro nedostatek věku odloží a řízení se zastaví. Soudem je provinilci uloženo některé z opatření, z nichž pro něj nejhorší je ochranná výchova v ústavním zařízení. Vzhledem ke kapacitě zařízení a dalším skutečnostem se ale jedná spíše o výjimečné případy.
     Mám za to, že i když u dětí a mladistvých má vždy převažovat výchovné opatření nad trestem, tak trest nelze pominout. Je otázkou, co považovat ještě za výchovné opatření a co už za trest. Je např. práce vynaložená k odstranění následků nebo náhradě škody způsobené trestným činem výchovným opatřením nebo trestem? Když jsem něco rozbil, tak mi rodiče uložili nějakou prací hodnotu rozbité věci nahradit.
     Další otázkou je, kdy ukládat trest. Hned, nebo po složitém řízení za nějaký měsíc? Zase vzpomínám, že v naprosté většině, když jsme něco provedli ve škole a učitel nám dal vybrat, zda chceme ukazovátkem přes dlaň, nebo zápis do žákovské knížky, volili jsme ukazovátko. Měli jsme to za spravedlivé a rázem bylo vše vyřízeno a většinou i zapomenuto.
     Mám za to, že snížení hranice trestnosti na 14 let má smysl. Nesmí být však samoúčelné a musí být doprovázeno řadou opatření. Jak ve vlastním ústavě, kde mladiství budou umístěni, tak - a to zejména - i u dospělých, kteří je k této činnosti dovedli nebo jim ji umožnili páchat. Není možné, aby např. šli rodiče s klukem ve věku 14 let do obchodu a zatímco oni zabavují prodavačku, tak on kradl. A pokud je přistižen, oni předstírají rozhořčení nad jeho činem, který je prakticky beztrestný a jim se věří, že s tím nemají nic společného. Stejně tak, když má dítě plný pokoj věcí nemalé hodnoty. Nebo když děti přepadají a olupují na ulici jiné lidi a skončí to tím, že policisté je chytí, sepíší s nimi protokol a věc odloží, a než se vše dostane do dalšího řízení, děti loupí klidně dál. Jak je možné, že 14letí a i mladší jsou v noci na diskotékách a v řadě případu opilí. Je ještě projevem dítěte odpověď, že kdyby mi ta bába ty peníze dala rovnou, tak bych ji přece nemlátil? Nebo, proč mám vracet tu koženou bundu, když jsem si ji vzal já sám a jdu kvůli tomu do pasťáku?
     Proto si myslím, že přísnější postih musí být a nelze jen spoléhat na obecné proklamace, které v řadě případů nemohou platit a nic neřeší. Právě neřešením těchto věcí se uvolňuje cesta skupinám, které nabízejí řešení ještě jednodušší a lidé jim ze zoufalství nad tím, čemu jsou vystavováni, naslouchají a ztotožňují se s jejich řešením.

---

Haló noviny 11.11.2008

Volební sliby

     Vzpomněl jsem si na okřídlené sousloví mého kolegy kolik já ti slíbím, tolik ti nikdo nedá , když jsem slyšel vyjádření ministra zdravotnictví Tomáše Julínka,, že u 5000 léků bude snížena maximální cena. Hned bylo vyčísleno, kolik ušetří nemocní a kolik zdravotní pojišťovny. Ministr nám i vysvětlil, že je to možné jen díky reformním opatřením zavedeným ODS a že u části léků dojde ke snížení v listopadu a u zbytku pak v lednu. Pouze v rozhlasu a pak v Haló novinách byla také zmínka o tom, že asi u 1000 léků bude cena zvýšena.
     Je to již třetí dobrá zpráva, kterou nám vláda v poslední době sdělila. První byla zpráva o zvýšení důchodů v létě, druhá snížení maximálních cen léků a třetí je slib snížení spotřební daně u pohonných hmot. A tak si říkám, ještě že jsou ty volby. Škoda, že nejsou alespoň dvakrát ročně. A hned mě napadá, proč k stanovení maximálních cen léků nedošlo dříve, třeba, když jej navrhovala KSČM. Tehdy to bylo prohlášeno za nepřípustný zásah do pravidel trhu. Dále, proč až po volbách, a vybaví se mi sliby ODS před minulými volbami týkající se zdravotní a sociální politiky - a kdeže loňské sněhy jsou. Poplatky máme, cena léků, alespoň těch, které beru já, byla zvýšena, nárůst důchodů pokulhává hodně za inflací, omezuje se růst mezd a rostou ceny, zejména těch komodit, které jsou nezbytné - jako je nájemné, energie a potraviny. A tak se obávám, že nám nyní bude vysvětleno, až si půjdeme pro léky a nevěřícně budeme hledět na jejich cenu, že bylo slíbeno pouze snížení maximálních cen od výrobců léčiv, ale cena, za které léky kupujeme, je jiná věc.

---

Haló noviny  7.11.2008

Kdysi to bylo peklo a čerti, dnes komunisté

     Minulý týden podalo 30 senátorů vládě a nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení KSČM.
    Takřka na den se jim to povedlo k 70. výročí zákazu KSČ pomnichovskou vládou. Historie se však neopakuje vždy úplně stejně. KSČM není KSČ a současný režim, aspoň doufám, je stále převážně demokratický a soudy jsou vázány ústavou a zákony. Jak uvedl senátor Štětina, který se nejvíce o tento návrh zasloužil, v sobotním vysílání rádia, důvodem zrušení KSČM je, že uznává stále učení Marxe a Lenina. Leninův Stát a revoluci nazval v tomto pořadu dokonce praktickou příručkou terorismu. Mám dojem, že buď tuto knihu nečetl nebo četl špatně. Pokud si vzpomínám, je kniha převážně zaměřena na odumírání státu, jeho orgánů a jejich nahrazení samosprávou. Vůbec se mi zdá pan senátor nedůsledným. Proč například nenavrhl zrušení Velké Británie, kde před několika lety vybrali Marxe za největšího myslitele světa. Především však mám za to, že jde o honbu na čarodějnice.
     Vždy, když je nějaký režim neúspěšný a své neúspěchy nedokáže rozumně zdůvodnit, najde si nějaký zástupný problém. Zejména v době, kdy lidé, respektive voliči, neboť o ty jedině jde, prozřou a chtějí svými hlasy přivodit změnu. A to i přes soustavnou propagandu chrlenou na ně denně většinou médií a navzdory penízům, které tato propaganda stojí. Pak se rychle hledá něco, na co je buď možné všechny neúspěchy svést nebo proti čemu je třeba bojovat. Kdysi to byli čerti a peklo, později kacíři a čarodějnice, v poslední době socialisté a komunisté. Už ani nezáleží na výsledku této honby, ale hlavně na odvrácení pozornosti od podstatných věcí. Hlavní je odvrátit pozornost od reforem , radaru, zdražování a od stále větší sociální nejistoty. Od toho, co se před 18 lety slibovalo, co tehdy mnozí uvítali a uvěřili tomu.

---

Haló noviny 20.10.2008

Vyhovme přání a rozhodnutí voličů

     Krajské volby skončily příjemným překvapením.
     Ač přišlo k volbám málo přes 40 % voličů, dali jasně najevo, že chtějí změnu a vláda koalice ODS, KDU-ČSL a SZ je, řekneme-li to hodně mírně, zklamala a řadovému občanovi nepřinesla nic dobrého. Je škoda, že nepřišlo k volbám zbývajících 60 %, jejichž názor lze shrnout, aspoň podle toho, co říkali přede mnou, do dvou vět : Nemám koho volit, všichni jsou stejní, a nebo ať zvolíme, koho chceme, udělají si, co chtějí . Dokažme nyní těmto 60 % a zejména těm, kteří levici dali svůj hlas, že vládnout lze jinak. Přesvědčme je o tom, že krajské volby nemusí být vůbec druhořadé, jak se nám nyní snaží namluvit média prostřednictvím některých politologů. Ještě se dá zabránit řadě věcí a připravit prostor pro vládu levice i na republikové úrovni. Občané rozhodli pro levici jednoznačně. Prakticky ve všech krajích, vyjma Pardubického, může levice vládnout sama. Stačí jí k tomu hlasy ČSSD a KSČM a ani v Pardubickém kraji nelze jejich hlasy opomenout. Umožněme a pomozme tedy ČSSD splnit minimálně její volební program. Pro řadu z nás je to málo, ale pořád je lepší málo než nic. Vezměme za slovo předsedu ČSSD, budeme vládnout s těmi, kteří nám umožní plnit náš volební program. I když se historie nikdy neopakuje, poučme se z ní. Počátkem třicátých let se levice nedokázala spojit a výsledkem byla nejen hospodářská krize, ale i nástup fašismu a válka. Když levice prozřela k lidové frontě, bylo již pozdě. Můžeme nyní očekávat soustředěný útok médií na levici. Bude se neustále opakovat usnesení bohumínského sjezdu, na druhé straně pak, že KSČM je B sociální demokracie. Přenesme se přes to a vyhovme přání a rozhodnutí voličů.

---

Haló noviny 2.7.2008 

Zatím ještě neumírám

     Podle šetření agentury Vermont (nevím, zda jsem název agentury zachytil správně), nevadí prý zdravotnické poplatky 70 % obyvatel a 90 % lékařů. I když jde o agenturu pracující pro vládu, tak tento průzkum neprovedli na její zadání, ale z vlastního zájmu u vzorku 1000 obyvatel. Aspoň tak to tvrdil představitel této agentury v ČT. Neuvedl však už věkové a sociální složení tázaných a znění jim položené otázky. A tak mi to připadlo celé jak invektivy prokládané pohádkami od mluvčího Cikrta nebo zprávy ČT 1. Podle nich mají nyní lékaři na každého čas, ceny léků buď klesly nebo zůstaly ve stejné výši. S tímto vědomím jsem navštívil minulý týden praktického lékaře. Byl jsem jedenáctý na řadě, jemu jsem zaplatil 30 Kč a pak jsem šel do lékárny. Tam jsem zaplatil 612 Kč, z toho dělaly regulační poplatky 120 Kč. Porovnáním ceny léků loni a letos, jsem za léky letos zaplatil při jedné návštěvě lékaře více o cca 200 Kč bez regulačních poplatků. S těmi to bylo více o 320 Kč. Vedle toho jsem zaplatil ještě 1300 Kč za podpůrné pooperační prostředky, které nejsou na recept, ale lékař je doporučil. Do limitu 5000 Kč, se kterým tolik pánové Cikrt a Julínek operují, se samozřejmě nic z toho nezapočítává. Musím ještě dodat, že lékař na moji žádost hledal, zda by nebyl nějaký z léků bez doplatků a vyjma jediného ze čtyř žádný nenašel. A tak musím uvést, že já jsem proti poplatkům, na rozdíl od shora uvedeného průzkumu. I když musím dodat, že pokud by za mnou přišel pracovník agentury a položil by mi např. otázku umíráte hlady kvůli zdravotnickým poplatkům , musil bych po pravdě uvést, zatím ještě ne.

---

Haló noviny 24.6.2008 

Zastavit sněhovou kouli růstu měrných cen

     V minulých dnech jsem si v Halo novinách přečetl, že cena plynu vzroste během pěti let na dvojnásobek. Obdobné prognózy jsou i v jiných médiích, a to nejen co se týče cen plynu, ale prakticky všeho.
     Shodou okolností jsem nedávno dostal i vyúčtování dodávek tepla a vody do našeho bytu za loňský rok. I když jsme snížili proti předchozímu roku spotřebu o 10 %, platili jsme více o 16 %.
     Uváděné důvody od dodavatelů jsou dva. Jednak zvýšení cen energií, neboť je jich nedostatek a je větší náročnost na jejich získávání. To dokážu pochopit. Nemohu však pochopit a smířit se s druhým důvodem. Protože je všechno dražší, lidé šetří a snižují spotřebu. Tím se z odebrané jednotky zboží či služby nedosáhne stejný objem zisku, a proto je nezbytné navýšit cenu o to více. Kvůli tomu jsou zavedeny např. u dodávek tepla přepočítací koeficienty, kterými se tomu, kdo odebere méně, spotřeba tepla přepočítá na vyšší. Obdobně se postupuje, nejen např. i u vody, ale třeba i u dopravy. Protože ve vlacích jezdí vzhledem ke zdražení méně lidí, zdraží se ještě víc. Lidé začnou jezdit auty, protože je to pro ně již při dvou levnější. A tak se zase toto začarované kolečko zase opakuje. Mohl bych dále jmenovat elektřinu, telefon, kde základní paušály, které člověk zaplatí, ať něco odebere nebo neodebere, stejně zaplatí a které tvoří víc jak polovinu plateb.
     Na celém světě se naříká, že je nedostatek energií, potravin a surovin. Ale místo toho, aby ten, kdo ušetří, byl nějakým způsobem zvýhodněn, třeba jen tím, že zaplatí méně, je potrestán vyšší cenou za odebranou jednotku, protože ohrožuje zisk - a zisk je přece svatý.
     Není už nejvyšší čas změnit uvedené nazírání? Snad i podnikatelé s těmito komoditami si dokáží uvědomit, že brzy se může stát, že nebudou mít co prodávat ani oni.

---

Haló noviny 15.4.2008

Tendenčně o Číně

     Nedávno se mi nechtělo jít spát a tak jsem si řekl, když už měsíčně jsem povinen platit 135 Kč, pustím si na chvíli televizi. Bohužel jsem si pustil ČT 2, kde vysílali Události - komentáře. Zrovna probíhal rozhovor o olympiádě v Číně a redaktor neomaleně nutil bývalou reprezentantku Helenu Fibingerovou k prohlášení, že při olympiádě mají sportovci protestovat. Pak to zkoušel s členem OV. Nakonec si notoval s panem Rumlem o nedodržování lidských práv a demokracie v Číně a co svět musí udělat, aby obhájil práva Tibeťanů a nyní už i Ujgurů.
     Nevím, zda v Číně někdo z nich byl. Spíš mi připadalo, že ne a své poznatky, pokud to řeknu velmi kulantně, mají zprostředkovány. Nebyl jsem rovněž v Číně, ale řada mých známých, ať už se jedná o obchodníky nebo techniky, ano a o Číně, přes všechny připomínky, které mají, hovoří s velkým uznáním.
     O tom, jak vypadala Čína kdysi, jsem se měl možnost seznámit z článků Kische nebo, abych necitoval jen levicové novináře, od amerického redaktora Snowa. To byli opravdu investigativní žurnalisté.
     Viděl jsem i nyní záběry ČT o událostech v Tibetu. A nepřipadaly mi vůbec jako protesty za lidská práva, ale daleko víc jako záběry o vandalství, rabování a násilných útoků na jiné lidi. Nevím, kdo to rozpoutal, ale odpověď na otázku proč se mi začíná vybavovat, a to i díky např. tomuto vysílání v ČT. V minulém století jsme kvůli mocenským zájmům měli ochuzeny dvě olympiády. Neměli bychom dopustit, abychom umožnili v tomto jednání pokračovat.

---

Haló noviny 29.3.2008 

Prachsprosté vandalství

     Skupina Dekomunizace oblékla sochu Žižky na Vítkově do trička s nápisem nechceme mít na triku další totalitu.
     Mimo to, že jde o prachsprosté vandalství, nechápu, čeho tím chtěla tato skupina dosáhnout. Nejde jen o pozdně pubertální výstřelek. Pokud jsou proti totalitě, jak se snaží upozornit, pak by měli být asi pro demokracii. V tom případě by si měli uvědomit, že Jan Žižka, na kterého svůj transparent pověsili, vydal vojenský řád, ve kterém poprvé v historii, a to nejen naší, zrušil veškeré stavovské rozdíly a všichni bojovníci si byli rovni. Patrně též, nebýt jeho, bychom tu nebyli a Čechy díky pěti křížovým výpravám by jako takové přestaly existovat, anebo by existovaly v zcela jiné podobě. Připomínám i francouzského profesora historie Denise, který v návaznosti na husitství, které považoval za jeden ze zdrojů pozdějších protestantských a občanských revolucí vedoucích ke skutečné demokracii a vzniku lidských práv, prohlásil, že v tomto směru je lidstvo dlužníky Čechů. I T. G. Masaryk řekl, že naším programem je Tábor, abych uvedl, že nejen komunisté se hlásí k tradicím husitství.
     Nelíbí se mi hanobení pomníků, ať jde o jakýkoli. Ať už to bylo natření tanku na růžovo, odstranění pomníku Jana Švermy, nepostavení pomníku Jaroslavu Haškovi atd. A nelíbí se mi také falšování historie v zájmu momentálního odůvodnění současného dění. V této skupině, alespoň jak bylo vidět ve zprávách, jsou převážně mladí lidé. Myslím si, že by bylo pro ně rozumnější, než se takto projevovat, zajímat se víc o historii a nalézt v pramenech jak vše bylo nejen tehdy, a nevěřit jen zjevovaným krátkodobým pravdám.

---

Haló noviny 12.2.2008 

Přežili jsme povodně a přežijeme i vládu ODS

     Je třeba utáhnout si opasky, pronesl nedávno jeden ze senátorů. Poněkud mi to nesouhlasí s prohlášením pana prezidenta, že se nyní máme nejlépe v dějinách české země.
     Pokud si tedy pan prezident nepopletl den a místo a projev z 1. ledna neměl nachystán až na 1. dubna. Ale zpět k opaskům. Což o to, místo pro další dírku tam ještě je, ale bude-li pokračovat vývoj tímto tempem, stejně nebude třeba dělat další dírku, protože nebudeme mít ani na ty kalhoty.
     Inflace loni byla podle zpráv jen 5,4 %, a proto bylo důchodcům přidáno jen 3,4 %. Podle ministra Nečase je to stejně o 130 Kč více, než by měli skutečně dostat. Nemohu výši inflace zpochybňovat, nemám k tomu potřebné údaje, ale když vezmu výdaje, které má normální občan denně, jako jsou potraviny, nájem, energie, voda a ošacení, dostanu se k číslu inflace dvoucifernému. Je pravdou, že jsou nyní nabízená elektronika, auta atd. zlevněny, ale tyto věci si kupujeme jednou za 10 let, pokud je kupujeme vůbec. A tak nám nezbývá, než se těšit na jaro, ale zase se bojím, abychom nedopadli jak ten dědeček z obecní pastoušky v povídce Jaroslava Haška, který byl takový holomek, že se chtěl chodit pást na obecní louku, když mu obecní rada vzala příspěvek na živobytí.
     Nezbývá mi tedy, než se vrátit k moudru vyřčeném senátorem a přemýšlet, na koho to utažení opasků myslil. Zda na otce senátory, členy vlády, poslance nebo občany, kteří pobírají mzdy, popřípadě zisky několikanásobně vyšší, než je průměr, a nebo na ty ostatní? Mám obavy, že na ty ostatní, aspoň podle skutečnosti, které jsme denně svědky. A abychom to lépe strávili, zřídí se další úřady a ústavy, které nám sdělí, co si máme myslit, případně se přijmou i zákony v tomto směru.
     Zároveň na nás média chrlí průpovídky o lidské závisti vůči úspěšným. Chci říci, že normální člověk nezávidí a nezáviděl třeba Křižíkovi, Hlávkovi, Gottovi, Wichterlemu a nakonec ani Tomáši Baťovi staršímu, že zbohatli. To proto, že uměli více, ať už ve vědě, technice, umění nebo organizaci a obchodu. Byl a je na ně hrdý, protože ukázali, co člověk může dokázat a nakonec z jejich úspěchů profitovali i další. Nikdo se však nemůže smířit s tím, co nám bylo předvedeno při privatizaci nebo co nám je předváděno dnes. Kdysi se říkalo, přežili jsme Mnichov, tak o co jde. Doufám, že budeme moci říci, že přežili jsme dvě povodně a dvě vlády ODS, tak se zas tolik nestalo, jen nás to hodně stálo.

---

Haló noviny 29.1.2008

Za co tolik?

     Se zájmem, ale stále větším úděsem, jsem četl v Halo novinách článek Dohoda je výhodná pro církve, ne pro stát .
   Uvědomil jsem si, že vláda chce klidně zadlužit dvě další generace splácením několika miliard ročně. Důvod těchto plateb, aspoň z nás občanů, nikdo nezná. Tedy pravý důvod. Je nám předstíráno, že je to náhrada majetku, který byl odňat církvi po 25. 2. 1948 a který jim nemůže být vrácen. V článku bylo dále uvedeno, že má být hned vrácen majetek v hodnotě 51 miliard korun a za další vyvlastněný majetek, který nemůže být z nějakých důvodů vrácen, má být zaplaceno 83 miliard, které budou spláceny v průběhu 60 let a spolu s úroky bude tak zaplaceno asi 240 miliard. Zároveň v článku bylo uvedeno, že církvím bylo vyvlastněno asi 5000 ha. Nedávno bylo uvedeno v ČT, že církvím bylo vyvlastněno asi 70 000 ha, přibližně z poloviny zemědělská půda a z poloviny lesy.
     Vzal jsem tedy tužku a začal počítat. Pokud by se jednalo 5000 ha, tak by při dnešních průměrných cenách byla celková částka necelé 2 miliardy Kč. Pokud by se jednalo o těch 70 000 ha, tak by byla tato částka asi 21 miliard Kč. Tedy ani v jednom z těchto případů by částka neodpovídala domluvené náhradě bez úroků ve výši 134 miliard Kč. Zajímalo by mě, proč a co se tedy ještě hradí.
     Vládou domluvená celková částka je ve výši skoro třetiny ročního rozpočtu státu a její postupné splácení bude zatěžovat republiku ještě 60 let, tedy budou ji splácet lidé, kteří se ještě nenarodili. Vzhledem k tomu si myslím, že k takovému rozhodnutí nemá právo nejen vláda, ale ani parlament. Aspoň si nepamatuji, že některá z vládních stran šla s tímto do voleb.
     Nechci nyní polemizovat o způsobu, jakým k majetku církve přišly, který majetek byl výlučně v jejich vlastnictví a který měly jen ve správě. To by si vyžádalo spíš studii. Snažím se nevěřit médiím, že je to dohoda za volbu prezidenta. To je pro mě i po těch 18 letech lecčeho příliš silné. Velmi mi však vadí různá veřejná prohlášení některých církevních představitelů. Užijí přitom parafráze - tento majetek potřebujeme, abychom mohli konat dobro. Je to poněkud podobné případu mladíka, který v době povodní založil vlastní účet, kam měli lidé posílat peníze pro postižené zátopami a pak se v televizi hájil tím, že peníze chtěl předat, až jich dost vybere postiženým.
     Proto je třeba, abychom byli informováni o celé věci dostatečně, podrobně a včas, abychom mohli informovat i ostatní. A to nejen, kolik se má zaplatit, ale hlavně za co a proč. Též i o postoji poslanců ostatních politických stran a jejich důvodech, ať už budou pro nebo proti tomuto záměru.

---

Haló noviny 11.12.2007

Proč je nyní Valdštejn vzorem

     V poslední době se silně medializuje osoba Albrechta Valdštejna. Jen v jednom z minulých týdnů mu byly věnovány v rozhlase dva takřka dvouhodinové pořady. Marně jsem přemýšlel, proč, neboť i když se jedná o významnou osobu českých dějin, zejména 17. století, nepřipadá na letošní rok žádné jeho výročí, pomineme-li, že dostal v roce 1627 titul knížete zaháňského, dobyl severní Německo a vpadl do Jutska a v lednu 1628 se stal vévodou meklenburským a říšským knížetem. Ale vzpomenu-li, jak se připomínala nebo spíše nepřipomínala nedávná kulatá výročí úmrtí např. Švermy, Žižky, Husa, Jeronýma Pražského a dalších, byl jsem jat neskonalým údivem.
     Až při posledním pořadu na ČRo 2 mi došlo, proč. Valdštejn tu byl veleben jako vojenský stratég, politik, mecenáš a podnikatel, čímž beze sporu byl, ale nakonec i jako mírotvůrce, o čem mám určité pochyby. Doslova mě pak nadzvedly ze židle výtky na adresu Františka Palackého, že se o Valdštejnovi vyjádřil jako o padouchovi a přitom pro husity měl jen slova uznání a považoval husitství za jednu z největších epoch našich dějin, naproti tomu období třicetileté války a Valdštejna ne.
     Nemyslím si, stejně jako František Palacký, že Valdštejn by pro nás měl být vzorem, i když připouštím, že se současnou dobou má mnoho společného. Jednal bez skrupulí hnán touhou po zisku a v tom byl určitě mistr nad mistry. Ať už to bylo uloupení pokladny moravských stavů, konfiskace majetku protestantů v zájmu císaře a pak jeho nabývání za ceny neodpovídající jeho hodnotě v zájmu svém, činnost v mincovním konsorciu a znehodnocení měny, za kterou pak zabrané majetky nakupoval, tvrdé vyžadování poslušnosti poddaných např. povinností kupovat od něj cihly, pivo a další výrobky v jím stanoveném množství a cenách.
     Nemyslím si, že schopnosti člověka, pokud je schopen všeho, je možné dávat za vzor. Ani tehdy, ani nyní. Zaráží mě zejména, že pokud jedinec bere pro sebe bez jakýchkoliv zábran, je oslavován a jeho majetek je nedotknutelný, ať už jej získá válkou, zabíjením, podvodem, zradou nebo zneužitím moci. Pokud se však odíraní a bezmocní vzbouří a chtějí spravedlnost, jsou zatracováni, znevažováni a zostouzeni.

---

Haló noviny 5.12.2007

Z redakčního mailu

     To mne zvedlo ze židle Sledoval jsem v partii na Primě ministra Julínka, kde obhajoval svou reformu zdravotnictví. Ani mě nepřekvapilo, že na argumenty poslankyně Rujbrové příliš nereagoval. Neděje se tak nakonec nikdy, a proč by tomu mělo být nyní. Nepřekvapil mě ani tvrzením, že nikde není zdravotnictví zadarmo. To nakonec ví každý. Ale zdvihlo mě ze židle jeho tvrzení, že o množství a kvalitě lékařské péče si musí a bude rozhodovat pacient.
     Tedy pacient má rozhodovat, zda není léčen zbytečně, zda dostává správné léky, zda je vyslán k specialistovi oprávněně atd. Nepovažuji se za úplného idiota, ale nikdy jsem se neodvážil, a ani mě to nenapadlo, lékaři radit, jak mě má léčit. Stejně jako jsem neradil elektrikáři, když mi opravoval elektrospotřebiče, mechanikovi, když mi opravoval auta apod. Obdobně jak v pořadu uvedla poslankyně Rujbrová, myslím si, že jdu k lékaři, protože doufám, že mi pomůže s mou nemocí nebo neduhem a nikoli, jak se mi snaží podsunout nynější vedení zdravotnictví, že nemám co dělat a v čekárně je teplo.
     Pokud bychom brali tvrzení ministra Julínka vážně, tak bychom vlastně ani lékaře nepotřebovali. Pokud mám dokázat posoudit, zda mě léčí správně v ten okamžik, kdy mi předepíše léky, tak k němu nemusím chodit a mohu si je předepsat sám. Divím se, že to pana ministra ještě nenapadlo. Rozvíjet jeho myšlení až do absurdity, mohli bychom zrušit i studium medicíny, fakulty levně rozprodat a ušetřené náklady na studium použít jiným vhodným způsobem.

---

Haló noviny 2.10.2006

Vážená redakce, po delší době jsem sledoval pořad 'Partie' na Primě

     Vážená redakce, po delší době jsem sledoval pořad 'Partie' na Primě. A nesmírně mě zaujaly dvě prohlášení pana redaktora, vypuštěné jím mezi otázkami na předsedy Filipa a Paroubka, způsobem nepřipouštějícím pochybnosti, něco jako zjevené pravdy. Jednalo se o to, že státní rozpočet je nevyrovnaný kvůli vysokým sociálním výdajům a většina národa si přeje předčasné volby, a to pokud možno pod vedením ODS. Tato nebo obdobná prohlášení jsou nám neustále předkládána jak televizí, většinou tisku, nebo různých politologů a analytiků, pokud možno nezávislých.
     Nejsem ani ekonom, ani politolog, vystudoval jsem jen Karlovu univerzitu, ale nikdy jsem nepřestal věřit na tzv. zdravý selský (nebo bych měl nyní uvést farmářský) rozum.
     K shora uvedeným prohlášením bych si dovolil uvést, že slyším od lidí něco jiného, ale připouštím, že se mohu stýkat s jinými lidmi než oni. A tak doporučuji si vzít tužku a papír. V prvním sloupci si psát sociální výdaje, ve druhém sloupci si psát, kolik se na ně v jednotlivých letech skrz státní rozpočet vybralo. Ve třetím sloupci bych uváděl, zda se vybral přebytek nebo nedoplatek. A v posledním čtvrtém sloupci bych uváděl veškeré výdaje ze státního rozpočtu na zfušované privatizace, rozdávání majetků, zlaté padáky, odměny přesahující několikanásobně míru ročních průměrných platů manažerům později vyhazovaným nebo trestně stíhaným atd. Možná by pak i shora uvedené odborníky, kteří s tak nebetyčnou jistotou vidí spásu v tom, že ještě více oberou nejbezmocnější a nejzranitelnější, napadlo něco jiného. A i z tohoto úhlu se dívám na předčasné volby. Rozhodně nejsou zadarmo a chodit volit jen kvůli tomu, že není někdo schopen se domluvit, je myslím luxus, který si nemůžeme dovolit. Kdosi řekl, že politika je umění možného, a proto mám za to, že kdo si to neuvědomuje a dává přednost své aroganci a okamžitému zájmu, měl by jít dělat něco jiného, a ne v podstatě prohlašovat, budete volit tak dlouho, až já nebudu mít s tím žádné problémy. Jinak dospějeme k parafrázi na citát Brechta, vláda nedostala důvěru, je nutné vyměnit voliče.

---

---