Víte to?

{19}  Ivan Jordák, e-mail Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha | 16.04.2014
      Dne 14. 4. 2014 byl na ČT 2 vysílán pořad „Banderovci“. Mám za to, že celkové vyznění pořadu působilo jako propagace tohoto hnutí. I když byl dán ve vysílání částečně i prostor Volyňským Čechům, kteří na osudech svých rodin ukázali, jaká byla skutečnost a jak si tito tzv. bojovníci za svobodu Ukrajiny počínali vůči příslušníkům jiných národů, přesto byla bývalým banderovcům dána bezbřehá možnost obhajovat své hnutí, aniž by zde bylo zřetelně řečeno, o jaké hnutí šlo a jaké metody užívalo. Převážně byli banderovci líčeni jako trpící lidé a vlastně jediní bojovníci za svobodu Ukrajiny i vůči Hitlerovskému Německu. Vůbec pak tu nebyl dán prostor k vyjádření historiků národů, kteří trpěli násilím banderovců nejvíce, a to Židů, Poláků a Rusů, ani těch Ukrajinců, kteří bojovali proti Hitlerovi od počátku, a ne teprve, až když jim nesplnil jejich přání. Tyto národy byly v pořadu naopak označovány za viníky a příčinu vraždění, kterého se banderovci dopouštěli převážně na civilním obyvatelstvu.
      Mám proto za to, že tento pořad nesplňoval podmínky dané zákonem a žádám zdvořile Radu o posouzení a sjednání nápravy.

{18}  zwg | 13.01.2014
      Náhodou zabruslivše na tento web čtu a divím se. NEBOŤ doba dokazování a názoru již minula. Je čas odboje. Karty jsou rozdány a lidé rozděleni ať chcete nebo ne a první krev už byla prolita. Jenom se o tom zatím nepíše v těchto souvislostech. A teprve nyní si dovolím vyjádřit svůj názor. Asi to bude dlouhé a krvavé období. Není již cesta zpět!

{18.1} Ivan Jordák | 21.2.2014
      Vážený pane, píšící pod zn. zwg. Musím přiznat, že Vám příliš nerozumím. Píšete, že doba dokazování a názorů již minula, a je čas odboje. Ptám se zdvořile odboje koho a proti komu nebo čemu? Chtěl jsem se zeptat i za co, nebo proč máme ten odboj dělat, ale vzhledem k tomu, že uvádíte, že doba dokazování a názoru již minula, tak si asi představujete, že se ten odboj bude provádět jen tak sám o sobě? Nevím. Nerozumím Vám. Ani nerozumím tomu, když hovoříte o odboji, o dlouhém a krvavém období, proč vystupujete anonymně? I když jsem se narodil za války, nechápal jsem, co se děje. Ale po válce bylo ještě dost následků té války, jak na věcech, tak na lidech, aby i dítě vědělo, že je to nejhorší způsob řešení. Aspoň pro normální lidi. Ti tzv. vůdci dovedou sice lidi na barikády, ale sami tam s nimi nezůstanou. Viz události před málo léty ve Středomoří nebo nyní Ukrajina. S pozdravem, I. Jordák.

{17}  M. Marek | 26.11.2013
      Vážený pane Jordáku,
dovolte mi reagovat na Váš článek „Dvacet čtyři let“. Ptáte se v něm, zda je na 17. listopadu co ke slavení a porovnáváte práci, kterou dokázal udělat předlistopadový a polistopadový „režim“ za úvodní čtvrtstoletí své existence.
      Nechci a nebudu zlehčovat obrovské hodnoty, vybudované v letech po druhé světové válce. Množství práce, která byla vynaložena na obnovu a budování vlasti je obdivuhodné, stejně jako dosažené úspěchy. Otázkou je, co vše a do jaké míry je zásluhou režimu? Může se například ten polistopadový přivlastnit zásluhy za vybudování mobilní a internetové sítě? Stěží, tato infrastruktura by byla nepochybně vybudována, i kdyby k převratu nedošlo. Stejně tak může těžko předlistopadová reprezentace vydávat za svůj úspěch například elektrifikaci vesnic. Ta byla provedena i na západ od našich hranic.
      Obzvláště nepřípadná mi připadá zmínka dvou Oskarů z šedesátých let. Pokud je toto zásluha režimu, proč skončili „Skřivánci na niti“ oskarového Jiřího Menzela v trezoru a proč natočil Miloš Forman své tři oskarové snímky v zahraničí? Proč odešel např. Alfréd Radok, který se o všechny tyto úspěchy a celou novou vlnu zasloužil jako pedagog? A naopak, je snad Oskar za Kolju plodem polistopadového vývoje?
      Nebylo by férovější srovnávat věci doopravdy spjaté s politikou vládnoucí skupiny – klady a zápory např. nepřijetí Marshallova plánu nebo Zápotockého měnové reformy na straně jedné a kupónové privatizace nebo Havlovy amnestie na straně druhé? I tak je to vzhledem k jiným dějinným okolnostem snaha o porovnání neporovnatelného.
      Tak, jako nezlehčuji vše dobré z poválečného vývoje, nebudu ani zlehčovat a zavírat oči před nešvary divokých let devadesátých, které v mnoha oblastech přetrvávají dodneška. Opět mi tu ale cosi nesedí. S událostmi let padesátých jste se vyrovnal slovy „některé přehmaty a porušování zákonnosti“. Dobrá, za sebe jsem ochoten to akceptovat. Při každém převratu se pravděpodobně najdou nevinní lidé, kterým je ukřivděno a žádná vláda se zřejmě při tak závažné změně společenských poměrů nedokáže vyvarovat přehmatů v ekonomické oblasti. Proč ale ve svých článcích nejste takto shovívavý také při komentování polistopadových událostí? Přestože nesouhlasím ani s Vaším tvrzením že "přehmaty a porušování zákonnosti byly napraveny", ani mi nepřipadá příliš spravedlivé redukovat výhody současnosti na „pomeranče a banány (ale jen pro toho, kdo na to má)“ nebudu to zde rozporovat a zaměřím se pouze na některé kritické body:
      - Země zchudla - z čeho tak soudíte? Pokud z absolutní výše HDP, nemáte pravdu. Extrapoloval jste růst HDP vykazovaný před listopadem (a který v posledních deseti letech v podstatě stagnoval) a porovnal současný HDP s „předpokládaným“ HDP kdyby nedošlo k revoluci? Máte na mysli státní dluh, který před listopadem účetně neexistoval (ač realita byla trochu jiná) a nyní se šplhá do závratných výšin? Neříkám, že země nezchudla, jen mě zajímá na, základě čeho jste k tomu došel.
      - Reálné mzdy klesají, ceny rostou - Podle ČSÚ reálné mzdy rostou. Pokud reálné ceny rostou, nemá poznámka o růstu nominálních cen (které při nenulové inflaci růst musejí a rostly i před listopadem) smysl. Záměrně píši „podle ČSÚ“. Každá statistika je hra s čísly, která lze vhodně ohnout - v tomto případě např. skladbou spotřebního koše. Možná máte k dispozici relevantnější čísla. Pokud ano, podělíte se o ně s námi? -Reálné důchody klesají - To je pravda od minulého roku kdy byla snížena valorizace důchodů. Do té doby reálné důchody mírně rostly nebo stagnovaly. Opět lze aplikovat poznámku o ČSÚ.
      - Propadáme se v úrovni vzdělanosti, i když máme více vysokoškoláků - souhlasím že klesla úroveň (nejen) vysokých škol. Klesla ovšem o tolik aby to vyrovnalo rapidní nárůst absolventů vysokých a středních škol? Je úroveň vzdělanosti společnosti jako takové nižší i když průměrný občan dosáhne vyššího stupně vzdělání? Neříkám, že to nemůže být pravda, ale můžete to něčím doložit?
      - Roste kriminalita - podle policejních statistik kriminalita klesá. Máte nějaký relevantnější zdroj?(Tady je třeba říci, že klesající je trend, v absolutních číslech ve většině druhů dosud neklesla pod úroveň roku 1989) - Roste korupce - měřeno počty případů i CPI, korupce klesá. Obecně vzato byla v podstatě vymýcena malá korupce (služby, úřady). Bohužel v té velké (na úrovni krajů a ministerstev) mizí nezanedbatelná část veřejných financí. Události několika posledních let však pobízejí k opatrnému optimismu.
      - Většina výše uvedeného jsou průvodní jevy kapitalismu – když se podívám na západ nebo na jih od našich hranic, tak se mi tomu nechce věřit. Vezměme např. korupci – pokud se podíváme na srovnání CPI, např. na: http://www.transparency.org/cpi2012/results, tak zjistíme, že v Evropě si vedou „staré kapitalistické“ země co se týče korupce podstatně lépe, než ty, které byly součástí socialistického bloku. Rusko a Ukrajina se v tomto ohledu dokonce řadí spíše do Afriky, než do Evropy. Není zde určitá korelace? Myslím, že p. Horáček, kterého jste zavrhl, uvedl docela dobré přirovnání – to, že my neumíme hrát basketbal, není důvod zavrhovat basketbal jako takový.
      Co chci tímto říci? Rozhodně Vám nechci radit, co a jak psát. Nechci ani měnit Váš názor na současnou společnost, který respektuji. Sám si nejsem jistý, jestli je 17. listopadu co slavit. Pokud jedna třetina obyvatel říká, že se před listopadem žilo lépe, tak je něco v nepořádku. Chci jen říci, že Vaše kritika režimu, která je při vší úctě k Vám poněkud jednostranná a někdy vedená velmi zjednodušenými, troufám si říci až „polopravdivými“ argumenty vyznívá v kontextu témat, která volíte, poněkud nevěrohodně. (např. jste okomentoval v článku "Je to dvojí morálka?" možná hloupé, ale přece jen pouhé rýpnutí p. Schwarzenberga do pana prezidenta, ale nekomentoval jste vraždu sociálně-demokratického kmotra Housky. Často píšete o zmanipulovaných pravicových médiích ovládaných kapitálem, aniž byste pro to měl jiný doklad než Váš dojem z vysílání, ale stížnost redaktorů ČT na šéfredaktora Mrzenu ohledně zásahů ve prospěch levicového prezidenta a jeho strany jste nezmínil. Opakuji, že Vám nechci radit o čem psát a říkám jen, jak to na mě působí). Je možné, že patřím mezi tu hloupou mládež, která se nechala oblbnout establishmentem, když použiji Vaše slova. K prozření by mi více než obecná kritika současnosti a líčení nesnesitelnosti dnešního života (což se rozchází s každodenní zkušeností stejně, jako se pravděpodobně rozchází líčení nesnesitelnosti „totality“ z úst některých pravicových politiků od zkušenosti Vaší) pomohla věcná argumentace ve stylu „jak to je a proč to tak je“ podložená fakty. Ještě lepší by potom byl návrh, co s tím udělat, namísto neurčitých výzev, jako např. „domluvme se, co s marasmem který zde (pravice) zanechali“ nebo „zastavme zneužívání síly a moci“…
      Vážený pane doktore, doufám, že jsem se Vás tímto textem nedotkl, pokud ano, nebylo to mým úmyslem.
      Zůstávám s úctou, M. Marek.

{17.1} Ivan Jordák | 30.11.2013
      Dobrý den, vážený pane Marku,
přece jen jsem se dostal k odpovědi na Váš poslední dopis a připomínky k mému článku „Dvacet čtyři let“. Měl jsem určité problémy, jak soukromé, tak i když jsem se chtěl podívat na zmíněný článek, abych mohl reagovat na Vaše připomínky. K svému údivu jsem zjistil, že část „Neuveřejněné příspěvky“ byla nepřístupná, a místo toho jsem dostal zprávu, že jsem byl odhlášen. Důvod neznám, nebyl uvedený. Po určité peripetii jsem Vám částečně schopen dát nějakou odpověď.
      Článek vznikl jako reakce na vystoupení pana Horáčka, co v něm nakonec bylo uvedeno. Jeho texty se mi většinou líbí, jeho hodnocení minulosti většinou ne. Vám se zase nelíbí můj názor na přítomnost, a asi i na minulost. Je to běžné, s tím nic nenaděláme, každý považuje něco za dobré a něco za špatné. Je to dáno zkušenostmi, osobními prožitky, názorem na společnost a svět. S tím se nedá nic dělat. Asi tu platí výrok prof. Bělohradského, že osobní zkušenost nelze vydávat za historii.
      Ale došlo tu mezi námi k nedorozumění. Já se nesnažil vyjádřit hodnocení celých dvaceti čtyř let. Zkusil jsem vyjádřit a srovnat vývoj prvních dvacet čtyři let dospělo tehdy a nyní. Tehdy, samozřejmě podle mého názoru, docházelo k postupnému uvolňování napětí ve společnosti a zlepšování života lidí, i když ne samozřejmě v takovém rozsahu, jak si většina přála. Nyní se mi to jeví, jako opačný směr. Napětí se zvyšuje a život zhoršuje. A podle mě je dvacet let už dostatečně dlouhé období, aby bylo možné začít srovnávat dynamiku. Podle Vaší reakce, se mi nepodařilo ani vyjevit záměr článku. A to mě mrzí, a považuji za svou chybu.
      Obdobně mě mrzí, a považuji nejen za Vaši, ale hlavně za chybu současného vidění minulosti, které se nalévá do hlav už dětem ve škole, aspoň podle obsahu učebnic, jakoby předchozí doba byla jednolitá beze změn. Co není pravdou. Každé desetiletí bylo výrazně jiné, a postupně docházelo ke zlepšování situace společnosti, jak v hospodářské tak politické oblasti. Proto v této souvislosti připomínat padesátá léta, Marshallův plán, měnovou reformu apod. je o něčem jiném. Tyto věci se udály, a rozhodně je nemíním popírat. Nevím, proč došlo k událostem padesátých let. Nejsem historik, ani politolog, ani sociolog. Jenom vím, že jejich hodnocení způsobem, za všechno může Stalin nebo třídní boj na straně jedné, nebo naopak že za to mohou pikle imperialistů a jejich tajných služeb na straně druhé, je hloupost v obou případech. Toto období čeká na vysvětlení, do kterého se nikomu nechce. Rozhodně to ale nedokáže udělat ÚSTR, a ani se o to nesnaží, protože má jiné zadání.
      Ale nyní k některým Vašim připomínkám. Podivil jsem se, že jste reagoval tak jak jste reagoval. Očekával bych spíše uvádění úspěchů současnosti, ke kterým se dospělo po převratu a které byly lidem hlasitě na náměstích slibovány. Neznám přesně Váš věk, a nevím, zda jste už byl tehdy nějak účasten. Z těch slibů se prakticky uskutečnily pouze možnost volného cestování, směnitelnost koruny a částečně možnost vyslovení vlastního názoru veřejně. Nebudu uvádět podmínky, za kterých lze toto uskutečnit, o těch jsem už psal jinde, a nechci se neustále opakovat. Naproti tomu zde došlo k řadě zhoršení, zase odkazuji na již uveřejněné články. Zmíním jen dvě oblasti kulturu a zadlužení, kde jste použil typicky dnešní argument, „co říká establishment je pravda, a na vás je, abyste prokázali opak“.
      Nejde jen o ty Oskary, ale československá filmová škola byl světový pojem, stejně tak výstavnictví, ale třeba i Laterna Magika, Černé divadlo, Kinoautomat a vezměte si zase tzv. malá divadla. Vznikly filmy jako Obchod na korze, Markéta Lazarová, Ostře sledované vlaky, o rodině Homolkových, divadelní hry Topola, Daňka, Hrubína, točily se seriály Dietla, Hubače a řady dalších. Nyní se to zlehčuje tím, že tato díla vznikla režimu navzdory. Pak se ptám, proč nevznikají dnes, když jsou, aspoň podle propagandy, všechny podmínky pro svobodnou tvorbu. V televizi mám dnes, myslím asi 25 stanic. Pominu-li zprávy, sport, a některé pořady BBC, občas historii.cz, tak se na ni dívám daleko méně, než když jsem měl ty stanice dvě. Nabízeny jsou mi prakticky jen nekonečné seriály, které mě nemají čím oslovit. Říká se, že dříve se tu promítaly ze zahraničí jen sovětské filmy, co je možná pravda dva tři roky kolem padesátých let. Potom tu byla řada italských, francouzských, anglických, ale i z dalších zemí filmů. Nyní je tu absolutní převaha filmů USA, ostatních jen sporadicky. Je to otázka ceny, zní odpověď. A v tom to je. Obdobně mohu psát třeba o literatuře.
      Otázka zadlužení země a jejích občanů. Zpochybnil jste, že stát byl dříve prakticky bez dluhů výrokem „účetně neexistoval, ač realita byla jiná“. Mohl byste tu realitu uvést? Byl tu jistě tzv. vnitřní dluh. Byla tu otázka technologií, některých materiálů apod. Ovšem stále tu byly rezervy, ať už se jedná o zlato (105 tun, nyní prý 17 tun), zahraniční pohledávky a další. Je jisté, že některé pohledávky byly nevymahatelné, ale většina vymahatelná byla, a také se některé z nich, stejně jak to zlato v devadesátých letech s úspěchem prodaly. V současnosti se dluh, nikoli účetně, ale skutečně blíží dvěma bilionům korun. To je částka, kterou si já osobně, a nejen já, nedokážu představit nebo s něčím srovnat. Nebudu nyní pitvat, zda se o to zasloužily více levicové nebo pravicové vlády. Ale může mě vzít prcek, když mi je zadlužení zdůvodňováno neustále krizí, s kterou nelze nic dělat. A stejně tak, když slyším, že ten dluh musí platit ti dole, protože ti bohatí by nám utekli jinam.
      Co se týká Vaší otázky, proč nepíšu o Horském a Mrzenovi, tak jedině z důvodu, že o nich nic nevím. K dotazu o růstu korupce sděluji, že vycházím z uveřejňovaných tabulek o propadu naší země na stále horší místo, a stejně tak i o vzdělanosti. Myslím, že o tom bylo i kdysi nedávno hovořeno v televizi. Co se týká důchodců a zdravotnictví, pak vycházím z vlastní zkušenosti.
      Každopádně Vám děkuji za Váš dopis, i když se patrně navzájem nepřesvědčíme. Ale opravdu bych byl raději, kdybyste mi prokázal úspěchy současnosti pro občana, každého z nás, co se živí poctivě. Mě už by to mohlo být jedno, těch pár let, co mám před sebou, nějak dožiju, ale jedná se mi o ty mladší. A nakonec, to, že je česká mládež politicky nejhloupější v Evropě jsem neřekl já, ale profesor Bělohradský, a já s tím souhlasím. Toto si neberte osobně, protože Vy se dokážete ještě hádat a hledat, a to je rozhodující, nikoli jestli jsem na pravici nebo na levici.
      Chtěl jsem být mnohem úspornější, ale nedokázal jsem to, a omlouvám se za délku dopisu. S pozdravem I. Jordák.

{17.2} M. Marek | 03.12.2013
      Dobrý den, vážený pane Jordáku.
Děkuji za Vaši odpověď, pokusím se co nejstručněji reagovat.
Souhlasím s Vámi, že mezi námi došlo k nedorozumění. Píšete, že chcete porovnat dynamiku vývoje a že se Vám jeví, že se zhoršují podmínky ve společnosti. Mě se to tak sice nejeví, ale smyslem mojí připomínky nebylo vyjádřit, že se mi "nelíbí Váš názor" jak píšete jinde. Tak to není. Já Váš názor respektuji. Co se mi nelíbí, je styl Vaší argumentace.
      První výhrada byla k poukazování na úspěchy typu filmová tvorba. Ne proto, že bych snižoval její úroveň, ale proto, že zde nevidím dostatečnou "míru zavinění". Na Marshallův plán a měnovou reformu jsem poukázal jako na příklady událostí, které by se za jiného režimu staly, jinak a tedy skrze ně je můžeme hodnotit, ne jako na argumenty, kterými bych snad chtěl vychýlit misky vah v neprospěch předlistopadového zřízení. Vždyť oba tyto akty měly i své nepopiratelné výhody. Řekl bych, že je vhodnější diskutovat o tom, jestli kladné dopady těchto činů převážily nad nevýhodami, než hodnotit, zda je lepší film Obchod na Korze, nebo Kolja, které mohl režim ovlivnit pouze okrajově.
      Druhá výhrada byla k uvedení některých silných tvrzení bez zdroje. Píšete, že jsem použil argument "co tvrdí establishment je pravda a na vás je, abyste dokázali opak". Proti tomu bych se rád ohradil. Uvedu příklad. Na základě statistik ČSÚ jsem nabyl dojmu, že reálné mzdy stoupají a neklesají. Jelikož jsem ochoten akceptovat názor Váš a p. Bělohradského, že česká mládež, potažmo já, jsem politicky hloupý (není ostatně na mě to hodnotit) a jelikož si uvědomuji teoretickou možnost ovlivnění ČSÚ ze strany "establishmentu", tak jsem Vás požádal o nějaký lepší, nezávislý zdroj. Pokud ho neuvedete, nepůsobí Vaše tvrzení příliš věrohodně. Všimněte si, že jste neodpověděl na žádný z mých dotazů, ale rozvedl jste otázky kultury a státního dluhu, které jsem zmínil pouze okrajově a navíc nerozporoval. Proto se znovu ptám, jestli máte relevantnější údaje ohledně růstu cen, korupce, úrovně vzdělanosti atd. popř. uvedl ty "uveřejňované tabulky", nebo sdělil, kdy a kým bylo o tom hovořeno v televizi. Předem děkuji.
      /Tady vstoupila náhoda - sedím u počítače a mám puštěné Události. Reportérka hlásí, že jsme si v indexu vnímání korupce CPI (od 1 do 100, čím vyšší, tím méně zkorumpovaná země) pohoršili o tři místa. Pokud Vám takováto informace stačí k soudu, že korupce stoupá, tak mě ne.
      1. pořadí nevypovídá o absolutním vývoji korupce, ale o tom jak jsme na tom v porovnání s ostatními. Záleží mimo jiné i na tom, kolik zemí sdílí stejnou příčku.
      2. v absolutním pořadí jsme si oproti r. 2012 pohoršili o 1 z CPI 49 na 48 (z 54. na 57. místo). Statistická nejistota je však +/- 5!
      3. CPI bylo v roce 2011 44 (57. místo). (údaje za 2013 ještě minulý týden nebyly dostupné, proto jsem psal, že podle CPI korupce krátkodobě klesla) v roce 2001bylo CPI 47 (horší CPI než dnes, ale výrazně lepší místo v pořadí /39./ - proč - zkoumáno bylo 91 zemí oproti 177 letos!).
      Já tady nárůst korupce (soudě podle CPI) za posledních 12 let nevidím. Spíš stagnaci, odchylky v rámci statistické chyby.
      Toto jsou fakta. Váš výrok, že se každý rok propadáme v pořadí, je zjevně nepravdivý. Usuzovat z uvedeného vývoje CPI, že korupce roste, je také přinejmenším problematické. Vývoj počtu korupčních trestných činů tomu také nenasvědčuje - mírně, ale setrvale klesá. Samozřejmě je možné, že jste měl na mysli něco úplně jiného. Proto se ptám co? Připomínám, že polemizuji s Vaší argumentací, rozhodně nezlehčuji problém korupce v ČR/
      Samozřejmě se nebudu vyhýbat odpovědi na přímou otázku:
      Pokud již mám porovnávat úroveň dobové kinematografie, myslím, že opět poněkud nespravedlivě proti sobě stavíte jako reprezentanty dané doby novou vlnu a nekonečné seriály. I dříve se točily naprosté zhovadilosti (např. Inženýrská odyssea, Chlapci a chlapi). I dnes se točí kvalitní filmy - pokud přistoupím na logiku hodnocení podle Oscarů (resp. nominací) tak mezi ně patří např. Obecná škola, Želary, Musíme si pomáhat. Za mě dnešní tvůrci kvalit Formana nebo Herze dosud nedorostli. Netroufl bych si však z toho dělat závěry.
      Co se týče existence státního dluhu za ČSSR, myslím, že jste si odpověděl v podstatě sám. Když vezmu vnější dluh, asi se shodneme, že pasiva ve formě zahraniční zadluženosti zde byla. Ta byla účetně pokryta aktivy ve formě zahraničních pohledávek, z části však nevymahatelných. Názory na to, jak velká ta část byla se různí - když ale vezmu, že např. za ruský dluh ve výši 100mld získala vláda Miloše Zemana pětinu, neodvážil bych se tvrdit, že většina pohledávek byla v pořádku. Zmínil jste i další problémy, já za fatální považuji fakt, že nebyl obnovován fixní kapitál (jen za posledních 10 let před revolucí se podle oficiálních statistik snížil jeho stav o 40 procent!). Pokud podnikatel vylepšuje svoji účetní bilanci tím, že zanedbá amortizaci, je jasné, že časem skončí. Samozřejmě je faktem, že státní dluh ČSSR byl oproti Polsku, Maďarsku a dalším socialistickým zemím zanedbatelně malý. V této souvislosti vyvstává otázka: je zadluženost opravdu průvodním jevem kapitalismu?
      Ještě dvě poznámky:
1. Píšete, že Váš článek byl reakcí na vystoupení pana Horáčka v partii. Marně jsem v něm hledal jakoukoli věcnou kritiku, pouze konstatování že to vystoupení bylo špatné, aniž byste řekl v čem a proč.
2. Připadá mi ošidné zmrazit čas v jeden okamžik a posuzovat stav, kam se dospělo. Například Hitlerovo Německo roku 1941 byla evropská velmoc číslo1. Hitlerovo Německo roku 1945 bylo v troskách a sražené na kolena. Jak správně zvolit ten správný reprezentativní okamžik? V roce 53 za stalinských procesů, nebo v roce 68 za pražského jara? V roce 2006 za šestiprocentního růstu HDP, nebo v roce 2013 za hospodářské krize? Dá se rozsekat nějaká epocha na malé kousky a hodnotit je každý zvlášť a ne v kontextu? Nebyla zlatá šedesátá ovlivněna chybami padesátých let a nenesla si z minulosti příčiny srpnové invaze a pozdější normalizace? Nezadělali jsme si na současné problémy právě v dobách úspěchu, kdy nebyly tvořeny rezervy na hubená léta, ale vše šlo na spotřebu? Jiné země ustály krizi beze ztráty kytičky, svádět vše na krizi opravdu nejde, jak říkáte.
      Předsevzetí o stručnosti se mi nepodařilo naplnit, omlouvám se.
S pozdravem a přáním pěkného dne, M. Marek

{17.3} Ivan Jordák | 05.12.2013
      Dobrý den, vážený pane Marku,
překvapil jste mě rychlostí odpovědi. Ale rovněž i Vaší argumentací a požadavkem, abych určité věci dokázal uvedením zdrojů. Sám pak v minulém dopise píšete, že ČSÚ občas změní metodiku. Zároveň dále píšete o statistické odchylce. Já k tomu dodávám, že pokud se pokouším něco zjistit na internetu, připouštím svoji neznalost v jeho využívání, tak srovnávání údajů ČSÚ najdu pouze od roku 1992.
      Jako další možnost uvádíte srovnání cen a příjmů. Zde bych rád věděl jak. Můžeme si samozřejmě dohodnout nějaký spotřební koš, ale jaký. Budeme srovnávat ceny syrečků, které stály balíček 1,50 Kč a nyní 25,- Kč, vlaku, kdy cesta do Ústí n. O. z Letohradu stála 2,- Kč a nyní 26,- Kč. Nájmu, kdy jsem platil za byt cca 90 m2 za nájem včetně elektřiny, vody, tepla 780,- Kč měsíčně, nyní je byt můj, protože jsem jej musel koupit (samozřejmě, že mi to nikdo nenařídil, ale byla to otázka bydlení), a platím měsíčně za služby a fond oprav 4.906,- Kč plus opravy, nebo léky, kdy jsem platil 1,- Kč za recept, a nyní platím v průměru kolem 1.000,- Kč měsíčně. Nebo vezmeme textil, a které ceny dnes budeme porovnávat? U Vietnamců, v second handu nebo salonu EVA, když beru jen Letohrad. Nebo budeme srovnávat barevné televize, které dříve stály kolem 10.000,-, a nyní jsem ji kupoval za 5.000,- Kč. Přitom jaký příjem budeme porovnávat? Nabízí se mzda. V této době je průměrná hrubá mzda asi 25.000,- Kč měsíčně, přitom se ale hned dodává, že 70 % lidí na ni nedosáhne, jaký je to pak průměr? V OEZ byla průměrná hrubá mzda v roce 1989 asi 3.600,- Kč, nyní nevím, protože je to zakázané uvádět. Pokud vycházím ze zkušeností při rozvodech a stanovení výživného, tak na Letohradsku je průměrná mzda kolem 14.000,- Kč hrubého měsíčně, ovšem i toto je zkreslený údaj, protože jedná jen o určité skupině lidí.
      Na otázku korupce jste si odpověděl, díky náhodě sám. Můžeme ji zpochybňovat, můžeme cokoli, ale skutečnost, že existuje a roste, je nezpochybnitelná.
      Kultura. Nikde jsem netvrdil, že se dřív netočily debilní filmy nebo seriály. Měly před dnešními velkou výhodu pro diváka tím, že měly většinou tak do deseti dílů, a ne několik set. Toho se nevyvaruje asi žádný režim. Položil jsem pouze otázku, proč se nedosahuje nyní stejných nebo obdobných úspěchů jako v minulosti, když takřka denně slyšíme, jak v minulosti bylo vše svázané, a nyní nebrání nic umělcům v rozletu a tvorbě. Aspoň takovou prezentaci slýchávám. Protože sedím u knihovny, nedalo mi to, abych se nepodíval na několik knížek. Básně od, minulým režimem zatracovaného Seiferta, jak se o něm nyní mluví, 257 stran, náklad 7.500 výtisků, cena 16,50 Kč; Vojna a mír od L. N. Tolstoje, cca 1400 stran, náklad 8.000 výtisků, cena 79,- Kč; Zbabělci od Škvoreckého, 350 stran, náklad 30.000 výtisků, cena 19,- Kč; Hotel od Haileye, 386 stran, náklad 30.000 výtisků, cena 65,- Kč; Jeden den Ivana Denisoviče a jiné prózy od Solženicyna, 294 stran, náklad 95.000 výtisků, cena 12,50 Kč; Válka s Vandaly, Peršany a Goty od Prokopia, cca 900 stran, náklad 8.500 výtisků, cena 48,- Kč. Příkladem jsem uvedl pár knížek. Jinak divadlo stálo tehdy tak do 30 Kč, kino do 10 Kč. Vstupenky už opravdu nemám, abych Vám je doložil.
      Otázka zadluženosti. Zapomněl jste na Krivoj rog u Ruska, kdy tato pohledávka byla počátkem devadesátých let převedena do SRN, a také na naše rozhodnutí v těchto letech, že ty úvěry chceme zaplatit volně směnitelnými měnami, a nikoli, jak bylo původně dohodnuto dodávkami ropy, plynu a surovin. Za kolik nevím. Vyhnul jste se otázce zlata a dalších pohledávek. Sám jistě dobře víte, že patrně nejzadluženější zemí jsou USA. Většinou zní odpověď, oni si to mohou dovolit. Pak pokládám další otázku, jak ještě dlouho? Co se týká vnitřního dluhu, kolik si myslíte je jeho výše v současnosti?
      K Vašim posledním poznámkám. Ten článek byl skutečně reakcí na Partii, zkuste si ji pustit znovu, a vedle pana Horáčka věnujte pozornost i panu Punčochářovi, a zejména novináři z USA Bestovi, pokud je to možné. Pokud spojitost nevidíte, nemohu a ani nechci Vás přesvědčovat. To je otázka názoru. K druhé poznámce. Je jasné, že každé údobí je ovlivněno předcházejícím a řadou dalších skutečností. Proto jsem se pokusil srovnávat období 24 let, určitou dynamiku, a nikoli jeden rok po druhém. Rovněž již dříve jsem uvedl, že ale nelze žádnou éru brát jako neměnný celek, nebo uvádět, že má stejné dopady pro každého. Asi jinak jsou na tom v současnosti třeba pánové Kelner, Babiš, Bakala atd. a jinak lidé, s kterými chodím na pivo. A i mezi námi v domě je rozdíl. Prováděli jsme jeho zateplení. Z 27 spoluvlastníků to muselo 24 řešit půjčkou, pouze tři jsme zaplatili rovnou, tedy skoro 90 % musí řešit mimořádné náklady půjčkou, či úvěrem. To považujete za normální? A to ještě tuto půjčku považuji za rozumnou z hlediska těchto lidí. Sice se jim tento náklad nikdy nevrátí, ale přece jen je ochrání před vyššími náklady v budoucnosti na teplo.
      Jinak se mýlíte, že v roce 1941 bylo Německo evropská velmoc č. 1, samozřejmě, je rozdíl, kterou část tohoto roku myslíte. Ale podle Gisevia (spiklenec roku 1944) věděli v roce 1941 už minimálně Schacht, Beck, Nebe, že Německo mele z posledního a válku prohrálo, a o tom také informovali Anglii. Nebyl to jen Hess, který tam neúspěšně letěl. Báli se ale, nebo neznali řešení, jak z toho ven.
      Pokud budete chtít, abych Vám uváděl u všeho kdo, kdy a kde to řekl nebo napsal, tak prohlašuji předem, že to dělat ani zkoumat nemíním. Já po Vás také nechci, abyste mi uváděl zdroje, z kterých čerpáte, a potom dokazoval jejich pravdivost. Zejména ne způsobem v posledním dopise, kde u korupce srovnáváte rok 2012 a 2013, a potom jste prohlásil, že se jedná patrně o statistickou chybu, což je možné. Ale společnost korupci vidí jinak, nakonec na jejím potlačení byla založena, a nejen nyní, volební kampaň řady stran jak z pravice, tak z levice. Korupce není jen, že někdo vezme pár stovek nebo milionů, podle cíle a někomu je strčí, aby něco konal nebo něco opomenul. Korupce je vlastně všechno, co poznamenává běžné vztahy mezi lidmi, které bychom si přáli. A nemusí mít ten, kdo v tomto smyslu jedná, ani nějakou přímou finanční výhodu. Začíná to už pocitem sounáležitosti, takové to známé Poláčkovské „my kluci, co spolu chodíme“. Každá nepředloženost v tomto směru se vymstí. Nevím, zda o tom víte, ale před převratem se krádež dělila na krádež u občana a potom na rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, když někdo kradl, co bylo státní nebo družstevní, a za to byly mnohem vyšší tresty. Ochránilo to snad tento majetek, vůbec ne. Naopak, protože lidé to považovali za nespravedlivé, tak nad tím přimhuřovali minimálně oči. Z dneška je něco podobného v rozhodnutí Nejvyššího soudu o beztrestnosti tří bývalých poslanců, kterým byla nabídnuta trafika, ale na půdě Parlamentu, kde jsou všechny jejich projevy kryté imunitou. Myslíte, že to společnost přijala? Ne, jen to trpí. Nebo nyní případ policejních prezidentů a generální inspekce. Bude někdo za to ne ani stíhán, ale nějak odpovědný. Nebude. A podobně je tomu ve vykazování úspěchů a neúspěchů této doby. Ovšem na její obranu musím připomenout, že stejně nebo podobně si počínala i doba, lépe doby, které předcházely. I Ferdinand II. když zaváděl jedno náboženství, tak to dělal podle svého vyjádření, pro blaho českého lidu. Stejně tak jiní panovníci. Mám podezření, že všichni potentáti opisují od Oktaviána, císaře Augusta, abych nemusel uvádět na několik řádek jeho tituly, který ukázal, jak lze dokonale a bez většího násilí zpacifikovat nejen politiky, ale i lid, aby mu zobali z ruky. Vlastně tento skoro jediný římský císař, který měl skutečnou moc, o sobě hovořil jako o republikánovi, a nic než blaho lidí mu neleželo na srdci.
      Já se snažím srovnávat pouze, jaké dopady má doba na mě, a mě podobné, tedy na tzv. střední třídu nebo střední stav, a to jak před převratem, tak po něm. Víte ubohý je stát, který musí své potíže řešit na úkor nemocných, důchodců a postižených a dětí. Nyní dostanou důchodci přidáno 35,- Kč měsíčně. Myslíte, že to pokrývá inflaci za loňský rok, jak byla kdysi valorizace nastavena? Vzpomínám, že někdy kolem roku 1980 byly zdraženy brambory z 0,80 Kč/kg na 2,- Kč/kg a ještě zelenina a telefony. Důchodci tehdy dostali přidáno také těch 30,- Kč měsíčně. Nastal úžasný rachot mezi lidmi, vyrojila se řada vtipů a pracovníci aparátu jezdili a vysvětlovali proč a jak, co bylo samozřejmě kontraproduktivní. Nyní už nejsou ani ty vtipy. Lidé mají většinou obavy, a pak se ptám, který nátlak je horší, politický nebo ekonomický? Na to zatím nikdo nedal odpověď.
      Píšete, že se Vám nelíbí způsob mé argumentace. To je výhoda i nevýhoda pamětníků. Já si řadu věcí pamatuji, protože jsem je prožil, byl jich nějakým způsobem přímo účasten. Proto mě dráždí, co Vás třeba vůbec ne, protože ty věci znáte buď z doslechu, nebo z nějakého článku. Netýkají se Vás osobně, je to pro Vás historie, jako pro mě byla třeba první republika. Bral jsem ji takovou, jaká byla, protože jsem ani jinou možnost neměl. Snažil jsem se srovnávat, a byla možnost, i když nebyly počítače a internet, kde čerpat. Z různých slovníků, encyklopedií, ale třeba i literatury, kde autor uvádí neúmyslně ceny, mzdy apod. Nyní, možná, že je to kvůli mé neznalosti práce s PC a internetem, ani tyto údaje nedokážu nalézt, většinou skončím ve Wikipédii. Její úroveň mě neuspokojuje. Proto, a z řady dalších věcí, jsem začal psát a vyjadřovat k tvrzením nám předkládaným. Nejsem historik, ani sociolog, jsem jen pozorovatel, a píšu, jak se mi co jeví. Nežádám za to mzdu, také jsem od nikoho nikdy nic nedostal. Mám tak jednu obrovskou výhodu, mohu si psát, co chci, a ne, co by chtěl ten, kdo by mě platil. Díky internetu, ale hlavně díky jednomu z mých kamarádů, který mé články dokáže dostat na web, tedy místo, kde si jej může přečíst kdokoli, nemusím ani psát, co by chtěl šéfredaktor nebo majitel novin. Jsem v podstatě i finančně nezávislý a neláká mě ani nějaké postavení, tedy jsem nezávislý skutečně, na rozdíl od profesionálních novinářů a vykladačů reality i snů. Mé články se někomu líbí, někomu ne. Ale je to můj pohled na věc, nic víc a nic míň. Veřejně jsem jej vyložil, a nemíním dokazovat, že je ten jediný správný. Já jej totiž neprodávám, ani nejsem u nějaké zkoušky, ani netvrdím, že je ten nejlepší. Je mi už také dost let, abych dokázal jednak srovnávat, a jednak vědět, že pokud někdo z něčeho udělá svou víru, tak jej nepřesvědčím žádnými argumenty, a ani nechci. Nelíbí se mi současná doba. Zejména se mi nelíbí, že jako jedinou hodnotu uznává cenu stanovenou penězi, u kterých nerozlišuje, zda jsou čisté nebo špinavé. Někomu je to možná jedno, mě ne.
      S pozdravem I. Jordák.

{17.4} M. Marek | 19.12.2013
      Dobrý den, vážený pane Jordáku,
začnu od konce. Jak jsem již dříve psal, nechci Vám radit co a jak psát. Nechci ani, abyste mi něco dokazoval. Už vůbec nechci měnit Váš názor. Naše debata začala loni otázkou „církevních restitucí“. Možná je to moje chyba, ale tehdy jsem nabyl dojmu, že smyslem Vašich textů není jen „umění pro umění“, tedy pouze publikovat svůj názor, ale že chcete něco čtenářům vzkázat. Poskytnout alternativní pohled na problém a dát vodítko při tvorbě vlastního názoru. Tím, že ho ovlivníte, třeba alespoň částečně napravit dnešní dobu, která se Vám nelíbí. Myslím, že jste člověk, který ostatním má co říci, ale někdy Vám nerozumím. Někdy se to, co píšete, příliš liší od mojí zkušenosti, nebo informací co jsem doposud měl. V takových případech jsem Vás žádal o vysvětlení, upřesnění, nebo sdělení, z čeho jste čerpal. Ne proto, abych do Vás ryl nebo měnil Váš názor, ale proto, že existují i jiné názory. Když dva říkají opak, ptám se, na základě čeho ke svému názoru dospěli – na argumenty. Na základě toho usuzuji, kdo má pravdu a dělám si vlastní názor. Někdy to je snadné, někdy to vůbec nejde – vyjde z toho, že pravdu mají oba, že pravda není černobílá, ale složená z mnoha odstínů šedé. Že nejsou dobrá a špatná řešení, ale že každé z nich jen nabízí jiné výhody a slabiny. Na Vašich článcích se mi vždy líbilo, že jste argumenty i nedostatky a nepřesnosti svých názorů uváděl. Že jste byl sám ke čtenářům i sám k sobě poctivý. Poslední dobou mi ve Vašich článcích toto chybělo. To byl důvod, proč jsem reagoval na „24 let“. Myslel jsem, že rubrika „diskuze“ slouží právě k tomuto. Jestli jsem to špatně pochopil, omlouvám se. Mrzí mě, že se z diskuze (soudě podle tónu) pomalu stává hádka. To jsem nechtěl, omlouvám se i za to.
      Otázka vývoje cen a reálných mezd je dobrým příkladem. Jak píšete, metodika se občas změní. Pokud se vyvíjejí podmínky ve společnosti a názory, jak ji co nejlépe popsat, tak na to zřejmě není nic zvláštního. Nelze ale srovnávat údaje, ke kterým se dospělo jinou metodikou a pokud vím, ČSÚ to nedělá. Proto jsou časové řady od roku 92, některé dokonce 93 nebo 94. Pro účely naší diskuze by samozřejmě byly vhodnější řady minimálně od osmdesátých let. Věřte mi, že jsem se po nich pídil. Jediné co se mi podařilo, bylo sehnat výroční statistickou ročenku z roku 1988. Musím říct, že porovnávat lze opravdu jen zlomek sledovaných parametrů (např. výživu obyvatelstva, věkovou strukturu, atd.). O metodice se tam nemluvilo vůbec. Ta ročenka se jmenovala výroční proto, že obsahovala řady od r. 1918 – za 70 let existence Československa. Porovnávala se tam předmnichovská a poúnorová republika. Za sebe, pokud bych měl volit kdy žít, tak bych preferoval před první republikou socialismus. Neargumentoval bych ale tím, že se vyrobilo více oceli, jako to dělala tato ročenka. Pokud se do takovýchto srovnání nepouští z důvodu nesrovnatelných podmínek ČSÚ, nemám mu to za zlé.
      Spotřební koš je uznávaným způsobem, jak měřit inflaci a následně reálné mzdy. Z podstaty věci nikdy (jako žádný model) nemůže být dokonalý. Můžeme více či méně věřit erudici a dobré vůli pracovníků ČSÚ a považovat ho za méně či více vhodný. Můžeme nahlížet na ČSÚ jako na zdroj údajů o společnosti a jejím vývoji nutných pro řízení státu, nebo jako na nástroj pro manipulování veřejným míněním ze strany „establishmentu“. Určitě je dobré vědět o slabinách metody a tedy o ní pochybovat. Ale pokud budu chtít zpochybnit jejich data, budu věrohodnější, pokud řeknu, kde vidím slabiny, jaký je správnější způsob výpočtu a co z něho vychází, než když řeknu „je to špatně a já to nemusím nikomu dokazovat“. Psal jste, že po mě také nechcete, abych uváděl zdroje. Já s uvedením zdrojů nemám problém. Ani na nich snad nelpím tolik, abych tvrdil, že nemůžou být nějaké lepší. Pokud ale například Transparency International tvrdí, že korupce u nás neroste a Vy tvrdíte, že ano, tak se ptám na zdroj. Ptám se proto, že jsem si vědom nedokonalosti jejich modelu, proto abych se mohl seznámit s tím lepším zdrojem a snad se přiblížil kousek blíž pravdě. Ne proto, abych měnil Váš názor. Pokud mě neuspokojuje zdroj „říkali to v televizi“, tím spíš, když se ukáže, že po svém vykládali právě ona data Transparency Int., tak to není z neúcty k Vám, nebo že bych si nevážil Vašeho názoru.
      Porovnáváte ceny dříve a nyní. Když pominu inflaci a devalvaci měny, je trochu problém srovnávat ceny vzniklé střetem nabídky a poptávky a ceny určené direktivně bez ohledu na toto. Pokud je nějakého statku nedostatek (je vzácný) tak jeho cena musí růst. To platí ale jen tehdy, pokud odráží míru vzácnosti statku – pokud může stoupat nebo klesat. Před listopadem tomu tak nebylo, pokud nebudeme počítat šedou a černou ekonomiku. Cena neměla svůj původní informační a alokační význam a jen popisovala hmotné toky v ekonomice. Toto říkal např. Ota Šik, člen ÚV KSČ, jeden z hlavních aktérů pražského jara, přední český ekonom své doby, není to plivnutí ze strany dnešního establishmentu. Co tedy vyplývá z toho, že dříve stály syrečky výrazně méně než dnes?
      Nejsem natolik vzdělaný v historii, abych se s Vámi přel, jestli bylo Německo v roce 1941 největší evropská velmoc nebo ne, promiňte mi tedy tuto nadsázku, Vaše námitky beru na vědomí. Mě šlo ale o relaci – o to, že jednu chvíli se zdál Hitler být geniálním vůdcem, který vyvedl zemi z krize a obnovil její sílu a moc, a za několik let strůjcem naprosté zkázy. Proto mi připadá ošidné chtít zastavit čas v jeden moment a porovnávat, protože můžeme dostat jiné výsledky, když ten čas zmrazíme o rok nebo o dva později. Stejně tak mám problém porovnávat dobu na základě úspěchů dosažených v kultuře. Můžeme se bavit o tom, jestli byl horší seriál Inženýrská odyssea nebo Ulice, jestli byl lepší oskarový Obchod na korze, nebo oskarový Kolja. My dva se pravděpodobně v tomto i shodneme. Jiní lidé s námi souhlasit nebudou, namítnou třeba, že za posledních 24 let bylo více nominací na Oskara a že měřit kulturu počtem Oskarů je samo o sobě nesmysl a tedy tvrzení že dnes není dosahováno srovnatelných úspěchů je příliš odvážné. O to mi ale přeci nešlo. Já jsem se ohradil proti tomu, když jste porovnával to nejlepší z minulosti s nejhorším ze současnosti. A proti tomu, vyvozovat ze srovnávání kultury něco dál. Můžu dát jiný příklad – v osmdesátých letech patřilo československé výškové horolezectví k naprosté světové špičce a spoluudávalo směr, kam se posouval vývoj. Dnes (při vší úctě k němu a s trochou nadsázky) Radek Jaroš pouze obchází osmitisícovky po normálkách. To zdaleka takovou hodnotu nemá. Na druhou stranu Adam Ondra je dnes pravděpodobně nejlepším sportovním lezcem na světě. Nikdo takový tu dříve nebyl. Budeme z tohoto usuzovat na to, který režim je lepší, nebo se dohadovat co znamená víc? To je přece absurdní.
      Pokud jsem nezmínil otázku zlata, tak ne proto, že bych se jí chtěl vyhnout. Pouze nevidím souvislost mezi zpackanou transakcí nezávislé centrální banky a režimem, potažmo kapitalismem. ČNB v situaci, kdy předpokládala další pokles ceny zlata, se rozhodla uložit hodnotu místo do zlata do dluhopisů. Cena zlata od té doby neklesla, ale stoupla čtyřnásobně. Nevím, jak byly zhodnoceny ony dluhopisy, ale takto jistě ne, navíc ten zlatý poklad měl i historickou a symbolickou hodnotu. Ztráta je uváděna ve výši cca 30 mld., což je jistě nezanedbatelná suma, ale otázku dluhu to bohužel neřeší.
      Co se týče vnitřního dluhu, nevím, zda myslíme to samé, ale pokud mluvíte o stavu fixního kapitálu, tak upřímně říkám, že jeho stav dnes neznám – nevím o tom, že by se toto sledovalo, zřejmě ani není jak. Z logiky věci si ale nemyslím, že by firmy vzhledem ke konkurenci a k tomu, že nepotřebují dotovat nic jiného, měly motivaci toto zanedbávat. Nevím ani, že by byl takový problém zmiňován.
      Diskuzi Best-Horáček jsem si pustil znovu. Musím říct, že jsem na ní ani napodruhé neshledal nic pohoršujícího. Připadalo mi, že se vcelku shodovali na tom, že převrat přinesl něco dobrého a něco špatného, lišili se v názoru na to, co převažuje a na budoucnost. Nezaznamenal jsem, že by pan Horáček říkal nějaké nesmysly, tak se znovu zeptám: co jste měl konkrétně na mysli?
      Končím druhou stránku, takže se omluvím za mnohomluvnost a ukončím. Vážený pane Jordáku, reakci na 24 let jsem psal proto, že čtu rád Vaše články, které se vymykají z obdobných. Kritiky, „zaručených zpráv“, demagogie a jednoduchých řešení je plný internet. Takové Vaše články nebyly, naopak vždy vynikaly poctivostí a logikou a já je proto rád čtu a mezi zdroji řadím hodně vysoko. Nedávno jste napsal: Také bude nezbytné přejít od informací o skutečném současném stavu, který lidé dobře znají, k nalezení způsobu zlepšení tohoto stavu pro většinu občanů, nikoli jen pro pár vyvolených.
      Na to se těším. Opakuji, že nebylo mým cílem se Vás dotknout. Pokud se tak přesto stalo, odpusťte mi prosím.
      Přeji pěkné svátky a vše nejlepší do nového roku. M. Marek.

{17.5} Ivan Jordák | 23.12.2013
      Dobrý den, vážený pane Marku,
čas předvánoční působil a působí tak, že jsem se zpozdil a budu asi možná rozvláčný, a snažit se některé věci vysvětlit, spíš příkladem. Beru jako samozřejmost, že jiný člověk si z těchto příkladů bude brát něco zcela jiného, možná i opačného než já. Hned na počátku musím uvést, že zmíněné články nepíšu, a ani jsem nepsal systémem diplomové práce, ale vyslovoval jsem můj názor na tu či onu věc. To je k té Vaší otázce, jak to můžete dokázat. Názor se prostě nedokazuje, ten se vyslovuje nebo napíše. Zeptám se Vás také jednou obráceně, zeptal jste se někdy např. Amnesty Internacional nebo Člověka v tísni nebo třeba jen pana Kalouska, jak mohou dokázat co tvrdí, nebo uvádí? Nebo kohokoli jiného, kdo stojí zřetelně na pravici našeho politického spektra, a co Vám odpověděl? Mě se jeví, a je to opět můj názor, že řadu věcí tam vyslovených berete jako něco samozřejmého, co není třeba dokazovat, nebo co je takřka nezpochybnitelné. Vám to možná takové nepřijde, protože slyšíte, co chcete slyšet, a potvrzujete si tím svůj vlastní názor. Považuji výměnu našich stanovisek pořád za diskuzi, chcete-li třeba i za hádání, ale to hádání ve smyslu tohoto slova používaném ve středověku, kdy vyjadřovalo dnešní smysl rozpravy. Ovšem nelze vést diskuzi tak, že každý budeme hledat pouze chyby u toho druhého, a zlehčovat své vlastní. To mi spíš připadá jak, když si dva středoškoláci kontrolují navzájem domácí úkoly. Tolik úvodem.
      Asi tak před patnácti lety jsem měl případ u Krajského soudu v Prešově. Chodíval jsem tam na oběd do blízké restaurace. Byla zajímavá tím, že v šenku měli podobizny všech prezidentů Československa a později Slovenska. Tedy od Masaryka až po Kováče. Docela se mi to líbilo, že tam byli uvedeni zcela všichni. Jen mě vždy napadala myšlenka, co by se asi stalo, kdyby najednou ožili. Co by si mezi sebou řekli? A zda by si měli vůbec co říci? Vyčítali by si něco, nebo naopak chválili se? Nevím, a je to v podstatě úplný nesmysl, který nemůže nastat. Dodnes mi to prochází hlavou, zejména když slyším odsuzování některých z nich nebo naopak o pokračování tradic, které ten či onen založil. A také jsem přemýšlel, proč je tam ten hospodský vyvěsil.
      Byl snad takovým tím mudrlantem, který vyvěšením všech těch prezidentů chtěl hostům vzkázat, „podívejte se, komu všemu jste přísahali, holdovali, jeho názory vyhlašovali za jediné správné, a jak se od sebe lišili. Tak se mi tu teď neperte a nehádejte, jen si vypijte to pivo.“. Nebo je vyvěsil jen tak, z okamžitého popudu, protože ho v ten okamžik nic jiného nenapadlo, a byla to pouze dekorace? Nevím. Stejně jako nevím, jak je umístit v pořadí za sebou, co který z nich přinesl národu, a to z toho či onoho hlediska. Zase je to věc názoru, a vyloženě záleží odkud, a přes co na každého z nich budu pohlížet. Vůbec tu nechci uplatnit Kristovo, novozákonní, „ať hodí kamenem, kdo je bez viny“. Takto se prostě společnost chovat nemůže, asi má právo soudit každý, ale už nemůže mít každý právo odsuzovat a trestat. A o tom to je, že se tyto tři slova, která opakuji, soudit, odsoudit a trestat, příliš mezi lidmi nerozlišují.
      Píšete, že mi, respektive mým článkům z poslední doby, přestáváte rozumět, a že Vám nedokážu vysvětlit a zdůvodnit, co jsem to či ono napsal, a proč. Píšete, že jste si pustil znovu partii, s pány Horáčkem, Bestem a Punčochářem, a nenašel jste důvod pro mou reakci. Pokusím se tedy trochu rozvést poslední větu mého článku, kde jsem se snažil napsat, proč byl napsán. Jak vidím z Vaší reakce, tak se mi to nepovedlo. Nabyl jsem i dojmu, že jste nepovažoval za obsahově rozdílné projevy pana Horáčka na jedné straně, a pánů Punčocháře a Besta na straně druhé. Vezmu-li to v kostce, tak pan Horáček říká, aniž bych mu chtěl něco podsouvat, „dobře, že k převratu došlo, protože se vyřešily nedostatky předlistopadového režimu, nastala demokracie, jediná možná cesta, a divím se proč velká část lidí je nespokojena“. Toto já si nemyslím, a tuším, že Vy jste někde v naší diskuzi napsal, že si to nemyslí třetina lidí. Tedy Vy jste to nenapsal takto, ale že třetina lidí považuje za lepší režim, ten co tu byl před listopadem. Společnost nemůže být neměnná, a musí stále hledat jak dál. Toto hledání není ve volbách, že si zvolíme jednou ty a podruhé ony. Systém voleb, jaký je, umožňuje voličům pouze rozhodnout, kteří lidé obdrží pašalíky a sinekury. Ale už se nepodílejí ani na jejich výběru, pokud jsou mimo politické strany a hnutí tak volí pouze z vybraného počtu lidí. Ona totiž zásada tří mocí, soudní, exekutivní a zákonodárné se už dávno přežila. Také nebyla vymyšlena pro republiku, ale pro ochranu lidí a jejich zástupců v konstituční monarchii před panovníkem.
      Další věc je nedělitelnost demokracie. Nemůže být jen pro někoho, nemůže být z ní někdo vyčleněn. Pak přestává demokracií být, a mohu se jí zaklínat, jak chci. Ale to není už předmětem naší současné diskuze.
      Co se týká Vaší zmínky o korupci a Transparency Int.(dále jen TI), tak nevidím důvod, proč bych měl čerpat jen od této organizace. Ale budiž, za pomoci jiných jsem si je na internetu našel. Umístění ČR bylo poněkud odlišné, než uvádíte, a ke zlepšení nedochází, naopak ke zhoršení. Podle TI jsme v roce 2005 byli na 47 místě, od 2009 na 57, a letos jsme se propadli na 57 až 60. Myslím si, že tady argumentovat statistickou chybou a podobně, není vhodné, ale je třeba s nárůstem korupce něco dělat, a ne pouze odsoudit Ratha. Jinak TI nepovažuji za rozhodující a jedinou. Spíš za ty, které je nejvíce vidět. Někdy si o tom můžeme promluvit, protože nejsem zdatný písař, a nechci trávit Vánoce psaním o TI, kterou tak trochu považuji za umělý prvek vnesený k nám.
      Co se týká ČSÚ, tak právě proto, že jsem velmi špatný matematik, jsem přesvědčen, že lze přepočítat a srovnávat takřka všechno. Tu ročenku z roku 1988 jsem kdysi měl, a nevím už, jakým způsobem jsem o ni přišel. Také jsem nevěděl, jak došli k uvedeným číslům, ale nevím to ani nyní. Bohužel, patrně, i kdyby mi to vysvětlili, musel bych se příští týden jít zeptat znovu. Píšete o spotřebním koši, je však otázkou co v něm všechno je, a kdo jeho obsah stanoví. Potom stejně asi bude reálně rozdíl mezi košem pro mě, kterému je přes 70 let, a košem pro novomanžele kolem 30. Rozlišuje se to? V mém věku máme většinou vyřešeno bydlení, zaopatřené děti, moc toho nesníme, netoužíme být oblékáni podle poslední módy, málokdy už někam jezdíme, a skoro si nekupujeme nové věci. Ale zase jsme nemocní atp. Proto jsem minule psal, co vlastně a jak chcete srovnávat, a uváděl jsem několik případů, jak může být srovnávání zavádějící. Rozhodně jsem neargumentoval lácí syrečků, to mi podsouváte jednu větu z odstavce. O mzdě jsem již psal, tak se nebudu opakovat.
      U cen uvádíte, že cena neměla za socialismu svůj původní informační a alokační význam a jen popisovala hmotné toky v ekonomice, a odvoláváte se na Šika. Nejsem ekonom, ale troufám si říci, že to není tak úplně pravda. Když budu brát nejprve socialismus, tak se skutečně cena stanovovala podle nákladů a přiměřeného nebo povoleného (stanoveného) zisku. Ale nikoli zcela beze zbytku. Byl tu vliv třeba směnných kurzů, pokud ve výrobku byla část z dovozu, vliv schopností a možností podniku se vyrovnat s výrobou, schopnost pracovníků cenových odborů a řada dalších vlivů. Stejně tak za kapitalismu nevychází cena jen z poptávky a nabídky, ale je zde třeba i monopolní cena, má tu vliv ekonomická síla partnera atd. Další specifika jsou třeba ceny léků. Říká se, že zisk musí být proto tak vysoký, protože je drahý výzkum a vývoj. Před několika dny jsem se díval na nějakého biologa, který pracoval ve výzkumu léků, a uváděl, že cena výzkumu a vývoje jednoho léku, který se skutečně pak používá, je 1.3 mld USD. Nemám důvod tuto částku zpochybňovat, až na jeden, že výzkum a vývoj se hradí z nákladů, ne ze zisku. Potom tedy nechápu, proč má být zisk vyšší než jinde. Stejně tak mi není jasná účelnost úřadu pro hospodářskou soutěž, zejména ve vztahu k dominantnímu nebo monopolnímu postavení firmy na trhu. Pokud vím, tak z tohoto úřadu si nedělají těžkou hlavu nejen nadnárodní společnosti, ale už ani živnostníci.
      Kultura, asi si nerozumíme. Já říkám, že není pravdou, že byla před převratem devastovaná, ale podle mě byla na vyšší úrovni, než je nyní. Odmítám Váš názor, že jsem vybral z minulosti nejlepší věci a ze současnosti nejhorší. Já ze současnosti nevybíral nic. Připouštím, že je to má chyba, a měl bych více jezdit do divadel, na výstavy, chodit do kina, ale už se mi nechce. A tak jsem viděl jen něco málo filmů, které stály za to se obléknout, přebelhat se do kina a vidět je, pokud budu psát jen o filmech. Líbily se mi Obecná škola, Musíme si pomáhat, více méně Kolja a i Obsluhoval jsem anglického krále. Pak i pár dalších, jako třeba Černí baroni, co jsem si nyní vzpomenul. Očekával jsem však, že o současné kultuře se zmíníte Vy uvedením jejich předností.
      Co se týká „zaručených zpráv docházejících maily a po internetu“, tady asi nejsme v rozporu. Ve své naivitě jsem se na ně po určitou dobu snažil reagovat, ale když mi bylo několikrát vyčiněno, že to je pravda, protože to lidé chtějí slyšet, považoval jsem své konání za kontraproduktivní, a už tyto zprávy prostě jen mažu, jak mě poučili někteří mí realističtější přátelé.
      Píšete, že s uváděním zdrojů nemáte problém. Mám tomu rozumět tak, že pokud je něco napsáno třeba v materiálech TI nebo ČSÚ, abych aspoň někoho uvedl, tak je to nezpochybnitelné? Mám snad, to co je uvedeno v zákoně považovat za jedinou pravdu? Zdůrazňuji, aby nedošlo k omylu, že i když tam bude naprostá pitomost, jsem povinen zákon dodržovat, ale nikdo mě nemůže nutit, abych jej považoval za správný, nebo mi bránit, abych nepožadoval jeho nápravu. S prominutím, Vy někdy tyto věci směšujete, jako ostatně další v této době. Mě vždy bere prcek, když slyším, že něco rozhodne nezávislý soud, a je to řečeno, jako řekl jsem vám slovo boží. Proč pak jsou odvolání, dovolání, stížnosti, obnova řízení, a řada dalších institutů k nápravě? A přes tato opatření dochází stále k omylům, pokud budu volit měkký výraz.
      Někdy v sedmdesátých letech jsem četl poprvé od Karla Čapka „Proč nejsem komunistou“. Asi rok po převratu četl úryvky z této knihy v rozhlase herec Kačer. Prezentace byla taková, už Čapek před nimi varoval. Já, tento dojem z té knihy, že varuje před komunisty, neměl. Spíš, že jak tam nakonec uvádí, se chce osobně vymezit, a uvést co mu na KSČ vadí. V něčem jsem jeho názor bral, v něčem ne, jak je tomu nakonec vždy. Nakonec, on tento názor sám o sobě nepotřeboval vyslovovat. To potřeboval Peroutka, aby svůj nový časopis Přítomnost učinil v roce 1924 zajímavější. Oslovil tehdy víc lidí, ale přemýšlel jsem marně, proč neoslovil aspoň pár jiných, proč jsou komunisty. Také je velký rozdíl mezi Čapkem v 20. letech a 30. letech.
      Dalším příkladem Julius Fučík. Četl jsem obě reportáže, necenzurovanou i cenzurovanou. Nechápu, proč Fučíkovi vyčítají tu cenzurovanou, on cenzuru neprovedl. Podle mě patřil mezi naše nejlepší novináře. Jenže se to nyní nějak nehodí. A tak se vypráví hlavně historka M. Štěpánka, jak svedl Fučík jeho otci Z. Štěpánkovi první ženu, a jak dal národní umělec Z. Š., národnímu hrdinovi J. F., za to přes hubu. Místo toho, aby se mluvilo o jeho článcích. Naopak již před převratem zase R. Hrušínský st., o J. F. mluvil jako o normálním novináři, který k nim chodil do divadla, a v divadle se vyznal. A třeba Werich, který si ho cenil jako kritika, a vzpomínal, jak jim pomohl, tedy Osvobozenému divadlu.
      Poslední příklad, primátor Bém, když se ho ptali, zda postaví pomník J. Haškovi, když mu jej staví všude ve světě, prohlásil, že za něj se pomník žádnému bolševickému komisaři stavět nebude. To mě dost nadzvedlo, a okamžitě se mi vybavila předmluva J. Haška ke Švejkovi, kde píše, „Josef Švejk je nenápadný prostý hrdina. On nezapálil chrám bohyně v Efesu jako Herostrates, aby se dostal do školních čítanek, a to stačí“. A možná primátor Bém bude jednou znám v historii právě tím, že nedovolil postavit jednomu z nejlepších spisovatelů pomník.
      Uvedl jsem tyto čtyři příklady, ale proč právě tyto, nevím. Asi proto, že kolem těchto osob byla a stále je spousta naprosto různých a protikladných názorů, a tak se člověku vybaví jako první. Byly by asi i další příklady, ale to by už bylo nekonečné, a je doba vánoční, která má jednoznačně přednost a s ní rodina.
      Víte, někdy mám dojem, že bylo, nebo je určité části společnosti, a nyní nemyslím jen KSČM, uloženo perpetuum silentium. Už jsem dost háklivý na požadavek „dokažte to“, nebo „uveďte zdroj“. Zní to zejména pěkně od novinářů, kteří prohlašují, že své zdroje musí chránit. Zní to rovněž dobře od řady politiků, kteří plácnou cokoliv, a rovněž po něm nikdo, pokud je na správné straně nic nevyžaduje. Vy píšete, že s uváděním zdrojů nemáte problém, ale zkuste si vybrat pár Vašich odpovědí, a vidět je z mého hlediska. Budete i pak považovat onen zdroj za důvěryhodný. Výše jsem se pokusil to Vám dát najevo uvedením pořadí korupce u TI, a pak v těch příkladech. Dalo mi to daleko víc práce, než napsání celé odpovědi. Je to dáno mou nemohoucností při práci s počítačem. Ale hlavně proto, že mám tak sotva čas na vyslovení, respektive napsání mých názorů, a ty jsou moje. Tedy maximálně Vám mohu napsat, co je tak ovlivnilo, že jsou takové, jaké jsou.
      Proto bych byl rád, kdybychom nezaváděli do diskuze scholastiku, a neodkazovali jsme se neustále na někoho jiného. Pokud jste četl některá středověká díla, víte dobře, o čem píšu. Jeden řádek vlastní a dvacet řádků odkazů. Navíc, co když jeden nebo druhý prohlásí, že ten či onen zdroj neuznává, Vy mi někdy jako zdroj citujete vyjádření politika, proti kterému píšu. Pokud by tam byl dovětek, já ale více věřím panu XY, který řekl, „…“, bral bych to, ale označování tohoto jako zdroje, ale i pravdy, nemohu. To máte třeba i v tom, že řadu věcí řešíte odpovědí, je přece krize. A tím je pro Vás věc vyřešena. Ale není vyřešena pro ty, kteří jsou bez práce, popřípadě jako živnostníci nebo malé firmy zkrachovaly. Já chápu, že pokud na věci nejste přímo účasten, jde mimo Vás, a máte pouze zprostředkované názory od někoho, ale nelze je vydávat za obecnou pravdu, protože to řekl ministr.
      Někdy žasnu, co se píše nebo říká za hlouposti nejen o minulém režimu, ale třeba i o současném podnikání a jeho podmínkách. Víte, kdo vyslovuje myšlenku, že nezaměstnaným, pokud nejsou líní, zbývá vždy možnost podnikat, neví vůbec, o čem mluví. A rád bych viděl jeho, na jejich místě. Jsou samozřejmě výjimky, nebo příklady, kterým se to povedlo. Ale není každý Gates nebo třeba Baťa. Jako není každý Einstein nebo Čapek a podobně. Ale každý by měl mít právo na uchování své důstojnosti, která začíná tím, že bude mít možnost uživit sebe a rodinu svou prací, a nebude muset čekat někde u dveří a prosit, jak o tu práci, tak v případě, že ji nemá o nějaký příspěvek. Nikdo by se neměl bát nemoci nebo stáří. Pokud toto nezměníme, pak stále zůstáváme v době, o které psal třeba Dickens, Hugo nebo Balzac. To, že u těch dveří dostaneme po naší prosbě víc, není podstatné.
      Rovnítko mezi kapitalismem a demokracií, jak se dnes tvrdí, podle mě neexistuje. Trh také nevyřeší všechno, ani ty ceny nevyřeší otázka poměru poptávky a nabídky. Podobně větší nabídka stran a hnutí neřeší stav společnosti. Tedy nezbývá než dále hledat, a ne tvrdit, nyní je to už v pořádku až na nějaké pihy na kráse. To mi hlavně vadí. Vím, že nemám prakticky žádný vliv, ale nechce se mi jen kolem sebe koukat, a občas při pivu prohodit pár vtipů nebo urážek. Současný stav společnosti mi vadí, a ptám se Vás, co přinesla běžnému člověku, kterých je většina.
      Vás rozčílilo, že jsem v článku, o který se přeme, uváděl u řady příležitostí, které dnešní doba přinesla podmínku, že platí jen tehdy, pokud na to člověk má. Ale ono to tak opravdu je. Pokud nemáte dost majetku, tak si prostě řadu věcí musíte odepřít nebo je vám odepřeno. A běžný člověk může majetek získat pouze prací, proto mu musí být zaručena. Už skoro sto let před Marxem a více než dvě stě let před naší dobou chtěl Talleyrand, když francouzské národní shromáždění přijímalo nezadatelná práva člověka, aby mezi nimi bylo právo na práci. Řekl tehdy, že pokud chtějí uzákonit právo na majetek, musí uzákonit i právo na práci, která je jediným majetkem chudých. Jak daleko od té doby jsme v této věci pokročili? A stále se to odbývá větou, že kvůli jedné položce se svět přece nezmění.
      Závěrem bych se Vás rád zeptal, zda je po těch 24 letech důvod k oslavě, a pokud ano, tak koho a čeho a proč. Tomu jste se zatím vyhýbal.
      Přes všechno, co uvádím, Vám i Vaší rodině přeji klidné a pohodové Vánoce, a mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti v příštím roce, zaslouží si to všichni.
      S pozdravem I. Jordák

{17.6} M. Marek | 13.1.2014
      Dobrý den, vážený pane Jordáku,
po měsíci se dostávám k odpovědi, omlouvám se, ale přes svátky jsem vypustil. Budu se snažit propříště polepšit. Mám dojem, že se nedorozumění (záměrně neříkám neshoda) mezi námi s počtem dopisů spíš zvětšuje, než aby se vysvětlilo. Proto začnu od prostředka od korupce a TI, protože to celkem vystihuje problém a k jednotlivostem se vrátím až potom. Znovu jsem se díval na http://cpi.transparency.org/cpi2013/ (předpokládám, že odsud jste čerpal i Vy). Pro přehlednost uvádím hodnoty pro námi dříve zmiňované roky:
rok cpi pořadí zemí v žebříčku
2001 39+/-13 47(47-50) 91
2005 43+/-8 47(47-50) 158
2009 49+/-6 52(52-53) 180
2011 44* 57(57-60) 182
2012 49+/-5 54(54-58) 176
2013 48+/-5 57(57-60) 177
* neuvedli nejistotu, nechtělo se mi dohledávat
      Na tomto místě bych se rád ohradil proti Vašemu tvrzení, že: Umístění ČR bylo poněkud odlišné, než uvádíte… To se stalo pouze pro rok 2001, kde jsem zaměnil hodnotu CPI a pořadí, za což se tímto omlouvám. Jinak bylo vše v pořádku.
      Jak jsem již dříve psal, problém Vaší argumentace vidím v tom, že neustále píšete o pořadí, ale nezajímá Vás hodnota CPI. Když bychom použili analogii se školní třídou, kde se spolužáci dohodli, že se jednou ročně všichni zváží, tak to, jestli jsem jeden rok 5. nejtěžší a druhý rok 4. nejtěžší vypovídá o tom, jak si stojím oproti ostatním, ale vůbec nic o tom, jestli jsem od loni zhubl, nebo přibral. Tím spíš ne, když se každý rok někdo odstěhuje nebo přistěhuje. Pokud navíc použiji váhu s přesností např. +/- 5kg a meziroční rozdíl bude 1kg, tak budu zřejmě opatrnější při interpretaci výsledků a abych trend očistil od chyby měření tak budu potřebovat více hodnot než jen dvě. Proto mi nepřipadá nevhodné uvést statistickou chybu, jak píšete. Ta je stejně jako metodika nedílnou součástí výsledku. Je přece rozdíl mezi kusem trubky, změřeným svinovacím metrem a uříznutým v ruce pilkou na železo a kusem trubky odděleným na stroji a změřeným elektroopticky. I když byla zamýšlená délka tatáž, výsledek pravděpodobně stejný nebude.
      K Vašemu dotazu, zda jsem se ptal, jak k výše uvedenému TI došla, odpovídám, že neptal, protože to nebylo třeba. Znovu říkám: metodika je nedílnou součástí výsledku, proto ji TI zveřejňuje spolu s CPI: http://cpi.transparency.org/cpi2013/in_detail/. Na tomto odkazu lze nalézt třeba i nezávislé hodnocení metodiky, které si nechala zpracovat evropská komise, která CPI využívá. Toto jsou důvody, proč jsem skeptický k Vašemu tvrzení, že korupce roste. Jsou samozřejmě i jiné způsoby měření korupce (namátkově např. indexy zveřejňované světovou bankou nebo heritage.org. - ty jsou ale velmi podobné TI) ale pokud neuznáváte TI, tak prosím sdělte, z čeho jste čerpal. Já jsem přece neříkal, že korupce neroste a už vůbec ne, že korupce v ČR není problém, nebo že se vyřešila zavřením Ratha, když použiji Vaše slova. Já jsem řekl, že mě známé průzkumy tomu nenasvědčují a zeptal se, z čeho jste čerpal Vy. Na to jste mi odpověděl, že o tom bylo hovořeno v televizi (v té televizi, kterou kritizujete za neobjektivitu) a že názor se nedokazuje. Píšete: "Mě se jeví... že řadu věcí tam vyslovených berete jako něco samozřejmého, co není třeba dokazovat" Při vší úctě mi trochu připadá, že se na mě zlobíte, že neberu jako něco samozřejmého co není třeba dokazovat věci, které říkáte Vy. Píšete: "Vám to možná takové nepřijde, protože slyšíte, co chcete slyšet, a potvrzujete si tím svůj vlastní názor." Já doufám, že k tomu jsem ještě nedospěl a slyším zatím vše, ale od jsem Vás zatím nic neslyšel. Pokud tedy na jedné misce vah leží data TI nebo ČSÚ s doloženou metodikou a na druhé Váš názor, jehož důvody si necháváte pro sebe, mám tendenci věřit spíš prvé straně. Je to špatně? Pokud použiji opět analogii, pokud půjdete s kamarády po ulici a jeden z nich, byť známý odborník a vážený člověk se znaleckým okem zadívá na nejbližší sloup a řekne: "Ten sloup je pět metrů daleko", zatímco ten druhý vytáhne z kapsy pásmo a před Vámi naměří 6 metrů, komu budete věřit? Máte pravdu v tom, že názor se nedokazuje, ale vyslovuje. Samozřejmě že na svůj názor má nárok každý, i bez důkazu. Pokud ale chceme porovnat dva názory, bylo by vhodné uvést, z jakých předpokladů vychází Vaše soudy? Jak mám potom já, jako příslušník politicky hloupé české mládeže poznat, jestli věřit Vám, nebo statistickému úřadu?
      Zmiňoval jste Karla Čapka a "Proč nejsem komunistou", podle Vaší logiky se s tímto mohl vyrovnat na jednom řádku - Nejsem komunistou, je to můj názor a nehodlám to dokazovat. Ale neudělal to. Dále musím říci, že uvádění zdrojů, ze kterých vycházím, nepovažuji za scholastiku. Pokud při tvorbě názoru budeme vycházet z "podnázorů" a ne faktů, je zřejmě jakákoli debata zbytečná. Na předpoklady nejsou podle mě potřeba názory, ale fakta - tedy zdroje. Bylo by i špatně se spolehnout jen na jeden zdroj, pokud jich existuje víc. Pokud bych lpěl např. na výsledcích ČSÚ a přehlížel jejich nedostatky, mohl bych se ochudit o zjištění, že je třeba vše jinak. Proto jsem se ptal, z čeho vycházíte např. při tvrzení, že reálné mzdy klesají. Jde samozřejmě o to, jestli berete debatu jako pole k přesvědčení protějška o svém, již předem nezměnitelném a jedině správném názoru, nebo jako prostor pro nalezení alternativních pohledů na věc, které člověka nemusely ani napadnout, nalezení nových relevantnějších zdrojů a dotváření nebo přetváření stávajícího názoru. Osobně se přikláním k druhé variantě, proto se na mě prosím nezlobte, pokud se ptám po zdrojích a ne jen poslouchám výsledky.
      Tady bych ukončil. Snad se mi, i když poněkud nesouvisle, podařilo vysvětlit, proč jsem původně psal. Znovu opakuji - pokud jsem např. neuváděl výhody dneška nebo nepoukazoval na nevýhody minulosti, nebylo to proto, že bych se tomu chtěl vyhýbat, ale proto, že mi šlo o něco úplně jiného. Ne o Váš názor že za posledních 24 let není co slavit, který respektuji ale o způsob argumentace. Jenom jsem se zeptal, z čeho jste při tom soudu vyšel - nic víc, nic míň. Samozřejmě Vám nezůstanu dlužen odpověď na přímou otázku co slavit, jen to nechci míchat.
      Zůstávám v úctě a přeji Vám vše nejlepší do nového roku M.Marek

{17.7} Ivan Jordák | 18.2.2014
      Dobrý den, vážený pane Marku,
už jsem nechtěl ani odpovídat, nabyl jsem pocitu, že od diskuze postupně směřujeme ke konfrontaci, která se dostala do polohy hádajících se matek, čí dcera je hezčí. Jedna tvrdí má plavovláska, krev a mléko, zatím co tvá je vychrtlá zrzka. Na to druhá, má je něžná štíhlá zlatovláska, ale ta tvá odbarvená blondýna, tlustá jak bečka. A potom se hádají, jaký počet pih nebo kil je ještě pěkný, a jaký odpudivý.
      Prohlédl jsem si proto předcházející korespondenci, i neuveřejněnou, a mám dojem, že Vaše, kdysi chvályhodná snaha, dozvědět se něco o názorech druhé strany, a uvést vlastní názor, se změnila v upocenou snahu dokázat někomu, něčemu nebo možná jen sám sobě, nebo mě a mně podobným, že my, jako lidé na druhé straně pravdu nemáme, nemůžeme mít, a to ani v jednotlivostech. Je to můj dojem, jak uvádím. Stejně tak je můj dojem, že si myslíte, že vedle prezentace veřejné, věcí kolem nás, máme ještě nějakou prezentaci tajnou, něco jako svobodní zednáři.
      Aspoň tak na mě působí to věčné Vaše, uveďte zdroj, kdo Vám to může potvrdit. Ani mi tak nevadilo, že víte málo o předpřevratové době, a máte jen a pouze zprostředkované informace. To je pochopitelné. Já o první republice a protektorátu je měl také, a než jsem se dokázal v těchto obdobích aspoň orientovat, trvalo mi to řadu let, četby, rozhovorů s pamětníky atd. Horší je, že se i na dobu současnou díváte převážně očima oficiálních médií. Aspoň některá Vámi uváděná řešení nezaměstnanosti, sociálních otázek, možností podnikání, OSVČ tomu nasvědčují. Nebo to věčné zaklínání krizí, a že se nedá nic dělat. Pak se ptám, proč je ta krize, kdo ji způsobil? Samozřejmě, že na to můžete poslat stovky vyjádření, která však všechna mají základ obdobný výmluvě malého dítěte, které rozbilo vázu, a hned hlásí, „ono se to rozbilo“. Nebo s tím se prostě nedá nic dělat, krize jednou za čas je.
      Nepovažuji ani za možné, pomíjet předchozí historii. Svět u nás nezačal ani 17. 11. 1989, ani 25. 2. 1948, ani 28. 10. 1918, ale mnohem dříve. Stejně tak Rusko nevzniklo teprve za carů, Lenina, nebo Gorbačova. A každý stát navazuje na předchozí vývoj a zkušenosti, a dosažený hospodářský rozvoj. Proto mohu těžko srovnávat třeba Mongolsko a USA způsobem, že ti Mongolové to nyní ale vedou. Ale myslím, že jsem uvedl obecných připomínek až příliš, a proto se zase vracím k naší diskusi. Řekl jsem si, že ji, vzhledem k její nekonečnosti, a prakticky psaní o ničem, ukončím. Ale vědomí, že slušnost je odpovědět, nejen na pozdrav, ale i na otázku nebo názor, tak ještě jednou Vám odpovídám, ovšem, co možná nejúsporněji.
      Vy jste místo uvedení svého názoru zvolil v posledních příspěvcích pouze peskování mě nebo mého názoru, a tak si dovolím vyjádřit pochyby, které mám já.
      Co se týká korupce, tabulka Vámi uvedená hovoří zcela zřetelně. Lze samozřejmě operovat počtem zahrnovaných zemí, statistickou chybou, ale i když matematiku příliš neznám, tak číslice ještě rozeznám. V televizi o tom skutečně hovořili, a i když si nejsem stoprocentně jistý, myslím, že vycházeli zrovna z této tabulky. Přiznávám, že nechápu souvislost Vámi uvedených vět, které cituji za sebou, i když v dopise za sebou uvedeny nebyly. „Toto jsou důvody, proč jsem skeptický k Vašemu tvrzení, že korupce roste. Já jsem přece neříkal, že korupce neroste a už vůbec ne, že korupce v ČR není problém, nebo že se vyřešila zavřením Ratha, když použiji Vaše slova. Já jsem řekl, že mě známé průzkumy tomu nenasvědčují a zeptal se, z čeho jste čerpal Vy.“ Tolik citace Vás, a skutečně nevím, co jste mi tím chtěl říci, mimo zpochybnění toho, co jsem uvedl já, a zároveň zpochybnění i tabulky, na kterou jste se původně odvolával, a zpochybnění toho, co jste sám uvedl. Korupce roste či neroste, podle Vás?
      Co se týká Karla Čapka, obávám se, že jste jeho odpověď na dotaz Peroutky, „Proč nejsem komunistou“, nečetl. On reagoval nikoli na základě své potřeby, ale potřeby Peroutky, který tento dotaz, proč není komunistou, položil několika významným umělcům. Jak jsem psal již minule, divím se, že neučinil dotaz „proč jsem komunistou“ jiným významným umělcům, co by bylo podle mě ke čtenáři Přítomnosti objektivnější. Čapek ve své odpovědi mimo jiné uvádí, že mu např. vadí, když se stane úraz dělníkovi, tak podle vyjádření KSČ za to může kapitál. Toto vysvětlení mu vadí, aniž by citoval, který komunista kde a kdy tak vysvětloval tuto událost. Podle Vás, samozřejmě je to zase jen můj názor, který Vy jste v tomto případě nevyjádřil, ale vycházím z toho, co chcete po mně, by měl Čapek napsat vše s uvedením dne, kdy se to stalo, kdo to řekl nebo napsal atd., co samozřejmě neudělal, a já mu to rozhodně nemám za zlé.
      Co se týká reálných mezd, tak jsem Vám to již psal, že vycházím ze skutečností, které jsem se dozvěděl ze své praxe (rozvody, výživné, exekuce atd.). Rovněž jsem Vám kdysi posílal i porovnání mého důchodu, i když jste pak napsal, že to nebyla potřeba, ale předtím jste mé srovnávání důchodů zpochybňoval.
      To, že neberete mé názory, a máte jiné, považuji za přirozené. Mě spíš mrzí, že jste zatím nikde ty své názory, proč je to dnes lepší, stále neuváděl. Až před nedávnem jste je poslal přímo na můj mail. Proč ne na veřejnou webovou stránku? Nevím, a nechci spekulovat. Dále, že reagujete jen na tu část, o které máte dojem, že lze dobře zpochybnit, a hned zpochybňujete i to co sám uvádíte (viz tabulka) a rozvádíte, jak bych měl postupovat. Já bych skutečně rád srovnával podle tabulek ČSÚ. Ale to by nesměly zahrnovat údaje jen od roku 1992, aspoň ty veřejně přístupné na internetu. Vzhledem k mé neznalosti matematiky, ale stejně i metodiky ČSÚ, která se občas mění, já nedokážu srovnávat statistické údaje uváděné dříve a nyní, a jak je vidět, nedokáže to nebo nechce ani ČSÚ. Ale zatím si ještě řadu věcí pamatuji, a vím, co bylo lepší, a co horší. To jsem také uvedl v míře podle mě dostatečné, a i s podmínkami, které jsou pro tu či onu věc nezbytné. Samozřejmě, že jen podle toho co jsem poznal tam, kde jsem žil nebo žiju. Zároveň uvádím, že se jedná o můj názor, a to otevřeně.
      Stejně říkám, že se mi tato doba nelíbí, protože jedinou hodnotou, měřítkem všeho, je výše konta nebo ceny. Předem říkám, že neuvedu, kde a kým je to potvrzené a napsané. Ani po tom nemíním pátrat. Mám snad vlastní rozum, abych dokázal vidět a srovnávat skutečnosti kolem sebe. Nemusím se, a ani nepovažuji za nutné se odvolávat na někoho, na nějakou kapacitu, jak po mně žádáte. Ovšem počítám i s tím, že jiný to vidí jinak. Ale to Vaše, dokažte to a uveďte, kde jste to vzal, není prostě možné. To je, a zase jde o můj názor, obvyklý argument většiny politiků z pravice, neodpovědět, ale zpochybnit, a pokud možno v jednotlivostech, ono je to snazší, hledat tu jednu pihu. Nebo místo odpovědi položit otázku, a jak Vy byste řešil náš problém. Proč ale ten problém vytvořili. Ono totiž lze zpochybnit vše na světě a nalézt si pro to argument. I když k pochybám o čemkoli výhrady nemám, ale s tím, že na tyto pochyby má hledat odpověď, ten kdo je má. Ono je to samozřejmě obtížnější. Nebo snad máte důvod se bát vyslovit svůj názor a stát si za ním. Proč, když mi radíte, jak mám vést vlastní webovou stránku, si neotevřete vlastní, a na ní neuplatníte vše, co Vás napadá.
      Dále mi vadí způsob, který se často na pravici používá, a lze vyjádřit asi takto, „nyní se nám hodí toto, tak to použijeme, jindy se nám to nehodí, a tak to zavrhneme“. Jako příklad uvedu pana Kalouska, když hájil svou kolegyni paní Parkanovou ve věci CASA. Tehdy tvrdil, že dokud není odsouzená, tak ji není možné považovat za vinnou, a měl pravdu. Když však před ustanovením vlády mluvil v pořadu paní Drtinové o panu Babišovi, a ta namítala, že dokud o panu Babišovi nerozhodne soud ohledně lustrace, tak je nutné ho považovat za nevinného, tak tvrdil, že pokud byl na seznamu STB, tak je vinen, a žádný soud ho nemůže jeho viny zbavit. Já pana Babiše nemusím, ale přece jen má právo se obrátit na soud, jako každý jiný, a žádný seznam nemůže nahradit rozhodnutí soudu. Aspoň oficiálně. Je vůbec podivné, že na jednu stranu se prohlašuje STB za zločineckou organizaci, ale na druhé straně je v případě, když se to hodí, její vyjádření (seznam) nezpochybnitelný.
      Víte, a zase je to jen můj názor, kapitalismus se přežil ne proto, že to napsal Marx nebo Lenin, či někdo jiný, ani ne proto, že nedokázal zajistit řadě lidí rovné podmínky ve společnosti. On se přežil proto, že přestal hledat, rezignoval na to, aby se zdokonaloval a nalézal něco lepšího. V době, kdy establishment zjistil, že jeho příslušníci mají prakticky, co chtějí a požadují, a ti ostatní mají aspoň tolik, že by pocítili, kdyby to ztratili, a bojí se té ztráty, snaží se společnost zakonzervovat, zablokovat další vývoj. To volání, že není třetí cesty, a že může být jedině taková demokracie, která momentálně je, není ničím jiným, než tímto ustrnutím. Že se mu to nedaří, vidíme kolem sebe, a nemusíme se dívat ani moc daleko.
      A v tom spatřuji přednost toho, co jsme si navykli nazývat socialismem, i když to zatím ve skutečnosti socialismus nebyl. Při nejlepším jen pokus o něj. Neustále se hledalo, je faktem, že někdy rychleji, někdy pomaleji, někdy se stálo. Ale pokud mohu srovnávat těch třicet let, kdy jsem dokázal aspoň z části chápat věci kolem sebe, tak pokrok byl, přes všechny vady a nedostatky. Společnost získávala stále víc samosprávných prvků, a zatahovala do svého řízení větší počet lidí. Rovněž byla plná zaměstnanost, tedy člověk se cítil potřebný a nezávislý, i když byla provázena řadou nedostatků, které zmiňujete. Ale proboha, jak může někdo tvrdit, že je nyní daleko lépe, když všichni žijeme na dluh, který většina z nás nezpůsobila, ani z něj nemá užitek, a stát je den ode dne chudší a přichází o svůj majetek.
      V jednom ze svých neveřejných dopisů jste zmínil volby, jako důkaz větší svobody, která je v současnosti. Máte pravdu, že si mohu vybrat jakoukoli stranu, která jde do voleb. Ovšem člověka si vybrat nemohu, a za druhé nemohu odvolat toho, koho jsem už jednou zvolil. Dřív jsem si nemohl vybrat stranu, byla jednotná kandidátka Národní fronty, kde jsem mohl pouze škrtnout toho, koho jsem nechtěl, pokud jsem měl tu odvahu jít ve volební místnosti za plentu. Výběr kandidátů se dělal před volbami v organizacích NF. Bylo to samozřejmě složité, a tím i formální, navíc se do toho nikomu příliš nechtělo. Stejně jako odvolávání poslanců. A tak se tím nikdo nezatěžoval. Já vím o odvolání asi jen tří. Ten výběr na kandidátky, jak uvádíte, že je nyní odspoda, máte možnost jedině v té straně, v které jste člen. Ale dříve se kandidáti jak v KSČ, tak v organizacích NF schvalovali na členských schůzích také. Dalším problémem je znalost těch kandidátů. Pokud nevolím do obecního zastupitelstva na vesnici, tak jednotlivé kandidáty neznám, a jsem odkázán na to, co mi o nich řekne nebo napíše někdo jiný, nebo na jejich vlastní prezentaci. Navíc je snaha stanovit rozsah volebního práva podle majetku, i když zatím se vypouští jen balónky na zkoušku.
      Ale už jsem na třetí straně, tak spěji ke konci. Začali jsme před léty diskuzí o církevních restitucích. Já jsem byl, a jsem proti, a Vy jste tehdy byl, nevím, zda se vyjádřím přesně, pro navrácení církevního majetku. Osobně považuji zákon, který byl pro tento účel přijat, nejen za paskvil, ale i za neštěstí jak pro republiku, tak i pro církve, které si toho asi ještě ani nejsou vědomé. Váš názor na přijatý zákon neznám. Ale vzpomenu trochu historie. Církve, u nás prakticky jen křesťanské, vznikly kdysi na základě nespokojenosti se starými bohy a tím i se stavem společnosti, který chtěly změnit. Netrvalo dlouho a římští císaři, ale i představitelé církve přišli na to, že bude lepší, aspoň pro patriciát a klér se nějak dohodnout, aby si oni žili lépe, a ostatnímu lidu dát místo dalšího hledání naději. Původně to byla naděje na lepší žití po smrti, která se za nějakých patnáct set let změnila na naději na zbohatnutí na zemi. S tím se ale nelze smířit. Přece není možné, aby se mělo, nevím přesně, zda jedno nebo deset procent, lidí jak tzv. prasata v žitě. Tedy měli na všechno nárok a právo. A zbylých devadesát procent mělo jen tu naději, že je možná také jednou najde štěstí, a dostanou se mezi ně. To se přestalo líbit lidem už někdy v 11. století, tak proč bychom se s tím měli smiřovat nyní. Zdůvodnit lze jistě všechno, a protože po mě jste chtěl vždy zdroje, dovolím si ukázat jejich ošidnost, právě u křesťanství, a jeho bible.
      Zkuste si přečíst a srovnat nejen usnesení, ale i zdůvodnění Čtyř artikulů pražských přijatých Čáslavským sněmem a proti nim basilejských (jihlavských) kompaktát, zejména v části světského panování a majetku kněží. Ač pojednávají o stejné věci, je jejich zdůvodnění i znění rozdílné, i když v obou případech se zdůvodňuje citací z bible, většinou dopisy prvním křesťanům od sv. Pavla. Pokud to budete číst poctivě, najdete tam odpověď, jak lze vysvětlit vše na světě. I když dva co čtou totéž, nemusí čtené chápat stejně.
      Snad jsem se vyjádřil ke všemu, co jste uváděl. Myslím, že život naštěstí není matematika ani jednoduchá záležitost, a ač ateista, musím říci, díky bohům za to.
      S pozdravem a přáním všeho pěkného I. Jordák.

{16} Michal | 14.02.2013
      Jestli pak zůstane církvím čas na modlení????

{16.1} Ivan Jordák | 18.2.2013
      Nevím, asi budou mít jiné starosti. Spíš se bojím, abychom se nakonec nemusili modlit my.
      Díky, Ivan

{15} www.vlahakovi@centrum.cz | 29. a 30.01.2013
      Prosím publikujte své výborné články i do jiných novin alespoň Právo nebo Blesk (i když je to bulvár, nevěřil byste co lidí ho kupuje).
     Jak je možné, že pan Kalousek drze prohlašuje, že president nemá žádnou pravomoc zasahovat do vlády, když má tak krátkou pamět, přece v roce 1997 nebo 8 odvolal vládu V. Klause Havel tehdy co by president.

{15.1} Ivan Jordák | 2.2.2013
      V první řadě bych chtěl poděkovat za příznivé vyjádření k mým článkům. K Vašemu návrhu posílat tyto články do Práva nebo Blesku, které mají větší počet čtenářů, musím sdělit, že mám dojem, že obsahově se tato dvě periodika dost liší od mnou prezentovaných názorů, a proto jsem se o to ani nepokoušel.
      Co se týká druhé otázky ohledně výroku pana Kalouska, odvolání vlády a tzv. Sarajevského atentátu, mám k tomu asi toto:
      Prezident republiky má podle ústavy, mimo jiné, dle čl. 62 a následujících zejména tato práva ohledně vlády
      a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
      b) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
      c) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy.
      K určitým rozhodnutím prezidenta republiky vyžaduje se pro jejich platnost spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
      Čl. 64
      (1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Podle čl. 68 ja ale vláda odpovědna Poslanecké sněmovně.
     (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
     (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
     (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
     (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
      Čl. 71
      Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
      Čl. 72
      (1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
      (2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.
      Čl. 73
      (1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
      (2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
      (3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.
      Čl. 74
      Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
      Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.

      Uvedl jsem schválně těchto několik článků ústavy, aby bylo zřejmé, kdy může prezident odvolat vládu. Je to prakticky ve čtyřech případech, že podá demisi předseda vlády, že podá demisi celá vláda, že vláda požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry a sněmovna to odmítne, nebo pokud sama sněmovna vysloví vládě nedůvěru. V jiném případě to prezident udělat nemůže. Pan Kalousek má tedy pravdu.
      Otázka tzv. Sarajevského atentátu je poněkud složitější. Tehdejší vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA získala jen 99 mandátů a byla odkázána na toleranci ČSSD. Po odchodu Zielence poslali Ruml a Filip dopis Klausovi, aby odstoupil, a vyzvali k rezignaci i členy ODS. Další den podali demisi lidovci a ODA, a v neděli pak podal demisi i Klaus, Tedy vše proběhlo podle ústavy, demise členů vlády i jejího předsedy, Potom už nezbývalo Havlovi než vládu odvolat, jmenovat úřednickou a vypsat nové volby.
      Takto postavená situace tu nyní není. Současná vláda se drží jak veš košile své moci, a demisi nemíní podat, Prezident bez její iniciativy a iniciativy parlamentu ji sám o sobě odvolat nemůže.

{14} Blitzkrieg2 | 16.11.2012
      Benešovy dekrety jsou prolomeny, což znamená, že Sudety se vrátí těm lidem co jim patřily, páni poslanci to velmi posvětili. Když se má vracet, tak všem, ne jenom církvi, která jak hlásá chudobu.

{14.1} Ivan Jordák | 17.11.2012
      Nevím, zda se jedná v tomto anonymním vzkazu o stížnost nebo obavu kam až může vést schválení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Ale věren své zásadě, odpovědět každému, kdo mi pošle nějaký vzkaz, pokud toho budu schopen, pokusím se o vyjádření i k tomuto. Doufám, že mi autor promine, když vyvodím z jeho vzkazu jiné závěry, než měl na mysli on. Ale svou anonymitou mi nedal jinou možnost, než si jeho vzkaz vyložit po svém.
      Nejde Blitzkrieg, nejde o válku, už vůbec ne bleskovou. Ale o dlouze připravovanou akci, jejíž provedení bylo několikrát odloženo, protože se hledala patrně nejvhodnější doba a podmínky, za kterých danou věc bude možné provést.
      Za druhé bych nepsal v tomto případě, cituji – „páni poslanci to velmi posvětili“. Nebyli to poslanci jako celek, ale byli to jen poslanci ODS, TOP 09 starostů a nezávislých, a poslanci záhadným způsobem vzniklé strany LIDEM, kterou nikdo do poslanecké sněmovny nevolil, a vytvořilo si ji několik renegátů odtržených od VV, a pak tuším jeden poslanec VV. Ostatní poslanci, jak VV, tak hlavně KSČM a ČSSD byli jednoznačně proti tomuto zákonu, a dělali vše, co jim právní řád umožňuje, aby zabránili jeho přijetí. To je minimálně spravedlivé a nutné říci. Jinak je podivné, jaké metody poslanci trojkoalice používali, aby zákon prosadili, a nejen oni. Zejména, když neustále ve svých projevech skloňují slova demokracie, spravedlnost, a já nevím, co ještě. Zde si dovolím citovat bibli, „ne podle slov, ale podle skutků jejich, suďte je“.
      Navíc dávali něco, co jim samotným nepatří, ale o co se měli starat a řádně s tímto majetkem hospodařit. Zároveň šlo i o dar, nikoliv restituci (náprava stavu). Tedy oni sami přenesli na jiného více práv, než sami měli, a v rozporu s restitucí mu dali i více práv než on měl. Ale to je otázka mimo dalších věcí pro ústavní soud.
      Co se týč Sudet, tedy z hlediska zeměpisného řada hor obklopující naši zemi, tak patří těm, kterým patřili. Tedy Českému státu, kdysi představovaným knížectvím, později královstvím a nyní republikou. Pokud měl autor na mysli tzv. sudetské Němce, jejich otázka byla vyřešena, a nelze zde uvádět všechno, co kolem této otázky probíhalo. Stejně tak Benešovy dekrety, podle mého názoru, nelze prolomit pouhou prostou většinou 101 hlasů. Ale zase je to otázkou pro ústavní soud.
      Zmíněný zákon zatím neplatí a není účinný. Má ho ještě podepsat prezident republiky, a rovněž opoziční strany deklarovaly svou vůli podat na tento zákon žalobu u ÚS. Tím samozřejmě nechci říci, že se nic neděje. Děje, a pokud by se nezvedla proti této vládě taková nevole, patrně by vše už probíhalo dávno a v daleko širším měřítku.
      Musím však s autorem souhlasit v tom, že pokud tento zákon se stane součástí našeho právního řádu, tak se i ostatní restituenti z titulu rovnosti před zákonem, mohou domáhat dorovnání svých nároků na rozsah, který je připravován pro církve. Dokonce, budu-li poněkud jízlivý, i ostatní občané, kteří o nic nepřišli, by mohli stejně jako církve, které vznikly až v padesátých, či dokonce v devadesátých letech, požadovat náhradu.
      To je asi tak všechno, co mě při čtení vašeho vzkazu napadlo. Děkuji za něj, s pozdravem JUDr. Ivan Jordák.

{13} Adam Válek | 27.9.2012
      Dobrý den pane doktore,
Čtu Váš blog pravidelně od jeho založení (tuším 09?) a opravdu se mi velmi líbí. Historii se věnuji jako svému milému koníčku, ale jsem stejně jen diletant, který si občas rád promluví s podobně založenými lidmi. Důvod proč Vám píši, je ale jiný. Čtu neustále o církevních restitucích (můj názor jste vlastně vystihl Vy a to mnohem lépe než bych ho kdy ze sebe dokázal vypotit já). Obávám se, že přes veškeré snahy tento "zákon" stejně projde a proto bych Vás chtěl požádat o názor, zda je možné ateisty nějak zrovnoprávnit (emancipovat) na úroveň věřících, čímž by bylo stále možné i do budoucna udržet sekularizovanou společnost. Nedělám si nějaké iluze o snadnosti této cesty, přesto si myslím, že je třeba neustále tlačit proti nesmyslným nárokům, jež církev pokládá. Z historie vím, že církev nejdříve strčí prstíček do dveří a nakonec Vás vyhodí z vlastního domu. Tedy nikde není řečeno, že restituce budou poslední nároky církve. Za chvíli by chtěla mít výhradní právo v ošetřovatelství (hospice k tomu směřují) školství (když nemohou být ve zdravotnictví tak si alespoň založí školy pro zdravotnický personál) a pak se ujmou rádi zbytku. To se mi samozřejmě nelíbí. Nemám nejmenší problémy s akceptováním víry ostatních lidí, ale myslím si, že Víra je osobní věcí každého jednotlivce. Stejně tak si myslím, že církev (náboženství) nemá v politice co dělat. Proto tedy ještě jednou…: Je možné emancipovat ateismus? Pokud ano, prosím poraďte jak?
      I v případě, že mi neodpovíte, Vám přeji jen to nejlepší.
      Váš čtenář Adam Válek, Opava

{13.1} Ivan Jordák | 27.9.2012
      Vážený pane Válku,
děkuji za Váš dopis. Vždy mě potěší, když se někdo ozve, reaguje na můj pokus, vyjádřit něco, co považuji za důležité. Snažím se odpovědět, protože stále, možná naivně, jsem přesvědčen o možnosti lidí se mezi sebou domluvit.
      Ale nejprve bych se pokusil odpovědět na Váš dotaz „je možné emancipovat ateismus?“
      Čl. 3. naší současné ústavy stanoví, že součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod (dále jen LZPS). Čl. 15 LZPS v odst. 1. stanoví: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
      Čl. 20 LZPS v odst. 1 stanoví: Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
      Tedy se dá vyvodit z těchto článků právo každého občana být bez náboženského vyznání, tedy být ateista. I když samozřejmě není to příliš dobře vyjádřeno. Pro srovnání uvádím toto ustanovení z § 16 ústavy z roku 1948
      (1) Každý má právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání.
      (2) Všechna náboženská vyznání a bezvyznání jsou si před zákonem rovna.
      Samozřejmě má každý právo se sdružovat s ostatními. Vím, že existuje ateistická společnost Humanističtí ateisté, a má web www.humanistictiateiste.cz . S jejich předsedou, panem Vaňkem z Blanska si občas píšu. Obracel se v případě tzv. „církevních restitucí“ také na kde koho, podal i trestní oznámení, což jsem mu vymlouval, že to bude neúčinné. A také se tak bohužel stalo, že státní zastupitelství tyto podněty odmítlo. Ale nakonec těch asi 40 trestních oznámení přece jen probudilo zájem sdělovacích prostředků, které baží po senzaci. Jak vše dopadne, nevím, jde o peníze, a údajně ten darovaný majetek je už adresně rozdělený. Proto ta ochota hlasovat. Myslím si, že jedině pád Nečasovy vlády by tomu mohl zabránit. Ovšem, drží se moci, jak veš košile, jak se říká. Škoda, že demonstrace 21. dubna nepokračovala dalšími akcemi dál. Byl jsem na ni také, a nabyl jsem dojmu, že nepřekvapila jen establishment, ale i její organizátory, a ti se toho pak lekli.
      Máte asi pravdu, jak píšete o snahách církve neustále něco získat, někam se vtlačit. Ale pořád si myslím, že lze tomu zabránit. Znám i řadu věřících, kteří jsou proti tomu, a veřejně vystupují. Takže o to více se musí vystupovat i z našich pozic.
      Se srdečným pozdravem Ivan Jordák.

{13.2} Adam Válek | 26.10.2012
      Děkuji Vám, pane doktore,
a omlouvám se, že odepisuji až takto pozdě, ale zatím se věnuji převodu starých "ateistických" knih do elektronické podoby (např. Holbachovo – Kapesní Bohosloví). Což mi užírá celkem velký kus času (k tomu ještě práce, škola a žena :-)).
      Členem Humanistických ateistů jsem se stal ihned poté, co církev požádala o navrácení majetku. Bohužel pan Vaněk je příliš agresivní až bych řekl fanatický a o dialog s věřícími nejeví příliš velký zájem. Proto jsem členství ukončil (a nebyl jsem rozhodně jediný, kdo tak rovněž učinil, např. Juraj Herz). Myslím si, že Vaňkovy snahy spíše podkopávají podvědomí o ateismu. Díky němu vypadají ateisté jako fundamentální křesťané (netolerantní, agresivní atd.). Nyní s přáteli z www.i-ateismus.cz (což je diskusní fórum o ateismu) pokračuji v činnosti na www.osacr.cz (Občanské sdružení ateistů ČR). Kde se našemu "předsedovi" daří lépe vystupovat v médiích. Zatím to tedy byly dva rozhlasové rozhovory + jedna přednáška (Kreacionismus vs. Evoluce).
      Jak tak sleduji, tak zákon byl smeten ze stolu. Byl zamítnut senátem a do 10 dnů nebyl zařazen do projednávacího řádu sněmovny (o tom mi napsala Lenka Procházková).
      Takže nakonec to vypadá, že každý jednotlivý majetek budou posuzovat soudy, což není nejideálnější řešení, ale rozhodně není tak špatné jako původní návrh.
      S přáním všeho dobrého a zvláště příjemného víkendu Adam Válek.

{13.3} Ivan Jordák | 27.10.2012
     Vážený pane Válku,
asi máte ohledně pana Vaňka pravdu, ale byl první, na koho jsem si vzpomněl při Vašem dotazu ohledně organizovaných ateistů. Proto jsem ho zmínil. Jinak děkuji za weby uvedené ve Vašem dopise. Měl jsem možnost se tak trochu seznámit s názory ostatních. Přiznávám, byl to jen pohled pootevřenými dveřmi. Nějak jsem si nedokázal zatím udělat čas. Doufám, že po nástupu zimy, budu mít tohoto času víc. Vždy jsem se smál důchodcům, kteří si stěžovali, jak málo času mají, ale jsem na tom stejně.
       Ale abych se vrátil k věci. Co se týká poměru k věřícím, označuji je a odlišuji od nás obvykle používaným pojmem, vycházím z řady rodin včetně příbuzenstva, kde jsou také zastoupeni věřící i ateisté, kterých je řada, a dokážou spolu vycházet. Sám jsem z jedné takové. Tak nějak bych si to rád představoval i ve státě. Mám i pár přátel nebo kamarádů mezi věřícími, a v tomto ohledu spíš vyměňujeme názory, než abychom usilovali o změnu vědomí toho druhého. Ono to už ani od určitého věku nejde. Na víře mi ani nevadí tak víra, jako její používání klérem, a to po celou dobu. Petr Chelčický kdysi napsal „mezi člověkem a bohem není zapotřebí prostředníka“, tedy církve, a to je výrok asi 550 let starý. Dovoluji si tento citát rozšířit, na, že „mezi člověkem a člověkem není třeba prostředníka“. To mi vadí u církví a náboženství nejvíce. Netáže se, co by tvému činu řekli lidé, ale co na to Bůh. Tedy máme místo vztahu člověk – člověk, člověk – bůh – člověk. Lidé by měli mít schopnost se domluvit a jednat mezi sebou sami, bez berliček. Protože pak musí zákonitě dojít k tomu, k čemu došlo. Boha, jeho úmysly atp., si přivlastnila skupina lidí, kteří se prohlašují jeho zástupci a vykladači, a pod touto rouškou se snaží o ovládnutí jiných. Když bychom se oprostili od víry, že nějaká vyšší bytost nás neustále sleduje, a jednou bude vážit naše činy, stali by se tito šamani, medicinmani, kouzelníci, kněží, imámové, muezzini, a já nevím, kdo ještě naprosto zbyteční.
      Nevadí mi bible, je stejnou legendou jako epos o Gilgamešovi, nebo Ilias a Odyssea, nebo třeba Staré pověsti České. Sice Starý zákon a Apokalypsa mi připadají jako horror a černá kronika, Nový zákon jak pohádky, ale což pohádky Andersena nebo Němcové jsou jiné? A také mají snahu být návodem pro určité jednání lidí. V tomto jsem nechápal pana Vaňka, když se snažil rozebíráním bible přesvědčit věřící o nesmyslnosti náboženství a zároveň také i zločinech boha. Tady byl rozpor, cožpak může spáchat zločin neexistující osoba? Možná by bylo vhodnější rozebírat třeba křížové výpravy, inkvizici, čarodějnické procesy, kacířství, a vůbec tyto záležitosti.
      Rovněž mi vadí, nyní často citované heslo, moderní Evropa stojí na základech židovské a křesťanské kultury, kterou je myšleno náboženství. Buď je to nevědomost, nebo vědomá lež. Kam se vytratilo řecké umění, filosofie, matematika, římské právo, stavitelství, budeme-li brát jen evropské dějiny. Zde se vědomě zužuje prostor, z kterého čerpáme, a lidé se tak ochuzují.
      Raději už v tomto směru končím. Ale byl jsem podvědomě nucen se o těchto věcech rozepsat, když jak jsem psal shora, jsem trochu nahlédnul do příspěvků, které jste mi doporučil.
      Ohledně církevních restitucí si nejsem jistý, že se je podařilo odsunout. Současná vláda si dělá s ústavou, natož s jednacím řádem poslanecké sněmovny, co chce. Viz vznik nové strany LIDEM, a její zastoupení ve sněmovně. Mám obavy, aby vzpoura v ODS rychle nevyšuměla po jejím kongresu. Co se týče soudů, podařilo se je ministru Pospíšilovi tak dehonestovat, že nikdo neví jak rozhodnou. Ale to by bylo zase na delší psaní, a snažím se vtěsnat vše tak na stránku. Za důležité považuji, že se v této věci dokázali ozvat lidé, což z establishmentu nikdo nečekal. Ale musí se pokračovat.
      Závěrem se Vás chci zeptat, zda souhlasíte s uveřejněním naší písemné diskuze na mém webu „vite-to“. Díky kamarádům, kteří mě k tomu přiměli a pomáhají s technickými záležitostmi, jsem jej založil v roce, který uvádíte. O něco později jsme dali dohromady ještě jeden pod názvem „bylo-nebylo“, který obsahuje spíše jen literární pokusy.
      Se srdečným pozdravem Ivan Jordák.

{13.4} Adam Válek | 28.10.2012
      Vážený pane doktore,
s tím co jste mi napsal, nemohu jinak než absolutně souhlasit. Bohužel rozhovor s věřícími je dost komplikovaný. Je dobré si promluvit s deisty (pokud to nejsou fanatičtí kreacionisté), agnostiky nebo s modernisty, kteří obvykle nevnímají příběhy z Bible jako dogmatickou, nezpochybnitelnou, skutečnost, ale spíše jako (když přimhouříme oči) pohádky z kterých mohou získat morální ponaučení. Jenže nevím, zda zrovna tito lidé jsou těmi pravými, protože agnosticismus a modernismus jsou považovány, zvláště v ŘKC, za kacířské učení (moder. a agnost. odsouzeny v encyklice Pásti stádo Boží, tuším, že někdy okolo roku 1905).
      Při rozhovorech s věřícími narážím obvykle na neskutečnou propast mezi výše zmíněnými skupinami a klasickými věřícími. Zkusím Vám to přiblížit na Lotovi.
      1. skupina (deis., moder., agnos.) − vždy hledá něco za tímto příběhem. Jakési ponaučení, samozřejmě na tomto případu to mají extrémně těžké. (nedovoluji si Vám navrhnout, abyste si tento příběh skutečně přečetl). Protože hlavní hrdinou je člověk, kterého nemůžeme popsat jiným slovem než dobytek. Ale divil byste se, jak se při vysvětlování tohoto příběhu dokážou zapotit: Nejčastěji hovoří o tom, že to co dělal Lot, bylo špatné, ale všichni ostatní byli mnohem horší (i když je to dost těžko představitelné). V jejich podání tedy udělal Bůh kompromis. Nezachránil nejčestnějšího, ale jen toho nejméně prohnilého. Obvykle jim v rozhovoru ještě trošku přitopím Lotovou ženou. U ní využijí celkový pohled, tedy, že Bible byla napsána, aby vedla malý židovský kmen a, že bylo nutné ukázat v širším kontextu, jak dopadnou ti, kteří neuposlechnou přímý rozkaz Boha. Což je podle mne dobrý argument, jenže když mohou používat širší souvislosti oni, proč bych nemohl já, že? Takže kontruji dětmi. Děti jsou přeci nevinné a na to mi ještě nikdy žádný věřící nedal smysluplnou odpověď.
      2. skupina (klasičtí věřící) − obvykle začíná s tím, jak byli všichni lidé Gomory hříšní a jak si zasloužili smrt. Na to jim říkám, že Bůh je přeci laskavý a milosrdný, jak by mohl potrestat tak brutálně (definitivně) malé ubohé lidičky, kteří pravděpodobně neuměli ani číst, takže si nemohli přečíst desatero. Oni nadnáší, že trestem za hřích je smrt, což ví každý (toto prohlášení pochází od sv. Pavla a nemá to vlastně vůbec žádnou spojitost se Starým zákonem) a, že si to pak v nebi spolu s Bohem vyříkají. (To mi připomíná slavný výrok opata u města Breziérs: Zabijte je všechny, Bůh si je přebere). Poté se obvykle ptám jaký, že to byl Lot vlastně člověk. Věřící začnou používat superlativy. A popisují Lota málem jako ženatého Ježíše. Na to jim převyprávím celý příběh (dělal jsem to tolikrát, že už ho skutečně znám zpaměti) a oni na mně koukají s otevřenou pusou. Jako bych jim ukázal na nebe a oni prvně uviděli Slunce, kterého si nikdy dříve nevšimli. Jsou skutečně v šoku. Někteří mi ani nevěří a myslí si, že jim lžu. Ono to musí vyžadovat opravdu velkou sílu přijmout něco takového. Jenže kam s tím na věřící, buď tedy ztichnou a nemají co říct, nebo mi řeknou, že jsem lhář, přičemž odmítnou jakékoliv výzvy k přečtení tohoto příběhu anebo mne nazvou zarytým ateistou a pošlou shořet do pekel (to se mi stává často).
      Když jsem o tom mluvil s ostatními ateisty tak jsme došli k závěru, že drtivá většina věřících Bibli ani nečetla a jejich víra se zakládá buď na prostředníkovi (knězi, který jistě rád poupraví vybrané pasáže) nebo na subjektivním pocitu (jednou záhadně prozřeli), nebo na pohádkové verzi Bible (Doporučuji animovanou bibli na DVD).
      Otázkou je, máme se stydět za to, že si myslíme, že např. nikdy nedošlo k velké potopě a snažíme se to vysvětlit lidem kteří si myslí, že k ní došlo? Jak bychom mohli? Pokud někdo žije v nevědomosti, na které staví veškeré své názory, které předává a snaží se s jejich pomocí nalákat další ovečky. Jak bychom mohli mlčet? Pokud to zbavíme teologie a posuneme tento příklad do jednoduché matematiky, tak když někdo bude tvrdit, že 2+2=56286321 není správné říci, že se mýlí a že 2+2=4?
      Uvědomme si, že lidé na těchto "chybných výpočtech" zakládají celé své chování. Pokud jim někdo řekne, že gayové jsou špatní. Tak tito lidé je budou skutečně nenávidět. Přestože nikdy žádného gaye nebo lesbičku nepotkali. Toto není hypotéza. Setkal jsem se s člověkem, který mi na otázku ohledně křesťanského proti-potratového terorismu odvětil, že jak vím, že smrt těch lidí nebyla dobrá věc? Někdy z věřících vylezou skutečně strašlivé věci.
      Navíc díky chybným výpočtům ztrácí zcela empatii. Oni milují Boha a věří, že každý kdo tvrdí, že miluje Boha, ho miluje. Ale nejsou schopni cítit dokonce ani pochopit emoční jednání jiných lidí. Vychovávají si "děti" kterým tvrdí, že ateisté někoho nezabijí jen proto, že se bojí vězení (ze stránek Akademie mladých z Frýdlantu nad Ostravicí). To je neskutečné. Podobně jsem hovořil s třemi věřícími (dvě ženy a muž). Stará paní vyprávěla, jak byla nešťastná, že kvůli bolavé noze nemohla jít do kostela. Já a mladší žena jsme soucitně přikyvovali, ale muž se na stařenku obořil, že Bůh nesídlí ve zdech chrámů, ale je všude okolo nás. A nebyl vůbec schopen pochopit, proč je ta paní smutná.
      Vy spíše navrhujete kritizovat pronásledování kacířů, upalování čarodějnic, inkvizici a křížová tažení. V tom byste si, pane doktore nehezky naběhnul. Zvláště římští katolíci používají s oblibou doublethink (pojem z Orwelova románu, 1984), přes který prostě vlak nepojede. Na jednu stranu když mluví o tom dobrém tak se hájí 2 000 lety trvání ŘKC, které jim dává svaté právo na určování toho co je dobro a co je zlo (protipotratoví aktivisté X potrat), a jak celou tu dobu byla církev vždy ta dobrá a morální. Pokud byste začal s něčím menším např. s Librorum Prohibitorum, kontrovali by, že ty knihy nebyly všechny špatné, ale že by mohli všechny ty nevzdělané lidi poplést (jako kdyby církev ani nevlastnila tisíciletý monopol na vzdělání). Pokud přitopíte pod kotlem těžším tématem např. inkvizicí, dostane se Vám výkladu, že Inkvizice byla vlastně dobrá věc, která zabraňovala fanatickým lidem, aby upalovali domnělé čarodějnice (protože čarodějnice neexistují). Vždy se Vám dostane rozumného výkladu, který je ovšem zcela vytržen z kontextu. Pokud ale budete na jakémkoli z těchto bodů trvat a povede se Vám rozdrtit jejich chabou obranu, dostane se Vám jednoho z nejzajímavějších psychologických pohledů u de-facto mentálně zdravých lidí. Tímto pohledem je, (Doublethinkové otočení) že se jedná stejně jen o historii a, že ŘKC je církev 21. století.
      Takže ŘKC je jako chytrá horákyně. Oblečená−neoblečená, obutá−neobutá, prostě jak se jí to zrovna hodí.

      K moderní Evropě.
     Já vím, že to co napíši, nebude asi zrovna přijato s otevřenou náručí, ale je pravdou, že moderní Evropa stojí na Římské a Řecké (Byzantské) kultuře kterou nám vylepšili, doplnili a nedobrovolně zprostředkovali Arabové (1492 Reconquista a dobytí Granady, kdy byli ihned pozváni překladatelé a začali překládat arabské texty). S tím, že tyto znalosti mohly být ihned uplatněny díky Byzantským učencům, kteří uprchli z Byzance před Osmany. Také v té době byla založena první necírkevní knihovna a novoplatónská akademie. No a kde jinde než ve Florencii, což podle mého názoru odstartovalo Renesanci. Také je dobré nezapomínat, že Arabové vlastnili spisky zakázaných autorů, jejichž knihy se v Evropě (díky církvi) pálily.
      Věřím, že tento email může znít více útočně, než jsem zamýšlel. Ale celý tento email vychází ze zkušeností a diskuzí s věřícími. Mohu garantovat, že těch opravdu slušných, umírněných je minimum. A ještě je na ně pohlíženo jako na zrádce víry.
      Ale pokud budete mít přes zimu více času. Přijďte si zkusit diskuzi na osacr.cz nebo i-ateismus.
      A pokud byste o tom pak napsal článek, mohlo by to být velmi zajímavé a poutavé čtení. Samozřejmě na Vás nijak netlačím, jen si myslím, že Váš pohled by mohl být velmi zajímavý.
      S přáním všeho dobrého Adam Válek.

      PS: Přidávám ještě "zajímavé" stránky z druhého břehu:
http://cirkev.wordpress.com/ Svého času tento plátek exkomunikoval Dalíka. Pánové Stodola a Pospíšil prezentují fundamentální katolíky.
http://666info.wordpress.com/ Tohle je stránka pro silnější žaludky. Já osobně nevydržím číst více než půlku jednoho příspěvku měsíčně.
http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com/ Toto platí i pro tu nad ní, pokud jste někdy četl protižidovskou propagandu jako např. Protokoly Sionských mudrců nebo ty nacistické kraviny, tak ty jsou v porovnání s těmito stránkami jen deníčkem pro dospívající dívky.

{13.5} Ivan Jordák | 2.11.2012
      Vážený pane Válku,
opravdu se zájmem jsem přečetl Váš dopis. Zatím jsem se nedostal na Vámi doporučené weby, měl jsem dost práce. Ještě v důchodu se přiživuji obhajobami ex offo. Ale o tom psát nechci. Spíš se zmínit o některých myšlenkách, jež jste uvedl.
      Máte jistě pravdu, že řada věřících se neseznámila ani s biblí. Ale vlastně jste dal sám, aspoň tak jsem to pochopil, v tom příběhu staré nemocné paní, která kvůli nemoci nemohla jít do kostela, a byla z toho nešťastná. A reakcí onoho pána, který jí za to „znectil“.
      Mé první seznámení s věřícími, bylo přes mou babičku, která zemřela před více než čtyřiceti lety ve věku devadesáti let. Protože jsem u ní trávíval část prázdnin, dostali jsme se samozřejmě i na otázku víry. Já tehdy dítě a potom v pubertě, ona, jak se říká na sklonku života. Vždy večer, než jsme usnuli, jsme kolem toho vedli nekonečné diskuze. Já po ní, s hloupostí mému věku odpovídající, chtěl důkazy existence boha, a ona mi odpovídala, „člověk, protože je člověk, musí v něco věřit, čím by se jinak lišil od zvířete“. To byl vlastně její jediný argument. Měla několik, už nevím jakých knížek, myslím nyní knih s náboženskou tématikou, a odebírala „Katolické noviny“, vedle běžné beletrie a tisku. Do kostela, aspoň když jsem tam byl, nikdy nešla. Proč, nevím. Vedle toho mi vykládala příběhy z mládí, co u ní bylo konec 19. století. Nebyly příliš veselé, ať už se týkaly jí nebo jejích sousedů na vsi. Vykládala mi i Svatováclavské záložně, která zkrachovala, dnes bychom to nazvali tunelem, a kdo všechno v ní přišel o peníze. Líčila i příběhy ze vsi, poznamenané chtivostí, touhou po mamonu, nebo zase naopak poctivostí a přátelstvím. Když mělo přes noc pršet, nesměl jsem zamykat chalupu, aby se lidé měli kde schovat, až přijedou v noci autobusem. Mohl bych asi pokračovat do nekonečna, ale to jistě není účelem. Postupně jsem nabyl jakési představy, že má nějakou vlastní víru.
      Dalšího svérázného věřícího jsem poznal na vojně, kam přišel na cvičení záložáků. Byl kdysi mnichem, nyní už byl ženatý, ale stále věřící. Jeho krédem byl vlastní prospěch. Existenci boha, ani nehájil ani nepopíral. Říkal, jestli existuje, budu to mít u něj dobré, protože jsem mu řadu let sloužil, a věřil v něj. Pokud neexistuje, tak je to jedno. Jednou jsem se ho ptal, ale že bůh o jeho dvojakosti ví, když se tvrdí, že bůh je vševědoucí. S odzbrojujícím úsměvem se na mě podíval, a řekl, že bůh je ovšem také nanejvýš milosrdný a vše mu odpustí. A přes to, jak se říká, nejel vlak.
      Uvedl jsem tyto dva příklady jen proto, abych zdůraznil rozdílnost i mezi věřícími. Je asi stejná jak mezi ostatními lidmi. Jistě, mohl bych uvést i jiné příklady. Když jsem se při řeči s jedním knězem zmínil o protireformaci po Bílé hoře, stačila tato jediná věta k okamžitému ukončení rozhovoru. Stejně tak, když kdysi večer u ohně, někdo řekl vtip o knězi, odešli ihned příslušníci ŘKC (užil jsem Vaši zkratku). Také, jak uvádíte, jsem slyšel, tyto sračky já nečtu, čtu jen pravou literaturu. A řada dalších. Příkladů známe až, až.
      Přesto si myslím, že přesvědčovat věřící o jejich omylu, když věří, bude bezvýsledné. Napadá mě, že výsledek bude asi stejný, jako když dítě budu informovat o nesmyslnosti pohádky. Ono určitě asi ví, že obři, vodníci, sedmimílové boty neexistují, ale přejí si, aby tomu tak bylo, a přitahuje je i příběh, a spravedlivý konec, aspoň ve většině pohádek. Co s tím?
      Proto si myslím, že je zapotřebí se zabývat projevy tzv. nositelů nebo vykladačů víry, a ne vlastní vírou. Víra má totiž jednu obrovskou výhodu, stačí jen věřit. Není třeba vůbec vědět. Lze jistě popírat v bibli řadu míst. Ale slyšel jsem na to jednou odpověď, která mě dokonale tzv. uzemnila. „Ale vždyť vy jste tam tehdy také nebyl, tak jak můžete říkat, že já čtu v knize nesprávné a vy ve správné“. A do toho se pak zamíchá nějaký astronom, který vypustí teorii o pádu obrovského meteoritu do oceánu a vzniku přílivové vlny, která oběhne zeměkouli, a potopu světa máme tady. Nebo událost cca před sedmi tisíci lety, kdy Středozemní moře se protrhlo do Černého a zvýšilo jeho hladinu nastálo asi o 100 metrů, jestli se dobře pamatuji. Vezmeme-li v potaz blízkost Araratu, Izraele, pak tato legenda má základ ve skutečnosti, aspoň v lokálním významu.
      Připomeňme si Denikena. Jeho příběhy a vysvětlení. Věřil jim sám? Pochybuji. Myslím, že asi ne. Jen se snažil nabídnout téma pro diskuzi. Jenže, jak to s tou diskuzí vlastně je? Jsme ve třetím tisíciletí n. l. Ještě před nějakými sto, možná i padesáti lety, se předpokládalo, že v této době už bude na zemi takřka ráj, a lidé budou žít jak lidé. Zatím jsme svědky pokusů o novou dokonalejší protireformaci. Společnost je bohatší a vyspělejší technicky, a dokonale toho establishment zneužívá. Už nemusí běhat páteři Koniáš, Mateřovský a další po vesnicích, hledat a pálit knihy. Naopak, člověk je zahrnován takovým množstvím informací, že je nestačí vstřebat. Ani nedokáže posoudit, které jsou pro něj důležité, a které ne. Navíc jsou v nich zaretušovány informace, zvané bulvár, které jsou pro vědomí daleko přitažlivější a také lepší na zapamatování. Vezměme si třeba internet. Tvrdí se, zda naleznete všechno, pokud chcete. Ale pokud něco opravdu člověk hledá, nalezne většinou informaci zkreslenou. Na to přijde ovšem jen, když ji má možnost srovnávat s jinou informací. A kde vzít tu. Nebo máme zákon o nezávislém a vyváženém vysílání veřejnoprávní televize a rozhlasu. Několikrát jsem se obrátil na Radu pro ČT a R vysílání, a vždy jsem obdržel odpověď, že Rada neshledala porušení zákona. Výstižným příkladem je stížnost, že existuje pouze náboženské vysílání, ale ateistické nikoli. Odpověď byla, že náboženského vysílání jsou 4 %, zbytek je ateistické. Co s tím? Co s církevními restitucemi a dalšími věcmi? Co s odlukou církve od státu? Co se školstvím, které upadá den ze dne? Ale to už se dostávám hodně daleko od našeho tématu, ovšem jak řekl klasik, vše souvisí se vším.
      Porušil jsem zásadu, jednu stránku a dost, a omlouvám se za to. Věřím, že budu mít nyní víc času, a dostanu se na doporučené odkazy.
      Se srdečným pozdravem JUDr. Ivan Jordák

{11} | 23. 8. 2012 | anonym
      Dotaz: Může se státní orgán dopustit krádeže?

{11.1} | 31. 8. 2012 | Ivan Jordák
      Pokud jsem pochopil dotaz správně, a tazatel myslí opravdu některé z orgánů státu, nikoli jeho zaměstnance, tak podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, se státní orgán krádeže dopustit nemůže, protože dle § 6 o vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestný čin, nejsou podle tohoto zákona trestně odpovědné Česká republika a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Ovšem to se netýká jejich zaměstnanců, vyjma prezidenta republiky, který může být stíhán jedině za velezradu. Aby šlo odpovědět konkrétněji, musil by být konkrétnější i vlastní dotaz. Ale za krádež může být, vyjma prezidenta, stíhán kdokoliv, i když samozřejmě jsou určitá omezení, daná imunitou, atd.

{10}  |  28. 9. 2011  |  šušek
     Dobrá krásná literatura Ivane.

{9}  |  27. 2. 2011  |  Vlastimil Hejtmánek  |  V co stále věřím většině lékařů po ukončení stávky Děkujeme – odcházíme?
       V Britských listech vyšel dne 24.2.2011 článek od Petra Vlka Děkujeme, odcházíme - analýza vítězů a poražených. Některé postřehy považuji za velmi zajímavé, především závěrečné hodnocení situace na politické scéně a situaci v jednotlivých politických stranách. Ale k tomu se vyjadřovat nechci. Mně leží v žaludku označení lékařů jako budoucích kejvalů na všechno, co ještě přijde.
       Nechci rozebírat, zda zvolená forma stávky byla nebo nebyla vedená příliš konfrontačně a násobky platů předkládané k přesně vymezenému termínu 1. 3. 2011 byly hlavní příčinou, proč stávka nezískala vyšší podporu veřejnosti.
       Chci spíše upozornit na to, že lékaři předložili 13 bodů konkrétních upozornění na jim zcela zřejmé nešvary ve zdravotnictví, především plýtvání penězi na předražené nákupy a korupci. A tyto body zvýšením platů nekončí.
       Podle mne hlavní etapa výsledků stávky a s tím spojené prověrky morální kvality lékařů teprve začínají!
       Lékař je zdrcující většinou veřejnosti dlouhodobě považován nejen za zachránce životů, ale automaticky i za dobrého psychologa. Jeho profese je morálně vysoce ceněna! A tuto vizitku určitě nebudou chtít lékaři lacino pozbýt tak, jak to vyplývá z některých poznámek v článku Petra Vlka.
       Nesouhlasím především s poznámkami: „ Doktoři tak mají jasnou a jednoduchou motivaci – vlastní kapsu. Ať to ostatní, zejména pacienty, bude stát cokoli.“… „…minimálně doktory odsoudil do role pasivních „kejvalů“, ať už vláda bude předkládat v rámci šetření cokoli…“ „…doktoři, v zájmu svých platů budou muset souhlasit se vším, s čím vláda přijde… Tedy například i s rušením nemocnic a lůžek!“
       Nevěřím, že tohle lékaři dopustí!
       Nevěřím tomu, že když dokázali konkrétně prosazovat jeden z 13 bodů svého Manifestu před celým národem, když veřejně vystoupili s konkrétním návrhem na zlepšení svých pracovních a mzdových podmínek, že totéž nedokáží i v konkretizaci dalších předložených bodů. Tím by jen dokázali, že jim šlo v první řadě o peníze, a to nemůže být pravda.
       Před 10 miliony lidí byli schopní řešit i personální otázky, zcela otevřeně vyzývali k odstoupení ministra Hegera. Teď mohou potvrdit a udržet výsadní pozici, kterou jim umožňuje jejich titul, pokračováním ve stejném duchu, a to veřejným personálním odhalováním nekalých praktik. Ty, jak vyplývá z jejich manifestu, sami konkrétně znají z dění a rozhodování na svých pracovištích.
       Cestu k uveřejňování těchto „zlodějen“ (jak řekl MF Kalousek) určitě najdou nejen v TV, ale i ostatních sdělovacích prostředcích. To už si vyzkoušeli. Pokud by neměli pokračovat v prosazování dalších jimi prezentovaných bodů obdobným způsobem jako u zvyšování platů, zpochybnili by, minimálně v očích veřejnosti, oprávněnost dalších kroků ve svém souboji s vládou.
       Věřím, že se jim to podaří. A se mnou v to jistě doufá i několik milionů obyvatel České republiky.

{9.1}  |  Ivan Jordák  |  28. 2. 2011
      Také jsem dočetl článek Petra Vlka, Děkujeme odcházíme - analýza vítězů a poražených, a nemohu s ním tak docela, beze zbytku souhlasit. Nemyslím, že lékaři prohráli, že prohrál pacient, že prohráli občané. Jak se říká, není třeba stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko. Patrně za nějakou dobu teprve uvidíme, kdo vlastně vyhrál a prohrál. Záleží na lékařích, záleží i na ostatních. Na lékařích proto, že oni jedině mohou pokračovat v prosazování svých 13 požadavků a prokázat, že jim nejde jen o platy, ale o zdravotnictví, o pacienta. Zatím utrpěli malé vítězství. Schválně píši "utrpěli", protože před veřejností je vše prezentováno jako výhra bitvy o platy, a ni ne o tolik, co chtěli. Ostatní body, pro zdravotnictví daleko důležitější se zamlčují. Tak jako se o nich mlčelo po celou dobu akce. A až na výjimky, šly sdělovací prostředky na ruku establishmentu, a stavěly před veřejností tuto akci jen jako boj o platy. A to od člověka, kterého sebraly někde na ulici, a jenž v televizi prohlašoval, že máme všichni stejné žaludky, přes občanku, která se rozhořčovala, že lékaři studovali za naše peníze zadarmo, až k petici politologa Doležala, herce Nárožného, politika Macka a dalších, v které se rozhořčovali nad mravností lékařů. Půvabné bylo i rozhořčování pánů Šťastného, Šnajdra, paní Juráskové, zejména v době uzavření kompromisu a vytváření krizových štábů, což neprokazovalo jak koalice pečuje o občana, co chtěla dokázat,ale že o tomto problému absolutně nic neví, a byla by hrůza, pokud by k němu došlo. Naštěstí nedošlo, lékaři se spokojili s kompromisem ohledně svých platů. Věřím, že se nespokojí s kompromisem ohledně ostatních 12 bodů, které uvedli jako své požadavky. O to jde, aby zdravotnictví nesloužilo jako výdělečná, spíše zisková, možnost pro pár kamarádů nebo známých, ale aby sloužilo nemocným. Při prosazování tohoto se teprve ukáže, zda lékaři, potažmo pacienti vyhráli nebo ne. Proto si myslím, že Petr Vlk, ač v řadě poznámek oprávněně, přece jen pláče předčasně. K tomuto názoru mě vedou zejména tyto věci. Lékaři, přes všechnu špínu, na ně kydanou, vydrželi a donutili establishment k jednání. Dokázali držet solidaritu i po pokusu o puberťáckou pomstu na předácích akce. A MUDr. Engele se dokázal povznést nad osobní věci, na útok proti sobě, na ňafání, že se nyní ukáže, a vyzvat ostatní, aby dodrželi memorandum bez ohledu na to, jak dopadne on. To bylo asi největší vítězství, protože se nyní jasně ukázalo, komu šlo o věc, a komu o peníze. A tak nějak vidím v celé té akci příklad, jak lze odporovat nesmyslným nebo brutálním záměrům koalice. Proto mám k shora uvedenému příspěvku Petra Vlka připomínky.

Mám připomínky k dnešnímu pořadu ČT 1 Kalendáriu. A to kvůli interpretaci Pražského povstání, zejména jeho ukončení. V kostce bylo z obrazovky paní Burešovou řečeno asi toto. ČNR a Němci dne 8.5.1945 uzavřeli příměří, a přestalo se bojovat. Toto křehké příměří bylo narušeno příjezdem Rudé armády, kdy znovu vzplály boje a bojovalo se potom dál. Navíc si NKVD vyhledalo raněné vlasovce, kteří bojovali společně s povstalci proti Němcům, a bez soudu je postřílelo. Tolik hlasatelka, respektive tvůrci pořadu. Žádná zmínka o porušení příměří oddíly SS, ani o tom jaké probíhaly boje třeba na Pankráci i po uzavření příměří. Jak oddíly SS hnaly před sebou civilisty, aby mohly dobýt barikády. Chápu, že lze mít spoustu připomínek k SSSR, a že řada lidí, ať už z jakýchkoliv důvodů, mu nepřála. Ale kvůli tomu nelze přece zkreslovat skutečnost a pominout tisíce padlých prostých vojáků při osvobozování naší republiky. Padli totiž i za nás, a tento fakt nemůže vyvrátit žádné zapomínání nebo zkreslování skutečnosti. Vždy mi bylo trapně, když se dříve buď nepřipomínal, nebo jen okrajově podíl amerických vojáků na osvobození. Nyní se stydím, protože už nejde jen o opomenutí, ale záměrné vydávání černého za bílé a naopak A to by si neměla veřejnoprávní televize dovolit, ale poskytovat skutečně objektivní informace. Připomínám, že včera, v poledním pořadu Z Metropole, byly informace ČT 1 daleko objektivnější.

Vážený pane,
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) projednala na svém 10. zasedání, konaném ve dnech 18.–19. května 2010, Vaši stížnost, týkající se pořadu Kalendárium, odvysílaného dne 2. května 2010 od 9.45 hodin na programu ČT1.
Vaše stížnost se týkala příspěvku o 65. výročí Pražského povstání, který byl dle vašeho názoru zjednodušující a opomíjející pozitivní roli Rudé armády. Rada celou věc podrobila důkladné diskuzi, přičemž vzala v úvahu veškeré sporné momenty, které byly příčinou Vaší stížnosti.
Monitoringem bylo zjištěno, že zmíněná reportáž rekapitulovala události květnového povstání z roku 1945 za použití dobových záběrů. Lživé údaje ani tendenční výklad historie nebyly zaznamenány. V souladu s dramaturgií pořadu nejde o historický rozbor, ale o velmi stručné připomenutí významné události. Fakta o „Vlasovcích“ a jejich zavraždění příslušníky NKVD jsou v souvislosti s povstáním zmiňována právě z důvodu, že tento fakt v dřívějších výkladech novodobé historie absentoval, a nepochybně zůstává pro některé pamětníky citlivým bodem. Rada neshledala důvody k zahájení správního řízení z moci úřední.
Děkuji Vám za Váš podnět. Mohu Vás ujistit, že Rada průběžně monitoruje vysílání všech provozovatelů a vyhodnocuje, zda jsou v souladu se zněním zákona č. 231/2001 Sb., a pokud dojde k závěru, že došlo k porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, uplatní vůči provozovateli příslušné postupy v souladu se svými pravomocemi

Děkuji za odpověď na můj dopis, respektive připomínku. Nemyslím si však,že uváděný pořad byl až tak v pořádku, jak k tomu došla Rada a odpověď se mi zdála poněkud zavádějící. Pořadu vzpomínal Pražské povstání jako celek, nikoli roli Vlasovců v Pražském povstání. Ta byla, aspoň podle vyprávění, které jsem slyšel od pamětníků, v podstatě taková jak byla v pořadu uváděna. Má připomínka výlučně směřovala k roli vojáků Rudé armády, která byla v pořadu uvedena způsobem, jakým jsem zmínil, a tomu, že narušili křehké příměří mezi povstalci a okupační armádou. Což není pravda. V Praze se pořád bojovalo, a toto jsem i dokládal pořadem ČT 1 z předchozího dne, který byl rozhodně objektivnější. Z toho důvodu si myslím, že i když Rada došla k názoru, že pořadem nedošlo k porušení zákona č. 231/2001 Sb, dalo by se s tímto názorem s ohledem na ustanovení § 31 odst.3 a § 32 odst. 1 písm. d) při nejmenším polemizovat. Přesto děkuji za to, že se Rada tím zabývala, ať už jsou její závěry jakékoli. 

      Případ kocoura Mikeše a „rasistické“ babičky, u mě dosud vyvolával smutné pousmání. A to jak nad příčinou, počátkem celé této diskuse, tak i diskuse sama. Počínaje panem Mikou, který cenzurou Lady dospěl až k požadavku, minimálně vyškrtat nevhodná místa. Tak i nepřiměřených reakcí na tuto hloupost, stejně, ne-li ještě hloupějších než ona. Ale tak nějak jsem si řekl, prostě každý má právo na svůj názor a na příležitost tento názor zviditelnit, pokud jej pronáší bez urážek a toho, že je to jediný správný názor a nelze jinak. Nemá cenu se tím zabývat, to prostě přejde samo. Jak kdysi říkal Nezval, to časem vyvane.
Trochu mě ale nadzvedl článek pana Čulíka, „na své dědictví si nedáme sahat“. A to proto, že nejde o hloupost, ale podle mého názoru, vyvozování chybných závěrů z ojedinělých skutečností nebo projevů. A na základě toho až k dospění určení charakteru celého národa. To je myslím, víc na pováženou, než dokazovat zda babička byla rasistka nebo ne. To co na tomto mi na článku vadí, je jednak paušalizace a potom nabádání k vysvětlování Lady dětem.
     Abych začal od konce, jak je zvykem. Co se týče vysvětlování, dokáže si pan Čulík představit, jaký dětem do nějakých osmi let, což jsou převážně čtenáři této knihy, vyvolám v hlavách zmatek. Když najednou četbu přeruším, a začnu rozvádět co je na babiččině výroku nesprávného. Tu spoustu následných „proč“, které vyvolám. A dále, místo prožitku, který kniha přináší, vnutím dětem pochyby, co je v této knize ještě špatného. Do současnosti jsem ani já, ani nikdo jiný Ladu rozhodně nepovažoval za rasistu. A musím přiznat, že ho za něj nepovažuji stále. Ani tu babičku, která se tak nešťastně uřekla. Proboha, neblbněme. Začneme nyní hledat v literatuře, co by mohlo být rasistické, xenofobní atd? Budeme škrtat v Kupci benátském, Zimní pohádce, Cikánech, Židu Sussovi, Janu Cimburovi, Carmen a já nevím, kde ještě? Prostě autor někomu do úst něco vložil, a pokud není záměrem knihy obhajovat nebo navádět k rasismu, tak to tak prostě je. Nevracejme se do dob, kdy se některá slova musila vytečkovávat.
     Ale za ještě horší považuji paušalizaci a sebemrskačství, které je pár posledních let považováno za nezbytnou součást vyjadřování intelektuála. Co je špatného nebo méněcenného na obraně národního dědictví, ať už duševního nebo hmotného? Jedinou podmínkou je, aby tato obrana nesklouzla v nacionalismus, v popírání kultur ostatních národů či národností. Vždyť to dělá každý národ. Pokud s tím přestane, tak rychle mizí. Nemohu souhlasit s tím, že Rusové nebo Američané se nebojí, že by jejich národ, kultura či jazyk přestaly existovat, a proto se nemáme bát ani my. Asi by nikdo nechtěl prožívat znovu národní obrození. A není málo národů, ve své době velkých, o kterých pouze víme, že existovali. Jinak nelze popřít, že i ty velké národy, včetně Američanů a Rusů, svůj jazyk, kulturu a národnost chrání a podporují. Ne, že ne.
     A nakonec bych se chtěl vyjádřit k tomu, že Češi a Rómové nemohou najít společnou řeč. Myslím si jak kde, a mezi kým. Přestaňme, a to zejména v médiích, uvádět jen to, co nás rozděluje nebo v čem jsme jiní. Uveřejněme i co nás spojuje a v čem jsme stejní. Přestaňme s nasloucháním těm, kteří problém rozdílů zveličují a vytloukají z něho kapitál. Ať politický, skutečný kapitál nebo společenské postavení. Máme občanskou společnost, a tak už jednou konečně začněme prosazovat stejná práva a povinnosti pro všechny. Nezkoušejme to vyřešit zvýhodňováním jedné nebo druhé strany. To se vždy vymstí. A protože se jedná o dlouhodobou záležitost, začněme hned a přestaňme si hrát se slovíčky. To že budeme hledat, kde kdo co řekl nebo napsal ne zcela košér o tom druhém, nic nevyřeší. Zatím, mám aspoň takový dojem, jsme za poslední léta za velikého křiku o humanitě dokázali, a to myslím představitele obou stran, změnit jméno z Cikánů na Rómy, a vyvolávat problémy obdobné jako s tou Ladovou babičkou.

     Pane Jordáku, děkuji vám za reakci, ale já některým vašim větám prostě nerozumím. Co například znamená: "Počínaje panem Mikou, který cenzurou Lady dospěl až k požadavku, minimálně vyškrtat nevhodná místa."
     Jinak, samozřejmě, že musíme dětem vysvětlovat, že je naprosto neférové a sprosté paušálně označovat skupiny obyvatelstva zápornými vlastnostmi. Jim by se to taky nelíbilo, kdyby se někde dočetli, že smrdí, protože jsou smradlaví   Češi.
     Mějte se    jč

Pane Čulíku, snažil jsem se psát ve zkratce, a proto mě mrzí, že to vedlo k nesrozumitelnosti. Dovoluji si tedy trochu rozvést  připomínané části. Patrně se neshodneme, ale já opravdu celou věc považuji za nešťastnou a především hloupou. A nemám příliš rád škrtání a cenzurování knih s cílem, něco najít, abych na to mohl poukázat. Nevím, neznám pana Míku, jedině z této věci, kterou začal a vyvolal. A opravdu nevidím důvod upravovat Ladu. Takto se opravdu dá napadnout takřka každé dílo. Já jsem si při psaní vzpomněl asi na šest, a kdybych si dal na čas, jistě by jich bylo na stránku a více, jak jsem psal dále.
Co se týče dětí, jistě jim musíme vysvětlovat, co je sprosté, neférové a nelidské. Ale pořád nevidím důvod, proč to dělat při četbě kocoura Mikeše. Četli ho mé děti, stejně jak tisíce jiných, a opravdu z nich vyjádření babičky rasisty neudělalo. Myslím si, že k seznámení s jeho nebezpečím jsou daleko vhodnější příležitosti a hlavně chování při styku s tím kterým etnikem.
Tu poslední větu, že by se dětem nelíbil výraz "smradlaví Češi", považuji trochu za úlet. Jim, pokud mluvíme o mých, by se ani nelíbilo, pokud by
někdo říkal smradlaví, a za to si můžeme dosadit kteroukoliv národnost, a dali by mu to znát.
Bohužel se setkáváme s opravdovými projevy rasismu atd., a zde se příliš nedělá, protože se zabýváme prkotinami a formálními věcmi, a ne podstatou problému, protože je to pohodlnější.
Omlouvám se, že jsem ještě jednou napsal. Ale tak nějak mi to nedalo.

Několik pár slov ještě k výběru námětu pro příští schůzku (schůzky). Námětem si představuji téma na příklad takové, o jakém hovořil p.Appl (doba Marie Terezie), nebo \"papírové peníze za Rakouska ..\" ke kterým jsme se nedostali, atd., atd., Témat je bezpočet. Takovouto obecně známou historii samozřejmě používá pí. Štěpánová, jak krátce naznačila, při sepisování rodových kronik. Já to dělám obdobně, to ani jinak nejde, pokud chceme zařadit jednotlivé rody do kontextu doby. Stejně tak se dají vyjmout časově ohraničené náměty ze statí \"Dějiny státu a práva\" kolegy Jordáka a samozřejmě i všichni ostatní mají tu obecně známou historii v povědomí a mohou navrhnot téma námětu. Jde jen o to, dát tento základní materiál k disposici ostatním, aby si jej prošli a oživili v paměti. Sám každý z nás má jistě další znalosti o daném námětu, které se možná týkají nejen té doby, ale i přímo našeho regionu. To by bylo dobré připsat jako vzkaz do diskuse, anebo přímo rozeslat ostaním kolegů. Tím bychom ušetřili čas, omíláním historie která je obecně známá a věnovali bychom se na schůzce již konkrétní diskusi o detailech a zajímavostech daného námětu. Již podle seznamu literatury je zřejmé, že to základní známe asi všichni, ale každý zná také něco navíc.

Přílohou posílám pár vět k úmluvě Přemysla Otakara I. s církví, respektive co bylo kolem. Leželo mi to v hlavě, když si ji citoval v meilu a tak jsem využil těchto nepříznivých dnů, a trochu jsem se tím babral.

     Zdravím a přeji pevné zdraví do nového roku. Mrknul jsem trochu na ty dějiny státu a práva. Kolega Jordák se tam zmiňuje, že je to materiál ke studování, nebo tak nějak. To mě připadá jako dobrá myšlenka pro náš spolek. Dané téma by mělo být na příklad staženo z Googlu nebo Wikipedie a schematizováno do přehledné story, se kterou bychom byli seznámeni prostřednictvím PC databáze. Na schůzce by se diskutovalo již na dané téma. 

     Tvůj dopis z 2.1.2010, považuji za dobrý nápad. Jestli jsem porozuměl dobře, tak bychom se měli dohodnout na nějakém tématu. Do další schůzky, respektive do nějakého termínu, bychom se každý pak k tomuto tématu snažili zajistit materiály, které bychom si přes PC vzájemně poslali, a pak by se k tomu vedla diskuse. Myslím si, že by to byl přínos pro všechny. Měli bychom tuto myšlenku probrat na schůzce 18. ledna, a asi by bylo dobré, kdybys připravil podrobněji svoji představu. Minimálně by došlo k rozšíření obzoru každého z nás. Aspoň, jak jsem si prohlížel Hejtmánkův seznam literatury, tak každý má něco jiného a tyto jednotlivé poznatky by se mohly vzít na přetřes, včetně použití údajů z internetu.  Ale bylo by zapotřebí si určit buď dobu, nebo část, abychom se nepřipravovali každý na něco jiného.
     Ještě pár poznámek k tvým zmínkám o zemských deskách a církevním majetku jsem uvedl v rubrice Historie.

Osou je lidský faktor Ivan Jordák
     ...v článku Nenechme se odradit (Haló noviny 10. 6. 2009) sděluje názor k výsledkům eurovoleb a předkládá i několik čísel.
     Fakt, že k volbám přišlo jen přes 28 % oprávněných voličů, je ještě horší, než si stačíme mnozí uvědomit. Při výše uvedené účasti je 10 % odevzdaných hlasů pro stranu přibližně 237 000 voličských hlasů. Tak silný je mandát. Je pravda, že to není problém jen voleb do EP, ale je zvláštní, že to nevadí nikomu ani v EU.
     Autor hodnotí výsledky levice jako celku se závěrem, že levice posílila. Co je to vlastně levice v současném našem politickém spektru? Myslím si, že o propojení, i když někdy účelovém, ČSSD - KSČM se jako o levicovém v současné době nedá vůbec hovořit. Jsou tu nejméně dva hlavní důvody, proč tomu být nemůže. Jednak ČSSD neprovádí politiku v zájmu, zjednodušeně řečeno, obyčejných a potřebných lidí. Příklad - ČSSD jako levicové straně nedělá problém utvořit velkou koalici i s pravicovou stranou. Zdůvodnění je, že se tak děje v zájmu občanů. Zde docházíme k závěru, že pokud by se mělo hovořit o společné levici, máme tady druhý důvod, proč tomu tak zatím být nemůže. Mohlo by dojít k užší spolupráci, ale ČSSD se této spolupráci brání, a to z důvodu obavy o ztrátu voličských hlasů a tím možné ztráty pozice druhé nejsilnější strany. Nakonec je známo, že jakákoliv spolupráce s KSČM je ať již psaně, nebo proklamovaně zakázána.
     K volebnímu výsledku KSČM je třeba uvést, že staronové hodnocení, jako potvrdili jsme pozici třetí nejsilnější strany , apod., mohou vést jen k nepatřičnému sebeuspokojení. Je třeba si s celou vážností uvědomit, proč vlastně KSČM působí v politickém boji stran. Každý neúspěch, i když dílčí, přináší jednak oslabení politických pozic pro uplatňování programu strany, které se zpět těžce získávají. Zanedbatelná není ani ztráta finančního příspěvku za získané hlasy ve volbách. Jsou to asi 4 mil. Kč oproti posledním volbám do EP.
     Nabízí se otázka, na co se zaměřit, jak změnit tento stav k lepšímu. V úspěšné činnosti politické strany je vždy v první řadě lidský faktor. Nejvíce bude vždy záležet na funkcionářích, a to především od shora až po OV KSČM. Už vzhledem k současné přirozené situaci v ZO. Je nutné více vyhledávat na kandidátky schopné kandidáty stojící mimo politické strany, veřejně známé, uznávané a ochotné kandidovat. Tyto kandidáty je zapotřebí za aktivní pomoci a účasti vyšších stranických orgánů připravit a zabezpečit jejich zvolení. Zejména v místech by jejich prosazení a zvolení pomohlo KSČM k lepšímu postavení v základním a velice důležitém článku v obcích a městech. Pochopitelně, že významnou roli může sehrát i tisk - Haló noviny. Zastávám názor, že v tisku je třeba se zaměřit více na problémy občanů z hlediska jejich potřeb a převzít důsledně to, co odmítají dávat na seznámení a do vědomí zejména mladších lidí ostatní sdělovací prostředky.
     Vím, že to není vůbec jednoduché, ale věřím, že poctivým zodpovědným přístupem, zejména tam, kde jsou podmínky, se mnohé může určitě zlepšit ve prospěch občanů. Zejména těch, kteří o to stojí, i těch, kteří o to, vzhledem k své sociální situaci, také stojí, ale říkají, že k volbám nepůjdou, že ať je tam kdo chce, nic se nezmění.